Suchoj P-42

Typ:  neozbrojená rekordní modifikace těžkého frontového stíhacího letounu typu Su-27 (Flanker B)

Určení:  ustanovení světových rekordů ve stoupavosti a výšce ustáleného horizontálního letu ve třídě „C“ (proudové letouny se vzletovou hmotností mezi 12 000 kg a 16 000 kg)

Odlišnosti od letounu Su-27 (Flanker B):

- instalace pohonných jednotek typu R-32 (modifikace motoru Al-31F se zvýšeným tahem v režimu přídavného spalování) na místo pohonných jednotek typu Al-31F

- absence všech nepotřebných avionických systémů (radiolokátor, elektro-optické čidlo, radionavigační systém, identifikační systém „vlastní-cizí“ ...)

- absence kompletního zbraňového systému

- absence palubního kanónu

- absence všech zbraňových pylonů

- instalace modifikované zdvojené ocasní plochy (SOP) vyznačující se absencí vrcholových dielektrických krytů

- absence ocasního „žihadla“ s kontejnerem brzdících padáků

- absence svislých kýlových stabilizačních plošek nacházejících se pod zadní částí trupu vně motorových gondol

- absence hřbetního aerodynamického brzdícího štítu (ten proto nahradil potah z lehkého duralového plechu)

- absence přepouštěcích klapek nacházejících se na vnějších bocích motorových gondol přímo za lapači vzduchu

- instalace modifikovaného příďového podvozku bez blatníčku a přistávacích a pojížděcích reflektorů

- instalace lehčích duralových dvířek šachty příďového podvozku na místo kompozitních

- instalace lehčího duralového příďového krytu na místo identicky tvarovaného radomu z dielektrického materiálu

- absence ovládání regulačních klínů lapačů vzduchu pohonných jednotek (ty jsou nastaveny napevno do nejvíce ideální polohy)

- absence ovládání slotů a flaperonů (ty jsou proto zablokovány do polohy „uzavřeno“) – řízení tohoto modelu je zajištěno pouze za pomoci ocasních ovládacích ploch

- odlehčená konstrukce draku sejmutím kamuflážního nátěru

Historie:  Jediným posláním neozbrojené odlehčené modifikace těžkého frontového stíhacího letounu typu Su-27 Flanker B (T-10S), která obdržela označení P-42, se stalo pokoření světových rekordů ve stoupavosti předtím vydobytých speciálně upraveným americkým stíhačem typu F-15A Eagle, známým jako Streak Eagle. Zisk těchto rekordů by totiž SSSR přinesl nemalou mezinárodní prestiž. Právě stíhač typu Su-27 (Flanker B) nebyl pro tento účel vybrán náhodou. Tento dvoumotorový stroj totiž vznikl jako přímý protějšek již zmíněného Eaglu. Hlavním důvodem této volby se ale stala skutečnost, že tohoto svého západního konkurenta překonával ve všech charakteristikách, jak koneckonců požadovalo technické zadání, ze kterého vzešel. Jediný exemplář speciálu P-42 vznikl konverzí jednoho z předsériových Su-27 (Flanker B). Konkrétně přitom šlo o letoun s továrním kódem T10-15 (modrá 15), který krátce předtím prošel programem státních zkoušek. Protože měla max. vzletová hmotnost letounu typu P-42 (T10-15) vyhovovat třídě „C“, to znamená, že její hodnota neměla být menší než 12 t a zároveň větší než 16 t, drak tohoto stroje musel projít radikální odlehčovací kůrou. Toho bylo přitom mimo jiné docíleno též vyjmutím všech pro rekordní lety nepotřebných palubních systémů a odstraněním kamuflážního nátěru. Vzletovou hmotnost letounu T10-15 (P-42) se přitom podařilo srazit na pouhých 14 124 kg. To bylo o cca 2 t méně, než činila prázdná hmotnost sériového Su-27 (Flanker B). Protože jediný exemplář speciálu T10-15 (P-42) navíc obdržel modifikované pohonné jednotky typu Al-31F se zvýšeným tahem z 12 500 kp na 13 600 kp (v konfiguraci se zapnutým přídavným spalováním), známé jako R-32, poměr tahu a hmotnosti tohoto stroje činil výborných 1,93. To mu umožňovalo dosahovat rychlosti převyšující hodnotu M=1, tedy nadzvukové rychlosti, i při vertikálním letu! Takto vysoký poměr tahu k hmotnosti ale sebou přinesl nemalé problémy se startováním pohonných jednotek na zemi. Standardní brzdy jej totiž nedokázaly udržet na místě při chodu motorů na plný výkon. Z tohoto důvodu musel být v průběhu zážehu pohonných jednotek připevněn za pomoci silného lana k těžkému buldozeru (s instalací deflektoru horkých plynů před kabinou řidiče). Svůj první let letoun typu T10-15 v rekordní úpravě P-42 vykonal dne 25. února 1986. První rekordní let přitom následoval dne 27. října téhož roku. V jeho průběhu se s tímto strojem podařilo dosáhnout výšky 3 000 m za 25,373 s. Konkurenční Streak Eagle se přitom na tuto výšku dostal za čas delší o 2,2 s. Dne 15. listopadu 1986 pak jediný exemplář speciálu P-42 vystoupal do výšky 6 000 m, 9 000 m a 12 000 m za 30,750 s, 47,028 s a 55,542 s. Dne 10. března 1987 se podařilo s tímto strojem dosáhnout výšky 9 000 m a 12 000 m dokonce za pouhých 44,176 s a 55,542 s. Díky schopnosti vzletu s délkou rozjezdu pouhých 200 m si jediný exemplář letounu P-42 na své konto připsal též i řadu světových rekordů v kategorii „N“, tj. kategorii proudových letounů se zkráceným vzletem (s délkou rozjezdu menší než 500 m). V rámci honby za rekordy v této kategorii tento stroj přitom nejprve, dne 11. března 1987, vystoupal do výšky 3 000 m, 12 000 m a 15 000 m za 25,428 s, 57,367 s a 75,667. Poté, dne 31. března toho samého roku, se s ním podařilo dosáhnout výšky 6 000 m a 9 000 m za 37 a 47 s. Dne 10. června 1987 ustanovil (v té samé kategorii) též výškový rekord v ustáleném letu, a to hodnotou 19 335 m. Poté, dne 19. dubna 1988, se podařilo jediný exemplář speciálu P-42 s 1 t zátěží na palubě dostat do výšky 6 000 m za 38 s. Krátce nato, dne 15. května 1988, tento stroj s tou samou zátěží vystoupal do výšky 3 000 m, 9 000 m a 12 000 m za 28 s, 48 s a 59 s. Tímto si na své konto připsal další rekordy ve třídě „C“ a „N“. Poslední let, ke kterému odstartoval dne 20. květnem 1993, zajistil letounu P-42 hned tři rekordy, a to rekord v dostupu s 1 t zátěží (22 250 m), rekord v nosnosti (vynesení nákladu o hmotnosti 1 015 kg do výšky 15 000 m) a rekord ve stoupavosti (vynesení nákladu o hmotnosti 1 t do výšky 15 000 m za 126 s). Poté byl uskladněn za plotem areálu zkušebního centra ze Žukovského. Mezi 27. říjnem 1986 a 20. květnem 1993 jediný exemplář speciálu P-42 vydobyl celkem 27 světových rekordů v dostupu a stoupavosti. Před každým rekordním letem byl přitom vždy (z hmotnostních důvodů) natankován pouze takovým množstvím paliva, které bylo nezbytné pro jeho úspěšné splnění.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí letounu T10-15/Su-27)

Uživatelé:  žádní (pouze rekordní prototyp)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka R-32 s max. tahem po 13 600 kp s přídavným spalováním

Radar:        žádný

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 23.2.2013