Suchoj Su-22UM3K (‘Fitter G’) / S-52UM3K

Typ:  exportní modifikace cvičně-bojového letounu typu Su-17UM3 (Fitter G)

Určení:  výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na bojové letouny řady Su-20/-22, včetně zbraňového výcviku

Odlišnosti od letounu Su-17UM3 (Fitter G):

- instalace mírně modifikovaného avionického vybavení (jeho součástí se stal odlišný typ identifikačního systému „vlastní-cizí“)

Historie:  První exportní modifikací dvoumístného cvičně-bojového letounu Su-17UM3 (Fitter G), který vznikl jako nástupce letounu Su-17UM (Fitter E), se stal model nesoucí tovární označení Su-22UM3 (Fitter G). Ten přitom kromě mírně pozměněného avionického vybavení obdržel též větší, těžší a „žíznivější“ pohonnou jednotku typu R-29BS-300 (na místo motoru typu Al-21F-3). Protože v roce 1983 padlo rozhodnutí, aby byl pohonný systém exportních letounů řady Su-22 za účelem zjednodušení produkce sjednocen s pohonným systémem letounů řady Su-17, brány závodu č.126 z Komsomolska na Amuru nakonec opustilo jen devět sériových Su-22UM3 (Fitter G). Poté výrobní program zmíněného podniku plynule přešel na motorem typu Al-21F-3 poháněný model, který vešel ve známost novým pod služebním označením Su-22UM3K (Fitter G). Naproti závodní označení tohoto vůbec posledního dvoumístného modelu z řady Su-17/-22, S-52UM3K, se shodovalo se závodním označením modelem Su-22UM3 (Fitter G). Zatímco typ Su-22UM3 (Fitter G) bylo od modelu Su-17UM3 (Fitter G) možné snadno rozpoznat díky odlišnému tvaru zadní části trupu, která se vyznačovala mírně menší délkou a více robustním profilem, a protažení náběžné hrany SOP v podlouhlý „předkýl“ alá Su-22U (Fitter E), typ Su-22UM3K (Fitter G) se z hlediska vnějšího vzhledu s modelem Su-17UM3 (Fitter G) zcela ztotožňoval. Oba zmíněné stroje, Su-17UM3 (Fitter G) a Su-22UM3K (Fitter G), se tedy od sebe navzájem odlišovaly pouze drobnými změnami v avionickém vybavení. V letech 1984 až 1990 přitom brány komsomolského závodu č.126 opustilo celkem 77 sériových Su-22UM3K (Fitter G).

Verze:  -

Vyrobeno:  77 sériových strojů

Uživatelé:  Afghánistán, Angola, Bulharsko (v roce 1984 dodány 4 ks), Česká republika (v roce 1993 v rámci dělení federace předěleno 5 ks) ČSSR (v letech 1984 až dodáno 8 ks – 2 v roce 1984, 2 v roce 1987, 2 v roce 1988, 2 v roce 1989), Irák, Irán, Jemen, NDR (po roce 1984 dodáno celkem 8 ks), Polsko (v letech 1984 až 1988 dodáno 20 ks), Slovensko (v roce 1993 v rámci dělení federace předěleny 3 ks), SRN a Vietnam

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-21F-3 s max. tahem 7 800 / 11 215 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: jeden laserový dálkoměr/značkovač cílů typu Kljon-PS s dosahem 8 km, odměrem ±12°, elevací 6° a depresí 30° a jeden optický střelecký/bombardovací zaměřovač typu ASP-17B. Zatímco instalace laserového dálkoměru/značkovače cílů typu Kljon-PS se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu (za nevelkým hranatým okénkem situovaným přímo pod jeho špicí), zaměřovač typu ASP-17B je umístěn uvnitř pilotní kabiny.

                  - naváděcí: podvěsný kontejner s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1 (za jeho pomoci jsou označovány cíle pro protizemní řízené střely typu Ch-25). Toto zařízení se umisťuje na pravý přední trupový závěsník.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 (‘Odd Rods’) (dvě sestavy tří drobných tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břiše přední části trupu přímo za příďovým podvozkem a na břiše zadní části trupu přímo za kýlovou stabilizační plochou), výstražný radiolokační systém typu SPO-15L (L006L) Berjoza-L (dvě antény vestavěné do náběžné hrany pevné střední části křídla v oblasti mezi oběma páry aerodynamických hřebenů a jedna anténa nacházející se na odtokové hraně SOP přímo nad směrovým kormidlem), aktivní rušič typu SPS-142, -142 nebo -143 (‘Odd Pod’) systému Siren (podvěsné pouzdro tohoto systému se umisťuje na pravý vnitřní křídelní závěsník, zatímco na levý vnitřní křídelní závěsník se současně zavěšuje raketnice typu UB-32A plnící funkci protizávaží) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů (typu PPI-26) typu ASO-2I** (dva odnímatelné bloky, každý s dvojicí výmetnic typu ASO-2I, lze připevnit ke hřbetu zadní části trupu, podél SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu NR-30 se zásobou 80 nábojů, vestavěný do pravého kořene křídla, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaná na třech párech pylonů nacházejících se pod pevnou částí křídla (ten prostřední je vyhrazen pro PLŘS) a na dvou tandemově uspořádaných párech pylonů nacházejících se pod trupem – protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25 (AS-10 Karen) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60 (AA-8 Aphid) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden pevný dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24, neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, zápalné nádrže, PTB typu PTB-800 a 1 150 l PTB typu PTB-1150

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2012