Mikojan-Gurjevič MiG-35S/UB (iz.9.41SR/9.47SR)

Typ:  modifikace exportního středně těžkého víceúčelového bojového letounu typu MiG-29M/M2 (iz.9.41SM/9.47SM) vzešlá ze zadání Ruského VVS

Určení:  ničení vzdušných cílů na krátké a střední vzdálenosti v rámci vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů, umlčování radiolokátorů protivníka a (v případě dvoumístného modelu MiG-35UB) výcvik pilotů

Odlišnosti modelu MiG-35S (9.41SR) od letounu MiG-29M (9.41SM):

- instalace radaru typu N041 na místo radaru typu FGM-129SM Žuk-M1SE

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu OLS-UEM na místo elektro-optického zaměřovacího systému typu OLS-UE

- instalace modifikovaného avionického vybavení

Historie:  V roce 2013 se do středu pozornosti Ruského VVS dostal středně těžký víceúčelový bojový letoun typu MiG-29M/M2, který lze považovat za „pozemní“ protějšek palubního bojového letounu typu MiG-29K/KUB. Tehdejší plány přitom počítaly s pořízením 37-ti těchto strojů do konce roku 2014. Protože ale ruský průmysl nebyl schopen zmíněný požadavek v tak krátkém termínu splnit, VVS pořízení těchto strojů nakonec odložilo až na rok 2016. Pro letouny typu MiG-29M/M2 pro VVS bylo vyhrazeno označení MiG-35S/UB. Pod tímto označením byly přitom oba prototypy letounu typu MiG-29M/M2 poprvé veřejně prezentovány v srpnu roku 2013, na moskevské airshow MAKS 2013. Opoždění dodávky MiGů-35S se Ruské VVS rozhodlo alespoň částečně kompenzovat pořízením dalších 16-ti MiGů-29SMT (iz.9.19). Ty si přitom závazně objednalo dne 14. dubna 2014. Objednávka MiGů-29SMT ale nevychází, stejně jako objednávka MiGů-35S/UB, z reálných potřeb VVS. Hlavním důvodem pořizováním letounů řady MiG-29 je ekonomická podpora RSK MiG, která má nedostatek zakázek. VVS si zatím závazně objednalo, dne 25. prosince 2014, pouhé dva předsériové MiGy-35, jeden v jednomístné verzi MiG-35S a jeden v dvoumístné verzi MiG-35UB. Zatímco první jednomístný MiG-35S (modrá 702) se do oblak poprvé vydal dne 24. listopadu 2016, letové zkoušky prvního dvoumístného MiGu-35UB (modrá 712) se rozeběhly okolo 1. prosince toho samého roku. Dne 27. ledna 2017 byly oba předsériové MiGy-35S/UB prezentovány ruským armádním a politickým špičkám a zástupcům potenciálních zákazníků. Zmíněná prezentace se konala ve výrobním závodě z Luchovic a její součástí se stala statická ukázka jednomístného MiGu-35S (modrá 702) a dynamická ukázka dvoumístného MiGu-35UB (modrá 712). V současnosti oba dva předsériové MiGy-35S/UB podstupují program závodních zkoušek na podnikovém letišti výrobního závodu z Luchovic. Státní zkoušky tohoto stroje se rozeběhnou ještě ten samý rok a budou realizovány na základně Státního zkušebního testovacího centra (GLIC) z Achtubinska. Do programu státních zkoušek by se později měly zapojit ještě další dva zkušební stroje. Se završením státních zkoušek se počítá v polovině roku 2018. Současné plány počítají s pořízením 24-ti letounů typu MiG-35S/UB. 6 z nich by přitom mělo skončit u oficiální akrobatické skupiny VVS Striži.

Verze:

MiG-35S (iz.9.41SR) – jednomístná bojová modifikace letounu typu MiG-35S s instalací 630 l palivové nádrže na místo zadního pilotního pracoviště. Překryt pilotní kabiny tohoto modelu je ale tvarově zcela identický s překrytem pilotní kabiny dvoumístného MiGu-35UB.

MiG-35UB (iz.9.47SR) – dvoumístná cvičně-bojová modifikace letounu typu MiG-35S s pracovištěm druhého pilota, které je vybaveno čtveřicí barevných multifunkčních displejů (MFD), v zadní části kabiny (na místo 630 l palivové nádrže) a plně zdvojeným řízením.

Vyrobeno:  jeden předsériový exemplář modelu MiG-35S a jeden předsériový exemplář modelu MiG-35UB

Uživatelé:  Rusko (VVS)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot (nebo pilot/žák a pilot/instruktor, v případě modelu MiG-35UB)

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33MK s max. tahem po 5 400 kp / 9 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulzní dopplerovský radiolokátor s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu N041, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu.

Vybavení:  - zaměřovací: pasivní elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-UEM a podvěsný kontejnerový zaměřovací systém typu I-220. Systém typu OLS-UEM v sobě sdružuje IČ lokátor, laserový dálkoměr a TV zaměřovač a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů. Vzdušný cíl o velikosti letounu typu Su-30 je přitom schopen detekovat na vzdálenost 90 km ze zadní, resp. 35 km z přední polosféry. Instalace optiky tohoto systému se nachází uvnitř kopulovitého krytu, který je umístěn přímo před pilotní kabinou, vpravo od osy trupu. Kontejnerový systém typu I-220 slouží pro zaměřování pozemních cílů a umisťuje se na jeden ze zbraňových závěsníků. Jeho součástí je denní TV kamera, IČ čidlo a laserový značkovač a detektor, který dokáže sledovat až čtyři cíle najednou.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém a stanice radiotechnického průzkumu typu L150 Pastel, výstražný protiraketový systém (toto zařízení využívá šest párů senzorů – jeden na hřbetu přídě trupu, poblíž hlavice systému typu OLS-UEM, jeden na hřbetu střední části trupu, přímo za překrytem kokpitu, dva na bocích přední části trupu a dva uvnitř krytu vystupujícího z břicha levé motorové gondoly, na úrovni hlavního podvozku), výstražný laserový systém (oba páry senzorů tohoto zařízení jsou instalovány na koncích křídla), výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů (po jedné na vnějších bocích zádě motorových gondol, na úrovni ocasních ploch) a podvěsné kontejnerové aktivní rušiče typu SAP-518 a KS-418.

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 500 kg, přepravovaná na osmi křídleních a jednom trupovém závěsníku – PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 8 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T/TD (AS-14 Kedge) (max. 4 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 4 ks) a Ch-35 (AS-20 Kayak) (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 6 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 11 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U, 2 150 l PTB typu PTB-2150 (max. 1 ks), 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks) a tankovací jednotka typu PAZ-1MK (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,99 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,41 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 23 500 kg
Max. rychlost: 2 400 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet bez/se 3 PTB:    2 000/3 200** km

 

 

* případě modelu MiG-35S; resp. 23 700 kg v případě modelu MiG-35UB

** případě modelu MiG-35S; resp.1 800/3 000 km v případě modelu MiG-35UB

 

Poslední úpravy provedeny dne: 19.7.2017