Mikojan-Gurjevič MiG-UTS

Typ:  přechodový cvičný letoun; vývojový derivát letounu typu MiG-AT (Miser)

Určení:  výuka obsluhy podzvukové proudové techniky, bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku

Historie:  Protože ruské Ministerstvo obrany dalo před proudovým cvičným letounem typu MiG-AT (Miser) přednost letounu typu Jak-130 (Mitten) a výrobci se pro tento stroj nepodařilo najít odběratele ani v zahraničí, v roce 2010 byl jeho vývoj zastaven. Již v roce 2018 se ale letoun typu MiG-AT (Miser) opět dostal do středu pozornosti ruského Ministerstva obrany. Důvodem toho se stala skutečnost, že se vítězný typ Jak-130 (Mitten) ukázal být nepříliš vhodným pro provádění základního výcviku. Proti používání Jaku-130 (Mitten) k základnímu výcviku pilotů přitom hovoří vysoké náklady na provoz a údržbu, vysoká pořizovací cena a nevhodné letové vlastnosti. Díky značné výkonnosti a vysoké letové dynamice totiž přechod z pístového cvičného letounu na proudový Jak-130 (Mitten) pro kadety představuje nemalý problém. Problémy u tohoto stroje ale činí též vysoká přistávací rychlost, která je dokonce ještě vyšší než u bojového letounu typu Su-27 (Flanker). Vysoký max. úhel náběhu, který dosahuje 30°, v kombinaci s poměrem tahu a hmotnosti pak z typu Jak-130 (Mitten) činí doslova nebezpečný stroj pro nezkušené piloty. Zdrojem problémů je ale též FBW systém řízení, který umožňuje simulovat letové charakteristiky různých typů letounů, od lehkého bojového MiGu-29 (Fulcrum) až po těžký typ Su-27 (Flanker). Zmíněný systém totiž stál nejméně za čtyřmi nehodami Jaků-130 (Mitten) ze stavu vzdušných sil Ruska a Bangladéše. Poptávka po přechodovém cvičném letounu přitom vyvstala nejen ze strany Ruského VVS, ale i ze strany zahraničních provozovatelů Jaků-130 (Mitten). Někteří z nich sice mají k dispozici letouny typu L-39 Albatros, ty ale díky instalaci analogové avioniky již nelze považovat za efektivní prostředek přípravy budoucích pilotů bojových letounů. Absence přechodového cvičného letounu tedy znatelně snižuje exportní potenciál typu Jak-130 (Mitten). Sériové MiGy-AT (Miser) měly nicméně s prototypy sdílet pouze celkové aerodynamické uspořádání. Prototypy tohoto stroje byly totiž vyrobeny technologiemi, které byly mezitím překonány a které se přestaly používat. Kromě toho v jejich konstrukci našly uplatnění materiály, které se mezitím staly nedostupnými. Zcela nová měla být též avionika. Avionika sériových MiGů-AT (Miser) měla být přitom unifikována s avionikou výkonnějšího Jaku-130 (Mitten). VVS původně plánovalo poptávku po přechodovém cvičném letounu vyřešit typem SR-10 z dílny společnosti SAT, který má celokompozitní konstrukci draku. Na výrobu tohoto stroje ale nakonec neuvolnilo žádné finanční prostředky. Důvodem toho se zřejmě stala skutečnost, že zavedení tohoto typu do výroby představovalo vysoké technické riziko. Letoun typu MiG-AT (Miser) byl totiž již hotovým typem využívajícím dostupné agregáty, zatímco vývoj typu SR-10 se tehdy nacházel ve fázi zkoušek technologického demonstrátoru. Dle tehdejších prognóz měly být v případě schválení sériové výroby dodávky sériových MiGů-AT (Miser) k výcvikovým útvarům VVS zahájeny již v roce 2023. K tomu ale nakonec nedošlo. Na místo toho na nějakou dobu jakékoliv informace o zvažované obnově výroby tohoto stroje zcela utichly. Před novým přechodovým cvičným letounem měly totiž podle všeho prioritu jiné programy. To však změnily sankce, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývanou „speciální vojenská operace“, která započala dne 24. února 2022. Zmíněné sankce totiž vedly k zmrazení programu pístového základového cvičného letounu (typy jak-152 a UTS-800). Díky tomu se VVS při základním výcviku budoucí pilotů musí nadále spoléhat na importované letouny typu L-39C Albatros československé výroby, pro které ale od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, není schopno zajistit plnohodnotnou servisní podporu. Vzhledem k absenci podpory provozu ze strany výrobce bylo u těchto strojů mimo jiné nutné některé agregáty české výroby nahradit ekvivalenty tuzemské výroby (neboť se pro Rusko náhle staly nedostupnými). Letouny typu L-39C Albatros navíc nejsou zrovna nejmladší. Z tohoto důvodu nebudou moci létat déle než do konce dekády. Poté totiž dojde k vyčerpání jejich technické živostnosti, která byla na základě výsledků únavových zkoušek provedených v Rusku stanovena na nejméně 6 000 letových hodin (výrobcem byla životnost letounů typu L-39C Albatros stanovena, dle výrobní série, jen na 3 000, 3 600 nebo 4 500 letových hodin). Každý rok proto v Rusku dochází k nejméně jedné nehodě letounu typu L-39C Albatros v důsledku nějaké technické závady. Vývoj nového přechodového cvičného letounu, který ve výcvikovém systému Ruského VVS tvořit mezistupeň mezi pístovým letounem typu DA-42T a výkonnějším proudovým Jakem-130 (Mitten), byl přitom schválen na konci roku 2022. Požadovaný stroj vešel ve známost jako MiG-UTS a jeho vývojem byla pověřena konstrukční kancelář MiG. Pro zmíněnou konstrukční kancelář bylo zadání vývoje pokračovacího cvičného letounu velmi vítané, neboť se do té doby kromě podpory provozu letounů typu MiG-29 (Fulcrum) a MiG-31 (Foxhound) zabývala vývojem jediného perspektivního typu v podobě dálkového přepadového stíhače typu PAK-DP, který se navíc bude vyrábět, pokud se jeho vývoj podaří dotáhnout do stádia sériové výroby, pouze v omezených počtech pro Ruské VVS. Dle zadání má letoun typu MiG-UTS mít vynikající ovladatelnost, malé nároky na údržbu a nízké provozní náklady. Provozní náklady na tento stroj mají být přitom o pětinu nižší než u letounu typu L-39C Albatros. Kromě toho má mít v porovnání s letounem typu L-39C Albatros vyšší výkony a lepší obratnost. Kuli urychlení vývoje a snížení vývojových nákladů bude letoun typu MiG-UTS některá technická řešení přebírat od staršího MiGu-AT (Miser). To se přitom týká zejména příďové sekce trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou pilotní kabinou. Kabina MiGu-AT (Miser) byla totiž velmi vydařená, neboť ze zadního kokpitu tohoto stroje, který se nacházel ve větší výšce než ten přední, byl natolik dobrý výhled, že jej nebylo nutné vybavovat ani periskopem ani zrcadly. Letoun typu MiG-UTS bude ale na rozdíl od svého předchůdce v podobě letounu typu MiG-AT (Miser) jednomotorový a nikoliv dvoumotorový. Důvodem tohoto řešení se staly provozní náklady. Jeho pohon bude konkrétně obstarávat osvědčený 2 500 kp dvouproudový motor typu Al-222-25, který pohání též, v počtu dvou exemplářů, výkonnější Jak-130 (Mitten). K tomu, aby zmíněný motor mohl pohánět jednomotorový MiG-UTS, jej ale bude nutné mírně upravit. Upravený motor typu Al-222-25 pro tento stroj bude navíc disponovat ekonomických režimem, ve kterém bude podávat tah 2 300 kp, což povede k zvýšení jeho resursu. I v tomto režimu bude ale pilotům umožňovat provádět s MiGem-UTS vyšší pilotáž. Zmíněný motor bude přitom využívat trysku, která se bude nacházet pod ocasními plochami, a dvojici postranních lapačů vzduchu. Ty se přitom budou nacházet, kuli redukci rizika nasátí nečistot motorem z VPD, nad křídlem. Součástí palivového systému MiGu-UTS budou trupové pryžové nádrže alá L-39 (a nikoliv moderní křídelní integrální). Důvody toho jsou ryze bezpečnostní. U trupových pryžových nádrží totiž při nouzovém přistání hrozí menší riziko protržení a požáru, než u integrálních křídelních nádrží, neboť jsou lépe chráněny. Celková zásoba paliva u tohoto stroje má přitom činit 850 kg. K provozní bezpečnosti má ale přispívat též instalace silné palubní baterie, která má být schopna při vysazení generátoru elektrické energie napájet avioniku a radiostanice po dobu až 50-ti min. Pro případ selhání čerpadla bude navíc letoun typu MiG-UTS vybaven hydraulickým akumulátorem. Díky tomu budou piloti tohoto stroje při nouzových situacích moci vysunout podvozek a (nebo) vztlakové klapky i s nefunkčním čerpadlem. Letoun typu MiG-UTS bude, stejně jako letoun typu MiG-AT (Miser), pojat jako dolnoplošník. Křídlo tohoto stroje bude mít ale odlišný profil. Bez změn nezůstanou ani ocasní plochy, které se budou sestávat z jedné SOP a jedné hornoplošně uspořádané VOP. Protože má být letoun typu MiG-UTS velmi odolný, u zmíněného stroje se nepočítá ani s elektro-impulsním systémem řízení ani s posilovači řízení. Jeho řízení bude mechanické ve všech třech kanálech. Ovládání vyvažovacích plošek křidélek a kormidel budou u tohoto stroje obstarávat elektromotory. Avionika letounu typu MiG-UTS bude vycházet, kuli unifikaci, z avioniky letounu typu Jak-130 (Mitten). V kabině tohoto stroje se ale budou nacházet nové velkoformátové MFD. Oba dva piloti MiGu-UTS budou sedět na osvědčených vstřelovacích sedačkách typu K-93 značky Zvezda, kterými byly opatřeny i některé letouny typu L-39C Albatros ze stavu VVS. Součástí vybavení kokpitu tohoto stroje bude v neposlední řadě pro ruské cvičné letouny tolik typická „záclonka“ pro nácvik pilotáže „na slepo“ podle přístrojů. Díky instalaci tří závěsníků, jednoho pod trupem a dvou pod křídlem, má být letoun typu MiG-UTS možné používat i k zbraňovému výcviku. Přestože bude mít křídlo MiGu-UTS menší plochu než křídlo letounu typu L-39C Albatros, tomuto stroji má zajistit lepší aerodynamické charakteristiky a nižší spotřebu. Díky lepší aerodynamice a silnějšímu motoru má mít navíc tento stroj v porovnání s letounem typu L-39C Albatros výrazně lepší výkony při podobné vzletové hmotnosti. Kromě toho má mít vyšší stoupavost a vyšší provozní násobky. S MiGem-UTS má být ale též možné dosahovat vyšších úhlů náběhu než s letounem typu L-39C Albatros, a to i přesto, že se lapače jeho pohonné jednotky mají nacházet nad křídlem. Životnost letounu typu MiG-UTS má činit 8 750 letových hodin, což při průměrném ročním náletu 350 h vychází na 25 let. Zmíněný stroj má být součástí výcvikového komplexu, jehož součástí mají být též pozemní simulátory a trenažéry. Prototyp MiGu-UTS by měl být dokončen a zalétán v roce 2026. Se zahájením sériové výroby tohoto stroje se počítá v roce 2028.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  0

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Progress Al-222-25 s max. tahem 2 500 kp

Radar:        žádný        

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaná na jednom trupovém a dvou křídelních závěsnících