Mikojan-Gurjevič MiG-21MT (‘Fishbed K’)

Typ:  modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-21SM (Fishbed J) s prodlouženým doletem

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21SM (Fishbed J):

- instalace silnějšího motoru typu R-13F-300, který dokáže v malých a středních výškách při rychlostech okolo M=1 krátkodobě podávat tah až 6 850 kp, na místo motoru typu R-13-300

- instalace nové palivové nádrže č.7 s větším objemem (900 l vs 510 l) uvnitř výrazně robustnější hřbetní trupové nástavby, která plynule navazuje na průzračný překryt pilotní kabiny (hřbetní nástavba tohoto modelu je protažena až k vřetenovitému pouzdru brzdícího padáku, který se nachází na odtokové hraně svislé ocasní plochy, přímo pod směrovým kormidlem, a navíc vykazuje větším průřezem než vlastní překryt pilotní kabiny, zatímco hřbetní nástavba MiGu-21SM nikterak nevystupuje přes obrys překrytu pilotní kabiny, přičemž její zakončení se nachází u kořene náběžné hrany SOP)

Historie: Protože si zahraniční provozovatelé lehkých frontových stíhacích letounů řady MiG-21 (Fishbed) často stěžovali na malý dolet těchto jinak úspěšných strojů, v únoru roku 1971 byla OKB MiG oficiálně pověřena vývojem modifikace posledního exportního modelu z této řady v podobě typu MiG-21MF (Fishbed J) s rozšířenou vnitřní zásobou paliva. Požadovaná modifikace exportního MiGu-21MF (Fishbed J) vešla ve známost pod služebním označením MiG-21MT (Fishbed K) a výrobním kódovým označením iz.96K a od tohoto svého vývojového předchůdce se odlišovala instalací silnějšího motoru typu R-13F-300 (na místo motoru typu R-13-300) a nové palivové nádrže s větším objemem (900 l vs 510 l) uvnitř výrazně rozšířené a prodloužené hřbetní trupové nástavby. Tento zásah do palivového systému sice sebou přinesl vzrůst doletu o nějakých 200 až 250 km, cenou zato se však stal znatelný pokles ostatních výkonnostních parametrů, včetně rychlosti (2 175 km/h vs 2 230 km/h), dostupu (17 300 m vs 18 200 m) a stoupavosti (16 800 m/9 min vs 17 500 m/9 min). Toto přitom bylo důsledkem nejen vyšší vzletové hmotnosti v porovnání s MiGem-21MF (Fishbed J), ale i většího čelního aerodynamického odporu. Hřbetní trupová nástavba MiGu-21MT (Fishbed K) totiž vykazovala větším průřezem než průzračný překryt pilotní kabiny, zatímco hřbetní nástavba MiGu-21MF (Fishbed J) nikterak nevystupovala z jeho obrysu. Aby toho nebylo málo, tak hřbetní nástavba letounu typu MiG-21MT (Fishbed K) byla též původcem nežádoucích vzdušných vírů, které snižovaly účinnost směrového kormidla. To zase mělo negativní vliv na směrovou stabilitu. Z tohoto důvodu byl letoun typu MiG-21MT (Fishbed K) nakonec postaven v počtu pouhých 15-ti exemplářů. Ty přitom brány moskevského závodu č.30, který zajišťoval produkci prakticky všech exportních verzí letounu typu MiG-21 (Fishbed), opustily v průběhu roku 1971. Žádný z nich ale nakonec nebyl vyvezen do zahraničí. Zpočátku všechny exportní MiGy-21MT (Fishbed K) provozovala předváděcí letka 234. GvIAP (Gardový stíhací pluk) s domovskou základnou Kubinka. Později tyto stroje převzal jeden ze stíhacích-bombardovacích regimentů, který operoval z území NDR.

Verze:  -

Vyrobeno:  15 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-13F-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním (v malých a středních výškách při rychlostech okolo M=1 ale tato pohonná jednotka dokáže krátkodobě podávat tah až 6 850 kp)

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-22SM Safír-21 (‘Jay Bird’) s vyhledávacím dosahem 30 km a zaměřovacím dosahem 15 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění střel typu R-3R (AA-2 Atoll), RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač typu ASP-PFD (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP) a výstražný RL systém typu SPO-3M Sirena-3M

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový pylon je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu RS-2US (AA-1 Alkali) (max. 4 ks), protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks) a UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,15 m 
Délka bez/s PVD:   14,10/15,00 m
Výška: 4,13 m
Prázdná hmotnost: 5 700 kg
Max. vzletová hmotnost: 10 100* kg
Max. rychlost: 2 175 km/h
Praktický dostup:   17 300 m
Max. dolet bez PTB:    1 300 km

 

 

* 8 900 kg s dvojicí PLŘS pod křídlem

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 8.9.2014