Mikojan-Gurjevič MiG-31M (‘Foxhound B’)

 

Typ:  pokročilá modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-31/iz.01 (Foxhound A)

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany a řízení činnosti stíhacích letounů opatřených méně výkonným radiolokátorem

Odlišnosti od letounu MiG-31/iz.01 (Foxhound A):

- instalace výkonnějšího střeleckého radiolokátoru typu RP-31M Zaslon-M (na místo typu RP-31 Zaslon) uvnitř špičatého příďového krytu nové konstrukce – ogivální příďový kryt tohoto modelu se vyznačuje robustnějším profilem (průměr antény Zaslonu-M totiž činí 1,4 m, zatímco anténa Zaslonu vykazuje průměrem 1,1 m) a výrazným sklonem (pod úhlem 7°) směrem dolů (díky tomu tolik neomezuje výhled z pilotní kabiny)

- instalace výkonnějšího elektro-optického čidla typu 42P (na místo typu 8TP) uvnitř modifikovaného výsuvného krytu nacházejícího se na břichu přídě trupu, přímo za příďovým krytem radiolokátoru, s většími rozměry

- instalace silnějších 16 350 kp pohonných jednotek typu D-30F-6M (na místo 15 510 kp motorů typu D-30F-6)

- instalace výsuvného nástavce pro doplňování paliva za letu s tvarem obráceného písmene „L“ , který je kompatibilní s tankovacím systémem vzdušných tankerů řady Il-78 (Midas), přímo před pilotní kabinou, vlevo od podélné osy trupu (ta v zatažené pozici, na rozdíl od obdobného tankovacího nástavce modelu MiG-31/iz.01DZ a MiG-31B/BS, nevystupuje z obrysu trupu)

- instalace nového pilotážně-navigačního komplexu (jeho součástí se stal též systém satelitní navigace)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny posádky – jeho součástí se staly čtyři multifunkční displeje MFD (jeden v přední a tři v zadním kokpitu) a jeden průhledový displej HUD (jeho instalace se nachází v předním kokpitu)

- absence kniplu v zadním kokpitu s pracovištěm navigátora-operátora zbraňových systémů (tento model lze pilotovat pouze z přední kabiny)

- rozšířené zasklení předního kokpitu s pracovištěm pilota náhradou pevného hranatého čelního štítku s jedním plochým oválným čelním okénkem a dvojicí zaoblených postranních okének plně proskleným nevyztuženým čelním štítkem se zaobleným profilem a výklopného (směrem dozadu) překrytu s jedním párem postranních okének plně zaskleným překrytem bez široké neprůzračné hřbetní výztuhy

- zredukované zasklení zadního kokpitu s pracovištěm navigátora-operátora zbraňových systémů náhradou průzračné přepážky oddělující oba kokpity od sebe navzájem neprůzračnou přepážkou (v této souvislosti z boků překrytu pilotní kabiny zmizela dvojice okének nacházející se přímo mezi oběma kokpity) a výraznou redukcí rozměrů obou postranních okének včleněných do boků výklopného (směrem dozadu) překrytu

- absence výsuvného periskopu včleněného do hřbetu výklopného překrytu zadního kokpitu

- mohutnější konstrukce hřbetní nástavby plynule navazující na překryt dvoumístné pilotní kabiny – zde se nyní nachází další 300 l palivová nádrž a bloky nového avionického vybavení (naproti tomu hřbetní nástavba MiGu-31 ukrývala pouze kabelové vedení a palivové potrubí)

- větší rozměry výklopného (směrem nahoru) pouzdra brzdícího padáku tvořícího zakončení hřbetní nástavby

- modifikované vírové přechody křídla s větší délkou a plochou a zaoblenou náběžnou hranou (na místo přímé s úhlem šípu 70°30‘)

- prodloužená náběžná hrana zdvojené SOP v krátký zaoblený „předkýl“

- instalace válcovitých pouzder (se zaoblenými dielektrickými koncovými kryty a štíhlými svislými stabilizačními ploškami na hřbetu a břichu zádě) stanice radiotechnického průzkumu na koncích křídla (úprava zavedená pouze do konstrukce posledního, sedmého, zkušebního exempláře)

- instalace dalších dvou tandemově uspořádaných výsuvných závěsníků pro PLŘS velkého dosahu v ose břicha trupu – pod trupem MiGu-31 se nacházely pouze dva tandemově uspořádané páry zbraňových závěsníků (to sebou přineslo vzrůst přepravní kapacity dalekodosahových PLŘS ze čtyř exemplářů na šest)

- rozšířená škála raketové výzbroje o PLŘS velmi velkého dosahu typu K-37 (AA-13 Axehead) a PLŘS středního dosahu typu R-77 (AA-12 Adder)

- absence 23 mm kanónu typu GŠ-6-23 instalovaného uvnitř krytu nacházejícího se po pravoboku trupu, přímo nad šachtou pravé jednotky hlavního podvozku

- instalace příďového podvozku o 140 mm blíže u přídě trupu – jeho šachta je navíc opatřena dvoudílnými dvířky, které se vyklápějí směrem do stran, zatímco dvířka šachty příďového podvozku MiGu-31 se sestávají ze dvou dílů, předního, který se vyklápí směrem dopředu a dvou zadních, které se vyklápějí směrem do stran (to si ale vyžádalo umístit instalaci rolovacích a přistávacích reflektorů přímo na podvozkovou vzpěry – rolovací a přistávací reflektory MiGu-31 byly včleněny do předního dílu třídílných dvířek podvozkové šachty)

Historie:  Vývoj pokročilé modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-31 (Foxhound A), která vešla ve známost pod označením MiG-31M/iz.05 (Foxhound B), byla OKB MiG pověřena v roce 1983, tedy pouhé dva roku poté, co byl tento nástupce přepadových stíhačů typu Jak-28P (Firebar B/C), MiG-25P/PD (Foxbat A/E), Su-15 (Flagon) a Tu-128 (Fiddler) oficiálně zařazen do výzbroje PVO. Součástí zbraňového systému tohoto modelu se přitom staly nové PLŘS velmi velkého dosahu s kombinovaným poloaktivním-aktivním RL navedením typu K-37 (AA-13 Axehead), které spolupracovaly se střeleckým radiolokátorem typu RP-31M Zaslon-M, a PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder). Posledně uvedená střela představovala přímou reakci a novou americkou střednědosahovou PLŘS typu AIM-120 AMRAAM, se kterou bylo možné, na rozdíl od všech tehdejších operačních sovětských PLŘS středního dosahu (typy R-23 a R-27), napadat vzdušné cíle dle principu „vystřel a zapomeň“. Střela typu K-37 (AA-13 Axehead) měla přitom před svým předchůdcem v podobě střely typu R-33 (AA-9 Amos) navrch nejen v dosahu, ale i v obratnosti, neboť byla řešena jako staticky nestabilní. Záměna radaru typu RP-31 Zaslon (Flash Dance) radarem typu RP-31M Zaslon-M zase sebou přinesla vzrůst bojové efektivity na 1,5 až 2 násobek. Zatímco radar typu RP-31 Zaslon (Flash Dance) byl schopen sletovat 10 vzdušných cílů najednou a na 4 z nich navádět PLŘS, radar typu RP-31M Zaslon-M mohl sledovat najednou až 24 vzdušných cílů a vést útok za pomoci PLŘS na 6 z nich. Kromě toho vykazoval větším dosahem. Nové bylo přitom též pasivní IČ čidlo. Instalace nového zbraňového systému si ale vyžádala zavést nemalé zásahy do konstrukce draku. Protože to vše sebou přineslo nemalý vzrůst vzletové hmotnosti (z 46 200 kg na 51 500 kg), MiG-31M (Foxhound B) obdržel též silnější 16 350 kp motory typu D-30F-6M (na místo 15 510 kp motorů typu D-30F-6). Pro potřeby zkušebního programu závod č.21 z Gorkého postavil celkem sedm prototypů, resp. předsériových exemplářů, tohoto stroje, včetně jednoho neletového (v.č. 050101). Ten byl přitom vyhrazen pro statické zkoušky. Mezitím ten samý podnik z vlastní iniciativy upravil jeden standardní MiG-31 (Foxhound A) (modrá 503) na vzdušnou zkušebnu radaru typu RP-31M Zaslon-M. Ten proto kromě nového trupového čísla (modrá 051) obdržel též novou příďovou sekci, kterou zhotovila prototypová dílna OKB MiG, a rozšířenou hřbetní nástavbu tvarově shodnou s přídí trupu a hřbetní nástavbou budoucího MiGu-31M (Foxhound B). Od MiGu-31M (Foxhound B) přitom tento stroj přebíral též překryt dvoumístné pilotní kabiny s rozšířeným zasklením předního kokpitu a zredukovaným zasklením zadního kokpitu. Naproti tomu konstrukce zdvojené SOP a vírových přechodů křídla zůstala zcela bez změn. Letoun typu MiG-31M (Foxhound B) totiž obdržel zvětšené vírové přechody se zaobleným půdorysem, zatímco náběžná hrana vírových přechodů MiGu-31 (Foxhound A) byla rovná. Zdvojená SOP MiGu-31M (Foxhound B) se zase vyznačovala protažením náběžné hrany v krátký předkýl. Ten naproti tomu zdvojená SOP MiGu-31 (Foxhound A) postrádala. Od vzletové dráhy se přitom tento hybrid MiGu-31 (Foxhound A) s MiGem-31M (Foxhound B) poprvé odlepil dne 21. prosince 1985. Poté, co splnil své poslání, byl podroben statickým zkouškám. Letové zkoušky prvního skutečného prototypu MiGu-31M (Foxhound B) (modrá 052), který byl zároveň druhým prototypem tohoto stroje v celkovém pořadí (prototyp první byl vyhrazen pro statické zkoušky), se rozeběhly dnem 27. prosince 1986. Kariéru tohoto stroje ale bohužel předčasně ukončila nehoda. Zkoušky prototypů letounu typu MiGu-31M (Foxhound B) probíhaly v Achtubinsku. Další tři prototypy tohoto stroje (modrá 053 až 056) se z konstrukčního hlediska zcela shodovaly s prvním letovým prototypem (modrá 052). Do konstrukce posledního letového prototypu MiGu-31M (Foxhound B) (modrá 057) byly ale, na žádost zákazníka, vneseny některé změny, které vycházely z poznatků získaných v průběhu počáteční fáze zkušebního programu. Z vnějšku jej bylo přitom od všech předchozích prototypů možné snadno rozpoznat díky instalaci štíhlých válcovitých kontejnerů s vysokými štíhlými trojúhelníkovými záďovými svislými ploškami na koncích křídla. Zkoušky hlavní zbraně MiGu-31M (Foxhound B) v podobě PLŘS velmi velkého dosahu typu K-37 (AA-13 Axehead) se rozeběhly v roce 1988. Tehdy přitom ze zbraňových závěsníků jednoho z prototypů tohoto stroje odstartovalo k neřízenému letu celkem 10 střel typu K-37 (AA-13 Axehead). V následujícím roce bylo vypuštěno dalších šest těchto střel. Zatímco let čtyř z nich probíhal po předem naprogramované dráze, zbylé dvě již byly opatřeny samonaváděcí hlavicí. Dne 13. února 1992 byl pak poslední prototyp MiGu-31M (Foxhound B) (modrá 057), spolu se střelou typu K-37 (AA-13 Axehead), prezentován vrchním představitelům států SNS na letišti Mačulišče, které se nachází poblíž Minsku. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl v srpnu roku 1995 na moskevské airshow MAKS 95. Mezitím, v dubnu roku 1994, se podařilo za pomoci střely typu K-37 (AA-13 Axehead) zasáhnout vzdušný cíl ze vzdálenosti celých 228 km. Toto přitom představuje do dnešních dnů absolutní světový rekord. Do celého programu MiG-31M (Foxhound B) ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a následná těžká ekonomická krize nově utvořeného Ruska. Protože si PVO za těchto podmínek nemohlo tak drahý letoun, jakým byl MiG-31M (Foxhound B), vůbec dovolit, nakonec tento stroj i přes svoje nesporné kvality nepřekročil prototypové stádium. Veškeré úsilí vynaložené na vývoj MiG-31M (Foxhound B) ale i přesto nepřišlo zcela nazmar. Řada technologií MiGu-31M (Foxhound B) totiž později našla uplatnění v modernizačním programu standardních MiGů-31B/BS (Foxhound A) ze stavu VVS, který dal za vznik víceúčelovému bojovému modelu MiG-31BM/BSM. První do tohoto standardu modernizované MiGy-31B/BS (Foxhound A) přitom VVS převzalo v roce 2008.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden „předprototyp“ (standardní MiG-31 zastávající roli vzdušné zkušebny radaru typu Zaslon-M) a sedm předsériových strojů (šest letových a jeden neletový pro statické zkoušky)

Uživatelé:  žádní

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30F-6M s max. tahem po 16 350 kp s přídavným spalováním

Radar:        střelecký radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu RP-31M Zaslon-M, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokační stanice slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a vykazuje vyhledávacím dosahem 360 km a zaměřovacím dosahem 200 až 230 km. Najednou přitom dokáže sledovat až 24 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS.

Vybavení:  elektro-optické čidlo typu 42P s vyhledávacím dosahem 50 km. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ lokátor s laserovým dálkoměrem a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů ze zadní polosféry. Za pomoci elektro-optického čidla typu 42P lze vyhledávat a zaměřovat vzdušné cíle i za podmínek silného elektronického rušení. Kromě toho je toto zařízení využíváno pro nečekané přepady vzdušných cílů v kradmé konfiguraci s vypnutým. Jeho instalace je přitom umístěna ve výsuvném krytu, který se nachází na břichu přední části trupu, přímo za příďovým radomem radiolokátoru.

Výzbroj:      čtyři a šest PLŘS velmi velkého dosahu s poloaktivním/aktivním RL navedením typu R-37 (AA-13 Axehead), přepravovaných na šesti podtrupových závěsnících uspořádaných po třech do dvou řad, a čtyři PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder), přepravované na dvou párech podkřídlových závěsníků (na vnitřní pár křídleních závěsníků lze umístit též dvojici 2 500 l PTB)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 13,46 m 
Délka s PVD:   22,69 m
Výška: 6,15 m
Prázdná hmotnost: 21 900 kg
Max. vzletová hmotnost: 51 500 kg
Max. rychlost: 3 000 km/h
Praktický dostup:   20 000 m
Max. dolet se 2 PTB:    3 000 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 9.3.2014