Mikojan-Gurjevič MiG-41 (PAK-DP)

 

Typ:  těžký přepadový stíhací letoun uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany

Historie:  Do prací na projektu perspektivního nástupce těžkého přepadového stíhacího letounu typu MiG-31 (Foxhound A), který disponuje rychlostí M=2,83 (3 000 km/h) a dostupem 20 600 m, se konstrukční tým OKB MiG pustil již na přelomu 80. a 90. let. Zmíněný stroj vešel ve známost pod pracovním označením „iz.70.1“ a byl koncipován jako poměrně rozměrná „bezocasá delta“ s délkou 32,80 m, rozpětím 19,65 m, výškou 7,36 m a max. vzletovou hmotností 70 580 kg. Specifickým znakem pro letoun typu „iz.70.1“ se stala instalace pohonných jednotek v podobě dvou 20 000 kp dvouproudových motorů typu Al-41F uvnitř společné gondoly (s lapačem vzduchu rozděleným vertikálním klínem na dva samostatné vzduchové kanály v čele a dvojicí trysek na zádi) uchycené ke hřbetu zadní části trupu. Motory typu Al-41F původně vzešly z programu MFI (MiG-39) a letounu typu „iz.70.1“ měly zajistit max. rychlost 2 500 km/h, cestovní rychlost 2 100 km/h (ve výšce 17 000 m) a dolet 11 000 km v podzvukovém režimu, resp. 7 000 km v nadzvukovém režimu. S letounem typu MiG-39 (MFI) měl ale přepadový stíhač typu „iz.70.1“ sdílet též palubní radiolokátor v podobě typu N014. Ten měl přitom disponovat max. detekčním dosahem 420 km. Ve zbraňovém systému tohoto stroje jej měl ale doplňovat též výstražný radiolokátor pro zadní polosféru s detekčním dosahem 50 km (stíhací letouny) až 100 km (bombardovací letouny). Hlavní zbraní letounu typu „iz.70.1“ se měly stát PLŘS velmi velkého dosahu typu KS-175 nebo R-37 (AA-X-13 Arrow). Ty měly navíc doplňovat PLŘS krátkého dosahu typu R-73 (AA-11 Archer). Protože se ale letoun typu „iz.70.1“ stal již v roce 1993 obětí rozsáhlých škrtů ve zbrojním rozpočtu, které sebou přinesl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí Ruska, nakonec nikdy neopustil rýsovací prkno. Otázka náhrady přepadového stíhače typu MiG-31 (Foxhound A) kvalitativně novým strojem se dostala opět na pořad dne až v první polovině roku 2013. Důvodem obnovy vývoje nástupce přepadového MiGu-31 (Foxhound A) se stala skutečnost, že jsou letouny této kategorie pro Ruské VVS prakticky nepostradatelné. Ruské VVS totiž musí, na rozdíl od vzdušných sil jiných států, zajišťovat obranu velmi rozlehlého území. Zpracováním návrhu dálkového přepadového stíhače nové generace pro Ruské VVS byla dne 11. dubna 2013 pověřena konstrukční kancelář RSK MiG. Veškeré práce na toto téma byly přitom začleněny do státního Programu na přezbrojení do roku 2020. Požadovaný přepadový stíhač vešel ve známost jako MiG-41 či PAK-DP (Perspektivní letecký komplex - dálkový přepadový stíhač) a údajně bude disponovat rychlostí M=4,0 až 4,3. Důvodem požadavku na tak vysokou rychlost se přitom stala nová hrozba v podobě vyvíjených amerických hypersonických průzkumných a útočných bezpilotních prostředků velkého doletu. V současnosti se celý program MiG-41 (PAK-DP) nachází ve fázi předběžného návrhu. Dle tvrzení šéfkonstruktéra RSK MiG nebude přímý vývoj tohoto stroje zahájen dříve než v roce 2019. Produkcí přepadových MiGů-41 se bude zabývat závod Sokol z Nižného Novogrodu. Pokud pude vše podle plánů, tak tyto výkonné stroje všechny letouny typu MiG-31 (Foxhound A) u bojových útvarů Ruského VVS nahradí již v průběhu let 2025 až 2028.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  -

Uživatelé:  žádní

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 31.5.2016