Suchoj Su-27UBK (‘Flanker G variant 3’) / T-10UBK

Typ:  exportní modifikace cvičně-bojového stíhacího letounu typu Su-27UB (Flanker C); tento model vznikl na základě zadání Čínského PLAAF

Určení:  primárně výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady Su-27, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení stíhacích letounů protivníka v manévrovém vzdušném boji, ničení vzdušných cílů na střední a velké vzdálenosti, obrana pozemních jednotek a průmyslových komplexů před napadením ze vzduchu, doprovodné úkoly a ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu Su-27UB (Flanker C):

- instalace mírně modifikovaného avionického vybavení. Jeho součástí se mimo jiné stal radiolokátor typu N001E (Slot Back 2) radiolokačního komplexu typu RPLK-27E, který není ničím jiným, než exportní modifikací radiolokátoru typu N001 Mječ (Slot Back 2) radiolokačního komplexu typu RPLK-27 s degradovanými schopnostmi

- modifikovaný obranný systém náhradou aktivního RL rušiče typu SPS-171 (L005S) Sorbcija-S méně výkonným aktivním RL rušičem typu L203IE nebo L204 Gardenija-1FUE

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o neřízené pumy, zápalné nádrže, raketové bloky a neřízené rakety

Historie:  Dvoumístný letoun typu Su-27UBK (Flanker G variant 3), který není ničím jiným, než exportní modifikací cvičně-bojového letounu typu Su-27UB (Flanker C) s instalací mírně pozměněného avionického vybavení s degradovanými schopnostmi a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o neřízené pumy a neřízené rakety, vznikl, spolu se svým jednomístným protějškem v podobě letounu typu Su-27SK (Flanker B), speciálně pro Čínské vzdušné síly (PLAAF). Prototyp letounu typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) vešel ve známost pod továrním označením T-10UBK-1 a vznikl konverzí letounu typu Su-27UB (Flanker C) s v.č. 96310424035 a modrým trupovým číslem „09“, který měl tovární označení T-10U-9 a předtím zastával roli vzdušné zkušebny střednědosahové PLŘS s aktivním RL navedením typu R-77 (RS-AA-12A Adder A). První čtyři letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) si Číňané objednali, spolu s 20-ti letouny typu Su-27SK (Flanker B), v listopadu roku 1991. Do ČLR všechny čtyři letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) dorazily, spolu s prvními osmi letouny typu Su-27SK (Flanker B), dne 27. června 1992. Zmíněné stroje byly přitom z výrobního závodu přelétnuty na leteckou základnu Wuhu (provincie Anhui), domovskou základnu 9. regimentu 3. divize. Krátce nato byly PLAAF dodány dva dodatečné letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3). Číňané totiž zjistili, že některé dvoumístné Su-27UBK (Flanker G variant 3) nebyly nově vyrobenými stroji. Všechny čtyři letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) měly totiž údajně být ze 17. výrobní série. Některé z nich ale údajně pocházely 8. a 9. výrobní série a byly vyrobeny již v roce 1989. Údajně se mělo jednat o letouny, které byly původně určeny pro sovětské VVS, na což měli Rusové zpočátku reagovat výmluvami na zmatky souvisejícími s rozpadem SSSR. Ve skutečnosti se ale závod IAPO z Irkutska tímto krokem snažil vyřešit problémy s výrobními kapacitami. Přestože byly oba dodatečné letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) vedeny jako „pozemní instruktážní pomůcky“, ve skutečnosti se jednalo o plně operační stroje. V květnu roku 1995 si Číňané objednali dalších 8 letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3), spolu s 16-ti letouny typu Su-27SK (Flanker B). První várka šesti letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3), spolu s první várkou čtyř letounů typu Su-27SK (Flanker B), z druhého kontraktu do ČLR dorazila dne 6. dubna 1996. Zmíněné stroje byly konkrétně přelétnuty na leteckou základnu Suixi, která se nachází v provincii Guangdong a je domovinu 6. regimentu 2. divize. Zbylé dva letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) sem dorazily, spolu se zbylými 12-ti letouny typu Su-27SK (Flanker B), dne 25. července toho samého roku. Krátce nato, dne 6. prosince 1996, byla podepsána smlouva, která závodu čínské společnosti SAC (Shenyang Aircraft Corporation) ze Shenyangu zajistila licenční oprávnění ke kompletaci 200 těchto strojů z dodaných komponent ruské výroby. První dva licenční Su-27SK (Flanker B), které vešly ve známost pod označením J-11, přitom z linky závodu společnosti SAC sjely ve druhé polovině roku 1998. Nakonec bylo ale v Shenyangu postaveno jen 104 nebo 105 (?) letounů typu J-11. Okolo 65-ti z nich bylo přitom dokončeno v mírně vylepšené verzi J-11A, která se vyznačovala zejména instalací radiolokátoru typu N001VE. Poté totiž výrobní program závodu společnosti SAC přešel na model J-11B (Flanker L variant 1), který již byl produktem domácího vývoje a představoval hrubé porušení licenční smlouvy. Se zavedením letounu typu Su-27SK (Flanker B) do výrobního programu závodu ze Shenyangu se ale stávající počet dvoumístných letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) stal absolutně nedostatečným. Protože čínský průmysl pro dvoumístný model Su-27UBK (Flanker G variant 3) neobdržel výrobní licenci, dne 3. prosince 1999 si Číňané objednali dalších 28 těchto strojů. Termín předání zmíněných letounů byl přitom stanoven na léta 2000 až 2002. Zmíněný kontrakt měl hodnotu 1 biliónu USD (1,2 biliónu USD dle jiných zdrojů). Každý Su-27UBK (Flanker G variant 3) tedy stál okolo 35-ti miliónu USD. Na rozdíl od předešlých kontraktů na letouny typu Su-27SK (Flanker B) a Su-27UBK (Flanker G variant 3) byla platba za dodávku těchto strojů vyřešena umazáním ruského státního dluhu vůči ČLR. Zmíněné stroje byly tedy Číňanům dodány zadarmo. Prvních osm z nich do ČLR dorazilo dne 22. prosince 1999. Dodávka dalších deseti letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) byla uskutečněna dne 30. září 2001. Posledních deset těchto strojů bylo Číňanům předáno v listopadu roku 2002. Letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) z objednávky z roku 1999 přitom údajně vycházejí z letounu typu Su-30K (Flanker F variant 1), který vznikl pro vzdušné síly Indie (IAF). Letoun typu Su-30K (Flanker F variant 1) se totiž právě tehdy nacházel ve výrobním programu závodu IAPO, zatímco letoun typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) již delší dobu nebyl vyráběn. A obnova výroby tohoto stroje ve své původní podobě by byla vysloveně neekonomická. Zatímco provozovatelem letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) z prvního kontraktu se stal 9. regiment 3. divize, který zpočátku operoval z letecké základny Wuhu, poté Liancheng (Longyan) a následně opět z Wuhu, všechny letouny tohoto typu z druhého kontraktu byly předány 6. regimentu 2. divize s domovskou základnou Suixi. Naproti tomu většina letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) z třetího kontraktu skončila u 1. regimentu 1. divize s domovskou základnou Anshan. Přestože byl letoun typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) navržen pro PLAAF, našel si též cestu k vzdušným silám Etiopie a Vietnamu. Provozovatelem nevelkého počtu těchto strojů se ale stalo též Ruské VVS. VVS ale letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) používalo pouze k zaškolování pilotů budoucích zahraničních provozovatelů letounů řady Su-27 (Flanker). Zatímco všechny letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) dodané Ruskému VVS pocházely z 14., 15. a 17. výrobní série, všechny letouny tohoto typu, které byly vyrobeny pro zahraniční zákazníky, byly ze 17. až 22. výrobní série.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Su-27UB) a cca 50 sériových strojů (42 pro ČLR, 7 pro Vietnam a ? pro Rusko), dalších 6 těchto strojů vzniklo konverzí sériových Su-27UB (všechny pro Etiopii)

Uživatelé:

ČLR – ČLR bylo v letech 1992 až 2002 dodáno celkem 42 letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3). viz. historie.

Etiopie – Vzdušné síly Etiopie (FDREAF) se staly provozovatelem celkem šesti letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3). První dva z nich si přitom objednaly, spolu se dvěma jednomístnými letouny typu Su-27SK (Flanker B) a stovkou střednědosahových PLŘS typu R-27 (RS-AA-10 Alamo), na konci roku 1998. Všechny letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3), které byly dodány FDREAF, ale nepocházely z novovýroby. Všechny tyto stroje totiž vznikly dopracováním letounů typu Su-27UB (Flanker C), které byly předtím vyřazeny ze stavu Ruského VVS. Jejich provozovatelem se přitom stala 5. letka s domovskou základnou Debre Zeit, která se nachází poblíž Addis Ababa.

Vietnam – První letoun typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) (rudá 8521) si vzdušné síly Vietnamu (VPAF) objednali, spolu s pěti jednomístnými letouny typu Su-27SK (Flanker B), v roce 1994. Hodnota tohoto kontraktu přitom činila 180 miliónů USD. Dodávky zmíněných letounů byly zahájeny v květnu roku 1995 a završeny v roce 1996. Mezitím vietnamští piloti prošli v Rusku zaškolením na tento typ. Všechny zmíněné stroje se staly součástí výzbroje 925. stíhacího regimentu 372. vzdušné divize s domovskou základnou Phan Rang. Tomu v prosinci roku 1996 následoval podpis kontraktu na další čtyři dvoumístné letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) a dva jednomístné letouny Su-27SK (Flanker B) v hodnotě cca 120 miliónů USD. První dva dvoumístné letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) (rudá 8522 a 8523) do Vietnamu, resp. na leteckou základnu Phan Rang, dorazily, v útrobách velkokapacitního nákladního letounu typu An-124 (Condor A) (černá 08) ze stavu Ruského VVS, dne 1. prosince 1997. Dne 6. prosince toho samého roku se z Irkutska do Vietnamu vydal ten samý exemplář nákladního letounu typu An-124 (Condor A) se zbylými dvěma objednanými letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) (rudá 8524 a 8525). Na místo určení ale zmíněný stroj nedoletěl, neboť krátce po vzletu havaroval. V polovině roku 1998 nicméně Rusové dodali Vietnamcům za oba takto ztracené letouny typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) náhradu (rudá 8526 a 8527).

Rusko – Ruské VVS používalo nevelký počet letounů typu Su-27UBK (Flanker G variant 3) k zaškolování pilotů budoucích zahraničních provozovatelů letounů řady Su-27 (Flanker). Většina letounů tohoto typu dodaných Ruskému VVS se přitom stala součástí letadlového parku 797. UAP (cvičný pluk) s domovskou základnou Kuščovskaja, který náleží pod KVVAUL (Krásnodarské vyšší vojenské letecké učiliště pilotů).

Posádka:   pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Ljulka Al-31F ruské výroby s max. tahem po 7 850 kp / 12 500 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu N001E Mječ (Slot Back 2) radiolokačního komplexu typu RLPK-27E, instalovaný uvnitř špice trupu. Radiolokátor typu Mječ umožňuje vyhledávat a sledovat vzdušné cíle, včetně těch, které se nacházejí na pozadí země. Vzdušné cíle s RCS cca 3 m² je přitom schopen sledovat na vzdálenost 70 km. Najednou zmíněný radiolokátor dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 1 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-27 s vyhledávacím dosahem 50 km, zaměřovacím dosahem 15 km, zorným polem v horizontální rovině 60° a zorným polem ve vertikální rovině +60°/-15°. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor s laserovým dálkoměrem (s dosahem 0,3 až 3 km) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Instalace kopulovité hlavice tohoto zařízení se přitom nachází přímo před pilotní kabinou.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně vysokých tandemově uspořádaných tyčových antén instalované po jedné na břichu přední části trupu, přímo za překrytem antény radiolokátoru, a na hřbetu ocasního „žihadla“), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (dva páry antén instalované po jednom na vnějších bocích motorových gondol, přímo za lapači vzduchu, a na bocích „ocasního“ žihadla), 32 výmetnic tří klamných IČ/RL typu cílů PPI-50/PPR-50 typu APP-50 (L029) (ty jsou vestavěny do ocasního žihadla) a aktivní RL rušič typu L203IE nebo L204 Gardenija-1FUE (štíhlé válcovité kontejnery tohoto systému se zaoblenými dielektrickými kryty na obou koncích se připevňují ke koncům křídla na místo závěsníků pro PLŘS typu R-73). Později některé exempláře tohoto modelu obdržely instalaci výstražného UV protiraketového systému (dva páry senzorů instalované, po jednom, přímo za kokpitem a na bocích zdvojené SOP).

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do pravého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na deseti pylonech (dvou mezi motorovými gondolami, dvou pod motorovými gondolami, čtyřech pod křídlem a dvou na koncích křídla – ty jsou vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1 (RS-AA-10A/B Alamo A/B) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (RS-AA-11A Archer) (max. 4 až 6 ks), neřízené rakety, raketové bloky, neřízené pumy a zápalné nádrže

Poslední úpravy provedeny dne: 25.5.2023