Mikojan-Gurjevič MiG-29UPG (iz.9.20)

Typ:  víceúčelová bojová modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29 (9.12B) (Fulcrum A); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu MiG-29 (9.12B) ze stavu Indického vojenského letectva (IAF)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu typu MiG-29 (iz.9.12B) (Fulcrum A):

- instalace modifikovaných pohonných jednotek typu RD-33 (3. série), které vykazují delším meziopravním resursem (1 000 letových hodin) a delší životností (2 000 letových hodin)

- instalace dodatečné palivové nádrže uvnitř výrazně zvětšené přední části trupové hřbetní nástavby, v oblasti přímo za pilotní kabinu (obdobná konstrukce jako u modelu MiG-29SMT/iz.9.19)

- instalace odnímatelného pouzdra s výsuvným nástavcem pro doplňování paliva za letu (s rychlostí plnění 900 l/min) po levoboku hřbetu přední části trupu, přímo před pilotní kabinou (shodná konstrukce jako u modelu MiG-29SMT/iz.9.19)

- instalace víceúčelového radiolokátoru s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu FGM-229 Žuk-M2E uvnitř přídě trupu na místo dopplerovského střeleckého radiolokátoru typu N019EB Rubín (Slot Back I)

- instalace výkonnějšího elektro-optického čidla typu OLS-UEM po pravoboku hřbetu přední části trupu, přímo před pilotní kabinou, na místo elektro-optického čidla typu OLS-29E2

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny - jeho součástí se staly dva multifunkční displeje (MFD), jeden průhledový displej (HUD) a jeden přilbový zaměřovač/displej typu TopSight francouzské značky Thales

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW) na místo ryze analogového řízení

- instalace nového avionického vybavení propojeného sběrnicí MIL-STD-1553B (to umožňuje provádět průběžnou modernizaci avionického vybavení pouhým přidáváním nebo vyměňováním stávajících systémů) – jeho součástí se mimo jiné stal též střelecký systém francouzské značky Thales a inerciální-satelitní navigační systém francouzské značky Sagem

- modifikovaný obranný systém instalací výmetnic klamných IČ/RL cílů indické značky BEL (Bharat Electronic Ltd.) (jejich vystouplé hranaté kryty se nacházejí pod křídlem, přímo vedle zadní partie šachet hlavního podvozku) a aktivního rušiče izraelské provenience (změny v obranném systému se na vnějším vzhledu kromě výše uvedeného promítly též přítomností jednoho páru krátkých zkosených pylonů s drobnými štíhlými vřetenovitými tělesy pod konci náběžné hrany křídla, drobných vřetenovitých těles na odtokové hraně SOP, přímo nad směrovými kormidly, a hranatého krytu na odtokové hraně pravé SOP, přímo pod směrovým kormidlem)

- instalace videoregistračního systému typu SVR (na místo typu EKP-EU) – za pomoci tohoto zařízení je pořizován záznam obrazu z HUD na kazetu (s kapacitou 1 024 záběrů) pro potřeby následné analýzy

- instalace palubní komponenty diagnostického zařízení typu Karat (Karat-B), která zajišťuje sběr a zápis údajů o stavu palubního vybavení, jejich zpracování a prezentaci pilotovi, na místo palubní komponenty diagnostického zařízení typu Ekran (díky instalaci systému Karat lze opravy tohoto modelu provádět dle momentálního technického stavu)

- větší nosnost podvěsné výzbroje (4 000 kg vs 3 200 kg); počet zbraňových závěsníků přitom zůstal zachován (6 ks)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-77E (AA-12 Adder), protiradiolokační ŘS typu Ch-31P (AS-17 Krypton), protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton) a Ch-35E (AS-20 Kayak) a řízené pumy typu KAB-500Kr

- delší technická životnost draku (3 500 letových hodin nebo 40 let provozu)

Historie:  Do středu pozornosti Indického vojenského letectva (IAF) se frontový stíhací letoun 4. generace typu MiG-29 (Fulcrum A) dostal již na počátku 80. let. Důvodem toho se stalo masové zavádění lehkých stíhacích letounů typu F-16 Fighting Falcon americké výroby do výzbroje vzdušných sil znepřáteleného Pákistánu. Kontrakt na prvních 44 těchto strojů, 40 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a 4 dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B), IAF podepsalo v únoru roku 1984. Prakticky ve stejnou dobu byla zahájena mezistátní jednání ohledně možnosti stavby 110-ti těchto strojů pro potřeby IAF na lince závodu z Nasiku konsorcia HAL (Hindustan Aeronautics Ltd.). Od tohoto záměru bylo ale nakonec zcela opuštěno ve prospěch pokročilejšího víceúčelového bojového letounu typu Su-30MKI (Flanker H). Přeškolování indických pilotů na typ MiG-29 (Fulcrum A) probíhalo na sovětské základně Lugovaja, nacházející se poblíž Frunze. Prvních 12 letounů typu MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B) do Indie dorazilo v prosinci roku 1986, v částečně rozmontovaném stavu. Jejich opětovnou kompletaci se indickému podniku HAL podařilo završit v květnu roku 1987. Oficiálně byly letouny typu MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B) do výzbroje IAF zařazeny, pod názvem Baaz (Orel), dne 6. prosince 1987. IAF letouny typu MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B) zařadilo do stavu hned tří letek, a to 28. letky „First Supersonics“, 47. letky „Black Archers“ a 223. letky „Tridents“. Jako první byla přitom na tyto stroje přezbrojena, z typu MiG-21bis (Fishbed L/N), 28. a 47. letka. Naproti tomu 223. letka své první letouny typu MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B) převzala až v květnu roku 1989. 28. a 47. letka zpočátku se svými MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B) působila z letecké základny Púna, nacházející se poblíž Bombaje. Obě zmíněné letky přitom tehdy podléhaly pod velení jihovýchodního vzdušného velitelství z Džódpuru. Později ale přešly do podřízenosti západního vzdušného velitelství z Dillí. V případě 28. letky se tomu přitom stalo v roce 2004. Zatímco novým působištěm 47. letky se stala základna Adampur, 28. letka byla přesunuta na leteckou základnu Léh. Naproti tomu 223. letka se svými letouny typu MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B) operovala ze základny Adampur již od počátku. Od poloviny roku 1987 do počátku roku 1997 IAF převzalo celkem 70 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a 8 dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B). Zatímco do stavu 47. letky bylo údajně zařazeno 46 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a 4 dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B), 28. letka převzala 18 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a 2 dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B), součástí letadlového parku 223. letky se stalo celkem 8 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a 2 dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B). IAF se tak stalo jedním z nejstarších a zároveň jedním z největších provozovatelů letounů řady MiG-29 (Fulcrum). Protože se letouny typu MiG-29/-29UB (Fulcrum A/B) novým verzím amerického stíhače typu F-16 Fighting Falcon, které byly mezitím zařazeny do výzbroje Pákistánských vzdušných sil, stejně jako prvním stíhačům 4. generace Čínského PLAAF v podobě letounů typu Su-27SK/UBK (Flanker B/C) ruské výroby a letounů typu J-10 (Firebird) a J-11 (Flanker) čínské výroby, rozhodně nemohly rovnat, na konci prvního desetiletí 21. století padlo rozhodnutí o jejich modernizaci. Základem modernizačního balíčku pro tyto stroje se přitom stal model MiG-29SMT (Fulcrum F). Ten původně vzešel z modernizačního programu letounů typu MiG-29 (Fulcrum A/C) ze stavu Ruského VVS, který byl vystavěn zejména na instalaci nové avioniky a dodatečných palivových nádrží uvnitř výrazně rozšířené hřbetní nástavby v oblasti za pilotní kabinou. Jedním z hlavních nedostatků letounů typu MiG-29 (Fulcrum A/C) byl totiž právě malý dolet. Nové avionické vybavení zase MiGu-29SMT (Fulcrum F) zajistilo vyšší efektivitu ve vzdušném boji a navíc z něho učinilo plnohodnotný víceúčelový bojový stroj disponující schopností napadat za pomoci řízených střel jak vzdušné, tak i pozemní cíle. Naproti tomu letoun typu MiG-29 (Fulcrum A), který se nacházel ve výzbroji IAF, mohl napadat pozemní cíle jen za pomoci neřízené munice. Jeho palubní radiolokátor navíc dokázal navádět pouze jednu PLŘS na jeden jediný vzdušný cíl. Aby toho nebylo málo, tak v průběhu naváděcího procesu nedokázal sledovat další vzdušné cíle. Pilot MiGu-29 (Fulcrum A) tedy neměl od zahájení střelby až do okamžiku zásahu absolutně žádné ponětí o okolní vzdušné situaci. Dne 7. března 2008 si Indické vojenské letectvo (IAF) objednalo modernizaci celkem 63-ti svých letounů řady MiG-29 (Fulcrum), 57-ti jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a osmi dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B). Krátce nato, dne 1. září toho samého roku, byl ale jeden z jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) vyčleněných k modernizaci ztracen při havárii. S jeho náhradou se již od počátku nepočítalo. Modernizací tedy nakonec projde jen 62 indických MiGů-29/-29UB (Fulcrum A/B). Specifické požadavky IAF přitom daly za vznik modelu MiG-29UPG (iz.9.20), který se od výchozího modelu MiG-29SMT (iz.9.19), jehož jediným provozovatelem se nakonec stalo Ruské VVS, v mnohém odlišoval. Konkrétně tento model obdržel instalaci pokročilejšího víceúčelového radiolokátoru typu FGM-229 Žuk-M2E, pokročilejšího pasivního elektro-optického zaměřovacího systému typu OLS-UEM a avioniky francouzské, izraelské a indické provenience. Identické vybavení bylo přitom zahrnuto i do modernizačního balíčku pro dvoumístné MiGy-29UB (Fulcrum B), tedy vyjma palubního radiolokátoru. IAF totiž s modernizovanými MiGy-29UB (Fulcrum B), pro které bylo vyčleněno označení MiG-29UPG-UB (iz.9.53I), nadále počítá pouze při výcviku pilotů. Z tohoto důvodu se u těchto strojů již od počátku nepočítalo ani s instalací dodatečné hřbetní palivové nádrže. Součástí modernizačního programu MiG-29UPG/UPG-UB se ale stalo též prodloužení technické životnosti draku na 3 500 letových hodin, resp. na 40 let provozu. Díky tomu bude IAF s MiGy-29/-29UB (Fulcrum A/B) dopracovanými do standardu MiG-29UPG/UPG-UB moci počítat do roku 2025 až 2027. Ruskému průmyslu podpisem kontraktu ze dne 7. března 2008 připadlo provedení modernizace pouhých šesti MiGů-29/-29UB (Fulcrum A/B) ze stavu IAF, čtyř jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a dvou dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B). Zbylých 56 letounů této řady, 50 jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) a 6 dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B), bude totiž do standardu MiG-29UPG/UPG-UB „upgradováno“ v prostorách závodu 11. opravárenské základny IAF (za využití dodaných modernizačních setů). Zatímco modernizaci všech čtyř jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A) zajistila přímo prototypová dílna RSK MiG, dopracování obou dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B) do standardu MiG-29UPG-UB padlo na bedra výrobnímu závodu NAZ Sokol z Nižného Novogrodu. První modernizovaný MiG-29UPG (KBU3301) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 4. února 2011. V květnu toho samého roku se do zkušebního programu zapojily další dva modernizované MiGy-29 (Fulcrum), jeden jednomístný MiG-29UPG (KBU3126) a jeden dvoumístný MiG-29UPG-UB (KBU3306). Zatímco dvoumístný MiG-29UPG-UB (KBU3306) poprvé vzlétl dne 19. května, jednomístný MiG-29UPG (KBU3126) se do oblak poprvé vydal den nato. Krátce nato byly všechny výše uvedené stroje prezentovány indické delegaci. Zbylé dva jednomístné MiGy-29 (Fulcrum A) spolu s druhým  dvoumístným MiGem-29UB (Fulcrum B) „upgrade“ do standardu MiG-29UPG/UPG-UB prošly ještě v průběhu léta toho samého roku. První tři modernizované MiGy-29/-29UB (Fulcrum A/B), dva jednomístné MiGy-29UPG (KBU3301 a KBU3123) a jeden dvoumístný MiG-29UPG-UB (KBU3306), byly přitom IAF předány v prosinci roku 2012. Do Indie byly tyto stroje dopraveny velkokapacitním nákladním letounem typu An-124-100 (Condor A). Dodávky prvních modernizačních setů přitom následovaly v létě roku 2014.

Verze:  -

Vyrobeno:  čtyři exempláře (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-29)

Uživatelé:  pouze Indie (IAF)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 (3. série) s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu FGM-229 Žuk-M2E, instalovaný uvnitř špice trupu. Radar typu Žuk-M2E slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci vytvářet radiolokační snímky terénu.

Vybavení:  - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OLS-UEM se zorným polem ±90 v horizontální rovině a -15° až + 60° ve vertikální rovině. Tento systém v sobě sdružuje pasivní IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 2 000 m) a TV zaměřovačem a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Zatímco ze zadní polosféry je elektro-optické čidlo typu OLS-UEM vzdušný cíl schopno detekovat na vzdálenost až 45 km, detekční dosah tohoto zařízení pro přední polosféru činí 15 km. Jeho optika je přitom umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-29 (L150NU) Pastel (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a těmito údaje „nakrmit“ naváděcí systém protiradarových ŘS typu Ch-31P a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP), čtyři výmetnice klamných IČ/RL (po dvou před kořeny náběžné hrany zdvojené SOP a po stranách šachet hlavního podvozku) a aktivní rušič izraelské provenience

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 4 ks) a Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29TE (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), protilodní ŘS aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), 500 kg pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 4 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 8 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U (max. 4 ks), 1 500 l PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,73 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 22 000 kg
Max. rychlost: 2 400 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 18.10.2014