Typ:  raketonosná modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-17F (Fresco C)

Určení:  ničení pozemních a rozměrných vzdušných cílů s omezenými manévrovacími schopnostmi (bombardovací letouny) za pomoci neřízených raket typu ARS-70 Lastočka

Odlišnosti od letounu MiG-17F (Fresco C):

- instalace dalšího páru zbraňových závěsníků pod křídlem, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o raketové bloky typu RO-70-5 s pěti 71 mm neřízenými raketami typu ARS-70 Lastočka (ty se umisťují, v počtu dvou exemplářů, buďto na vnitřní nebo na vnější pár křídleních závěsníků)

- instalace optického střeleckého zaměřovače typu ASP-5N uvnitř pilotní kabiny na místo střeleckého zaměřovače typu ASP-4NM

- instalace radiolokačního dálkoměru typu SRD-1M Radal-M (Scan Fix), který využívá nevelkou hřebenovitou anténu nacházející se na hřbetu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou

- instalace ovládacího bloku neřízených raket typu PU-2

Historie:  Dne 19. září 1953 byla OKB-16 pověřena vývojem domácího ekvivalentu německé 73 mm letecké neřízené rakety typu Hs 217 Fen. Zmíněná raketa vešla ve známost pod označením ARS-70 Lastočka a primárně sloužila, stejně jako paralelně vyvíjená 57 mm raketa typu ARS-57 Skvorec, k útokům na bombardovací letouny. Na ty měla být odpalována v salvách o velkých počtech. Přitom se počítalo, že alespoň jedna raketa ze salvy zasáhne a spolehlivě zničí cíl. Nízkou přesnost střelby měla ale kompenzovat též instalace silné bojové části. Raketa typu ARS-70 Lastočka vykazovala ráží 71 mm a startovala z jednonásobné raketnice typu ORO-70 nebo z pětinásobné raketnice typu RO-70-5. Pozemní závodní zkoušky rakety typu ARS-70 Lastočka a jednonásobné raketnice typu ORO-70 byly realizovány v prosinci roku 1953. Leteckými zkouškami měla tato zbraň projít na speciálně upraveném, instalací dvou závěsníků pro pětinásobné raketnice typu RO-70-5, optického zaměřovače typu ASP-5N a ovládacího bloku typu PU-2, podzvukovém frontovém stíhači typu MiG-17 (Fresco A). K závodním, resp. státním, zkouškám měl být přitom prototyp takto modifikovaného MiGu-17 (Fresco A) předán v polovině, resp. na konci, roku 1954. Na letounu typu MiG-17 (Fresco A) ale raketa typu ARS-70 Lastočka nakonec nebyla nikdy zkoušena. Mezitím totiž padlo rozhodnutí, aby byla začleněna, stejně jako raketa typu ARS-57 Skvorec, do zbraňového systému výkonnějšího MiGu-17F (Fresco C). Základem prototypu takto modifikovaného MiGu-17F (Fresco C), který vešel ve známost pod továrním kódem „SI-7“, se přitom stal letoun s výrobním číslem 050415353. Prototyp „SI-7“ se vyznačoval instalací dodatečného páru zbraňových závěsníků pod křídlem, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB, a Státnímu zkušebnímu institutu vojenského letectva (GK NII VVS) byl předán v červnu roku 1955. Zde pak prošel závodními zkouškami. V jejich průběhu tento stroj vykonal celkem 25 letů s celkovou délkou trvání 9 hodin a 51 minut. Střelby se přitom staly náplní 23-ti z nich. V průběhu závodních zkoušek bylo ze země i ze vzduchu odpáleno celkem 155 raket typu ARS-70 Lastočka v provedení s ostrou bojovou částí a inertní výbuch imitující bojovou částí (síra s prachem) a spotřebováno celkem 150 zapalovačů bojové hlavice typu V-463A, 123 pro bojovou a 27 pro inertní verzi. Závodní zkoušky rakety typu ARS-70 Lastočka zakončilo kladné hodnocení. Samozřejmě se v jejich průběhu podařilo nalézt i některé nedostatky. Ty ale nebyly natolik zásadní, aby nemohly být odstraněny ještě před odevzdáním ke zkouškám státním. Protože mezitím, dne 30. prosince 1954, byla OKB MiG pověřena začleněním rakety typu ARS-70 Lastočka do zbraňového systému výkonnějšího nadzvukového frontového stíhače typu MiG-19 (Farmer A), ve zkouškách této zbraně na podzvukovém MiGu-17F („SI-7“) se dále nepokračovalo.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-17F)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1F s max. tahem 2 600 / 3 380 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu SRD-1M Radal-M (‘Scan Fix’) s dosahem 0,3 až 2 km. Toto zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných cílů a využívá nevelkou hřebenovitou anténu, nacházející se na hřbetu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou.

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-5N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP)

Výzbroj:      jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj – dva raketové bloky typu RO-70-5 (pět 71 mm neřízených raket typu ARS-70 Lastočka), přepravované na vnitřním páru, a dvě 400 l PTB typu PTB-400, přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků, nebo dva raketové bloky typu RO-70-5, přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků (v tomto případě je vnitřní pár křídleních závěsníků sejmut)

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2014