Mikojan-Gurjevič MiG-17 (SR-2)

Typ:  taktická průzkumná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A)

Určení:  zjišťování pozice vojsk, inženýrsko-technických konstrukcí a hladinových cílů na moři, hrubé vzdušné mapování a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku

Odlišnosti od letounu MiG-17 (Fresco A):

- instalace silnějšího 3 580 kp motoru typu VK-5F, který je opatřen komorou přídavného spalování a regulovanou dvoupolohovou tryskou, na místo 2 700 kp motoru typu VK-1, který zase využívá „pevnou“ trysku s neměnným průměrem, uvnitř modifikované zadní části trupu (odtoková hrana potahu trupu přiléhajícího přímo k motorové trysce je nyní výrazněji zalomena – horní část potahu trupu tvoří jakýsi štít chránící výšková kormidla před tepelnými účinky přídavného spalování)

- instalace pohyblivé lafety typu AKAFU s jedním fotoaparátem typu AFA-BA-40R nebo AFA-BA-21S pod protáhlým vystouplým polokapkovitým krytem, který se nachází v ose břicha trupu, přímo za šachtou příďového podvozku (okénka optiky fotoaparátu jsou přitom opatřena ochrannými „okenicemi“)

- zredukovaná hlavňová výzbroj na dva 23 mm kanóny typu NR-23 (vyjmutím 37 mm kanónu typu N-37), z hmotnostních důvodů – zatímco u standardního MiGu-17 se instalace obou kanónů typu NR-23 nachází po levoboku břicha přední části trupu, jeden z 23 mm kanónů tohoto modelu je umístěn po pravoboku břicha přední části trupu, na pozici 37 mm kanónu typu N-37 alá MiG-17 („SP-2“)

- větší zásoba střeliva pro oba 23 mm kanóny typu NR-23 (100 ks na hlaveň na místo 80-ti)

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny instalací ovládacího panelu FOTINT vybavení a magnetofonu typu MAG-9 (za jeho pomoci je pořizován hlasový záznam pilotova pozorování)

- instalace modifikované vystřelovací sedačky, která je opatřena ochranou hlavy pilota a stabilizačními ploškami, uvnitř pilotní kabiny

- instalace modifikovaného křídla s mírně menší plochou (22,22 m² vs 22,60 m²)

- instalace nových aerodynamických brzd s větší plochou (1,1 m² vs 0,88 m²) – jejich instalace se navíc nachází přímo za odtokovou hranou křídla alá MiG-17 (Fresco B), zatímco aerodynamické brzdy standardního MiGu-17 (Fresco A) jsou umístěny přímo před tryskou pohonné jednotky

- instalace silnějšího 6 kW palubního generátoru stejnosměrného proudu typu GS-6000 (na místo typu GS-3000), z důvodu vyšší spotřeby palubního vybavení

- instalace identifikačního systému „vlastní-cizí“ typu Uzel na místo typu SRO-1 Barij

Historie:  Dne 3. srpna 1951 byla OKB MiG pověřena vývojem specializované modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A) pro taktický fotografický průzkum (FOTINT). Požadovaný nástupce FOTINT speciálu typu MiG-15bisR, který vycházel z méně výkonného frontového stíhače typu MiG-15bis (Fagot), vešel ve známost pod továrním kódem „SR-2“ a dle zadání měl být opatřen pohyblivým fotoaparátem a novým motorem typu VK-5F z dílny V.J. Klimova. Ten přitom nebyl ničím jiným, než derivátem motoru typu VK-1F, pohonné jednotky frontového stíhacího MiGu-17F (Fresco C), s odolnější konstrukcí vůči tepelnému namáhání, vyšší teplotou turbíny a silnějším chlazením. Díky tomu vykazoval v porovnání se svým vývojovým předchůdcem v podobě motoru typu VK-1F vyšším tahem při zcela identických rozměrech a hmotnosti. Jeho tah s vypnutým, resp. se zapnutým, přídavným spalováním přitom činil 3 000 kp, resp. 3 580 kp, tj. o 400 kp, resp. o 470 kp, více, než v případě typu VK-1F. Práce na projektu průzkumného speciálu typu „SR-2“ se naplno rozeběhly v listopadu roku 1951. Krátce nato, v prosinci toho samého roku, konstrukční tým OKB MiG dokončil výrobní podklady k technologické 1:1 maketě příďové partie trupu tohoto stroje s instalací fotoaparátu. Práce na výrobních dokumentacích vlastního letounu se podařilo završit na počátku roku 1952. Prototyp průzkumného speciálu typu „SR-2“ vznikl konverzí sériového MiGu-17 (Fresco A) (rudá 404 / v.č. 54210404), který pocházel z linky závodu č.21 z Gorkého. Jeho montáž se přitom podařilo završit v květnu toho samého roku. Přestože na zkušební leteckou základnu dorazil dne 4. června 1952, do oblak se nakonec poprvé vydal až dne 3. července téhož roku. V.J. Klimov si totiž trval na tom, aby byla ještě před zahájením letových zkoušek provedena výměna motoru, neboť ten původní se neobešel bez závad. Právě problémy s motorem typu VK-5F závodní zkoušky prototypu „SR-2“ zatáhly až do ledna roku 1954. Do tohoto data bylo přitom nezbytné provést hned tři neplánované výměny pohonné jednotky. Státní zkoušky letounu typu „SR-2“ se rozeběhly v červenci roku 1952, tedy ještě za chodu zkoušek závodních, a byly završeny dnem 10. srpna 1954. Přibližně ve stejnou dobu se podařilo ukončit též státní zkoušky motoru typu VK-5F. Výsledky státních zkoušek prototypu „SR-2“ byly nanejvýš povzbudivé, neboť z hlediska výkonnostních parametrů, tedy vyjma doletu, překovával všechny tehdejší taktické průzkumné speciály s proudovým pohonem domácí konstrukce v podobě letounů typu Il-28R (Beagle), Jak-25R a MiG-15bisR. S kladným hodnocením se přitom setkalo i vestavěné FOTINT vybavení, neboť vykazovalo vyšší efektivitou než FOTINT vybavení MiGu-15bisR. Kromě toho byla jeho instalace řešena více konvenčně a více prakticky. Protože byl mezitím zastaven vývoj 3 850 kp motoru typu VK-5F, letoun typu „SR-2“ se i přes své klady nakonec sériové výroby nedočkal. Zavedení této pohonné jednotky do výroby bylo totiž shledáno za zcela bezúčelné, neboť její instalace na místo již vyráběného 3 380 kp motoru typu VK-1F, který se mezitím stal srdcem frontového stíhače typu MiG-17F (Fresco C), sebou přinášela jen zanedbatelný vzrůst letových výkonů. Veškeré úsilí vynaložené na vývoj typu „SR-2“ ale nepřišlo nazmar. Průzkumné vybavení tohoto stroje bylo totiž převzato pro průzkumný speciál typu MiG-17R („SR-2S“), který vycházel z řadového MiGu-17F (Fresco C).

Verze:

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-17)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor Klimov VK-5F s max. tahem 3 000 / 3 850 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - průzkumné: jeden fotoaparát pro denní snímkování typu AFA-BA-40R nebo AFA-BA-21S, instalovaný pod protáhlým vystouplým polokapkovitým krytem, který se nachází v ose břicha trupu, přímo za šachtou příďového podvozku. Zatímco širokoúhlý fotoaparát typu AFA-BA-21S slouží pro vertikální snímkování z malých výšek, za pomoci fotoaparátu typu AFA-BA-40R lze provádět buďto vertikální nebo šikmé snímkování. V druhém uvedeném případě tento fotoaparát zaujímá sklon pod úhlem 30° směrem doleva.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu Uzel

Výzbroj:    dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 100 nábojů na hlaveň, vestavěné po jednom do pravoboku a do levoboku břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku

¹ se zapnutým přídavným spalováním, resp. 1 068 km/h s vypnutým přídavným spalováním

² se zapnutým přídavným spalováním, resp. 15 200 m s vypnutým přídavným spalováním

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2014