Mikojan-Gurjevič MiG-ATS (‘Miser’)

Typ:  taktická útočná modifikace cvičného letounu typu MiG-AT (Miser)

Určení:  zbraňový výcvik vojenských pilotů a ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a ničení pomalých vzdušných cílů za dne a za dobrých meteorologických podmínek

Odlišnosti od letounu MiG-AT (Miser):

- instalace pěti zbraňových závěsníků pod trupem a pod křídlem – zatímco pod trupem se nachází instalace jednoho zbraňového závěsníku, pod křídlem jsou umístěny čtyři zbraňové závěsníky (na ty se umisťuje neřízená protizemní výzbroj v podobě kanónových kontejnerů, bloků s neřízenými raketami a neřízených pum)

- instalace avionického vybavení domácí značky Rossijskaja avionika na místo avionického vybavení západní provenience

- modifikovaná špice trupu v oblasti před šachtou příďového podvozku – zatímco do špice trupu předchozího modelu je vestavěn přistávací reflektor, špice trupu MiGu-ATS má podobu dielektrického krytu antény blíže nespecifikovaného systému (to si ale vyžádalo přesunout instalaci přistávacího reflektoru do křídla)

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení na místo analogového (úprava zavedená do konstrukce jediného prototypu MiGu-ATS až v průběhu zkušebního programu)

- modifikovaná konstrukce postranních lapačů vzduchu – lapače vzduchu tohoto modelu se nacházejí před náběžnou hranou křídla, zatímco lapače vzduchu modelu MiG-AT jsou umístěny až za náběžnou hranou křídla a navíc spodní částí přiléhají k potahu horní plochy křídla (úprava zavedená do konstrukce jediného prototypu MiGu-ATS až v průběhu zkušebního programu)

- instalace vypouštěcích lišt krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) pod konci křídla (úprava zavedená do konstrukce jediného prototypu MiGu-ATS až v průběhu zkušebního programu)

Historie:  Zatímco první prototyp proudového cvičného letounu typu MiG-AT (Miser), který vzešel, spolu s letounem typu Jak-130 (Mitten), z výběrového řízení UTK, vznikl v neozbrojené verzi pro pilotní výcvik, druhý prototyp tohoto nástupce československých cvičných letounů řady L-39 Albatros byl dokončen ve verzi pro zbraňový výcvik. Zmíněná modifikace letounu typu MiG-AT (Miser) vešla ve známost pod označením MiG-ATS (Miser) a kromě zbraňového výcviku měla sloužit též pro ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek za podmínek přímé viditelnosti. Od ryze cvičného MiGu-AT (Miser), jehož jediný prototyp (bílá 81) se do oblak poprvé vydal dne 21. března 1996, se cvičně-bojový MiG-ATS (Miser) odlišoval zejména instalací pěti zbraňových závěsníků pod trupem a křídlem, na které bylo možné umístit neřízenou protizemní výzbroj do celkové hmotnosti až 2 000 kg. Jediný prototyp MiGu-ATS (Miser), který byl zároveň druhým letovým exemplářem letounu typu MiG-AT (Miser) v celkovém pořadí, obdržel standardní světle šedý nátěr VVS a modré trupové číslo 83 a od oblak se poprvé vydal dne 28. října 1997. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl krátce předtím, v srpnu toho samého roku, na moskevské airshow MAKS 97. Zde jej bylo přitom možné shlédnout hned se třemi variantami podvěsné výzbroje. Kromě instalace zbraňových závěsníků se ozbrojený MiG-ATS (Miser) od jediného prototypu ryze cvičného MiGu-AT (Miser), který byl zároveň prvním letovým prototypem tohoto stroje v celkovém pořadí, odlišoval též vestavbou avionického vybavení domácí značky Rossijskaja avionika na místo avionického vybavení západní provenience. Se západní avionikou totiž počítaly pouze stroje vyhrazené na export. Později, za chodu letových zkoušek, jediný prototyp MiGu-ATS (Miser) byl opatřen též modifikovanými před náběžnou hranu křídla protaženými postranními lapači vzduchu. Tato úprava přitom představovala přímou reakci na potíže s pumpováním motorů typu Larzac 04R20 v průběhu manévrování pod velkými úhly náběhu a byla zavedena též do konstrukce prototypu MiG-AT (Miser) (bílá 81). Kromě toho jediný prototyp MiGu-ATS (Miser) obdržel instalaci digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW) z dílny MNPK Avionika na místo analogového FBW. Za pomoci digitálního FBW byl jediný prototyp MiGu-ATS (Miser) vůbec poprvé řízen v prosinci roku 1999. Do konce toho samého měsíce přitom tento stroj vykonal celkem pět letů s digitálním FBW. Tímto svého konkurenta v podobě letounu typu Jak-130 (Mitten) předstihl o celých pět let. Ještě později, do července roku 2005, byl jediný prototyp MiGu-ATS (Miser) opatřen instalací odpalovacích lišt PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) pod konci křídla. Prakticky současně tento stroj obdržel novou tříbarevnou „pouštní“ kamufláž. Zatímco horní plochy jediného prototypu MiGu-ATS (Miser) nyní pokrývala nepravidelná pole pískové a tmavě hnědé, dolní plochy tohoto stroje obdržely světle šedý nátěr. Současně bylo změněno zbarvení trupového čísla „83“ z modré na rudou. Státní zkoušky prototypu MiGu-ATS (Miser) zabraly celé dva roky. Protože byl tento stroj shledán za bezperspektivní, státními zkouškami, které byly ukončeny na počátku roku 2007, nakonec neprošel. Poté se jediný prototyp MiGu-ATS (Miser) stal vzdušnou zkušebnou 1 760 hp dvouproudového motoru typu Saturn Al-55I. Tato pohonná jednotka indického cvičného letounu typu HJL-36 Sitara přitom vzešla ze zadání indické společnosti HAL (Hindustan Aeronautics Ltd.) ze dne 1. srpna 2005. Mezi 28. červencem a 18. srpnem roku 2008 prototyp MiG-ATS (Miser) (rudá 83) vykonal celkem šest letů s instalací motoru typu Al-55I na místo jednoho ze dvou 1 440 kp motorů typu Larzac 04R20. V průběhu zmíněných letů bylo přitom prověřováno spouštění zmíněné pohonné jednotky nejen v různých výškových hladinách, ale i v různých letových módech letu (včetně letu s negativním g). Při některých zkušebních letech byl navíc motor typu Larzac 04R20 vypínán, takže pohon prototypu MiG-ATS (Miser) (rudá 83) obstarával pouze motor typu Al-55I.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu SNECMA Larzac 04R20 francouzské výroby s max. tahem po 1 440 kp

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém (ten je vyhrazen pro kanónový kontejner) a šesti podkřídlových závěsnících (vnější pár, který se nachází přímo pod konci křídla, je vyhrazen pro PLŘS) – kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 1 ks), raketové bloky typu UB-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm), neřízené pumy do hmotnosti 500 kg, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) (max. 2 ks) a 600 l PTB (max. 2 ks) 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,16 m 
Délka bez/s PVD:   11,31/12,01 m
Výška: 4,42 m 
Prázdná hmotnost: 3 300 kg
Max. vzletová hmotnost: 8 300 kg
Max. rychlost: 850 km/h
Praktický dostup:   12 500 m
Max. dolet bez/s 2 PTB:    2 000/3 000 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 25.1.2014