Mikojan-Gurjevič MiG-29UB (iz.9.53) („MiG-29UBM“)

Typ:  zjednodušená exportní modifikace dvoumístného víceúčelového bojového letounu typu MiG-29UBT (iz.9.52) (Fulcrum G)

Určení:  primárně výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na jednomístné bojové letouny řady MiG-29 (Fulcrum), včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení vzdušných cílů nacházejících se v přímém visuálním kontaktu útokem ze zadní polosféry, manévrový vzdušný boj a ničení pozemních cílů za pomoci řízené i neřízené munice

Odlišnosti od letounu MiG-29UBT (iz.9.52) (Fulcrum G):

- absence rozšířené hřbetní trupové nástavby s dvojicí dodatečných palivových nádrží (profil hřbetní trupové nástavby tohoto modelu se shoduje s profilem hřbetní trupové nástavby standardního MiGu-29UB/iz.9.51)

- instalace dvou menších aerodynamických brzd (jedné hřbetní a jedné břišní) na zakončení trupu (model MiG-29UBT je naproti tomu opatřen jednou jedinou aerodynamickou brzdou, vetknutou do hřbetu zadní partie hřbetní trupové nástavby)

- instalace jednoduchého brzdícího padáku s plochou 17 m2 na místo zdvojeného brzdícího padáku s plochou 2 x 13 m2 v zakončení trupu

- absence radiolokátoru (příď trupu a příďový dielektrický kryt tohoto modelu proto vykazuje zcela identickým tvarem jako u standardního MiGu-29UB/iz.9.51)

- instalace integrovaného elektro-optického navigačního a zaměřovacího komplexu typu OPrNK-29SMU

- instalace automatického letového systému typu SAU-451-05UMT

- instalace odlišného avionického vybavení (avionické vybavení tohoto modelu je unifikováno s avionickým vybavením jednomístného MiGu-29SMT v provedení iz.9.18 a iz.9.19)

- zredukovaná škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1/ER1 (AA-10 Alamo), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) a protilodní ŘS aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton)

Historie:  Na konci 90. let ANPK MiG (od roku 2000 RSK MiG) zpracovala slibný modernizační program pro cvičně-bojové letouny typu MiG-29UB (iz.9.51) (Fulcrum B) ze stavu Ruského VVS. Zmíněný modernizační program byl vystavěn zejména na instalaci nové avioniky a dalších palivových nádrží uvnitř výrazně rozšířené hřbetní nástavby v oblasti za pilotní kabinou z ryze cvičně-bojových MiGů-29UB (Fulcrum B), které díky absenci radiolokátoru disponovaly velmi omezenou bojovou hodnotou, měl učinit plnohodnotné víceúčelové bojové stroje. Takto modernizované MiGy-29UB (Fulcrum B) měly nést označení MiG-29UBT (iz.9.52) (Fulcrum G) a díky instalaci víceúčelového radiolokátoru typu Osa-2 si z hlediska bojové efektivity neměly nic zadat se svým jednomístným protějškem v podobě letounu typu MiG-29SMT (iz.9.17) (Fulcrum F), který zase vzešel z modernizačního programu jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A/C). „Upgrade“ na úroveň MiG-29UBT (Fulcrum G) ale nakonec neprošel jediný dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B) ze stavu VVS. Důvodem toho se stal fatální nedostatek finančních prostředků, který mimo jiné vedl též k úplnému zastavení modernizačního programu jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A/C). Společnost RSK MiG se proto následně pokusila s modernizačním programem MiG-29UBT (Fulcrum G) prosadit u zahraničních provozovatelů dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B). Vzhledem k tomu, že provozovatelé letounů řady MiG-29 (Fulcrum), dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B) používali výhradně k přípravě pilotů, vedení RSK MiG se rozhodlo u exportní úpravy MiGu-29UBT (Fulcrum G) zcela opustit od instalace radaru a dodatečných palivových nádrží uvnitř rozšířené hřbetní nástavby. Z tohoto důvodu exportní úprava tohoto modelu vešla ve známost jako MiG-29UB (iz.9.53). Jako první si nechaly do standardu MiG-29UB (iz.9.53) své MiGy-29UB (Fulcrum B) „upgradovat“ vzdušné síly Jemenu. Příslušný kontrakt byl podepsán v roce 2003 a týkal se dvou letounů tohoto typu, dodaných v roce 2002. Zmíněný kontrakt ale obsahoval též požadavek na „upgrade“ 14-ti jednomístných MiGů-29SE (Fulcrum C), které byly dodány rovněž v roce 2002, na úroveň MiG-29SMT (iz.9.18) a na dodání 6-ti nových MiGů-29 předtím dopracovaných do standardu MiGů-29SMT (iz.9.18). Modernizované MiGy-29UB (iz.9.53) se staly též součástí objednávky vzdušných sil Alžíru z března roku 2006. Zmíněný kontrakt se konkrétně týkal 28-ti MiGů-29SMT (iz.9.19) a 6-ti MiGů-29UB (iz.9.53). První dvoumístné MiGy-29UB (iz.9.53) přitom do Alžíru dorazily v prosinci roku 2006. Z důvodu nevyhovující kvality některých nainstalovaných komponent avionického vybavení ale Alžířané již ve druhé polovině roku 2007 zmíněnou objednávku stornovali a následně, v průběhu roku 2008, všechny již dodané letouny typu MiG-29SMT (iz.9.19) a MiG-29UB (iz.9.53) vrátili zpět výrobci. O všech 28 MiGů-29SMT (iz.9.18) a 6 MiGů-29UB (iz.9.53) ze zrušeného kontraktu s Alžírem nicméně projevilo zájem Ruské VVS. Zatímco první čtyři MiGy-29UB (iz.9.53) skončily, spolu se 24-ti MiGy-29SMT (iz.9.19), u 14. IAP (stíhací regiment) z Kurska, zbylé dva tyto stroje byly, spolu se zbylými čtyřmi MiGy-29SMT (iz.9.19), rozděleny rovným dílem mezi 4. CBP i PLS (výcvikové a přeškolovací centrum) z Lipecka a 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. Pozemním a letovým personálem Ruského VVS jsou přitom modernizované dvoumístné MiGy-29UB (iz.9.53) často nazývány jako MiG-29UBM. Toto označení není sice oficiální, začalo se však běžně objevovat v některých dokumentech, takže se časem zřejmě prosadí i na oficiální úrovni. V roce 2015 si Ruské VVS objednalo čtyři nově vyrobené letouny typu MiGy-29UB (iz.9.53), v provedení MiG-29UB(R) (iz.9.53R). Tato objednávka byla doplňkovou objednávkou ke kontraktu z dubna roku 2014 na 16 jednomístných MiGů-29SMT(R) (iz.9.19R). Letové zkoušky prvního MiGu-29UB(R) (iz.9.53R) (modrá 50) se rozeběhly v říjnu roku 2015. Provozovatelem tohoto stroje se stalo 116. UC BP (Výcvikové středisko bojové přípravy) 185. CPB (centrum bojové přípravy) s domovskou základnou Privolžskij u Astrachaně. Okolo 18. prosince toho samého roku sem dorazil další letoun typu MiG-29UB(R) (iz.9.53R) (modrá 51).

Verze:

MiG-29UB (iz.9.53) – exportní modifikace letounu typu MiG-29UB (iz.9.53). Tento model vznik v počtu osmi exemplářů.

MiG-29UB(R) (iz.9.53R) – modifikace letounu typu MiG-29UB (iz.9.53) pro Ruské VVS. Tento model byl postaven v počtu dvou exemplářů.

Vyrobeno:  10 operačních strojů

Uživatelé:  Alžír, Jemen (v roce 2005 dodány 2 ks) a Rusko (v roce 2009 dodáno 6 ks, v roce 2015 dodány 2 ks)

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor nebo pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-29 (L150NU) Pastel (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a těmito údaje „nakrmit“ naváděcí systém protiradarových ŘS typu Ch-31P a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) – PLŘS středního dosahu s  pasivním IČ navedením typu R-27T1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 4 ks) a Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29TE (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), 500 kg pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 4 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 8 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U (max. 4 ks), 1 500 l PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD:   17,42 m
Výška: 4,73 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 21 000 kg
Max. rychlost: 2 230 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet bez/se 3 PTB:    1 400/2 600* km

 

* 2 000 km s jednou PTB typu PTB-1500

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.12.2015