Suchoj S-41 (S21-1)

Typ:  experimentální modifikace frontového stíhacího letounu typu Su-7 (Fitter A)

Určení:  primárně prověření efektivity nového systému pro regulaci přívodu vzduchu ke kompresoru pohonné jednotky v podobě elektro-hydraulického systému typu ESUV-1, který využívá plynule přestavitelný regulační kužel a dvou párů přepouštěcích „protipumpážních“ klapek; sekundárně prověření činnosti nového radiolokačního dálkoměru, nové vystřelovací sedačky a vylepšené verze motoru Al-7F v podobě typu Al-7F-1-50

Odlišnosti od letounu Su-7 (Fitter A):

- instalace radiolokačního dálkoměru typu SRD-5M Baza-6M (‘High Fix’) na místo radiolokačního dálkoměru typu SRD-3 Grad (kopie amerického typu AN/APG-30 letounu F-86 Sabre) uvnitř modifikované přídě trupu se zvětšenou délkou v oblasti před pilotní kabinou (o 335 mm)

- instalace plně přestavitelného regulačního kužele uvnitř příďového kruhového vstupu vzduchu (se vzájemnou vzdáleností přední a zadní pozice 230 mm) na místo dvoupolohového (zatímco zadní pozice se využívala pro podzvukové rychlosti, při letu nadzvukovou rychlostí se zmíněný kužel nacházel v přední pozici)

- instalace dvou párů nad sebou umístěných přepouštěcích „protipumpážních“ klapek na bocích přední části trupu ve vzdálenosti 1,5 m od náběžné hrany čelního kruhového vstupu vzduchu (zatímco při nízkých rychlostech byly tyto klapky otevřeny směrem dovnitř, při rychlostech větších než M=1,7 odpouštěly vzduch směrem ven)

- instalace elektro-hydraulického systému typu ESUV-1 – za jeho pomoci byla řízena regulace příďového kruhového vstupu vzduchu

- instalace vystřelovací sedačky typu KS-2 (na místo vystřelovací sedačky typu KS-1), která zabezpečuje bezpečnou katapultáž při větší rychlosti (1 000 km/h na místo 850 km/h) a navíc je opatřena ochranou ramen, uvnitř pilotní kabiny

- instalace pohonné jednotky typu Al-7F-1-50 (na místo motoru typu Al-7F), která vykazuje mírně větším tahem v režimu přídavného spalování (9 200 kp na místo 8 950 kg) a zaručeným meziopravním resursem 50 hodin – v této souvislosti oddělitelná zadní část trupu obdržela mírně větší průměr (1,634 m na místo 1,55 m)

Historie:  Protože frontový stíhací letoun typu Su-7 (Fitter A), který se v roce 1957 stal součástí výrobního programu závodu č.126 z Komsomolska na Amuru, sužovaly potíže s pumpováním pohonné jednotky v podobě proudového motoru typu Al-7F z dílny A.M. Ljulky, jeden z prvních sériových exemplářů tohoto stroje na základě poznatků získaných v průběhu měření v aerodynamickém tunelu obdržel instalaci dvou párů nad sebou umístěných přepouštěcích klapek na bocích přídě trupu a plně přestavitelného regulačního kužele na místo dvoupolohového. Vůbec prvním letounem značky „Su“ opatřeným instalací přepouštěcích klapek se ale stal jeden prototyp paralelně vyvíjeného přepadového stíhače typu Su-9 (Fishpot B), který byl znám jako T43-1. Takto modifikovaný Su-7 (rudá 21) přitom vešel ve známost jako S-41 nebo též jako S21-1 a protože počítal též s novým radiolokačním dálkoměrem typu SRD-5M (High Fix), jeho trup v oblasti před pilotní kabinou doznal větší délky (o 335 mm). Kromě toho jediný exemplář speciálu S-41 (S21-1) obdržel novou vystřelovací sedačku typu KS-2 a vylepšený motor typu Al-7F-1-50 s mírně větším tahem a zaručeným meziopravním resursem 50 hodin. Protože se všechny zmíněné úpravy osvědčily, následně byly zavedeny do konstrukce sériových Su-7 (Fitter A). Zatímco novou přídí trupu s větší délkou, plně přestavitelným regulačním kuželem a přepouštěcími klapkami byly opatřeny všechny stíhače tohoto typu počínaje 6. výrobní sérií, motory typu Al-7F-1-50 se začaly montovat do draků všech letounů typu Su-7 (Fitter A) počínaje 9. výrobní sérií.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vnikl konverzí sériového Su-7)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-7F-1-50 s max. tahem 6 240 kp / 9 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu SRD-5M Baza-6M (‘High Fix’) s vyhledávacím dosahem 0,3 až 3 km a přesností ±15 m. Toto zařízení využívá anténu, jejíž instalace se nachází uvnitř dielektrické špice přestavitelného regulačního kuželu příďového kruhového vstupu vzduchu, a slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden optický střelecký zaměřovač typu ASP-5NM (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo před příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za odtokovou hranou křídla) a výstražný radiolokační systém typu SPO-2 Sirena-2 (jeho anténa se nachází uvnitř horní části náběžné hrany SOP zhotovené z dielektrického materiálu)

Výzbroj:     dva 30 mm kanóny typu NR-30 se zásobou 65 až 80 nábojů na hlaveň, vestavěné do kořenů křídla, a dva raketové bloky typu ORO-57K (8 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) nebo dvě neřízené pumy o hmotnosti 50 až 250 kg, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (oba podtrupové závěsníky jsou vyhrazeny pro 620 l přídavné palivové nádrže typu PTB-600)

Poslední úpravy provedeny dne: 2.12.2012