Suchoj Su-30KN

Typ:  víceúčelová bojová modifikace těžkého dálkového přepadového stíhacího letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1), vzešlá z modernizačního programu

Určení:  ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně řízené munice, umlčování radiolokátorů protivníka a výcvik pilotů

Odlišnosti od letounu Su-30 (Flanker F variant 1):

- instalace radiolokačního komplexu typu RLPK-27VEP, který je vystavěn na radiolokátoru typu N001VEP, na místo radiolokačního komplexu typu RLPK-27, jehož součástí je radiolokátoru typu N001 (Slot Back 2). Radiolokátor typu N001VEP je modifikací radiolokátoru typu N001 (Slot Back 2) s autonomním kanálem typu OAO a střeleckým počítačem typu MVK. Díky tomu je schopen vyhledávat, sledovat a zaměřovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle a v neposlední řadě též provádět mapování terénu.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Součástí vybavení pilotní kabiny tohoto modelu se stal jeden průhledový displej (HUD) a dva barevné multifunkční displeje (MFD) typu MFI-55 (po jednom v předním a zadním kokpitu).

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení na místo analogového elektro-impulsního systému řízení

- modifikovaný pilotážně-navigační komplexu instalací systém družicové navigace typu A737, který je kompatibilní s ruským systémem GLONASS i americkým systémem NAVSTAR.

- instalace nového radiovybavení

- instalace nového kódovaného datalinku, který zajišťuje spojení s velitelskými stanovišti a ostatními letouny v bojové skupině

- modifikovaný obranný systém náhradou výstražného RL systému typu SPO-15 Berjoza stanicí radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150 Pastel. Zmíněná stanice kromě výstrahy před ozářením dokáže též určit směr a pracovní frekvenci zachyceného RL záření a v neposlední řadě též programovat samonaváděcí hlavice nesených protiradiolokačních řízených střel

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o pokročilejší PLŘS středního dosahu typu R-77 (AA-12A Adder A) a celou škálu řízené a neřízené protizemní munice

- instalace modifikovaného vnitřního páru křídelních zbraňových závěsníků. Vnitřní pár křídelních zbraňových závěsníků tohoto modelu je řešen jako „mokrý“ a kromě výzbroje umožňuje též přepravu dvou 2 000 l přídavných palivových nádrží typu PTB-2000.

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, která v 90. letech zachvátila všechny státy bývalého SSSR, včetně Ruska, sebou přinesla razantní škrty ve zbrojním rozpočtu, VVS se muselo vzdát nových víceúčelových bojových letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1). Na tuto skutečnost přitom kooperace sestávající se z konstrukční kanceláře JSC P.O. Suchoje, výrobního závodu IAPO z Irkutska a společnosti Rossijskaja avionika v únoru roku 1999 zareagovala modernizačním projektem, který si kladl za cíl přetvořit ryze stíhací letouny typu Su-27 (Flanker B), Su-27UB (Flanker C) a Su-30 (Flanker F variant 1) ze stavu VVS v plnohodnotné víceúčelové bojové stroje. Toho mělo být docíleno zejména výměnou některých původních avionických systémů novými. Jelikož zmíněný modernizační program měl VVS umožnit získat bojové letouny mající schopnost napadat vzdušné cíle za pomoci nové střednědosahové PLŘS typu R-77 (AA-12A Adder A) a pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice za zlomek ceny nově vyrobených letounů typu Su-30M (Flanker F variant 2) a Su-27M/Su-35 (Flanker E variant 1), brzy se setkal s oficiální podporou. Jako první se realizace dočkal modernizační projekt pro dvoumístný letoun typu Su-30 (Flanker F variant 1). Zmíněný modernizační program dal za vznik modelu Su-30KN a dotkl se radiolokátoru, přístrojového vybavení pilotní kabiny, navigačního vybavení, spojovacího vybavení a obranného komplexu. Radiolokátor tohoto modelu v podobě typu N001 (Slot Back 2) byl konkrétně upraven zástavbou autonomního kanálu typu OAO a střeleckého počítače typu MVK. To mu přitom zajistilo schopnost vyhledávat, sledovat a zaměřovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíle a v neposlední řadě též provádět mapování terénu. CRT obrazovky v obou dvou kokpitech byly u tohoto modelu nahrazeny MFD typu MFI-55. Ty přitom kromě taktických informací umožňují prezentovat též obraz z radiolokátoru a elektro-optických zaměřovacích systémů, včetně naváděcích hlavic protizemních střel a pum s pasivním TV navedením. Důvodem instalace jen jednoho MFD do každého kokpitu byla úspora času a finančních prostředků na modernizaci jednotlivých strojů. Instalace avioniky z dílny společnosti Rossijskaja avionika sice sebou nepřinesla tak velký vzrůst bojového potenciálu, jakou by sebou přinesla instalace avioniky z dílny státní společnosti RPKB, kterou obdržel model Su-30MK (Flanker G/H), jednalo se však o cenově dostupnější řešení. Pro avioniku z dílny společnosti Rossijskaja avionika ale hovořila též skutečnost, že s avionikou té samé společnosti počítal též modernizační program lehčích MiGů-29 (Fulcrum A/C), který dal za vznik modelu MiG-29SMT/iz.9.17 (Fulcrum F). Instalace nové avioniky z dílny společnosti Rossijskaja avionika přitom modelu Su-30KN zajistila několikanásobně vyšší bojovou hodnotu v porovnání s výchozím modelem Su-30 (Flanker F variant 1). A nejen to. Díky instalaci zmíněné avioniky měl tento model srovnatelnou bojovou hodnotu s útočným letounem typu F-15E Strike Eagle, nejvýkonnější útočným letounem amerických vzdušných sil té doby. Protože navíc instalace avioniky společnosti Rossijskaja avionika vedla ke vzrůstu prázdné hmotnosti o pouhých 30 kg, letoun typu Su-30KN měl prakticky identické letové výkony jako jeho předchůdce v podobě letounu typu Su-30 (Flanker F variant 1). Základem prototypu letounu typu Su-30KN (modrá 302) se stal letoun Su-30 (v.č. 96310107030 / modrá 302), který poprvé vzlétl v únoru roku 1999 a již nebyl dodán PVO. Závodními zkouškami tento stroj prošel v Žukovském, kam byl přelétnut v březnu toho samého roku. V srpnu roku 1999 prototyp Su-30KN zavítal na moskevskou airshow MAKS 1999. Zmíněný stroj byl zde prezentován v základové barvě s logy JSC P.O. Suchoje a závodu IAPO a maketami protilodních RŠ typu Ch-31A (AS-17B Krypton) a pum v podvěsu. Součástí letové ukázky prototypu Su-30KN (modrá 302) na MAKS 99 se přitom stalo též napojení na tankovací hadici vzdušného tankeru typu Il-78M (Midas). V době konání zmíněné airshow měl již tento stroj za sebou první etapu státních zkoušek. Součástí první etapy státních zkoušek prototypu Su-30KN, která byla realizována u 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska, se staly též ostré střelby za pomoci PLŘS typu R-77 (AA-12A Adder A) a protizemní řízené munice. Na Hydro Aviation Show 2000, která se konala v září roku 2000 v Ghelendžiku, se již tento stroj široké veřejnosti představil v kamuflážním nátěru, který se sestával z nepravidelných polí tří odstínů šedé barvy. Do Ghelendžiku byl tehdy přelétnut z letecké základny Vladimírovka, domovské základny 929. GLIC, na které právě tehdy procházel druhou etapou státních zkoušek. Na Hydro Aviation Show 2000 byl přitom prototyp Su-30KN prezentován s cvičným registrem typu Ch-59MU v podvěsu. Zmíněný registr slouží k simulovanému nácviku střelby za pomoci protizemní ŘS typu Ch-59M (AS-18 Kazoo). To sebou přináší nemalé úspory finančních prostředků při výcviku a při zkouškách. Státní zkoušky letounu typu Su-30KN byly úspěšně završeny dnem 9. listopadu 2001. V jejich průběhu prototyp tohoto stroje vypustil celkem 15 řízených střel a shodil celkem 10 pum. V průběhu zkoušek prototyp Su-30KN vykonal jen 2/3 z původně naplánovaných letů. Zmíněný stroj totiž splňoval stanovené specifikace ve všech bodech, a tak bylo shledáno za zbytečné s ním podnikat větší počet zkušebních letů. Přestože měl prototyp Su-30KN v porovnání s ryze stíhacím modelem Su-30 (Flanker F variant 1) znatelně vyšší bojovou efektivitu, nakonec na tento standard nebyl „upgradován“ jediný letoun tohoto typu. Důvodem toho byla změna na postech nejvyššího velení VVS. Nová garnitura Ruského VVS byla totiž proti instalaci avioniky z dílny společnosti Rossijskaja avionika, neboť se jedná o soukromou a nikoliv státní společnost.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Su-30)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů nebo pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001VEP Mječ radiolokačního systému typu RLPK-27VEP, instalovaný uvnitř špice přední trupu. Tento typ radaru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu. Vzdušné cíle s RCS 3 m² je schopen detekovat na vzdálenost 110 km z přední, resp. 30 až 40 km ze zadní polosféry. Radar typu N001VEP může najednou sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Zatímco kontrastní pozemní cíle dokáže identifikovat na vzdálenost 100 km, velká hladinová plavidla na vzdálenost 350 km, malé čluny na vzdálenost 120 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem (s dosahem 0,3 až 3 km) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9. Toto zařízení slouží pro navádění střel a pum s pasivním TV navedením a umisťuje se na zadní centrální trupový zbraňový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu L150 Pastel, 32 výmetnic tří klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu SPS-171 (L005S) Sorbcija-S (štíhlé válcovité kontejnery tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích lze připevnit ke koncům křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 000 kg, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) - PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T/ET (AA-10B/D Alamo B/D) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R/ER (AA-10A/C Alamo A/C) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12A Adder A) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11A Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 4 ks) a Ch-59M (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), řízené pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), KAB-500-OD (max. 4 ks) a KAB-1500Kr (max. 2 ks), neřízené pumy o hmotnosti 100 až 500 kg (32 pum typu OFAB-100-120 o hmotnosti 120 kg, 28 pum typu OFAB-250-270 o hmotnosti 270 kg, 8 pum typu FAB-500T o hmotnosti 500 kg, 8 protiletištních pum typu BetAB-500ŠR o hmotnosti 500 kg nebo 8 objemově detonujících pum typu ODAB-500PM o hmotnosti 500 kg), kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), 340 mm neřízené rakety typu S-25-OFM (max. 4 ks), zápalné nálože typu ZB-500PT (max. 8 ks) a 2 000 l PTB typu PTB-2000 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 28.11.2019