Mikojan-Gurjevič MiG-17PF („SP-9“)

Typ:  experimentální modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-17PF (Fresco D)

Určení:  prověření činnosti automatických šestihlavňových rotačních raketometů typu ARO-57-6 Vichr s šesti 57 mm raketami typu ARS-57 Skvorec

Odlišnosti od letounu MiG-17PF (Fresco D):

- instalace dvou automatických šestihlavňových rotačních raketometů typu ARO-57-6 Vichr (ZP-6-III) s šesti 57 mm raketami typu ARS-57 Skvorec po stranách břicha přední části trupu na místo zbraňové lafety se třemi 23 mm kanóny typu NR-23, dvěma po levoboku a jedním po pravoboku (v této souvislosti se po stranách břicha přídě trupu objevily dva páry ústí hlavní, nepodobné hlavním kanonu, následované jedním párem rozměrných protáhlých polokapkovitých krytů)

- instalace dalšího páru zbraňových závěsníků (s přímou náběžnou a zkosenou odtokovou hranou) pod křídlem, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o raketové bloky typu ORO-57 s osmi 57 mm neřízenými raketami typu ARS-57 Skvorec (ty se umisťují, v počtu dvou nebo čtyř exemplářů, na křídlení závěsníky) a raketové bloky typu RO-70-5 s pěti 71 mm neřízenými raketami typu ARS-70 Lastočka (ty se umisťují, v počtu dvou exemplářů, na vnitřní pár křídleních závěsníků)

- instalace nevelkých doutníkovitých kontejnerů s filmovými kamerami pod koncovými křídleními oblouky (za jejich pomoci byl pořizován záznam průběhu střeleckých zkoušek)

Historie:  Dne 19. září 1953 byla OKB MiG pověřena vývojem experimentální modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-17PF (Fresco D) s instalací dvou automatických šestihlavňových rotačních raketometů typu ARO-57-6 Vichr (ZP-6-III) s šesti neřízenými 57 mm raketami typu ARS-57 Skvorec na místo kanónové výzbroje. Prototyp takto modifikovaného MiGu-17PF (Fresco D) vešel ve známost pod továrním kódovým označením „SP-9“. Ke státním zkouškám měl být přitom dle zmíněného výnosu předán nejpozději ve třetím čtvrtletí roku 1954. Jediný prototyp letounu typu „SP-9“ vznikl v prostorách prototypové dílny OKB MiG konverzí MiGu-17PF (Fresco D) s výrobním číslem N58210627 a rudým trupovým číslem 627, který pocházel z linky závodu č.21 z Gorkého. OKB MiG přitom tento stroj převzala dne 26. listopadu 1954. V rámci konverze na prototyp „SP-9“, která se rozeběhla v prosinci roku 1954 a byla završena v lednu roku 1955, tento stroj kromě dvojice raketometů typu ARO-57-6 Vichr obdržel též instalaci dalšího páru zbraňových závěsníků pod křídlem, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB. Na ty, stejně jako na závěsníky, které byly původně vyhrazeny pro PTB, bylo možné umístit raketové bloky s dalšími 57 mm neřízenými raketami typu ARS-57 Skvorec. Alternativně se počítalo s raketomety se 71 mm raketami typu ARS-70 Lastočka. Zkouškami tento sovětský protějšek amerického přepadového stíhače typu F-86D Sabre, který byl opatřen břišní výsuvnou raketnicí se čtyřiadvaceti 71 mm neřízenými raketami typu FFAR Mighty Mouse, prošel mezi květnem a červencem roku 1955. Jakékoliv informace o průběhu zkoušek jediného prototypu letounu typu „SP-9“ nejsou ale bohužel k dispozici. Po ukončení zkoušek tento stroj prošel, instalací dvou rychlopalných dvouhlavňových kanónů blíže nespecifikovaného typu na místo raketometů typu ARO-57-6 Vichr (ZP-6-III), na prototyp modelu „SP-10“.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového MiGu-17PF)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1F s max. tahem 2 600 / 3 380 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        dvouanténní střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-1 Izumrud-1 (‘Scan Odd’). Tento typ radiolokátoru využívá soustavu dvou antén. Zatímco první z nich je umístěná uvnitř širokého zobákovitého dielektrického krytu, který je včleněn do horní části náběžné hrany příďového kruhového vstupu vzduchu pohonné jednotky, a slouží pro vyhledávání vzdušných cílů, ta druhá je určena pro sledování vzdušných cílů. Její instalace se přitom nachází uvnitř kopulovitého dielektrického krytu, který vybíhá ze středu náběžné hrany vertikální dělící přepážky příďového vstupu vzduchu. Zatímco vyhledávací anténa radiolokátoru typu RP-1 vykazuje teoretickým dosahem 12 km (její skutečný dosah však nebyl větší než 9 až 9,5 km) a zorným polem ±60° v horizontální rovině, resp. +26° až -14° ve vertikální rovině, sledovací anténa tohoto radaru disponuje dosahem cca 2 km, zorným polem ±7° ve vertikální i v horizontální rovině a přesností ±1° a ±150 m.      

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3NM (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP)                 

Výzbroj:     dva šestihlavňové automatické rotační raketomety typu ARO-57-6 (ZP-6-III) Vichr (šest 57 mm neřízených raket typu ARS-57 Skvorec), instalované po stranách břicha přední části trupu, a podvěsná výzbroj – čtyři raketové bloky typu ORO-57 (osm 57 mm neřízených raket typu ARS-57 Skvorec), přepravované na dvou párech křídleních závěsníků, nebo dva raketové bloky typu RO-70-5 (pět 71 mm neřízených raket typu ARS-70 Lastočka), přepravované na vnitřním páru, a dvě 400 l PTB typu PTB-400, přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,63 m 
Délka:   11,36 m
Výška: 3,80 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2014