Mikojan-Gurjevič MiG-29AS a MiG-29UBS

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29/-29UB (iz.9.12A/iz.9.51) (Fulcrum A/B) vzešlá z modernizačního programu letounů typu MiG-29 vzdušných sil Slovenska

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, sekundárně ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti modelu MiG-29AS od letounu MiG-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A):

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B (díky tomu lze u tohoto modelu provádět průběžnou modernizaci avioniky pouhou výměnou původních systémů za nové)

- instalace nového identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu BAe Systems AN/APX-113(V) – ten se sestává z dotazovače (s dosahem 46 km a rozsahem pokrytí ±65°), který využívá pět nevelkých hřebenovitých antén typu FS-X FMAs, a odpovídače s anténu typu AM-002MH (zatímco první čtyři antény typu FS-X FMAs jsou umístěny vedle sebe na hřbetu přídě trupu, přímo za dielektrickým krytem radaru, pátá anténa typu FS-X FMAs se nachází na břichu přídě trupu, přímo za dielektrickým krytem radaru)

- instalace nové digitální radiostanice typu Rockwell Collins AN/ARC-210(V), která využívá jednu anténu typu Smith 10-150-11 (ta má tvar zkoseného obdélníku a nachází se na hřbetu trupu, těsně za překrytem pilotní kabiny)

- instalace přijímače VOR/ILS/GS/MB typu Rockwell Collins AN/ARN-147 (toto zařízení využívá čtyři různě tvarované mosazné mřížové antény, které jsou připevněny k vnitřní straně příďového dielektrického krytu antény radiolokátoru)

- instalace TACAN navigačního systému typu Rockwell Collins AN/ARN-153(V), který využívá dvojici nevelkých trojúhelníkových antén typu Smith 10-222-19 (zatímco jedna z nich se nachází na hřbetu trupu, přímo za anténou radiostanice typu AN/ARC-210(V), ta druhá je umístěna na břichu přední části trupu, přímo za anténou identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu AN/APX-113(V))

- modifikovaná palubní deska náhradou černobílého TV indikátoru typu IPV-2 jedním barevným LCD multifunkčním displejem (MFD) typu MFI-54 ruské značky Rossijskaja avionika, zástavbou ovládacího pultu typu PUS-29M té samé značky do základny HUD a překalibrováním všech indikátorů z metrického jednotkového systému na imperiální

- instalace jednoho zábleskového majáku německé značky Hella na hřbetu trupu a jednoho zábleskového majáku toho samého typu na břichu levé motorové gondoly

Historie:  Rozpad ČSFR, k němuž došlo dne 1. ledna 1993, sebou mimo jiné přinesl dělení letecké techniky ze stavu Československých vzdušných sil mezi vzdušné síly České republiky a Slovenska. Veškerá letecká technika byla přitom rozdělena v poměru 2:1 ve prospěch České republiky. Čestnou výjimkou se staly stíhací letouny řady MiG-23 (Flogger) a MiG-29 (Fulcrum). Zatímco všechny MiGy-23 (Flogger) připadly vzdušným silám České republiky, dělení MiGů-29 (Fulcrum), které se tehdy nacházely ve stavu jednoho jediného stíhacího pluku, a to 11. spl z Žatce, bylo realizováno rovným dílem. Každé z obou dvou zemí tedy připadlo celkem devět jednomístných MiGů-29 (iz.9.12A) (Fulcrum A) a jeden dvoumístný MiG-29UB (iz.9.51) (Fulcrum B). Prvních pět jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) bylo ze svého původního působiště, které se nacházelo v Žatci, do Trenčína přelétnuto dne 5. listopadu. Další dva tyto stroje sem dorazily, spolu s jedním dvoumístným MiGem-29UB (Fulcrum B), dne 8. listopadu. Předávací přelet zbylých dvou jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) byl uskutečněn dne 22. prosince 1992. Všechny zmíněné stroje, devět jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) (7501, 8003, 8605, 9308, 3709, 3911, 5113, 5515 a 5817) a jeden dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B) (4401), byly následně přiděleny 1. stíhacímu leteckému pluku, který byl založen dne 1. ledna 1993 a operoval z 1. letecké základny Silač. Krátce nato, dne 1. listopadu 1994, byl tento pluk ale přetransformován na 31. stíhací letecké křídlo. Současně došlo k přečíslování letecké základny v Silači na 31. leteckou základnu. Mezitím, v srpnu roku 1993, vzdušné síly Slovenska odkoupily od Rusů dalších 12 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a další dva dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B). Zmíněný nákup byl zahrnut do splátek Ruského dluhu vůči Slovensku. Prvních 5 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) (0619, 0820, 0921, 2022 a 2123) do Silače z Ruska dorazilo dne 21. prosince 1993. Dne 16. února 1994 sem byl přelétnut též jeden dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B) (1303). Tomu dne 15. prosince 1995 následovala dodávka dalších 6-ti jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) (6124, 6425, 6627, 6728, 6829 a 6930). Předávací přelet posledních dvou objednaných MiGů-29 (Fulcrum), jednoho dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) (5403) a jednoho jednomístného MiGu-29 (Fulcrum A) (6829), byl uskutečněn v únoru a v březnu roku 1996. Ke dni 30. prosince 1996 tedy 31. stíhací letecké křídlo vykazovalo celkem 21-ti jednomístnými MiGy-29 (Fulcrum A) a třemi dvoumístnými MiGy-29UB (Fulcrum B). Zatímco 14 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) se nacházelo, spolu s dvojicí dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B), ve stavu 1. technické letky, zbylé letouny tohoto typu, sedm jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a jeden dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B), provozovala, spolu s devíti cvičnými letouny typu L-39ZA Albatros 2. technická letka. Dne 1. listopadu 2001 bylo nicméně 31. stíhací letecké křídlo 31. letecké základny reorganizováno na 1. stíhací letecké křídlo 1. letecké základny. Současně bylo opuštěno od dělení letounů mezi více letek. V roce 2002 se flotila MiGů-29 (Fulcrum) vzdušných sil SR nečekaně ztenčila hned o tři stroje. Zatímco jeden z nich (2022) byl zničen, dne 19. června, na zemi požárem pohonné jednotky, další dva tyto stroje (6829 a 6930) se střetly, dne 6. listopadu, v průběhu nočního výcviku manévrového vzdušného boje. Rok nato se frontový stíhací MiG-29 (Fulcrum A) stal jediným bojovým letounem vzdušných sil Slovenské republiky. Vstup Slovenska do NATO, k němuž došlo dne 29. března 2004, přinesl pro vzdušné síly tohoto státu novou povinnost v podobě plnění úkolů v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany Severoatlantické aliance NATINADS. Stíhací letouny typu MiG-29 (Fulcrum A) ale nebyly pro plnění tohoto úkolu způsobilé, neboť jejich radionavigační vybavení nebylo kompatibilní se systémy NATO. Protože díky tomu tyto stroje nemohly působit v součinnosti s bojovými letouny ostatních členských států, krátce nato, dne 24. listopadu 2004, slovenská vláda podepsala smlouvu s Ruskem o společném postupu při modernizaci 10-ti jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a dvou dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B). Zmíněný modernizační program byl přitom vystavěn zejména na výměně původního identifikačního, radionavigačního a spojovacího vybavení sovětské výroby za vybavení západní provenience. Změny se ale dotkly též přístrojového vybavení pilotní kabiny. Integrátorem celého modernizačního programu letounů typu MiG-29 (Fulcrum A) a MiG-29UB (Fulcrum B) ze stavu vzdušných sil Slovenska se stala ruská společnost RSK MiG. Zmíněný modernizační program se tak zapsal do dějin jako první modernizační program letounů NATO, na kterém se podílela ruská firma. Provedení zástavby všech komponent modernizačního balíčku dle výkresových podkladů zpracovaných RSK MiG do vlastních letounů nicméně připadlo Leteckým opravnám Trenčín (LOTN). Na modernizačním programu slovenských MiGů-29/-29UB (Fulcrum A/B) se ale podílely též, dodávkami avionického vybavení, společnosti Rockwell Collins a BAe Systems. Konečná podoba modernizačního projektu slovenských MiGů-29/-29UB (Fulcrum A/B) byla šéfkonstruktérem RSK MiG schválena dne 24. března 2005. Zatímco modernizované MiGy-29 (Fulcrum A) vešly ve známost jako MiG-29AS, pro modernizované MiGy-29UB (Fulcrum B) bylo vyčleněno označení MiG-29UBS. První jednomístný MiG-29AS (6728) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 1. prosince 2005. První dvoumístný MiG-29UBS (5304) jej přitom následoval týden nato. Celý kontrakt na modernizaci 10-ti jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a dvou dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B) se podařilo splnit do konce roku 2007. Přestože byly vojskové zkoušky modernizovaného MiGu-29AS/UBS oficiálně završeny v prosinci roku 2007, několik testovací letů bylo provedeno ještě v průběhu ledna následujícího roku. Všech 12 modernizovaných MiGů-29AS/UBS vzdušné síly SR oficiálně převzaly dne 29. února 2008. Do Integrovaného systému PVO NATO (NATINADS) se nicméně několik modernizovaných MiGů-29AS zapojilo již v polovině roku 2006. Plány na modernizaci dalších tří letounů, dvou jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a jednoho dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B), se již ale uskutečnit nepodařilo. Důvodem toho se stal nedostatek finančních prostředků. Dva modernizované MiGy-29AS (0619 a 0921) nicméně později obdržely, v prostorách LOTN, novou kamufláž s „digitálním“ vzorem. Zmíněný vzor sice tyto stroje neučinil zcela neviditelnými, „rozbil“ však jejich tvary a znesnadnil tak jejich přesnou identifikaci. První takto kamuflovaný MiG-29AS (0921) přitom z hangáru LOTN vyroloval dne 20. prosince 2007.

Verze:

MiG-29AS – výše popsaná pro společnou činnost s letouny NATO uzpůsobená modifikace letounu typu MiG-29 (Fulcrum A)

MiG-29UBS – modifikace letounu typu MiG-29UB (Fulcrum B) uzpůsobená pro společnou činnost s letouny NATO. Dvoumístný MiG-29UBS je, na rozdíl od jednomístného MiGu-29AS, vybaven identifikačním systémem „vlastní-cizí“ typu AN/APX-117(V). Jeho součástí se přitom stal pouze odpovídač, který využívá anténu typu CI 100-2. Součástí přístrojového vybavení dvoumístného MiGu-29UBS se navíc staly dva MFD typu MFI-54 a dva ovládací pulty řady PUS-29. Zatímco v předním kokpitu, přímo pod HUD, se nachází ovládací pult typu PUS-29M, do přístrojové desky zadního kokpitu MiGu-29UBS je vestavěn ovládací pult typu PUS-29MS. Odlišná proti modelu MiG-29AS je ale též instalace hřbetních antén typu Smith 10-150-11 a 10-222-19. Ty jsou totiž uchyceny přímo k potahu, zatímco u jednomístného MiGu-29AS jsou ke hřbetu trupu připevněny prostřednictvím společného přechodového dílce.

Vyrobeno:  10 exemplářů modelu MiG-29AS (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-29) a 2 exempláře modelu MiG-29UBS (vznikly konverzí sériových MiGů-29UB)

Uživatelé:  pouze Slovensko

 

MiG-29AS

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPLK-29EA/N019EA Rubín (‘Slot Back I’) se zorným polem ±67° v horizontální rovině a -38° až +60° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů pohybujících se rychlostí 230 až 2 500 km/h ve výšce 30 až 23 000 m. Radar typu N019 disponuje režimem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 1 z nich navádět PLŘS. Vzdušný cíl s RCS 3 m2 pohybující se ve výšce nad (pod) 3 000 m je přitom schopen detekovat na vzdálenost 50 až 70 km (40 až 70 km) a sledovat na vzdálenost 40 až 60 km (30 až 60 km).

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu BAe Systems AN/APX-113(V), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP) a  dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60MK (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks) a PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks)

 

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka bez/s PVD: 16,28/17,32 m
Výška: 4,73 m
Prázdná hmotnost: 10 900 kg
Max. vzletová hmotnost: 18 480 kg
Max. rychlost: 2 450 km/h
Praktický dostup: 17 500 m
Max. dolet bez/s 1 PTB-1500: 1 430/2 100 km

 

 

MiG-29UBS

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu BAe Systems AN/APX-117(V) a výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP)

Výzbroj:     jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60MK (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks) a PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks)

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD: 17,42 m
Výška: 4,73 m
Prázdná hmotnost: 10 800 kg
Max. vzletová hmotnost: 17 700 kg
Max. rychlost: 2 230 km/h
Praktický dostup: 17 500 m
Max. dolet bez/s 1 PTB-1500: 1 410/2 000 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 31.7.2011