Mikojan-Gurjevič MiG-29SMT (iz.9.17A) (‘Fulcrum F’)

Typ:  pokročilá modifikace víceúčelového bojového letounu typu MiG-29SMT/9.17 (Fulcrum F)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu MiG-29SMT/iz.9.17 (Fulcrum F):

- instalace výkonnějšího víceúčelového radiolokátoru typu N010MP Žuk-M uvnitř špice trupu na místo radiolokátoru N019MP Topaz

- instalace avionického vybavení z dílny RPKB na místo avionického vybavení z dílny Rossijskaja avionika

Historie:  V roce 1997 vedení ANPK MiG Ruskému VVS z vlastní iniciativy nabídlo modernizační projekt pro stíhací letouny 4. generace typu MiG-29 (Fulcrum A/C). Zmíněný modernizační program byl vystavěn na výměně některých avionických systémů a zástavbě dalších palivových nádrží do výrazně rozšířené hřbetní nástavby v oblasti za pilotní kabinou a ryze stíhací MiGy-29 (Fulcrum A/C) měl přetvořit v plnohodnotné víceúčelové bojové stroje, a to za zlomek ceny nových bojových letounů. Protože se VVS na nové bojové letouny tehdy nedostávaly prostředky, zmíněný modernizační program, který dal za vznik modelu MiG-29SMT (iz.9.17) (Fulcrum F), se brzy setkal s oficiální podporou. Na vývoji modernizovaného MiGu-29SMT (Fulcrum F) se podílely, od druhé poloviny roku 1997, hned tři prototypy. „Upgrade“ prvního řadového MiGu-29 (Fulcrum A) ze stavu Ruského VVS se přitom podařilo završit dnem 29. prosince 1998. S posledně uvedeným strojem, MiG-29SMT (Fulcrum F) (modrá 01), se již od počátku počítalo jako s etalonem pro konverze dalších MiGů-29 (Fulcrum A/C) ze stavu Ruské VVS. Dle tehdejších plánů VVS mělo v prostorách leteckých opravárenských závodů (ARZ) „upgrade“ do standardu MiG-29SMT (Fulcrum F) projít nejméně 10 až 15 řadových MiGů-29 (Fulcrum A/C). Dle vzoru MiG-29SMT (Fulcrum F) (modrá 01) ale nakonec nebyl „upgradován“ žádný další letoun typu MiG-29 (Fulcrum A/C). Mezitím totiž celý modernizační program MiG-29SMT (Fulcrum F) napadl N.F. Nikitin, šéfkonstruktér letounu typu Su-27M (Flanker E variant 1) a bývalý pracovník konkurenční OKB P.O. Suchoje. Terčem kritiky ze strany N.F. Nikitina, který musel OKB P.O. Suchoje opustit kuli osobní neshodě s nadřízeným, se konkrétně stal dodavatel avioniky v podobě společnosti Rossijskaja avionika, neboť šlo o soukromou a nikoliv státem kontrolovanou společnost. Na svou stranu se mu nicméně podařilo velmi rychle dostat i řadu vysoce postavených armádních a vládních představitelů. Ruská vláda proto ještě v roce 2000 z vedení ANPK MiG odvolala M.V. Koržujeva a zároveň na post generálního ředitele a šéfkonstruktéra této konstrukční kanceláře jmenovala přímo N.F. Nikitina. Současně do vedení ANPK MiG, nyní již známé jako RSK MiG, dosadila V.I. Barkovského, dalšího vlivného a zasloužilého bývalého pracovníka OKB P.O. Suchoje. Protože s touto změnou ve vedení řada tehdejších zkušených pracovníků ANPK MiG (RSK MiG) nesouhlasila, následně podala výpověď. Poté byl celý projekt MiGu-29SMT (Fulcrum F) z podmětu N.F. Nikitina přepracován. Za dodavatele avioniky pro tento stroj byla přitom zvolena státní společnost Ramenskoje Priborostrojtelnoje Konstruktoskoje Bjuro (RPKB), tedy ta samá společnost, která vyráběla avioniku pro letoun typu Su-27M (Flanker E variant 1), letoun navržený N.F. Nikitinem. Výjimkou se stal pouze radar typu N010MP Žuk-M. Ten byl zase produktem Fazotron-NIIR. Na demonstrační prototyp MiGu-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) byl upraven vývojový letoun MiG-29SMT (Fulcrum F) (modrá 917), poslední, třetí, vývojový prototyp MiGu-29SMT (iz.9.17) (Fulcrum F). Široké veřejnosti se demonstrační prototyp MiGu-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) (modrá 917) poprvé představil v roce 2001, a to na berlínské airshow ILA 2001 a na moskevské airshow MAKS 2001. Jako první měl „upgrade“ do plného standardu MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) projít, v prostorách 121. ARZ (letecký opravárenský závod) z Kubinky, letoun MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) (bílá 51 / v.č. 2960518051). Protože celý program MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) mezitím zcela zastavil fatální nedostatek financí (a odvolání N.F. Nikitina z funkce generálního ředitele a šéfkonstruktéra RSK MiG), zmíněnou konverzi se nakonec nepodařilo završit. V době ukončení celého programu MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) byl přitom letoun MiG-29 (Fulcrum A) (bílá 51) již opatřen oběma dodatečnými hřbetními palivovými nádržemi i nástavcem pro doplňován za letu. Poté byl jediný nedokončený operační exemplář MiGu-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) uskladněn v prostorách závodu č.121. Označení MiG-29SMT bylo přitom později použito ještě dvakrát, a to pro produkty modernizačního programu exportního MiGu-29/-29SE (Fulcrum A/C), které vešly ve známost pod továrním kódovým označením iz.9.18 a iz.9.19.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden demonstrační prototyp (vznik konverzí posledního vývojového prototypu MiGu-29SMT/9.17) a jeden operační stroj (jeho stavbu se nepodařilo završit)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulzní dopplerovský radiolokátor s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu N010MP Žuk-M se zorným polem ±85° v horizontální rovině a +56° až -40° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu s rozlišením až 5 x 5 m. Radar typu Žuk-M disponuje módem „look down“ a najednou je schopen sledovat 10 vzdušných cílů (a na 4 z nich navádět PLŘS) nebo 2 pozemní/hladinové cíle. Vzdušné cíle s RCS 5 m2 tento typ radaru dokáže detekovat na vzdálenost 110 až 120 km. Jeho sledovací dosah přitom činí 50 km. Zatímco skupinu bojových vozidel je radar typu Žuk-M schopen odhalit na vzdálenost 25 km, rozměrný most na vzdálenost 120 km, hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce na vzdálenost 300 km.

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-29 (L150NU) Pastel (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a těmito údaje „nakrmit“ naváděcí systém protiradarových ŘS typu Ch-31P a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R/T/ER/ET (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 4 ks) a Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), protilodní ŘS aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 8 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U (max. 4 ks), 1 500 l PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,73 m 
Prázdná hmotnost: 11 600 kg
Max. vzletová hmotnost: 22 000 kg
Max. rychlost: 2 400 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet bez/se 3 PTB:    2 100/3 300* km

 

 

* 2 700 km s jednou PTB typu PTB-1500

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 18.10.2014