Mikojan-Gurjevič Je-152A (‘Flipper’)

Typ:  alternativní záložní modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu Je-150

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu Je-150:

- instalace pevného regulačního kužele zhotoveného z dielektrického materiálu uprostřed příďového kruhového vstupu vzduchu (na místo plechového pohyblivého dvoupolohového) s odlišným profilem (zatímco regulační kužel modelu Je-150 vykazuje zakřivením ve třech osách, regulační kužel modelu Je-152A má kónický profil a navíc z jeho špice nevyčnívá PVD) – regulaci průtoku vzduchu nyní obstarává hydraulicky ovládaný pohyblivý prstencovitý přední díl trupu

- instalace střeleckého radiolokátoru typu CP-1 uvnitř regulačního kuželu příďového vstupu vzduchu (jediný dokončený prototyp letounu typu Je-150 instalaci radaru postrádal)

- instalace jediné PVD pod příďovým kruhovým vstupem vzduchu (model Je-150 byl opatřen dvěma PVD, z nichž jedna se nacházela pod náběžnou hranou pravé poloviny křídla a jedna vyčnívala ze špice regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu)

- instalace modifikovaného jednodílného výklopného (směrem dopředu) průzračného překrytu pilotní kabiny s většími rozměry

- instalace dvou méně výkonných pohonných jednotek typu R-11F-300 na místo jednoho motoru typu R-15-300 v rozšířené (směrem do stran) zadní části trupu (v této souvislosti zadní část trupu obdržela oválný průřez na místo kruhového)

- modifikovaný palivový systém – jeho součástí se stalo osm palivových nádrží, šest pružných trupových a dvě integrální křídlení, s celkovou kapacitou 4 400 l (naproti tomu model Je-150 byl opatřen sedmi palivovými nádržemi, pěti pružnými trupovými a dvěma integrálními křídleními, s celkovou kapacitou 4 210 l)

- instalace dvou rozměrných zaoblených kýlovek po stranách břicha zadní partie břicha na místo jedné centrální

- instalace dalších třech aerodynamických brzd na zádi trupu, v oblasti mezi odtokovou hranou křídla a postranními břišními kýlovkami (tímto jejich celkový počet vzrostl z jedné na čtyři) – zatímco jedna z nich se nachází v ose břicha trupu, zbylé dvě jsou umístěny po stranách hřbetu trupu, resp. po stranách SOP (jediná aerodynamická brzda modelu Je-150 se nacházela na břichu přídě trupu, na úrovni kořenů náběžnou hrany křídla)

- instalace zdvojeného brzdícího padáku na místo jednoduchého

- instalace jednoho páru zbraňových závěsníků s vypouštěcími lištami PLŘS středního dosahu typu K-9 (AA-4 Awl) pod křídlem

- instalace jednoho pylonu, na které lze umístit jednu 600 l nebo 1 500 l přídavnou palivovou nádrž, v ose břicha střední části trupu

Historie:  Dne 16. dubna 1958 byla OKB-155 A.I. Mikojana a M.I. Gurjeviče pověřena stavbou pěti prototypů přepadového stíhače typu Je-150, který se měl stát jednou z komponent automatizovaného vzdušného komplexu PVO typu Uragan-5. Dva z nich měly přitom vzniknout ve verzi Je-150, která počítala s jedním 10 150 kp motorem typu R-15-300 a dvojicí PLŘS středního dosahu typu K-8 (AA-3 Anab). Oba exempláře modelu Je-152A (Flipper) měly zase obdržet dvojici slabších 5 740 kp motorů typu R-11F-300, pohonných jednotek lehčího frontového MiGu-21 (Fishbed). Jedinou zbraní této verze letounu typu Je-150 se měla stát dvojice PLŘS středního dosahu typu K-9 (AA-4 Awl). S PLŘS tohoto typu počítal též jediný exemplář modelu Je-152. Jeho pohon měl ale obstarávat, stejně jako v případě modelu Je-150, jeden proudový motor typu R-15-300. Motory typu R-11F-300 poháněný model Je-152A (Flipper) byl ale již od počátku považován pouze za záložní řešení pro případ, kdyby vývoj motoru typu R-15-300, který se nacházel ve skluzu, skončil nezdarem. Zatímco dvoumotorový model Je-152A (Flipper) měl být dle zmíněného výnosu ke státním zkouškám předán ve třetím čtvrtletí roku 1959, datum předání prototypů jednomotorových letounů typu Je-150 a Je-152 ke státním zkouškám bylo stanoveno na druhé čtvrtletí roku 1960. Protože letoun typu Je-152A (Flipper) počítal s pohonnými jednotkami, které se již nacházely v sériové výrobě, první prototyp tohoto stroje se podařilo zalétat se značný předstihem před prototypy letounů typu Je-150 a Je-152. Pozemní zkoušky prvního prototypu letounu typu Je-152A (Flipper) (rudá 152A) se podařilo završit v červnu roku 1959. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 10. července téhož roku. Naproti tomu první a zároveň jediný dokončený prototyp letounu typu Je-150 poprvé vzlétl až dne 8. července 1960, zatímco zkoušky prvního ze dvou prototypů letounu typu Je-152 se rozeběhly dne 21. dubna 1961. V průběhu závodních zkoušek, které se podařilo završit dne 6. srpna 1960, první prototyp letounu typu Je-152A (Flipper) vykonal celkem 55 letů, 51 v konfiguraci bez instalace křídleních zbraňových závěsníků, dva v konfiguraci s instalací zbraňových závěsníků pod křídlem a dva v konfiguraci s maketami PLŘS typu K-9 (AA-4 Awl) na křídleních závěsnících. V průběhu 10-ti z nich bylo navíc úspěšně provedeno vypnutí a opětovné nahození pohonných jednotek v různých výškových hladinách (od 6 000 m do 10 800 m). Max. rychlost letounu typu Je-152A (Flipper) ve výšce 13 700 m, resp. 20 000 m, přitom činila 2 135 km/h, resp. 2 500 km/h. S podvěsem PLŘS ale max. rychlost tohoto stroje nepřesahovala 1 650 km/h. Této hodnoty rychlosti přitom dosahoval ve výšce 13 000 m. Dostup letounu typu Je-152A (Flipper) byl stanoven na 19 800 m. Zatímco na výšku 10 000 m se tento stroj dokázal dostat za 1,48 minut, výšky 20 000 m byl schopen dosáhnout za 7,64 minut. Protože se vývoj komplexu PVO typu Uragan-5 nacházel ve skluzu, letoun typu Je-152A (Flipper) byl nakonec, spolu s letounem typu Je-152, začleněn do vzdušného komplexu typu Je-152-9, který navrhla z vlastní iniciativy přímo OKB MiG. Komplex typu Je-152-9 měl původně spolupracovat s automatizovanými pozemními naváděcími stanovišti komplexu Dal a jeho součástí se měl stát palubní střelecký radiolokátor typu CP-1 s vyhledávacím dosahem 45 až 50 km a raketový systém typu K-9-155, který byl vystavěn na již zmíněných střednědosahových PLŘS typu K-9 (AA-4 Awl). Později, v roce 1961, byl však vzdušný komplex typu Je-152-9 adaptován pro součinnost s pozemními naváděcími stanovišti automatizovaného komplexu PVO typu Vozduch-1. Takto modifikovaný vzdušný komplex PVO typu Je-152-9 přitom vešel ve známost pod označením Je-152-9-V. V rámci zkoušek jednotlivých komponent zmíněného automatizovaného vzdušného komplexu PVO si první prototyp letounu typu Je-152A (Flipper) na své konto připsal dalších 39 letů. V jejich průběhu přitom odpálil celkem deset PLŘS typu K-9 (AA-4 Awl), pět v březnu a pět v prosinci roku 1961. Zatímco prvních pět z nich bylo zhotoveno ve zkušební verzi iz.91, která zcela postrádala instalaci naváděcího systému, zbylých pět těchto střel odpovídalo zkušební pouze autopilotem řízené verzi iz.92. Mezitím, dne 9. července 1961, se první prototyp letounu typu Je-152A (Flipper) zúčastnil tradiční letecké přehlídky, která se konala v Tušinu. Návštěvníci zmíněné přehlídky jej zde přitom mohli zhlédnout za letu s podvěsem maket PLŘS typu K-9 (AA-4 Awl) pod křídlem. Poté, v letech 1962 až 1965, byl první prototyp letounu typu Je-152A (Flipper) využíván v roli vzdušné zkušebny avionického vybavení těžšího a výkonnějšího dvoumotorového přepadového stíhacího letounu typu Je-155 (budoucí MiG-25P Foxbat A). Zkušební program tohoto stroje ale již dne 29. ledna 1965 předčasně ukončila havárie. Druhý prototyp letounu typu Je-152A (Flipper) se naproti tomu nepodařilo dokončit. Jeho rozestavěný drak se ale stal základem druhého prototypu letounu typu Je-152, který vešel ve známost jako Je-152/2.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (druhý prototyp tohoto modelu se nepodařilo dokončit)

Uživatelé:  žádní

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva proudové motory typu Tumanskij R-11F-300 s max. tahem po 3 800 / 5 740 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu CP-1 s vyhledávacím dosahem 45 až 50 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2 Chrom-Nikl (Odd Rods)

Výzbroj:      dvě PLŘS velkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu K-9 (AA-4 Awl), přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální podtrupový závěsník lze umístit pouze 600 l nebo 1 500 l přídavnou palivovou nádrž)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 8,49 m 
Délka:   19,00 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: 8 740 kg
Max. vzletová hmotnost: 13 960 kg
Max. rychlost: 2 500* km/h
Praktický dostup:   19 800 m
Max. dolet:    ?

 

 

* 1 650 km/h s dvojicí PLŘS typu K-9 (AA-4 Awl) v podvěsu

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 7.2.2014