Suchoj LTS (Su-75?) "CheckMate"

Typ:  lehký víceúčelový bojový letoun 5. generace se sníženou zjistitelností (stealth)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany (ničení vzdušných cílů na krátké i střední vzdálenosti), útoky na pozemní a námořní cíle a umlčování radiolokátorů protivníka

Historie:  Přímou reakcí na americký program stíhacího letounu 5. generace ATF (Advanced Tactical Fighter), ze kterého vzešel těžký stíhač typu Lockheed F-22A Raptor, ze strany SSSR byl program MFI (Mnogofunkcionalnyj Frontovoj Istrebitěl = víceúčelový frontový stíhač). Zmíněný program byl zahájen v 80. letech a dal za vznik letounu typu MiG-39 (iz.1.42). Do vývoje tohoto stroje ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991. Po rozpadu SSSR se totiž Rusko ponořilo do hluboké ekonomické krize, která vedla k rozsáhlým škrtům ve zbrojním rozpočtu. Následkem toho pak celý program MiG-39 přišel o státní finance. Shodný osud přitom potkal též letoun typu Su-47/S-37 (Firkin), na kterém prakticky paralelně pracovala konstrukční kancelář P.O. Suchoje. Protože si výrobci obou zmíněných strojů následně museli vystačit s vnitřními zdroji, jejich vývoj se takřka zastavil. Z tohoto důvodu se Ruské VVS v 90. letech muselo nadále plně spoléhat na bojové letouny 4. generace MiG-29 (Fulcrum) a Su-27 (Flanker). Na konci té samé dekády si nicméně velení VVS začalo plně uvědomovat, že tyto stroje nebudou moci dlouho efektivně zastávat své poslání. Za zastaralé bylo přitom tehdy již možné považovat i letouny typu MiG-39 (iz.1.42) a Su-47/S-37 (Firkin), neboť byly vyvinuty v 80. letech. V roce 1998 byly proto zformulovány nové specifikace na bojové letouny 5. generace pro Ruské VVS. Z tohoto důvodu se vývoj letounu typu MiG-39 (iz.1.42) nakonec zastavil ve fázi letových zkoušek zjednodušeného demonstrátoru, který byl znám jako iz.1.44 (Flatpack), stejně jako vývoj letounu typu Su-47/S-37 (Firkin). Nové bojové letouny 5. generace měly vzejít z programu, který byl zahájen v roce 1999 a který byl zpočátku znám jako I-21 (I = istrebitej = stíhač). Program I-21 měl přitom dát za vznik hned dvěma bojovým letounům, lehkému a těžkému. Ty měly být pro VVS pořízeny v poměru 2:1. Své návrhy na zmíněné zadání přitom předložil Suchoj i MiG. Protože krátce nato bylo shledáno, že je zavedení hned dvou bojových letounů nové generace různé hmotnostní kategorie nad ekonomické možnosti Ruska, na počátku roku 2001 padlo rozhodnutí, aby byly letouny typu MiG-29 (Fulcrum) a Su-27 (Flanker) nahrazeny jediným typem bojového letounu střední hmotnostní kategorie. Z tohoto důvodu se program bojového letounu 5. generace pro VVS začal nyní nazývat SFI (strednij frontovoj istrebitel = střední taktický stíhač). Ne však nadlouho. Krátce nato, v dubnu roku 2001 (dle některých zdrojů v květnu roku 2001), totiž Ministerstvo obrany Ruské federace vypsalo nové specifikace na bojový letoun 5. generace. V této souvislosti se zmíněný program začal nazývat PAK-FA (Perspektivnyj Aviacionnyj Komplex Frontovoj Aviacii = perspektivní letecký komplex frontového letectva). Na zadání PAK-FA své projekty předložily opět konstrukční kanceláře Suchoj a MiG. Konkrétně MiG se do zmíněného výběrového řízení přihlásil s projektem letounu typu „Samoljot 602“, na kterém pracoval již od konce 90. let. Za vítěze zmíněného výběrového řízení byl přitom dne 26. dubna 2002 vyhlášen projekt letounu typu T-50 z dílny JSC P.O. Suchoje, který je sériové verzi znám jako Su-57 (Felon). RSK MiG se však nenechala tímto neúspěchem odradit a následně projekt letounu typu „Samoljot 602“ nabídla VVS jako levnější doplněk vítězného typu Su-57 (Felon). Zmíněná nabídka se ale setkala s odmítavým postojem. Velení VVS totiž zastávalo názor, že pro tuto roli budou plně postačovat již dostupné bojové letouny 4. generace typu Su-30SM (Flanker H) a Su-35S (Flanker M), které vycházejí z osvědčeného typu Su-27 (Flanker). RSK MiG nicméně i přesto v pracích na projektu letounu typu „Samoljot 602“, který byl znám též jako LMFS (Legkij Mnogocelevoj Frontovoj Samoljot = lehký víceúčelový frontový letoun), pokračovala nadále, ovšem z vlastních zdrojů. Důvodem tohoto kroku ze strany RSK MiG se stala skutečnost, že byl vývojový potenciál bojového letounu 4. generace typu MiG-29 (Fulcrum) tehdy již prakticky plně vyčerpán. Aby toho nebylo málo, tak tento stroj nebylo možné považovat za plnohodnotnou konkurenci lehkých bojových letounů 5. generace zahraniční konstrukce v podobě amerického typu F-35 Lightning II a čínského typu J-35 ani v těch nejnovějších a nejpokročilejších modifikacích. Protože RSK MiG neměla na vývoj letounu typu LMFS prostředky, následně se začala poohlížet po zahraničním investorovi. O letoun typu LMFS přitom údajně projevili zájem Spojené Arabské Emiráty. Nakonec se ale dvoumotorový letoun typu LMFS z dílny RSK MiG realizace nedočkal. Někdy na konci druhého desetiletí 21. století se z vlastní iniciativy (bez oficiálního zadání) do prací na projektu vlastního lehkého bojového letounu 5. generace pustila též JSC P.O. Suchoje. Suchoj ale pro zmíněný stroj, který vešel ve známost jako LTS (Legkij taktičeskij samolet = Lehký taktický letoun), zvolil jednomotorové uspořádání. Skutečnost, že ruský průmysl pracuje na projektu jednomotorového lehkého až středně těžkého bojového letounu 5. generace, přitom oficiálně vešla ve známost na počátku prosince roku 2020. Zmíněný stroj je znám též pod obchodním názvem „CheckMate“ a je koncipován jako jednomístný bezocasý středoplošník s robustním trupem s diamantovým průřezem, lichoběžníkovým křídlem s úzkými protáhlými výrovými přechody a zdvojenou lichoběžníkovou SOP s výrazným sklonem směrem od podélné osy trupu. Pilotní kabina letounu typu LTS je opatřena dvoudílným překrytem, který se sestává z pevného čelního štítku a odsuvného (směrem dozadu) krytu. Vzletové a přistávací zařízení tohoto stroje tvoří zatahovatelný tříbodový podvozek příďového typu. Zatímco hlavní podvozky tohoto stroje se zatahují (proti směru letu) do boků trupu, v oblasti pod křídlem, příďový podvozek letounu typu LTS se zasouvá (po směru letu) do břicha přední části trupu. Pohon zmíněného stroje bude obstarávat modifikovaný motor typu Al-41F-1 (iz.117), který vzešel z programu Su-57 (Felon). Výhledově se pro letoun typu LTS počítá též se silnějším motorem typu Al-51F-1 (iz.30), který původně vznikl rovněž pro letoun typu Su-57 (Felon). Zmíněný motor bude přitom využívat rozměrný lapač vzduchu s odlučovačem mezní vrstvy typu DSI, který se nachází pod přídí trupu, na úrovni čelního štítku překrytu pilotní kabiny, a kruhovou trysku s měnitelným vektorem tahu. Letoun typu LTS se tedy svým vzezřením nápadně podobá americkému Boeingu X-32, neúspěšnému konkurentovi letounu typu F-35 Lightning II. S letounem typu Su-57 (Felon) bude ale letoun typu LTS sdílet též některé další technologie, včetně senzorového vybavení, podvěsné výzbroje, různých palubních systémů a technického řešení jednotlivých komponent draku. To přitom sebou přinese nemalou redukci vývojových nákladů a výrobní ceny. Díky jednomotorovému uspořádání a maximální unifikaci technologií s již letounem typu Su-57 (Felon) by letoun typu LTS měl mít v porovnání s těžkými dvoumotorovými bojovými letouny 4. generace řady Su-27 (Flanker) nejen menší provozní náklady, ale i nižší pořizovací cenu. Zmíněný stroj bude mít podobné rozměry jako americký typ F-16 a vzletovou hmotnost menší než 18 000 kg. Podvěsnou výzbroj (do celkové hmotnosti 7,4 t) bude letoun typu LTS moci přepravovat uvnitř třech trupových zbraňových šachet, jedné centrální a dvou postranních nacházejících se přímo před šachtami hlavních podvozků, a na čtyřech vnějších křídelních závěsnících. Uvnitř vnitřních zbraňových šachet bude přitom moci přepravovat celkem pět PLŘS krátkého a středního dosahu (tři v centrální a po jedné v postranních zbraňových šachtách) nebo čtyři 250 kg pumy (všechny v centrální zbraňové šachtě). Organickou hlavňovou výzbroj bude letoun typu LTS podle všeho postrádat. Do některé z trupových zbraňových šachet tohoto stroje by však údajně mělo být možné umístit kanónový kontejner. Součástí avioniky letounu typu LTS, která bude mít otevřenou architekturu, se kromě radiolokátoru kategorie AESA se schopností sledovat až 30 vzdušných cílů (a na 6 z nich navádět PLŘS) stane též elektro-optický zaměřovací systém nápadně se podobající systému typu AN/AAQ-40 amerického letounu typu F-35 Lightning II. Pilot tohoto stroje bude mít k dispozici, obdobně jako pilot zmíněného amerického letounu, jeden velkoplošný MFD a jeden širokoúhlý HUD. Práci pilota, který bude sedět na sedačce typu K-36D5, letounu typu LTS bude navíc usnadňovat umělá inteligence, která bude schopna zastávat funkci kopilota. Údržbu těchto strojů v provozu bude zase znatelně zefektivňovat automatizovaný systém logistické podpory typu Matreška, který je ruským ekvivalentem systémů typu ALIS a ODIN amerického letounu typu F-35 Lightning II. Díky modulové konstrukci bude letoun typu LTS v případě zájmu ze strany zákazníků možné do výroby zavést nejen v jednomístné verzi, ale i ve verzi dvoumístné, volitelně pilotované a bezpilotní. Vývoj bezpilotní verzi přitom již probíhá. U bezpilotního modelu bude prostor uvolněný demontáží pilotní kabiny možné využít k zástavbě další palivové nádrže, což sebou přinese vzrůst zásoby paliva z 6 000 l na 7 000 l a operačního poloměru z 1 350 km na 1 650 km. To je přitom o nějakých 65 až 70 % více, než činí operační poloměr amerického letounu typu F-35A/B Lightning II. Alternativně bude do takto uvolněné přední části trupu bezpilotního LTS možné vestavět police s dodatečným přístrojovým vybavením, jakým např. jsou bloky komplexu pro radiolokační průzkum, bloky komplexu pro radiotechnický průzkum, bloky komplexu pro radio-elektronický průzkum, bloky komplexu pro vedení radio-elektronického boje (REB) či bloky datalinku pro výměnu taktických informací s jinými vzdušnými prostředky. Bezpilotní LTS budou přitom moci operovat v kooperaci s pilotovanými LTS. Výhledově se ale počítá též s verzí palubní tohoto stroje. Oficiálně byl letoun typu LTS prezentován první den moskevského aerosalonu MAKS 2021, který započal dne 20. července 2021. Návštěvníci zmíněné airshow si konkrétně mohli prohlédnout neletový prototyp tohoto stroje pro pozemní zkoušky (modrá 75 / RF-00075), s maketami střel typu Ch-38MLE a Grom-E1 v centrální trupové zbraňové šachtě a maketami střel typu RVV-MD (RS-AA-11B Archer), RVV-SD (RS-AA-12B Adder B) a Ch-59MK (RS-AS-18 Kazoo) na výstavních stojanech. Krátce nato, v listopadu toho samého roku, byl neletový prototyp letounu typu LTS poprvé prezentován v zahraničí, na to na výstavě Dubai Airshow 2021. Zde byl přitom umístěn, stejně jako na výstavě MAKS 2021, ve speciálním pavilonu, uvnitř kterého je možné provádět multimediální prezentaci. Na výstavě Armija 2023, která se konala v srpnu roku 2023 v Kubince, bylo zase možné shlédnout zmenšený model plánované bezpilotní verze tohoto stroje. Mezitím projekt letounu typu LTS doznal některých změn. Konkrétně byla výrazně zvětšena plocha vnitřních sektorů flaperonů. Jejich odtoková hrana navíc obdržela větší záporný úhel šípu (cca -45° vs -10°). Současně byla výrazně zvětšena šířka a plocha záďových horizontálních plošek, které navazují na odtokovou hranu křídla a nesou zdvojenou SOP. Patentový spis takto přepracovaného letounu typu LTS v jednomístné, dvoumístné a bezpilotní verzi přitom pochází ze dne 28. prosince 2022. Vývoj letounu typu LTS je financován z vnitřních zdrojů OAK (Sjednocená letecké korporace). Při vývoji tohoto stroje našly uplatnění digitální metody projektování, testování a výroby (obdobně jako u amerických letounů „série e“). Letoun typu LTS se přitom stal prvním takto navrženým letounem ruské výroby. Dle původních plánů se letové zkoušky prvního letového prototypu tohoto stroje měly rozeběhnout v roce 2023, po završení pozemních a statických zkoušek. V letech 2024 a 2025 se měly do zkušebního programu zapojit další prototypy. Nic z toho se ale splnit nepodařilo. Dle pozdějších plánů měly být letové zkoušky letounu typu LTS zahájeny v roce 2024. Se završením státních zkoušek a zahájením sériové výroby se počítalo v roce 2026. Ani tyto plány se ale splnit nepodařilo. Produkce letounu typu LTS byla přitom svěřena závodu KnAAP z Komsomolska na Amuru, který v roce 2021 zhotovil výše uvedený neletový exemplář tohoto stroje. Stavba letových prototypů letounu typu LTS byla nakonec údajně zahájena až v listopadu roku 2023. Dle posledních zpráv, které pocházejí z července roku 2024, by se měl první letový prototyp tohoto stroje do oblak napoprvé vydat na konci roku 2025. Zahájení výroby úvodní série je naplánováno na rok 2026. Plná produkce by se měla rozeběhnout v roce 2027. Letoun typu LTS byl již od počátku vyvíjen s důrazem na export. Podle průzkumu trhu z počátku programu LTS měla průběhu následujících 15-ti let na trhu vyvstat poptávka až po 300 těchto strojích. Jednotková cena sériového LTS měla přitom činit pouhých 25 až 30 miliónů dolarů. Odhadovaná cena za jednu letovou hodinu tohoto stroje byla 7 x nižší než u amerického letounu typu F-35 Lightning II. Výrobce letounu typu LTS navíc zákazníkům nabízel možnost licenční výroby. Na mezinárodním trhu měl letoun typu LTS konkurovat nejen již zmíněnému americkému typu F-35 Lightning II a čínskému typu J-35, ale též jihokorejskému typu KF-21 Boramae a tureckému typu TAI Kaan (TF-X). Z propagačního videa Rostechu z roku 2021 bylo patrné, že o letoun typu LTS tehdy jevily zájem Spojené Arabské Emiráty, Indie, Vietnam a Argentina. Současné šance letounu typu LTS na světovém trhu jsou ale více než sporadické. Jedním z důvodů toho jsou sankce, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývanou „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. Jen málokterá země bude totiž chtít podstoupit riziko sankcí ze strany západních zemí za nákup ruské techniky. To koneckonců dokládá ruské fiasko na výstavě Dubai Airshow 2023, která se konala v listopadu roku 2023 ve Spojených Arabských Emirátech. Na zmíněné výstavě se totiž Rosoboronexportu, státní společnosti zajišťující vývoz a dovoz vojenského materiálu, nepodařilo uzavřít jediný kontrakt. Kromě toho je pokročilý bojový letoun kategorie stealth pro mnohé tradiční odběratele ruské techniky příliš nákladné řešení. Aby toho nebylo málo, tak letounu typu LTS nedělá příliš velkou reklamu nepříliš přesvědčivé nasazení ruské letecké techniky na Ukrajině. Výroba letounu typu LTS za sankčních podmínek bude navíc více než problematická, neboť k výrobě letecké techniky v Rusku je často používáno importované výrobní zařízení. Součástí vybavení tohoto stroje se navíc zajisté staly některé importované součástky. To se bude přitom týkat mimo jiné mikročipů, které není tuzemský průmysl schopen vyrábět. Případné zavedení letounu typu LTS do výroby bude navíc nemálo komplikovat vytíženost ruského leteckého průmyslu doplňováním bojových ztrát Ruského VVS ve „speciální vojenské operaci“ přesměrování značné části státních financí do výroby spotřebního materiálu na frontu v podobě řízených střel, dělostřeleckých granátů a levných UAV a do výplat vojáků, bonusů za vstup do armády a plateb rodinám padlých vojáků.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden neletový prototyp pro pozemní zkoušky; rozestavěny dva letové prototypy

Uživatelé:  žádní

Posádka:   jeden pilot

Pohon:      jeden dvouproudový motor typu Saturn Al-41F-1 (iz.117) s řízeným vektorem tahu a max. tahem po cca 9 000 kp / 14 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním nebo jeden dvouproudový motor Saturn Al-51F-1 (iz.30) s řízeným vektorem tahu a max. tahem řádu 16 000 až 17 000 kp se zapnutým přídavným spalováním

Radar:       víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA) blíže nespecifikovaného typu (zřejmě derivát radiolokátoru typu N036 letounu typu Su-57), instalovaný uvnitř špice trupu. Zmíněný radiolokátor bude schopen vyhledávat a sledovat vzdušné, pozemní i hladinové cíle. Současně bude přitom moci sledovat 30 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS. Pozemní a hladinové cíle bude schopen současně sledovat dva.

Výzbroj:    podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 7 400 kg, přepravovaná uvnitř třech trupových zbraňových šachet, jedné centrální (tři PLŘS nebo dvě protizemní ŘS) a dvou postranních (po jedné PLŘS), a na čtyřech vnějších křídelních závěsnících – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu RVV-MD (RS-AA-11B Archer), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu RVV-SD (RS-AA-12B Adder B), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-38MLE, protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-38MTE, protizemní ŘS se satelitním navedením typu Grom-E1, protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-58MK (RS-AS-18 Kazoo), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-35UE (RS-AS-20 Kayak), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-58UŠKE (RS-AS-11 Kilter), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31PD (RS-AS-17C Krypton), klouzavá naváděná puma se satelitním navedením typu Grom-E2, 250 kg klouzavá naváděná puma s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-250LG-E, 500 kg klouzavá naváděná puma se satelitním navedením typu K08BE, 1 500 kg klouzavá naváděná puma se satelitním navedením typu K029BE, bloky s neřízenými raketami S-8 ráže 80 mm, bloky s neřízenými raketami typu S-13 ráže 122 mm, neřízené pumy o hmotnosti 100 kg, 250 kg a 500 kg a kanónový kontejner blíže nespecifikovaného typu

Poslední úpravy provedeny dne: 21.4.2025