Mikojan-Gurjevič MiG-29S (iz.9.12S/iz.9.13S) (‘Fulcrum A/C’)    

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29 (iz.9.12/iz.9.13) (Fulcrum A/C)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-29 (iz.9.12/iz.9.13) (Fulcrum A/C):

- instalace radiolokátoru typu RPLK-29M (N019M) Topaz (mod. Slot Back I), který vykazuje vyšší odolností proti rušení, mírně větším dosahem a schopností navádět PLŘS na dva vzdušné cíle zároveň, uvnitř špice trupu na místo radiolokátoru typu RPLK-29 (N019) Rubín (Slot Back I), který je schopen navádět jednu jedinou PLŘS na jeden jediný vzdušný cíl

- instalace elektro-optického zaměřovacího a navigačního komplexu typu OEPrNK-29-1, který disponuje kombinovaným řídícím módem usnadňujícím střelbu na vzdušné cíle za pomoci kanónu, na místo elektro-optického zaměřovacího a navigačního komplexu typu OEPrNK-29

- instalace zbraňového systému typu SUV-29S na místo zbraňového systému typu SUV-29

- instalace automatického systému řízení typu SAU-451-05 na místo typu SAU-451-04 (to sebou přineslo vzrůst max. povoleného úhlu náběhu z 26° na 28° a zlepšení ovladatelnosti v mezních letových režimech)

- zesílená konstrukce draku (to sebou přinesl vzrůst max. vzletové hmotnosti z 18 480 kg na 19 700 kg)

- instalace nového středního páru křídelních zbraňových závěsníků – na ten lze nyní umístit další dva pumové nosníky typu MBD3-U2T-1 se dvěma tandemově uspořádanými pumovými úchyty (to sebou přineslo vzrůst max. možného počtu pum v podvěsu z šesti na osm)

- větší nosnost podvěsné výzbroje (4 000 kg vs 3 200 kg)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-27T (AA-10 Alamo), R-27ER/ET (AA-10 Alamo) a R-77 (AA-12 Adder)

Historie: O schopnostech zbraňového systému lehkého frontového stíhače typu MiG-29 (Fulcrum A/C), který byl do výzbroje VVS zařazen v roce 1983, měl potenciální protivník v podobě USA a států NATO zpočátku jen minimum informací. To se ale změnilo již v roce 1985. Tehdy totiž šéfkonstruktér konstrukční kanceláře Fazotron A.G. Tolkačev předal západní rozvědce podrobné údaje o radarových systémech nejmodernějších bojových letounů sovětské konstrukce. Díky tomu se západní specialisté dozvěděli o všech přednostech a slabinách nejen AWACS speciálu typu A-50 (Mainstay A) a přepadového stíhače typu MiG-31 (Foxhound A), ale i frontového stíhače typu MiG-29 (Fulcrum A/C). Jelikož letoun typu MiG-29 (Fulcrum A/C) tímto znatelně ztratil na své původní bojové hodnotě, krátce nato se rozeběhly práce na jeho pokročilé modifikaci s vylepšeným zbraňovým systémem. Zmíněná modifikace MiGu-29 (Fulcrum A/C) vešla ve známost pod označením MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) a již od počátku byla považována pouze za přechodový typ na období, než se podaří dokončit vývoj ještě pokročilejšího víceúčelového bojového MiGu-29M (Fulcrum E), který byl v podstatně letounem kvalitativně nové konstrukce s kvalitativně novým zbraňovým systémem majícím se svým přímým vývojovým předchůdcem v podobě letounu typu MiG-29 (Fulcrum A/C) společné pouze celkové aerodynamické uspořádání. Model MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) vycházel z vylepšeného MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C), který byl opatřen větší hlavní palivovou nádrží, aktivním rušičem typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU a modifikovaným vnitřním párem křídleních zbraňových závěsníků, a vyznačoval se zejména instalací radaru typu RPLK-29M (N019M) Topaz (mod. Slot Back I). Tento derivát radaru typu RPLK-29 (N019) Rubín (Slot Back I), radaru standardního MiGu-29 (Fulcrum A/C), vykazoval mírně větším dosahem a v neposlední řadě též vyšší odolností proti rušení. Kromě toho spolupracoval s naváděcím systémem výkonnějších PLŘS středního dosahu typu R-27ER (AA-10 Alamo) a R-77 (AA-12 Adder). Posledně uvedená střela byla přitom opatřena aktivní RL samonaváděcí hlavicí. Díky tomu bylo za její pomoci možné postřelovat vzdušné cíle dle principu „vystřel a zapomeň“, což střela typu R-27R/ER (AA-10 Alamo), která byla opatřena poloaktivní RL samonaváděcí hlavicí, neumožňovala. Všechny výše uvedené úpravy přitom modelu MiG-29S (Fulcrum C) zajistily 2,5 x až 3 x vyšší efektivitu ve vzdušném boji v porovnání se standardním MiGem-29 (Fulcrum A/C) a zároveň jeho schopnosti opět zakryly pod roušku tajemna. Pravděpodobnost na vítězství ve vzdušném boji na velké vzdálenosti byla přitom u letounu typu MiG-29S (Fulcrum C) vyhodnocena jako o 10% vyšší v případě střetu s letouny typu F-16C Fighting Falcon a Rafale, resp. jako o 25% vyšší v případě střetu s letouny typu JAS39 Gripen a Mirage 2000-5. Vývojové plány počítaly s tím, že model MiG-29S (Fulcrum C) na výrobní lince závodu č.30 zcela nahradí starší typ MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C). Současně měly však být na tento standard dopracovány všechny řadové MiGy-29 (iz.9.12/iz.9.13) (Fulcrum A/C) ze stavu VVS. Radar typu N019M Topaz (mod. Slot Back I) nejprve prošel zkouškami na dvou speciálně upravených exemplářích modelu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A), známých jako Samoljot „970“ a 971“. První z nich (modrá 70) vznikl konverzí MiGu-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) z prvních výrobních sérií, který byl ještě opatřen postranními kýlovkami, a do oblak se poprvé vydal v květnu roku 1985. Ten druhý (modrá 71) se do zkušebního programu zapojil v lednu roku 1986. Součástí zkoušek obou zmíněných letounů, které byly završeny v srpnu roku 1989, se mimo jiné staly též ostré střelby na bezpilotní vzdušné terče typu La-17M, M-21 (bezpilotní MiG-21 Fishbed) a M-16 (bezpilotní Tu-16 Badger). V průběhu zkoušek Samoljotů „970“ a „971“ byla přitom prověřována též bezpečnost shozu PLŘS z křídleních závěsníků v různých letových módech. Ke zkouškám radaru typu N019M Topaz (mod. Slot Back I) byl ale využíván též speciálně pro tento účel upravený cvičný letoun typu Tu-134UBL (Crusty B) (rudá 21). Oba prototypu MiGu-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) vznikly konverzí prototypů MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) (modrá 04 a 05). Zatímco první z nich (modrá 05) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 20. ledna 1989, letové zkoušky toho druhého (modrá 04) se rozeběhly dnem 20. června toho samého roku. Hlavním cílem zkušebního programu obou dvou zmíněných strojů, který byl završen v září roku 1991, se stalo prověření činnosti radarového zaměřovacího systému typu RPLK-29M a zbraňového systému typu SUV-29S. Součástí jejich zkoušek se přitom staly též ostré střelby za pomoci PLŘS typu R-77 (AA-12 Adder). Vůbec první střelbu na dva vzdušné cíle zároveň v rámci programu MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) uskutečnil prototyp MiG-29S (Fulcrum C) (modrá 05). Součástí výrobního programu moskevského závodu č.30 se letoun typu MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) stal již v roce 1989. První sériový exemplář tohoto modelu se přitom do oblak poprvé vydal dne 23. prosince 1990. Do celého programu MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) ale neblaze zasáhl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí Ruska. Zmíněná krize totiž sebou přinesla drastické škrty ve zbrojním rozpočtu. Jejich obětí se přitom mimo jiné staly též i letouny řady MiG-29 (Fulcrum). Rozhodnutí o ukončení nákupů dalších letounů této řady pro VVS a VMF, ve prospěch těžších frontových stíhačů řady Su-27 (Flanker), padlo již v roce 1991. K volbě letounu typu Su-27 (Flanker) jako nosného typu VVS a VMF přitom s největší pravděpodobností přispěl též nemalý politický vliv konstrukční kanceláře OKB P.O. Suchoje. Do té doby se podařilo zkompletovat pouhých 46 sériových MiGů-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C). VVS jich ale z tohoto počtu převzalo jen 16. Zmíněné stroje se přitom na dlouhou dobu staly posledními letouny z řady MiG-29 (Fulcrum) objednanými Ruským VVS. 10 z nich bylo, v březnu roku 1993, zařazeno do stavu 73. GvIAP (gardový stíhací pluk), který působil z letecké základny Šajkovka. Zbylé skončily u CBP i PLS (výcvikové a přeškolovací středisko) z Lipecka a 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. Další letouny typu MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) vznikly v prostorách 121. leteckého opravárenského závodu (ARZ) z Kubinky konverzí řadových MiGů-29 (iz.9.12/iz.9.13) (Fulcrum A/C) ze stavu Ruského VVS. Za operačně plně způsobilý byl přitom letoun typu MiG-29S (Fulcrum C) oficiálně prohlášen v roce 1994. Zbylých 30 sériových MiGů-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C), které zůstaly na továrním skladě, později prošlo konverzí na exportní model MiG-29SE (iz.9.13SE) (Fulcrum C).

Verze:

MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) – základní sériově vyráběná modifikace letounu typu MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) s rozšířenou přední partií hřbetní nástavby v oblasti za pilotní kabinou s aparaturou aktivního RL rušiče typu Gardenija-1FU a zvětšenou palivovou nádrží č.1 (o 240 l ) alá MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C)

MiG-29S (iz.9.12S) (Fulcrum A) – provedení letounu typu MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C) s „nízkou“ hřbetní nástavbou alá MiGu-29 (iz.9.12) (Fulcrum A). Všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí řadových MiGů-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) ze stavu VVS.

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly konverzí sériových MiGů-29) a 46 sériových strojů (další exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových MiGů-29 ze stavu VVS)

Uživatelé:  pouze Rusko

 

MiG-23S (iz.9.13S)

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPLK-29M (N019M) Topaz (‘mod. Slot Back I’), instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Radar typu N019M disponuje režimem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 2 z nich navádět PLŘS. Vzdušný cíl typu stíhací letoun je přitom schopen detekovat na vzdálenost 80 km.

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (Slap Shot) (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP), který zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka, aktivní RL rušič typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU (toto zařízení je umístěno uvnitř hřbetní trupové nástavby, využívá dva páry antén vetknuté do koncových křídleních oblouků a vykazuje pokrytím ±60° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině do zadní polosféry) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R/ER (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s pasivním IČ navedením typu R-27T/ET (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 8 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks), PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,73 m 
Prázdná hmotnost: 10 200 kg
Max. vzletová hmotnost: 19 700 kg
Max. rychlost: 2 450 km/h
Praktický dostup:   17 000 m
Max. dolet bez/se 3 PTB:    1 500/2 900 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 3.11.2014