Mikojan-Gurjevič MiG-29K (iz.9.41) a MiG-29KUB (iz.9.47)

Typ:  pokročilá exportní modifikace palubního víceúčelového bojového letounu typu MiG-29K (iz.9.31) (Fulcrum D)

Určení:  ničení vzdušných cílů na krátké a střední vzdálenosti v rámci protivzdušné obrany uskupení námořních plavidel, ničení pozemních a hladinových cílů, obrana námořních útočných letounů před vzdušným napadením, vzdušný průzkum, poskytování paliva za letu jiným letounům a (v případě dvoumístného modelu MiG-29KUB) výcvik pilotů

Odlišnosti modelu MiG-29 (iz.9.41) od letounu MiG-29K (iz.9.31):

- modifikované křídlo s dvouštěrbinovými vztlakovými klapkami s větší hloubkou a plochou (vztlakové klapky tohoto modelu přesahují přes odtokovou hranu křídla) a modifikovanými křidélky na odtokové hraně a modifikovanými dvousektorovými sloty s větším max. úhlem vychýlení (30° vs 20°) a modifikovaným ovládáním (sloty tohoto modelu jsou vysouvány automatikou v součinnosti křidélky a výškovými kormidly v závislosti na letovém profilu) na náběžné hraně

- instalace Krügerových klapek na spodní ploše náběžné hrany vírových přechodů křídla – ty se vysouvají při vzletu a přistání a zastávají funkci generátorů vzdušných vírů upravujících proudění kolem vírových přechodů (to sebou přináší vzrůst vztlaku a pokles oscilací, a tedy zlepšení obratnosti při nízkých rychlostech a zvýšení bezpečnosti při vzletu a přistání)

- instalace nového průzračného překrytu pilotní kabiny – ten se svými rozměry a tvarem zcela shoduje s protáhlým překrytem pilotní kabiny dvoumístného MiGu-29KUB (v prostoru pracoviště druhého pilota je ale umístěna 630 l palivová nádrž)

- instalace motorů typu RD-33MK, které vykazují vyšším tahem (9 000 kp vs 8 800 kp), větší životností (4 000 hodin) a nižší kouřivostí, na místo motorů typu RD-33K

- instalace nové pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu VK-100 (její výfuk se navíc nachází, kuli požární bezpečnosti, na hřbetu a nikoli v břichu trupu)

- větší vnitřní zásoba paliva (o 16%) – toho bylo docíleno vestavbou dalších nádrží do trupu a za pilotní sedačku

- vnější „vnější“ zásoba paliva – toho bylo docíleno zvýšení počtu „mokrých“ křídleních závěsníků, na které lze umístit 1 150 l přídavné nádrže, ze dvou na čtyři a zavedením nové podtrupové nádrže s objemem 2 150 l (na místo 1 500 l) do podvěsného vybavení

- větší zastoupení kompozitních materiálů v konstrukci draku (až 15 %) – to sebou přineslo pokles hmotnosti draku a zároveň pokles počtu konstrukčních celků náchylných na korozi

- menší efektivní radiolokační odrazovaná plocha (4x až 5x v porovnání s modelem MiG-29) – toho bylo docíleno včleněním pilovitého prstence, který rozptyluje elektromagnetické záření, do potahu přídě trupu, přímo za dielektrický kryt radaru, kvalitnějším zpracováním potahu trupu, aplikací RAM nátěru, který pohlcuje elektromagnetické záření, a pravděpodobně též zhotovením potahu z menšího počtu větších celků (to sebou přineslo pokles počtu demaskujících štěrbin)

- instalace digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW) typu KSU-9.41 na místo analogově elektro-impulsního systému řízení

- instalace nového střeleckého-navigačního komplexu typu PrNK-29K

- instalace nového avionického vybavení propojeného sběrnicí MIL-STD-1553B – díky tomu lze avioniku tohoto modelu průběžně modernizovat pouhým přidáváním nebo vyměňováním jednotlivých bloků

- instalace pokročilejšího palubního radiolokátoru typu FGM-129 (N010ME) Žuk-M1E (na místo typu N010 Žuk)

- instalace výkonnějšího pasivního elektro-optického čidla typu OLS-UE (na místo typu OLS-M)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se stal jeden širokoúhlý průhledový displej (HUD) typu ŠKAI, tři barevné LCD multifunkční displeje (MFD) typu MFI-10-07 a jeden přilbový zaměřovač typu TopSight francouzské značky Thales

- instalace satelitního navigačního modulu typu Sigma-95 francouzské značky Sagem

- instalace radionavigačního systému blízké navigace (SHORAN), radiovýškoměru a VKV radiostanice indické výroby

- rozšířené podvěsné vybavení o kontejner s aktivním rušičem indické výroby (ten se umisťuje na levý vnější křídelní závěsník)

- instalace dalších výmetnic klamných IČ/RL cílů (každá s 16-ti klamnými cíly) na vnějších bocích zadní partie motorových gondol, přímo před tryskami pohonných jednotek

- instalace modifikovaného závěsníku pod trupem, přímo mezi motorovými gondolami (na trupovém závěsníku tohoto modelu lze přepravovat i výzbroj, zatímco trupový závěsník předchozího modelu byl vyhrazen pro PTB)

- rozšířené podvěsné vybavení o tankovací kontejner typu PAZ-1MK – ten se umisťuje pod trup, přímo mezi motorové gondoly (v „tankovací“ konfiguraci se pod křídlo MiGu-29K zavěšují čtyři 1 150 l přídavné palivové nádrže)

Historie:  Přestože nebylo středně těžkému palubnímu víceúčelovému bojovému letounu typu MiG-29K (iz.9.31) (Fulcrum D), který měl tvořit, spolu s těžkým přepadovým stíhačem typu Su-33 (Flanker D), páteř palubních letek těžkých letadlových lodí projektu 1143.5 (Kuznetsov class), umožněno překročit prototypové stádium, prostředky vynaložené na jeho vývoj nakonec nepřišly zcela nazmar. Na konci 90. let se totiž Indické námořnictvo začalo poohlížet po vhodném bojovém letounu pro palubní letku lehké letadlové lodě INS Vikramaditya (R33) a jeho volba padla právě na tento derivát „pozemního“ víceúčelového bojového letounu typu MiG-29M (iz.9.15) (Fulcrum E). Hlavním důvodem volby typu MiG-29K (iz.9.31) (Fulcrum D) se přitom stala skutečnost, že jde, na rozdíl od přepadového stíhače typu Su-33 (Flanker D), který tehdy provozovalo Ruské VMF z paluby své jediné letadlové lodě Admirál Kuzněcov (Kuznetsov class), o relativně malý a lehký stroj. S INS Vikramaditya (R33), která nebyla ničím jiným, než upraveným ze stavu Ruského VMF vyřazeným letadlovým křižníkem Admirál Groškov projektu 1143 (Kiev class), přitom Indické námořnictvo již od počátku počítalo jako s náhradou za letitou letadlovou loď INS Viraat, z jejíž paluby provozovalo bitevní letouny kategorie VTOL typu Sea Harrier. Toto plavidlo zase nebylo ničím jiným, než modifikovanou britskou lehkou letadlovou lodí HMS Hermes třídy Centaur. Přestože se jednání o podmínkách prodeje Admirála Groškova přestavěného na plnohodnotnou letadlovou loď rozeběhly již v prosinci roku 1998, příslušná mezistátní smlouva nakonec nebyla podepsána dříve než dne 20. ledna 2004. Důvodem toho se staly zejména vzájemné neshody ohledně pořizovací ceny. Zmíněná smlouva přitom obsahovala též objednávku na 16 palubních bojových letounů typu MiG-29K (s opcí na dalších 30). Zatímco 12 z nich si Indické námořnictvo objednalo v jednomístné bojové modifikaci, známé jako MiG-29K (iz.9.41), zbylé 4 z nich měly být dodány ve dvoumístné cvičně-bojové modifikaci. Pro tu bylo zase vyhrazeno označení MiG-29KUB (iz.9.47). Exportní MiG-29K (iz.9.41) se ale od MiGu-29K (iz.9.31) (Fulcrum D), který vzešel ze zadání Sovětského VMF, v mnohém odlišoval. Změny se přitom dotkly jak avioniky (ta je z 80-ti % nová) a palubního vybavení, tak i pohonných jednotek a konstrukce draku. Při vývoji palubního MiGu-29K/KUB společnost RSK MiG plně zužitkovala zkušenosti, které předtím nabyla v programu „pozemního“ víceúčelového MiGu-35/-35D. Od tohoto modelu konstrukční tým RSK MiG pro palubní MiG-29K/KUB mimo jiné převzal též technické řešení pilotní kabiny. Oba dva modely, jednomístný MiG-29K (iz.9.41) a dvoumístný MiG-29KUB (iz.9.47), tedy obdržely zcela identickou pilotní kabinu se zcela identickým protáhlým průzračným překrytem. Zatímco v zadní části kabiny cvičně-bojového MiGu-29KUB (iz.9.47) se nachází pracoviště druhého pilota, zadní část kabiny bojového MiGu-29K (iz.9.41) ukrývá další palivovou nádrž. Díky tomuto řešení pilotní kabiny se obě dvě zmíněné verze MiGu-29K, jednomístný MiG-29K (iz.9.41) a dvoumístný MiG-29KUB (iz.9.47), z konstrukčního hlediska shodují z celých 90-ti %. To přitom sebou přineslo nemalé snížení vývojových a výrobních nákladů. Z hlediska vestavěné avioniky a palubních systémů jsou pak obě zmíněné verze MiGu-29K shodné téměř ze 100 %. Změn proti modelu MiG-29K (iz.9.31) (Fulcrum D) přitom doznala též mechanizace křídla. Na vývoji MiGu-29K/KUB se podílela celá řada vzdušných zkušeben. Zatímco za pomoci prvního prototypu MiGu-29K (iz.9.31) (Fulcrum D) (modrá 311) byla prověřována činnost modifikované mechanizace křídla, druhý prototyp tohoto stroje (modrá 312) zastával roli vzdušné zkušebny motoru typu RD-33MK a přidružených systémů. Oba dva zmíněné stroje si přitom v rámci programu MiG-29K (iz.9.41) na své konto připsaly na 200 zkušebních letů. Za pomoci prototypu dvoumístného MiGu-29M2 (MRCA) byla zase prověřována aerodynamika přední části trupu. Příď trupu tohoto přímého vývojového předchůdce MiGu-35/-35D byla totiž zcela identická s přídí trupu MiGu-29K/KUB. Kromě toho tento stroj v rámci programu MiGu-29K/KUB zastával též roli vzdušné zkušebny systému řízení, systému pro nouzové opuštění pilotní kabiny za letu, klimatizačního systému, nových snímačů letových parametrů a některých dalších systémů. Na zkouškách avioniky MiGu-29K/KUB se ale podílely též všechny tři prototypy letounu typu MiG-29SMT (Fulcrum F), neboť byly opatřeny obdobným datovým procesorem a obdobným HUD a MFD. Zbraňovými zkušebnami se zase stala dvojice dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B). Za pomoci těchto dvou strojů byla zkoušena zejména naváděná protizemní munice, včetně pumy typu KAB-500Kr. Všech sedm výše uvedených letounů přitom v rámci programu MiG-29K/KUB vykonalo, v letech 2002 až 2004, na 600 zkušebních letů. Jako první se od vzletové dráhy odlepil prototyp dvoumístného MiGu-29KUB (iz.9.47) (modrá 947). Tomu se stalo dne 20. ledna 2007, celý rok po původně plánovaném termínu. Tento konkrétní stroj přitom později dočasně zastával roli demonstračního prototypu „pozemního“ MiGu-35D v rámci výběrového řízení MMRCA Indického vojenského letectva (IAF). První ze čtyř operačních MiGů-29KUB (iz.9.47) (černá 762) se do oblak poprvé vydal dne 18. března 2008. Krátce nato, dne 25. června téhož roku, se rozeběhly též letové zkoušky prototypu jednomístného bojového MiGu-29K (iz.9.41) (modrá 941). Přestože bylo datum splnění celé objednávky na 16 sériových MiGů-29K/KUB stanoveno na konec roku 2008, prvních šest těchto strojů nakonec Indické námořnictvo převzalo až v prosinci roku 2009. Dodávka dalších pěti těchto strojů přitom následovala v závěru května roku 2011. Zbylých pět MiGů-29K bylo Indickému námořnictvu předáno do konce toho samého roku. Operačně plně způsobilým se letoun typu MiG-29K/KUB v barvách Indického námořnictva formálně stal dnem 19. února 2010. Tomu předcházely palubní zkoušky na palubě jediné letadlové lodě Ruského VMF Admirál Kuzněcov. Na palubních zkouškách, které byly realizovány mezi 28. a 29. zářím roku 2009, se přitom podílel prototyp jednomístného MiGu-29K (modrá 941) a první sériový exemplář dvoumístného MiGu-29KUB (černá 762). Všech 16 MiGů-29K/KUB se stalo součástí letky INAS 303 Black Panthers s domovskou základnou INS Hansa. Zmíněná letka byla založena v prosinci roku 2009 a až do června roku 2010 byla známa jako IFTU (Intensive Flying Training Unit). Za aktivní byla přitom slavnostně prohlášena dne 11. května 2013. Mezitím, v polovině března roku 2010, si Indické námořnictvo závazně objednalo dalších 29 MiGů-29K/KUB (24 jednomístných MiGů-29K a 5 dvoumístných MiGů-29KUB) s termínem předání na léta 2012 až 2015. Montáž prvních MiGů-29K/KUB z druhého indického kontraktu se rozeběhla v létě roku 2011. První čtyři z nich byly indické straně předány v prosinci roku 2012. Všech 29 MiGů-29K/KUB se podařilo Indickému námořnictvu předat do prosince roku 2016, z toho 4 v roce 2012, 7 v roce 2013, 6 v roce 2014, 6 v roce 2015 a 6 v roce 2016. Přestože Indické námořnictvo s letadlovou lodí INS Vikramaditya počítalo již v roce 2008, z důvodu absolutně nedostatečného financování ji nakonec formálně převzalo až dne 16. listopadu 2013. Na cestu ze Severodvinska na svou domovskou základnu Kadamba se toto plavidlo vydalo, s indickou posádkou a 177-ti ruskými specialisty na palubě, 26. dne toho samého měsíce. Svého cíle dosáhlo dne 7. ledna 2014, po 42-ti dnech na širém moři. Přitom překonalo vzdálenost celých 10 212 nm. Tomu ale předcházely zkoušky ve vodách Barentsova moře. Pro potřeby palubních zkoušek byl přitom vyčleněn prototyp jednomístného MiGu-29K (modrá 941) a jeden sériový MiG-29KUB (černá 204). Do Severomorska oba zmíněné stroje dorazily dne 11. a 21. července téhož roku. Jako první se koly svého podvozku paluby INS Vikramaditya dotkl dvoumístný MiG-29KUB (černá 204). Tomu se stalo dne 17. července 2012. Tento konkrétní exemplář MiGu-29KUB přitom vznikl jako náhrada za prototyp dvoumístného MiG-29KUB (modrá 947), který byl mezitím, dne 23. července 2011, ztracen při havárii. První plnohodnotné přistání na palubě INS Vikramaditya se v rámci programu MiG-29K/KUB podařilo uskutečnit dne 28. července 2012 s tím samým letounem. První vzlet z paluby stihl zmíněný stroj vykonat ještě ten samý den. První přistání v konfiguraci s maketami PLŘS v podvěsu na palubě INS Vikramaditya zase uskutečnil, dne 6. srpna 2012, letoun MiG-29K (modrá 941). Tomu 21. dne toho samého měsíce následovala prezentace Indické delegaci. V rámci zmíněné prezentace přitom na palubně INS Vikramaditya kromě obou zmíněných MiGů, z nichž jeden měl v podvěsu PLŘS a ten druhý protilodní ŘS, přistály též vrtulníky typu Ka-27PS (Helix D) a Ka-31 (Helix E). První fáze palubních zkoušek letounu typu MiG-29K/KUB zabrala celkem 108 dnů a byla završena dnem 23. září 2012. Do tohoto data letouny MiG-29K (modrá 941) a MiG-29KUB (černá 204) uskutečnily celkem 41 vzletů a přistání na palubě INS Vikramaditya a nespočet přiblížení na přistání. Druhé záchytné lano se přitom podařilo zachytit v 70-ti % přistání. Druhou etapou palubních zkoušek letoun typu MiG-29K/KUB prošel mezi 6. srpnem a 12. zářím roku 2013. V rámci této závěrečné fáze palubních zkoušek si přitom ty samé letouny, MiGu-29K (modrá 941) a MiG-29KUB (černá 204), na své konto připsaly dalších 57 letů a dalších 47 vzletů a přistání na palubě INS Vikramaditya. 12 z nich bylo ale realizováno za nočních podmínek. Vůbec první noční vzlet a přistání na palubě INS Vikramaditya uskutečnil, dne 26. srpna, dvoumístný MiG-29KUB (černá 204), a to jako první letoun ruské výroby od roku 1999. S indickým pilotem za kniplem přitom dvoumístný MiGu-29KUB na palubě INS Vikramaditya poprvé přistál dne 7. února 2014, krátce poté, co toto plavidlo dorazilo do své domoviny. Tomu v lednu toho samého roku předcházela série vzletů a přistání na pozemní rampě, která byla mezitím vybudována ve výcvikovém středisku v Goa.

Verze:

MiG-29K (iz.9.41) – jednomístná bojová modifikace letounu typu MiG-29K (iz.9.41) s instalací 630 l palivové nádrže na místo zadního pilotního pracoviště. Překryt pilotní kabiny tohoto modelu je ale tvarově zcela identický s překrytem pilotní kabiny dvoumístného MiGu-29KUB. První sériový exemplář MiGu-29K (iz.9.41) poprvé vzlétl dne 27. června 2007.

MiG-29KUB (iz.9.47) – dvoumístná cvičně-bojová modifikace letounu typu MiG-29K (iz.9.41) s pracovištěm druhého pilota, které je vybaveno čtveřicí barevných multifunkčních displejů (MFD), v zadní části kabiny (na místo 630 l palivové nádrže) a plně zdvojeným řízením. Součástí palubního vybavení tohoto modelu se navíc stal střelecký-navigační komplex typu PrNK-29KUB a modul BPL-3,5-2, který zamezuje vzájemné strážce vystřelovacích sedaček. První sériový exemplář MiGu-29KUB (iz.9.47) poprvé vzlétl dne 20. ledna 2007.

Vyrobeno:  tři prototypy (1 MiG-29K a 2 MiG-29KUB) a 45 sériových strojů obou verzí (36 MiG-29K a 9 MiG-29KUB)

Nosič:  - lehká letadlová loď INS Vikramaditya (R-33). Jediné plavidlo tohoto typu vzniklo přestavbou ze stavu VMF vyřazeného letadlového křižníku projektu 1143 Krečet (‘Kiev’ class) Admirál Groškov a Indickému námořnictvu bylo formálně předáno dne 16. listopadu 2013. Z jeho paluby má přitom kromě 12-ti až 16-ti víceúčelových bojových letounů typu MiG-29K/KUB operovat též 4 až 16 vrtulníků typu Ka-28/-31 (Helix).

Uživatelé:  Indie

 

 

 

Posádka:    jeden pilot (nebo pilot/žák a pilot/instruktor, v případě modelu MiG-29KUB)

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33MK s max. tahem po 5 400 kp / 9 000 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulzní dopplerovský radiolokátor s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu FGM-129 (N010ME) Žuk-ME se zorným polem ±85° v horizontální rovině a +56° až -40° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu s rozlišením 5 x 5 m. Radar typu Žuk-ME disponuje módem „look down“ a najednou je schopen sledovat 10 vzdušných cílů (a na 4 z nich navádět PLŘS) nebo 2 pozemní/hladinové cíle. Vzdušné cíle s RCS 5 m2 tento typ radaru dokáže detekovat na vzdálenost 110 až 120 km. Jeho sledovací dosah přitom činí 50 km. Zatímco skupinu bojových vozidel je radar typu Žuk-ME schopen odhalit na vzdálenost 25 km, rozměrný most na vzdálenost 120 km, hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce na vzdálenost 300 km.

Vybavení:   pasivní elektro-optické čidlo typu OLS-UE. Zmíněné čidlo v sobě sdružuje IČ lokátor a laserový dálkoměr s TV zaměřovačem a slouží pro pasivní sledování vzdušných cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř kopulovitého krytu, který je umístěn přímo před pilotní kabinou, vpravo od osy trupu.

Výzbroj:      jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 5 500 kg, přepravovaná na osmi křídleních a jednom trupovém závěsníku – PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 8 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 4 ks) a Ch-35E (AS-20 Kayak) (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 4 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 6 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 6 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250, 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 11 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U, 2 150 l PTB typu PTB-2150 (max. 1 ks), 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 4 ks) a tankovací jednotka typu PAZ-1MK (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,99 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,41 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 22 400 kg
Max. rychlost: 2 200* km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet bez/se 3 PTB:    1 850/3 000** km

 

 

                 

* v případě modelu MiG-29K; resp. 2 100 km/h v případě modelu MiG-29KUB

** 1 600/2 700 km v případě modelu MiG-29K; resp. v případě modelu MiG-29KUB

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.3.2017