Mikojan-Gurjevič MiG-21FL Trishul (‘Fishbed F’)

Typ:  exportní modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-21PF (Fishbed D) vzešlá z požadavků Indického vojenského letectva (IAF)

Určení:  primárně ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21PF (Fishbed D):

- instalace slabšího 5 740 kp motoru typu R-11F-300 v odnímatelné zadní části trupu na místo 6 120 kp motoru typu R-11F2-300

- instalace modifikované svislé ocasní plochy (SOP) s větší hloubkou a plochou (5,20 m2 vs 3,80 m2) a přímou náběžnou hranou (bez „předkýlu“) s úhlem šípu 61°27‘

- instalace brzdícího padáku typu PT-5285-62 s plochou 19 m2 na místo brzdícího padáku typu PT-5759-58 s plochou 16 m2 – jeho pouzdro je navíc umístěno uvnitř doutníkovitého krytu vetknutého do kořene odtokové hrany SOP, přímo pod směrovým kormidlem, zatímco pouzdro brzdícího padáku typu PT-5759-58 modelu MiG-21PF se nachází uvnitř břišní trupové šachty, která je umístěna po levoboku zadní partie kýlové stabilizační plošky

- instalace zjednodušené exportní verze radaru typu RP-21/CD-30TP (Spin Scan) v podobě typu R2L, který vykazuje menším dosahem a menším počtem pracovních módů, uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu typu RS-2US (AA-1 Alkali) a 240 mm protizemní neřízenou raketu typu S-24

- absence datalinku navigačního systému typu Lazur a odpovídače typu SOD-57

- instalace radiostanice typu RSIU-5G na místo radiostanice typu RSIU-5

- instalace jiného typu identifikačního systému „vlastní-cizí“

- instalace zjednodušeného radiokompasu typu ARK-10 bez modulu pro měření vzdálenosti od pozemního radiomajáku

- instalace pokročilejšího kompasu typu KSI-2 (na místo typu KSI)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o podvěsný konformní kontejner typu GP-9 s jedním dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů (ten se umisťuje pod střední část trupu, na místo závěsníku pro PTB) – to si vyžádalo nahradit jednoduchý kolimátor typu PKI-1 optickým střeleckým zaměřovačem (tato zbraň byla do zbraňového systému zavedena tohoto modelu až dodatečně)

- instalace dalšího, druhého, páru zbraňových závěsníků pod vnějšími panely křídla (úprava dodatečně zavedená do konstrukce některých sériových strojů)

Historie:  Přestože Indické vojenské letectvo (IAF) v 50. letech odebíralo výhradně leteckou techniku západní provenience, v srpnu roku 1962 si objednalo celkem 12 letounů řady MiG-21 (Fishbed) sovětské konstrukce, 10 denních frontových MiGů-21F-13 (Fishbed C/E) a dva přepadové MiGy-21PF (Fishbed D), pro potřeby operačních zkoušek. Důvodem volby právě tohoto stroje se stala skutečnost, že vykazoval znatelně lepší obratností a snazší pilotáží než jeho západní konkurenti v podobě letounů typu F-104 Starfighter a Mirage III (ty na druhou stranu poskytovaly pilotům lepší pohodlí a navíc byly vybaveny znatelně pokročilejší avionikou). Indické delegaci byl přitom letoun typu MiG-21F-13 (Fishbed C/E) poprvé prezentován již na jaře roku 1961. Prvních osm indických pilotů tříměsíčním přeškolovacím kurzem na tento typ prošlo na sovětské letecké základně Lugovaja, která se nacházela poblíž kyrgyzského hlavního města Frunze. Sem přitom dorazili dne 9. října 1962. Prvních šest z deseti objednaných MiGů-21F-13 (Fishbed C/E) z ukrajinské Oděsy do indické Bombaje dorazilo, po moři, dne 28. ledna 1963. Jejich provozovatelem se stala, od dubna toho samého roku, 28. letka „First Supersonics“ s domovskou základnou Chandigarh. Zbylé čtyři frontové MiGy-21F-13 (Fishbed C/E) spolu s oběma přepadovými MiGy-21PF (Fishbed D) Sověti dodali v polovině roku 1964. Ty byly rovněž zařazeny do stavu 28. letky. Mezitím, dne 21. prosince 1963, byly dva MiGy-21F-13 (Fishbed C/E) z první dodávky zcela zničeny vzájemnou srážkou. Tomu se přitom stalo při výcvikovém letu ze základny Ambala. Svůj bojový křest si MiGy-21 (Fishbed) ze stavu IAF odbyly v září roku 1965 ve druhém příhraničním konfliktu s Pákistánem. Nasazení těchto strojů ve zmíněném konfliktu trvalo tři týdny a omezilo se na hlídkové lety v okolí dvou leteckých základen nacházejících se v regionu Punjab. Bojové nasazení MiGů-21 (Fishbed) ve druhém indicko-pákistánském konfliktu bylo hodnoceno kladně. Jediný výtka byla vznesena k přepadovému MiGu-21PF (Fishbed D). Ta se konkrétně týkala absence kanónové výzbroje. Díky tomu tyto stroje po odpálení obou PLŘS mohly napadat vzdušné cíle pouze taranem, což bylo shledáno za zcela nepřípustné. Na zmíněnou stížnost ze strany IAF a obdobnou stížnost ze strany VVS přitom sovětský průmysl odpověděl konformním kanónovým kontejnerem typu GP-9. Ten ukrýval jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů a umisťoval se pod střední část trupu, na místo závěsníku s PTB. Původní plány IAF počítaly s pořízením dalších 18-ti přepadových MiGů-21PF (Fishbed D) do roku 1965. Z tohoto záměru ale nakonec sešlo. Již na konci roku 1964 totiž před nákupem dalších letounů tohoto typu přímo do sovětského výrobce dostala přednost licenční výroba. Indická korporace HAL (Hindustan Aeronautics Ltd.) přitom získala výrobní licenci pro model MiG-21FL (iz.77) (Fishbed F). Ten představoval přímou odpověď ze strany OKB MiG na požadavky IAF a z konstrukčního hlediska nebyl ničím jiným, než přepadovým MiGem-21PF (Fishbed D) se slabším motorem typu R-11F-300, pohonnou jednotkou frontového MiGu-21F/F-13 (Fishbed C/D), a degradovanými schopnostmi zbraňového systému. Zbraňový systém MiGu-21FL (Fishbed F) byl konkrétně vystavěn na exportní modifikaci radaru typu RP-21/CD-30TP (Spin Scan). Ta přitom vešla ve známost jako R2L a vyznačovala se menším dosahem a menším počtem pracovních módů. Ze zbraňového arsenálu tohoto stroje byly navíc vyřazeny PLŘS krátkého dosahu typu RS-2US (AA-1 Alkali) a 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24. Do konstrukce MiGu-21FL (Fishbed F) byla na druhou stranu vnesena některá vylepšení, která vycházela z poznatků získaných v průběhu provozu a zkoušek standardních MiGů-21PF (Fishbed D). Konkrétně přitom šlo o novou SOP s větší plochou (5,20 m2), která představovala přímou odpověď ze strany OKB MiG na ne zrovna ideální směrovou stabilitu MiGu-21PF (Fishbed D), a instalaci pouzdra brzdícího padáku uvnitř doutníkovitého krytu vetknutého do kořene odtokové hrany SOP. Díky tomu bylo brzdící padák MiGu-21FL (Fishbed F) možné vypustit již ve výšce 0,5 až 1 m nad VPD. Naproti tomu brzdící padák standardního MiGu-21PF (Fishbed D) bylo možné vypustit až po dosednutí na všechny tři body, neboť se nacházel až pod tryskou pohonné jednotky. Exportní MiG-21FL (Fishbed F) se tak stal vůbec prvním operačním modelem z řady MiG-21 (Fishbed) opatřeným „širokou“ 5,20 m2 SOP s pouzdrem brzdícího padáku pod směrovým kormidlem. Zatímco kompletaci draků MiGu-21FL (Fishbed F) dostal na starost nově vybudovaný závod z Ozaru, nacházející se poblíž Nasiku, pohonná jednotka tohoto stroje se stala součástí výrobního programu závodu z Koraputu, produkce avioniky a PLŘS typu R-3S (AA-2 Atoll) byla svěřena závodu z Balangaru. Prvních 54 MiGů-21FL (Fishbed F) (C450 až C458, C498 až C535 a C582 až C588) bylo ale postaveno, v letech 1965 až 1968, moskevským závodem č.30. Poté, co tyto stroje prošly letovými zkouškami, byly opět rozmontovány a naloženy na loď do Indie. Opětovně byly sestaveny, počínaje listopadem roku 1966, v prostorách závodu HAL z Nasiku, pod dohledem sovětských techniků. První z nich přitom IAF převzalo na počátku roku 1967. Do roku 1973 brány závodu z Ozaru korporace HAL opustilo dalších 205 MiGů-21FL (Fishbed F). Poté výrobní program tohoto podniku přešel na pokročilejší model MiG-21M (Fishbed J). Za ryze indické výrobek bylo přitom možné považovat 196 z nich. Ke kompletaci zbylých 9-ti těchto strojů posloužily předpřipravené konstrukční celky, které dodal sovětský výrobce. Zatímco první letoun typu MiGu-21FL (Fishbed F), pro jehož kompletaci posloužily výhradně konstrukční celky indického původu, IAF převzalo dne 19. října 1970, první motor typu R-11F-300 indické výroby brány závodu z Koraputu opustil dne 2. ledna 1969. V průběhu výroby a služby u IAF konstrukce a vybavení MiGu-21FL (Fishbed F) doznala drobných změn. Do zbraňového systému těchto strojů byl tak dodatečně zařazen již zmíněný kanónový kontejner typu GP-9. Současně indické MiGy-21FL (Fishbed F) obdržely instalaci optického střeleckého zaměřovače (na místo jednoduchého kolimátoru). Takto byly přitom tyto stroje dovybaveny v prostorách leteckých opravárenských závodů IAF. Později navíc některé indické MiGy-21FL (Fishbed F) obdržely instalaci dalšího, druhého, páru zbraňových závěsníků pod křídlem. Ten byl přitom vyhrazen pro přídavné palivové nádrže. Do roku 1971 bylo na dvoumachový MiG-21FL (Fishbed F) přezbrojeno celkem devět letek IAF, 1. letka „Tigers“ z Gwalioru, 3. letka „Cobras“ z Pathankotu, 4. „Oorials“ z Jaisalmetu, 8. letka „Pursoots“ z Baghdogru, 28. letka „First Supersonics“ z Chandigarhu, 29. letka „Black Scorpions“ z Jodghpuru, 30. letka „Charging Rhinos“ z Tezpuru, 45. „Flying Daggers“ z Nalyia a 47. letka „Black Archers“ z Adampuru. S příchodem pokročilejších bojových letounů se ale tyto stroje dostaly i k dalším letkám IAF. Svůj křest ohněm si stíhací MiGy-21FL (Fishbed F) ze stavu IAF odbyly ve třetím příhraničním konfliktu s Pákistánem, který vzplanul dne 3. prosince 1971. Zde přitom IAF tyto stroje využívalo k hlídkovým misím v rámci PVO (v součinnosti s podzvukovými stíhači typu Gnat F Mk.1 britské konstrukce), k doprovodu stíhacích-bombardérů typu HF-24 Marut indické konstrukce a k ničení pozemních cílů v rámci průnikových operací. Při plnění úkolů průnikového bombardéru stíhací MiGy-21FL (Fishbed F) obvykle operovaly v šestičlenné skupině. Zatímco čtyři z nich byly vyzbrojeny neřízenými pumami, neřízenými raketami nebo zápalnými nádržemi, pod křídlem zbylých dvou těchto stroje se nacházely PLŘS. Ty zajišťovaly obranu celé útočné skupiny před vzdušným napadením. Jediným plnohodnotným protivníkem indických MiGů-21FL (Fishbed F) Pákistánských vzdušných sil (PAF) byly tehdy letouny typu F-104 Starfighter americké výroby. PAF přitom tehdy provozovalo celkem 24 těchto stropů. Dalších 10 si pak zapůjčilo, s tichým souhlasem USA, od Jordánska. Indické MiGy-21FL (Fishbed F) v průběhu zmíněného konfliktu poslaly k zemi jen tři pákistánské Starfightery. Poslední letouny typu MiG-21FL (Fishbed F) přitom IAF vyřadilo až na konci roku 2013. Letouny tohoto typu se ale staly též, na počátku roku 1967, součástí letadlového parku 2. a 3. letky 234. GvIAP (Gardový stíhací pluk) Sovětského VVS s domovskou základnou Kubinka. Jako první byla, v únoru, na typ MiG-21FL (Fishbed F) přezbrojena 2. letka, a to z typu MiG-21F-13 (Fishbed C/E). Součástí letadlového parku 3. letky, která tehdy provozovala letouny typu MiG-21F-13 (Fishbed C/E),  MiG-21PF (Fishbed D) a MiG-21PFM (Fishbed F), se exportní MiGy-21FL (Fishbed F) staly v březnu. 234. GvIAP přitom tyto stroje využívalo zejména k přeškolování pilotů, a to až do roku 1975. Poté byly, vyjma jednoho, který skončil na podstavci v Kubince, předány Charkovské letecké škole (810. UAP). Zde byly využívány, až do roku 1981, jako pozemní učební instruktážní pomůcka.

Verze:  -

Vyrobeno:  SSSR: 54 sériových strojů; Indie: 205 sériových strojů

Uživatelé:  Indie a SSSR

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F-300 s max. tahem 3 800 kp / 5 740 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu R2L (‘Spin Scan’), instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu PKI-1 (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“

Výzbroj:      dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll), dva raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 100 kg neřízené pumy typu FAB-100, dvě 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, dvě 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 nebo dvě zápalné nádrže typu ZB-360, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální trupový závěsník se umisťuje výhradně 490 l PTB typu PTB-490 – po jeho demontáži lze pod střední část trupu tohoto modelu umístit odnímatelný konformní kontejner typu GP-9 s jedním dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,15 m 
Délka bez/s PVD:   14,10/14,50 m
Výška: 4,13 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet bez/s 1 PTB:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 9.9.2014