Mikojan-Gurjevič MiG-29UB (iz.9.51) (‘Fulcrum B’)

Typ:  dvoumístná cvičně-bojová modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A)

Určení:  primárně výuka bojových pilotů a posluchačů leteckých škol techniky létání, ovládání letounu, bojových manévrů, letu ve formacích a navigace v rámci přeškolování na jednomístné bojové letouny řady MiG-29 (Fulcrum), včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení vzdušných cílů nacházejících se v přímém visuálním kontaktu útokem ze zadní polosféry, manévrový vzdušný boj a ničení pozemních cílů za pomoci neřízené munice

Odlišnosti od letounu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) v pozdním výrobním provedení:

- nová přední část trupu s větší délkou (o 100 mm), výrazně štíhlejší špicí s výrazně menším dielektrickým krytem (ten ukrývá anténu přijímače signálu letištního radiomajáku) a tandemově uspořádanou dvoumístnou pilotní kabinou se sedadlem žáka (s výsuvnou clonou sloužící k výcviku letu „naslepo“ podle přístrojů) vpředu a sedadlem instruktora vzadu, která je opatřena dvoudílným překrytem sestávajícím se z pevného čelního štítku a výklopného (směrem dozadu) zadního dílu (s výsuvným periskopem usnadňujícím výhled přes příď trupu v průběhu vzletu a přistání nad zadní pilotní sedačkou), na místo jednomístné pilotní kabiny (přední pilotní prostor s pracovištěm žáka se přitom nachází blíže u špice trupu než jediný pilotní prostor bojového MiGu-29) – to si ale vyžádalo se zcela vzdát palubního radiolokátoru a zároveň přesunout některé komponenty elektrického systému z přístrojové sekce č.2 přímo mezi přední a zadní pilotní prostor

- zredukovaná škála naváděné protivzdušné výzbroje na PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením (z důvodu absence palubního radiolokátoru)

- absence obou výmetnic klamných cílů BVP-30-26 nacházejících se před kořeny náběžné hrany zdvojené svislé ocasní plochy

- instalace elektro-optického zaměřovacího a navigačního systému typu OEPrNK-29UB na místo elektro-optického zaměřovacího a navigačního systému typu OEPrNK-29UB

- instalace automatického systému řízení typu SAU-451-02 na místo typu SAU-451-03

- rozšířené vybavení o systém, který slouží k výcviku navigace, létání podle přístrojů a přístrojového přiblížení na přistání, a systém, který umožňuje provádět simulace mimořádných událostí (např. selhání některého přístroje) a použití různých typů zbraní

Historie:  Vývojem dvoumístné verze frontového stíhacího letounu 4. generace typu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) se zdvojeným řízením byla OKB MiG pověřena dne 19. ledna 1976, tedy ještě před zahájením letových zkoušek prvního prototypu tohoto nástupce frontových stíhacích letounů řady MiG-21 (Fishbed) a MiG-23 (Flogger). Ten se totiž do oblak poprvé vydal až dne 6. října 1977. TTD k cvičně-bojového MiGu-29 (Fulcrum A), který vešel ve známost pod služebním označením MiG-29UB (Fulcrum B) a továrním kódovým označením iz.9.51, byly stvrzeny v roce 1977. Vlastní projektové práce se vzhledem k vytíženosti OKB MiG s vývojem výchozího jednomístného modelu rozeběhly až v roce 1978. Úvodní projekt a technologickou 1:1 maketu dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) se podařilo završit v roce 1979. Maketní komisí byla zmíněná maketa přezkoumána ještě ten samý rok. Práce na kompletaci prvního prototypu MiGu-29UB (Fulcrum B) (modrá 51) se rozeběhly v roce 1979. K pozemním zkouškám byl tento stroj předán v roce 1980. Prototyp MiG-29UB (Fulcrum B) (modrá 51) byl ještě opatřen, stejně jako letouny typu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) z prvních výrobních sérií, dvojicí postranních ocasních kýlovek a do oblak se poprvé vydal dne 29. dubna 1981. Do konce toho samého roku tento stroj vykonal celkem 53 zkušebních letů. Druhý prototyp MiGu-29UB (Fulcrum B) (modrá 52) brány prototypové dílny OKB MiG opustil v roce 1982. Jeho letové zkoušky se přitom rozeběhly dne 23. srpna téhož roku. Státní zkoušky dvoumístného cvičně-bojového MiGu-29UB (Fulcrum B) probíhaly paralelně se státními zkouškami jednomístného bojového MiGu-29 (Fulcrum A) a byly završeny dnem 27. října 1983. Do programu státních zkoušek se přitom postupně zapojily oba dva prototypy dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) spolu s deseti exempláři jednomístného MiGu-29 (Fulcrum A). Zatímco první prototyp MiGu-29UB (Fulcrum B) (modrá 51) se ke dni podpisu závěrečné zprávy ze státních zkoušek dostal do vzduchu cekem 192 x, druhý prototyp tohoto stroje (modrá 52) v rámci státních zkoušek vykonal celkem 70 zkušebních letů. Poté byly oba dva zmíněné stroje nějaký čas využívány v roli vzdušných zkušeben. Zatímco prototyp MiG-29UB (Fulcrum B) (modrá 51) se nacházel v provozu až do 15. září 1993, provoz prototypu MiG-29UB (Fulcrum B) (modrá 52) byl ukončen dnem 10. dubna 1986. Poté byl zbaven křídla, aby mohlo být následně nainstalováno na experimentální letoun typu MiG-29 (iz.9.16), který zastával roli vzdušné zkušebny víceúčelového radiolokátoru typu N010 Žuk víceúčelového bojového MiGu-29M (iz.9.15) (Fulcrum E). Zatímco první prototyp MiGu-29UB (Fulcrum B) (modrá 51) za celou svou kariéru vykonal 1 066 letů, druhý prototyp tohoto stroje se dostal do vzduchu celkem 213 x. Přestože se produkcí jednomístného MiGu-29 (Fulcrum A) zabýval moskevský závod č.30, sériovou výrobu dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) dostal na starost závod č.21 z Gorkého (od roku 1991 Nižný Novogrod), později známý jako NAZ Sokol. Do výrobního programu zmíněného podniku byl přitom tento stroj zařazen v roce 1985. Zpočátku závod č.21 kromě finální montáže zajišťoval pouze výrobu přední části trupu s dvoumístnou pilotní kabinou. Dodávky všech ostatních komponent draku obstarával moskevský závod č.30, závod, který zajišťoval produkci jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A). Drak dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) byl totiž vyjma přední části trupu z konstrukčního hlediska zcela identický s drakem jednomístného MiGu-29 (Fulcrum A). Výrobu kompletních draků závod č.21 zvládl až později. První sériový MiG-29UB (Fulcrum B) (modrá 304 / modrá 53) byl ponechán OKB MiG, aby mohl zastávat poslání předváděcího stroje. Vůbec poprvé se tento stroj široké veřejnosti představil v roce 1988, na airshow Farnborough International 88. Později, v roce 1998, byl přestavěn na prototyp víceúčelového bojového modelu MiG-29UBT (iz.9.52) (Fulcrum G) (modrá 52). Zatímco prototyp MiG-29UB (Fulcrum B) (modrá 52) se po ukončení zkušebního programu stal pozemní instruktážní pomůckou v technické škole v Rize, prototyp MiG-29UB (Fulcrum B) (modrá 51) byl, spolu s prototypem MiGu-29UBT (iz.9.52) (Fulcrum G) (modrá 52), odstaven před hangárem RSK MiG nacházejícím se v areálu zkušební letecké základny Žukovskyj. Po výkonnostní stránce byl na tom cvičně-bojový MiG-29UB (Fulcrum B) prakticky stejně jako bojový MiG-29 (Fulcrum A). To se přitom týkalo jak rychlosti v přízemní výšce (1 500 km/h), tak i stoupavosti (330 m/s) a max. provozního násobku (9 g) Za tímto svým jednomístným protějškem (mírně) zaostával pouze rychlostí ve velké výšce (2 230 km/h vs 2 450 km/h), dostupem (17 500 m vs 18 000 m) a doletem 1 410 km vs 1 450 km. Hlavním nedostatkem dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) se stala absence radaru. V prostoru, ve kterém se u jednomístného MiGu-29 (Fulcrum A) nacházela jeho instalace, totiž u dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) zabíral přední pilotní prostor. Toto řešení sice sebou přineslo vysokou míru unifikace s drakem jednomístného MiGu-29 (Fulcrum A), cenou za to se ale stal znatelný pokles bojové hodnoty. Díky absenci radaru byl totiž dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B) schopen napadat pouze vzdušné cíle nacházející se v přímém visuálním kontaktu pouze za pomoci PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením. Z 221-ti sériových MiGů-29UB (Fulcrum B), které brány závodu č.21 opustily v letech 1985 až 1991, jich proto u VVS nakonec skončilo jen okolo 160-ti. První z nich přitom VVS převzalo v roce 1986, celé tři roky po prvních exemplářích jednomístného MiGu-29 (Fulcrum A). Až do té doby se příprava pilotů jednomístných MiGů-29 (Fulcrum A/C) musela obejít s letouny typu MiG-23UB (Flogger C), které ale vykazovaly odlišnou technikou pilotáže. Za operačně plně způsobilý byl dvoumístný MiG-29UB (Fulcrum B) oficiálně prohlášen v roce 1991. Ten samý rok ale padlo též rozhodnutí o ukončení nákupů dalších letounů řady MiG-29 (Fulcrum). Důvodem toho se staly ekonomické problémy, které sebou přinesl rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991. Poté se produkce dvoumístného MiGu-29UB (Fulcrum B) omezila na export. Po roce 1991 přitom brány závodu NAZ Sokol (č.21) opustilo dalších 22 těchto strojů.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy a 243 sériových strojů

Uživatelé:  Alžír, Bangladéš, Bulharsko, ČSSR, ČR, Eritrea, Indie, Irák, Irán, Jemen, Jugoslávie, KLDR, Kuba, Maďarsko, Malajsie, Myanmar, NDR, Peru, Polsko, Rumunsko, SSSR (po rozpadu Bělorusko, Kazachstán, Moldávie, Rusko, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán), Slovensko, Srbsko, SRN, Súdán a Sýrie

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        žádný

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP) a výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks) a PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD:   17,42 m
Výška: 4,73 m 
Prázdná hmotnost: 10 800 kg
Max. vzletová hmotnost: 17 700 kg
Max. rychlost: 2 230 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet bez/s 1 PTB-1500:    1 410/2 000 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2011