Aerostar/DASA MiG-29 Sniper

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A) vzešlá z modernizačního programu letounů typu MiG-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A) ze stavu vzdušných sil Rumunska

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A):

- instalace nového modulárního víceúčelového počítače

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B – to umožňuje provádět průběžnou modernizaci avionického vybavení pouhým přidáváním nebo vyměňováním stávajících systémů

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny uspořádaného dle principu HOTAS – jeho součástí se stal jeden širokoúhlý průhledový displej (HUD) značky El-Op, dva barevné multifunkční displeje (MFD) a přilbový zaměřovač typu DASH-3 

- modifikované navigační vybavení instalací INS navigačního systému značky Litton Italiana, GPS přijímače značky Trimble a počítače na zpracováni letových dat

- modifikované spojovací vybavení instalací radiostanic značky Honeywell

- instalace výstražného RL systému typu Elisra SPS-20 (na místo typu SPO-15LM Berjoza-LM)

- modifikovaný zbraňový systém (ten je nyní kompatibilní s podvěsnou výzbrojí západní provenience)

Historie:  O pořízení bojových letounů 4. generace Rumunská vláda rozhodla v roce 1988. Protože vývoj letounu této kategorie byl zcela nad síly domácího průmyslu, volba nakonec padla na sovětský MiG-29 (Fulcrum). Tehdejší plány přitom počítaly s nákupem 48-ti těchto strojů. Prvních 12 letounů této řady, 10 jednomístných MiGů-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A) a 2 dvoumístné MiGy-29UB (iz.9.51) (Fulcrum B), Rumunské vzdušné síly převzaly v červnu roku 1989. Provozovatelem těchto strojů se přitom stala 1. letka 57. stíhacího pluku s domovskou základnou Mihail Kogalniceanu. Do konce roku 1989 byly vzdušných silám Rumunska předány ještě dva jednomístné MiGy-29 (Fulcrum A) spolu s jedním dvoumístným MiGem-29UB (Fulcrum B). Poté další dodávky zastavila revoluce a pád celého východního bloku. V roce 1990 se flotila rumunských MiGů-29 (Fulcrum) ztenčila o dva stroje. Ty byly přitom ztraceny při nácviku akrobatického vystoupení na letecké základně Baneasa. Dne 6. července 1992 Rumuni přišli ještě o jeden dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B). Tyto ztráty přitom v roce 1993 alespoň částečně kompenzovali odkupem jednoho MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) od Moldávie. Tomu následovala ještě dodávka čtyř jednomístných MiGů-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A) a jednoho dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) z Ruska. V roce 1997 padlo rozhodnutí o modernizaci těchto strojů. Modernizaci rumunských MiGů-29 (Fulcrum) přitom dostal na starost domácí podnik Aerostar z Bacau, a to ne náhodou, neboť již měl zkušenosti s modernizací letounů řady MiG-21 (Fishbed) ze stavu Rumunských vzdušných sil. Cílem zmíněného modernizačního programu, který dal za vznik modelu MiG-29 Sniper, se stalo zajištění kompatibility se systémy NATO, rozšíření bojových možností, rozšíření škály podvěsné výzbroje, zlepšení provozních charakteristik a v neposlední řadě též prodloužení meziopravního resursu. Toho přitom mělo být docíleno zejména zástavbou nového avionického vybavení. Z důvodu úspor a zjednodušení logistického zabezpečení stíhacích letek Rumunských vzdušných sil byla většina nových systémů pro modernizovaný MiG-29 Sniper převzata od MiGu-21 LanceR A/B/C, produktu modernizačního programu rumunských letounů typu MiG-21M/MF (Fishbed J) a -21UM (Mongol B). Dodavatelem avioniky pro tento model se tedy staly izraelské společnosti IAI (Israel Aircraft Indusries) a Elbit. Na programu MiG-29 Sniper se ale podílela též německá společnost DASA. Příslušná mezistátní smlouva o společném postupu při vývoji MiGu-29 Sniper byla podepsána v červnu roku 1999. Demonstrační prototyp tohoto modelu (bílá 67) vznikl konverzí řadového MiGu-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A) ze stavu vzdušných sil Rumunska Konkrétně přitom šlo o letoun s rudým trupovým číslem „67“ a výrobním číslem 2960532367. Ještě před zmíněnou konverzí ale tento stroj prošel, v prostorách závodu Aerostar, generální opravou. Do oblak se demonstrační prototyp Sniperu poprvé vydal dne 5. května 2000 se zkušebním pilotem společnosti DESA za kniplem. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl dne 26. května toho samého roku na berlínské Airshow ILA 2000. Protože měl tehdy za sebou pouhých 15 zkušebních letů, návštěvníci zmíněné airshow jej mohli shlédnout pouze staticky. Původní plány počítaly s tím, že „upgrade“ do standardu MiG-29 Sniper projde všech 18 MiGů-29 (Fulcrum), 15 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a 3 dvoumístný MiGy-29UB (Fulcrum B), které se na počátku prvního desetiletí 21. století stále ještě nacházely ve stavu Rumunských vzdušných sil. Tomu ale nakonec zabránily nepřekonatelné problémy s integrací některých plánovaných systémů, které vyplavaly na povrch v průběhu zkoušek jediného demonstračního prototypu. V březnu roku 2003 byla proto celá flotila rumunských MiGů-29 (Fulcrum) uzemněna. V dubnu roku 2004 byly pak tyto stroje uskladněny a nabídnuty k odprodeji. Mezitím se společnosti DASA a Aerostar pokusily s modernizačním programem MiGu-29 Sniper prosadit na mezinárodním trhu. Do nabídky přitom zahrnuly též možnost instalace radaru typu EL/M-2032 izraelské značky Elta, který se předtím stal součástí modernizačního balíčku pro rumunské MiGy-21MF (Fishbed J). Tímto se ale dostaly do konfliktu s Rusi, protože modernizační program MiGu-29 Sniper nebyl autorizován výrobcem MiGu-29 (Fulcrum) v podobě společnosti RSK MiG.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden demonstrační prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-29/iz.9.12A)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPLK-29/N019 Rubín (‘Slot Back I’) se zorným polem ±67° v horizontální rovině a -38° až +60° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů pohybujících se rychlostí 230 až 2 500 km/h ve výšce 30 až 23 000 m. Radar typu N019 disponuje režimem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 1 z nich navádět PLŘS. Vzdušný cíl s RCS 3 m² pohybující se ve výšce nad (pod) 3 000 m je přitom schopen detekovat na vzdálenost 50 až 70 km (40 až 70 km) a sledovat na vzdálenost 40 až 60 km (30 až 60 km).

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu UB-32A-71 (32 neřízených raket S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks) a B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks) a PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 10.11.2014