Mikojan-Gurjevič MiG-25RB (‘Foxbat B’)

Typ:  průzkumná-bombardovací modifikace taktického výškového průzkumného letounu typu MiG-25R (Foxbat B)

Určení:  lokalizace pozemních a hladinových cílů, včetně odpalovacích stanovišť střel, muničních skladů, námořních základen a přístavů, hladinových plavidel, železničních stanic, leteckých základen, velitelských stanovišť, vojenských vozidel a mostů, a radiolokačních stanic za dobrých meteorologických podmínek ve dne i v noci a ničení velkoplošných pozemních stacionárních cílů s předem známou polohou za pomoci neřízených pum

Odlišnosti od letounu MiG-25R (Foxbat B):

- instalace navigačního komplexu typu Peleng-DR, který umožňuje provádět též pumové útoky na velkoplošné stacionární pozemní cíle s předem známou polohou při letu vysokou rychlostí ve velké výšce, na místo navigačního komplexu typu Peleng-D (součástí komplexu typu Peleng-DR se stal nový INS a měřič vertikálního zrychlení)

- instalace systému pro shoz pum typu SUSAB

- instalace vystřelovací sedačky typu KM-1M uvnitř pilotní kabiny na místo vystřelovací sedačky typu KM-1

- větší rozměry horní plochy postranních lapačů vzduchu

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o žáruvzdornou 500 kg pumu typu FAB-500M-62T, standardní 250 kg pumu typu FAB-250M-62 a standardní 500 kg pumu typu FAB-500M-62 (pod trup a pod křídlo modelu MiG-25R bylo možné umístit pouze osm 80 kg zábleskových pum typu FOTAB-100-80)

- instalace dvou párů tandemově uspořádaných pumových závěsníků typu MBDZ-U2 s nosností po 500 kg na břichu střední části trupu (další pumy lze umístit na dva křídlení závěsníky s nosností 2 x 1 000 kg – ty ale letouny tohoto typu z prvních výrobních sérií postrádaly)

Historie:  V červnu roku 1967 se rozpoutal konflikt Izraele s koalicí arabských zemí v podobě Egypta, Sýrie a Jordánska, který vešel ve známost jako tzv. Šestidenní válka. Izraelské vojenské letectvo nicméně již v úvodu zmíněného konfliktu získalo, systematickým bombardováním egyptských vojenských základen a průmyslových objektů, vzdušnou převahu v egyptském vzdušném prostoru. Poté, co izraelské bojové letouny zničily transformační stanici, která se nacházela poblíž Káhiry, a tím hlavní město Egypta zcela odřízly od dodávek elektrické energie, tehdejší egyptská vláda požádala SSSR o technickou a vojenskou asistenci. Ta se přitom měla týkat PVO, vzdušného průzkumu a vzdušných útoků na pozemní cíle. Protože SSSR shledal podporu arabských zemí ve vojenském tažení proti Izraeli, který se zase mohl těšit vydatné pomoci ze strany USA, za ideální příležitost k tomu, aby zde získal nemalý politický vliv, zmíněné žádosti ze strany Egypta ochotně vyhověl. V této souvislosti padlo rozhodnutí, aby byl do Egypta vyslán určitý počet tehdy zcela nových a ještě ne zcela prověřených výškových průzkumných letounů typu MiG-25R (Foxbat B), které se mohly pyšnit rychlostí M=2,83 (3 000 km/h) a operačním dostupem 23 000 m. Volba na právě tento typ letounu přitom nepadla náhodou, neboť byl díky svým výkonům prakticky nedosažitelným cílem pro všechny tehdejší prostředky PVO. Protože byl průzkumný MiG-25R (Foxbat B) opatřen navigačním systémem, který jej dokázal navést do oblasti zájmu s velmi velkou přesností, a navíc mohl pod trupem a křídlem přepravovat náklad osmi zábleskových pum typu FOTAB-100-80, krátce nato, dne 29. ledna 1970, vedení MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) pověřilo OKB MiG vývojem dvouúčelové modifikace tohoto výkonného letounu schopné zastávat zároveň poslání průzkumného a bombardovacího stroje. Průzkumný-bombardovací MiG-25R (Foxbat B) vešel ve známost pod označením MiG-25RB (Foxbat B) a vyznačoval se instalací čtyř párů žáruvzdorných pumových závěsníků typu MBDZ-U2. Zatímco jeden z nich se nacházel pod křídlem (nosnost 2 x 1 000 kg), zbylé dva (nosnost 4 x 500 kg) byly umístěny pod střední částí trupu, v tandemovém uspořádání. Hlavní zbraní průzkumného-bombardovacího MiGu-25RB (Foxbat B) se stala speciálně pro tento typ letounu navržená 500 kg žáruvzdorná trhavá puma typu FAB-500M-62T se sníženým aerodynamickým odporem. Shoz zmíněných pum na cíl prováděl automaticky navigační počítač na základě předem zadaných údajů a údajů z navigačního systému typu Peleng-DR, který byl propojen s radionavigačním systémem blízké navigace (SHORAN) typu RSBN-6S. Součástí softwarového vybavení navigačního počítače průzkumného-bombardovacího MiGu-25RB (Foxbat B) se proto stal program, který dokázal vypočítat trajektorii pádu pum. Instalaci klasického bombardovacího zaměřovače naproti tomu tento stroj zcela postrádal. Díky tomu jej lze mezi bombardovacími letouny považovat za světový unikát. Prototyp průzkumného-bombardovacího MiGu-25RB (Foxbat B) (rudá 024) vznikl v únoru roku 1970 konverzí letounu Je-155R-4, druhého předsériového MiGu-25R (Foxbat B). Krátce nato, v březnu toho samého roku, tento stroj jako vůbec první na světě shodil pumy z výšky 20 000 m při rychlosti 2 500 km/h. Zkoušky prototypu MiGu-25RB (Foxbat B) se neobešly, jako zkoušky každé nové techniky, bez problémů. Tak v průběhu jednoho ze zkušebních letů, ke kterému se prototyp MiGu-25RB (Foxbat B) vydal v dubnu roku 1970, došlo k selhání navigačního systému typu Peleng-DR, což znemožnilo provést shoz pum na cíl. Pilot tohoto stroje se proto rozhodl splnit alespoň sekundární úkol v podobě delšího letu vysokou rychlostí. Přitom ale explodovaly nálože, které sloužily k uvolňování pum z křídleních závěsníků. Za zmíněnou explozi přitom mohlo přehřátí. Křídlení pumové závěsníky MiGu-25RB (Foxbat B) se totiž zahřívaly víc, než konstruktéři předpokládaly. Z tohoto důvodu museli od jejich použití opustit. Bojový náklad průzkumného-bombardovacího MiGu-25RB (Foxbat B) se proto omezil na pouhé čtyři 500 kg pumy typu FAB-250M-62T. Nicméně sovětskému průmyslu se později podařilo vyvinout nové nálože pro pyrotechnický odhoz pum s vyšší tepelnou odolností, a tak bylo možné letouny typu MiG-25RB (Foxbat B) z pozdějších výrobních sérií opět opatřit křídleními pumovými závěsníky. Jejich instalace přitom sebou přinesla vzrůst bojové zátěže z 2 000 kg na dvojnásobek. Zpočátku zkušebního programu prototyp MiGu-25RB (Foxbat B) sužovaly též problémy s přesností bombardování. Při letu ve výšce okolo 23 000 m rychlostí okolo 2 500 km/h totiž stačila sebemenší odchylka od zadané trasy k tomu, aby pumy minuly cíl, byť byly odhozeny ve správném okamžiku. Nicméně max. odchylku v navigaci se nakonec podařilo snížit na 1 km. To přitom sebou přineslo redukci dopadové plochy na čtverec o rozměrech 2 x 2 km, což ale pro pumy s konvenční náloží je přeci jenom stále ještě málo. Z tohoto důvodu bylo za pomoci MiGů-25RB (Foxbat B) možné bombardovat pouze velkoplošné pozemní stacionární cíle s předem známou polohou. Jelikož v průběhu bombardování docházelo k poklesu letové výšky, později prototyp MiGu-25RB (Foxbat B) obdržel modifikované vstupy vzduchu se zvětšenými horními plochami. Protože zmíněný zásah do konstrukce sebou přinesl vzrůst dostupu o 500 až 700 m bez vedlejšího vlivu na rychlost a dolet, následně se stal standardem pro všechny letouny této řady. Pro potřeby operačních zkoušek bylo do standardu MiG-25RB (Foxbat B) dopracováno ještě několik dalších ryze průzkumných MiGů-25R (Foxbat B). Později ale shodnou úpravou prošly všechny letouny typu MiG-25R (Foxbat B) ze stavu VVS. Ve výrobním programu závodu č.21 z Gorkého (od roku 1991 Nižnyj Novogrod) přitom průzkumný-bombardovací MiG-25RB (Foxbat B) svého předchůdce v podobě ryze průzkumného letounu typu MiG-25R (Foxbat B) zcela nahradil již v roce 1972. Zatímco průzkum (FOTINT a základní SIGINT) mohly letouny typu MiG-25RB (Foxbat B) provádět při letu ve výšce až 23 000 m rychlostí 2 500 až 3 000 km/h, při plnění úkolů bombardovací stroje létaly ve výškách do 21 000 m rychlostí do 2 500 km/h. Max. výška ustáleného horizontálního letu průzkumných-bombardovacích MiGů-25RB (Foxbat B) se ale pohybovala mezi 26 000 a 27 000 m, tedy se zbytkem 3 300 kg paliva. Operační rádius těchto strojů v ryze průzkumné, resp. bombardovací, konfiguraci přitom činil 920 km, resp. 650 km. Na rychlost M=2,4 (2 550 km/h) dokázaly letouny typu MiG-25RB (Foxbat B) akcelerovat za pouhých 15 minut. Doba letu až do této hodnoty Machova čísla nebyla nijak omezena. Únikovou rychlostí M=2,65 (2 800 km/h) až M=2,83 (3 000 km/h) se však mohly pohybovat po dobu ne delší než 5 minut. Pokud v průběhu příletu k cíli selhal navigační systém typu Peleng-DR, shoz pum bylo možné provést manuálně za pomoci navigačního systému typu Poljot-1I. K bojovým útvarům VVS začaly průzkumné-bombardovací MiGy-25RB (Foxbat B) přicházet od roku 1972. Jako první přitom tyto stroje obdržel 47. GvORAP (Samostatný gardový regiment průzkumných letounů) s domovskou základnou Šatalovo, která se nachází poblíž Smolenska. Rok nato se ve stavu zmíněného regimentu nacházelo již 14 MiGů-25R/RB (Foxbat B). Deset z nich se přitom ještě v létě tohoto samého roku zapojilo do armádních zkoušek. Jejich součástí se mimo jiné staly též lety max. rychlostí, SIGINT mise, bombardování ze stratosféry či odhoz prázdné obří 5 280 l podtrupové PTB při vysoce nadzvukové rychlosti. Některé z těchto úkolů, jakým je např. stratosférické bombardování či odhoz PTB při nadzvukové rychlosti, přitom nebyly provedeny nikdy předtím žádným jiným letounem domácí konstrukce. Zatímco zbraňové zkoušky MiGu-25RB (Foxbat B) probíhaly na polygonu Poleskyj, který se nachází na území Běloruska, zkoušky odhozu PTB byly uskutečněny dne 1. srpna 1973 nad vodami Barentsova moře. Tehdy přitom celkem čtyři MiGy-25RB (Foxbat B), které vzlétly v 10-ti minutových intervalech ze základny VMF Olenja, shodily své PTB z výšky okolo 15 000 m při rychlosti okolo M=1,5. V rámci operačních zkoušek se podařilo s MiGem-25RB (Foxbat B) vůbec poprvé prolomit zvukovou bariéru po pouhých pěti kilometrech letu od VPD. Kromě výše uvedeného bylo v průběhu provozních zkoušek rozluštěno několik stovek mil pásků s pořízenými zpravodajskými informacemi. Prakticky ve stejnou dobu 47. GvORAP definitivně přešlo z nadzvukových Jaků-27R (Mangrove) na podstatně výkonnější MiGy-25RB (Foxbat B). Provozovatelem nevelkého počtu průzkumných-bombardovacích MiGů-25RB (Foxbat B) se samozřejmě stalo též 4. CBP i PLS (výcvikové a přeškolovací centrum) z Lipecka. Tyto výkonné stroje byly ale zařazeny též do výzbroje pěti regimentů, které působily z území Polska (od roku 1974 do roku ?) a NDR (od roku 1974 do července roku 1992). Mezitím se průzkumné-bombardovací MiGy-25RB (Foxbat B) staly též součástí regimentů spadajících pod velení Běloruského, Trans-Kavkazského, Středoasijského, Sibiřského a Leningradského vojenského okruhu. Letoun typu MiG-25RB (Foxbat B) se ve výrobním programu závodu č.21 nenacházel dlouho. Již v roce 1973 jej na montážní lince tohoto podniku nahradily odvozené letouny typu MiG-25RBV (Foxbat B), MiG-25RBK (Foxbat B) a MiG-25RBS (Foxbat D). Za plně operačně způsobilé byly přitom tito nástupci MiGu-25RB (Foxbat B) oficiálně prohlášeny dne 18. prosince 1972. Po roce 1981 průzkumné vybavení všech těchto strojů prošlo modernizačním programem. Ten přitom dal za vznik modelu MiG-25RBT (Foxbat B mod.), MiG-25RBŠ (Foxbat D mod.) a MiG-25RBF (Foxbat B mod.). V letech 1972 až 1982 brány závodu č.21 opustilo celkem 196 letounů řady MiG-25RB (Foxbat B), 15 v roce 1972, 25 v roce 1973, 35 v roce 1974, 15 v roce 1975 a 106 v letech 1976 až 1982. Celkem 34 z nich bylo vyhrazeno pro zahraniční zákazníky v podobě Iráku (12 ks), Sýrie (8 ks), Libye (5 ks), Indie (6 ks) a Bulharska (3 ks). Zbylé převzalo VVS. Posledním sériově vyráběným modelem z této řady se přitom stal MiG-25RBT (Foxbat B mod.). Letouny řady MiG-25RB (Foxbat B) si velmi rychle vydobyly nemalou oblibu, neboť vykazovaly značnou rychlostí a nízkou zranitelností. Kromě toho byly schopny za jeden operační let prozkoumat oblast o značné ploše a pořizovat fotografické materiály s vysokým rozlišením. Protože dokázaly získávat informace daleko rychleji a levněji než satelity a speciální fotogrametrické letouny, jakým byl např. turbovrtulový typ An-30 (Clank A), občasně byly využívány též pro plnění civilních úkolů, jakými je např. určování oblastí náchylných na lesní požáry či záplavy. Svůj křest ohněm si letoun typu MiG-25RB (Foxbat B) odbyl již mezi březnem roku 1971 a červencem roku 1972, a to ve čtvrté arabsko-izraelské válce, zvané též válkou vyčerpávací. Zde byly přitom zkušebně nasazeny dva tyto stroje (020402 a 020601), spolu s dvojicí ryze průzkumných MiGů-25R (Foxbat B). Zmíněné letouny spadaly pod 63. samostatný vzdušný detachement (63. Det) a operovaly ze základny Káhira-západ. Jejich úkolem se přitom stal sběr informací o izraelských vojenských zařízeních a jednotkách pro potřeby Egyptských ozbrojených sil. K použití pum tehdy však nedošlo. Součástí následujícího sovětského kontingentu v Egyptě se staly již čtyři průzkumné-bombardovací MiGy-25RB (Foxbat B). Ty zde přitom operovaly od října roku 1973 do května roku 1975. Zatímco všechny stíhací MiGy-25PD/PDS (Foxbat E) byly z výzbroje PVO vyřazeny již v průběhu první poloviny 90. let, VVS nevelký počet průzkumných letounů řady MiG-25RB (Foxbat B/D) provozuje, po boku nevelkého počtu modernějších a víceúčelovějších průzkumných speciálů typu Su-24MR (Fencer E), dnešních dnů. Ve svém poslání se oba zmíněné letouny, MiG-25RB (Foxbat B/D) a Su-24MR (Fencer E), navzájem doplňují. Zatímco letouny typu MiG-25RB (Foxbat B/D) slouží pro průzkum s velkých výšek, méně výkonné letouny typu Su-24MR (Fencer E) létají v přízemních výškách vysoce podzvukovou rychlostí. Nepočetnou flotilu těchto strojů navíc doplňují těžší strategické průzkumné letouny typu Il-20M (Coot A) a Tu-22MR (Backfire D). Ostatních pilotovaných průzkumných speciálů v podobě taktických letounů typů Jak-28R (Brewer D), MiG-21R/RF (Fishbed H) a Su-17 (Fitter) a strategických letounů typů Tu-16R (Badger), Tu-22RDM (Blinder C2) a Tu-95RC (Bear D) se VVS zbavilo již v průběhu první poloviny 90. let.

Verze:  -

Vyrobeno:  196 sériových strojů všech verzí (další exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových MiGů-25R)

Uživatelé:  Alžír (model MiG-25RBV), Bulharsko (v listopadu roku 1982 dodány 3 ks modelu MiG-25RBT), Indie (v roce 1981 dodáno 6 ks modelu MiG-25RBK), Irák (dodáno 12 ks modelu MiG-25RB/RBT), Libye (dodáno 5 ks modelu MiG-25RBK), SSSR a Sýrie (dodáno 8 ks modelu MiG-25RB)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-15B-300 s max. tahem po 7 500 kp / 11 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: žádné, shoz pum na cíl provádí automaticky navigační počítač na základě předem zadaných údajů a údajů z navigačního systému typu Peleng-DR

                   - průzkumné: čtyři fotoaparáty pro šikmé snímkování typu A-70M (čtyři kruhové průzory včleněné, po dvou, do stran břicha trupu, v oblasti před pilotní kabinou), jeden topografický fotoaparát typu A-E/10 s ohniskovou vzdáleností 1 300 mm (jeden kruhový průzor včleněný do osy břicha trupu, na úrovni čelního štítku překrytu pilotní kabiny), dva fotoaparáty pro detailní snímkování typu A-72 s ohniskovou vzdáleností 150 mm nebo jeden fotoaparát typu A-87 s ohniskovou vzdáleností 650 mm a SIGINT stanice typu SRS-4 Romb-4A, SRS-4B Romb-4B nebo SRS-4V Romb-4V (jeden pár dielektrických panelů s tvarem lichoběžníku nacházející se na bocích přídě trupu, přímo před průzory fotoaparátů)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M (Odd Rods’) (jeho antény jsou umístěny uvnitř náběžné hrany pravé kýlovky), výstražný RL systém typu SPO-10 Sirena-3M (jeho antény se nacházejí ve vrcholu pravé SOP a uvnitř koncových křídleních těles „anti-flutter“ závaží) a aktivní RL rušič individuální ochrany typu SPS-141 Siren-1F

Výzbroj:     náklad neřízených pum do celkové hmotnosti 4 000 kg (žáruvzdorné 500 kg pumy typu FAB-500M-62T, standardní 250 kg pumy typu FAB-250M-62, standardní 500 kg pumy typu FAB-500M-62 a zábleskové 80 kg pumy typu FOTAB-100-80), přepravovaný na dvou párech tandemově uspořádaných podtrupových závěsníků s nosností 4 x 500 kg a na jednom páru křídelních závěsníků s nosností 2 x 1 000 kg (pod trup tohoto stroje je navíc možné umístit, na místo pum, jednu obří 5 280 l PTB)****

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 13,38 m 
Délka bez/s PVD:   21,55/23,80 m
Výška: 6,50 m
Prázdná hmotnost: 20 755 kg
Max. vzletová hmotnost: 39 830** kg
Max. rychlost: 3 000*  km/h 
Praktický dostup:   23 000*** m
Max. dolet bez/s 1 PTB:    2 280/2 900 km

 

 

* za cenu zničení pohonných jednotek vlivem tepelného namáhání a značného přísunu vzduchu mohly tyto stroje létat rychlostí až 3 400 km/h. Protože poškození pohonných jednotek hrozilo již při rychlostech vyšších než 2 650 km/h, rychleji se létalo pouze na speciální příkaz nebo v případě, kdy si to žádala bojová situace. Cestovní rychlost tohoto stroje v konfiguraci se čtyřmi 500 kg pumami typu FAB-500M-62T v podvěsu činila 2 500 km/h.

** v konfiguraci s PTB a bez pum; resp. 37 210 kg v konfiguraci se čtyřmi pumami typu FAB-500M-62T a bez PTB

*** 20 200 m v konfiguraci se čtyřmi 500 kg pumami typu FAB-500M-62T. Ustáleného horizontálního letu byl však tento stroj schopen až ve výškách mezi 26 000 a 27 000 m (se zbytkem 3 300 kg paliva).

**** letouny tohoto typu z prvních výrobních sérií byly opatřeny pouze dvěma páry podtrupových závěsníků s celkovou nosností 2 000 kg

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 27.3.2014