Mikojan-Gurjevič MiG-31D (30P6 Kontakt)

Typ:  speciální modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-31/iz.01 (Foxhnoud A) tvořící jednu z komponent vzdušného protisatelitního raketového komplexu typu 30P6 Kontakt

Určení:  ničení satelitů protivníka pohybujících se na nízkých orbitách (do 120-ti km nad zemským povrchem) za pomoci protisatelitní řízené střely typu 79M6

Odlišnosti od letounu MiG-31/iz.01 (Foxhound A):

- absence rotačního 23 mm kanónu typu GŠ-6-23 (jeho kryt, který se nachází po pravoboku trupu, přímo nad šachtou pravé jednotky hlavního podvozku, ale zůstal zachován)

- absence obou párů křídelních zbraňových závěsníků

- instalace výsuvného závěsníku jedné protisatelitní řízené střely typu 79M6 na břichu trupu na místo dvou párů tandemově uspořádaných výsuvných závěsníků PLŘS typu R-33 (v této souvislosti z břicha trupu zmizely všechny čtyři výřezy s tvarem horní poloviny těla střely typu R-33)

- absence pracoviště navigátora (zasklení zadní kabiny ale zůstalo zachováno)

- instalace 200 kg vyvažovací zátěže na místo radiolokátoru typu Zaslon (Flash Dance) uvnitř špice trupu (v této souvislosti příďový kryt zhotovený z dielektrického materiálu nahradil shodně tvarovaný aerodynamický plechový kryt)

- modifikované křídlo s delšími výrovými přechody se zaobleným půdorysem na místo rovného (shodná konstrukce jako u letounu typu MiG-31M Foxhound B) a mohutnými svislými stabilizačními ploškami s tvarem trojúhelníku (s useknutými vrcholy) na koncích (obdobná konstrukce jako u letounů typu MiG-25P Foxbat A z prvních výrobních sérií)

Historie:  Sovětskou odpovědí na specializovanou modifikaci amerického přepadového stíhače typu F-15A Eagle, která zastávala roli nosiče protisatelitní řízené střely typu ASM-135 ASAT, se stal vzdušný raketový protisatelitní komplex typu 30P6 Kontakt z dílny NPKB Almaz. Tento první vzdušný protisatelitní raketový komplex sovětské konstrukce vzešel z výnosu ze dne 6. ledna 1983 a sestával se z pozemních a vzdušných komponent. Zatímco mezi vzdušné komponenty protisatelitního raketového komplexu typu 30P6 Kontakt lze řadit nadzvukový raketonosný letoun typu MiG-31D (iz.07) z dílny OKB MiG a třístupňovou protisatelitní řízenou střelu typu 79M6 z dílny MKB Fakel, součástí pozemní části zmíněného komplexu se stal radiolokační-optický systém pro vyhledávání a sledování kosmických objektů typu 45Ž6 Krona z dílny CKB Almaz a naváděcí datalinková stanice typu 46I6. Všechny zmíněné komponenty byly umístěny na území kazašského polygonu Sari-Šagan. Jejich instalaci zde přitom zajistila NPO Kaskad. Zatímco vývoj radiolokačního-optického sledovacího systému typu 45Ž6 Krona, který dokázal sledovat kosmické objekty pohybující se ve výšce až 40 000 km, byl zahájen již v roce 1974, vývojové práce na protisatelitní řízené střele typu 79M6 se rozeběhly v roce 1978. Zkoušky jednotlivých komponent komplexu 30P6 Kontakt byly přitom započaty, na základě výnosu ze dne 27. listopadu 1984, v roce 1985. Úvodní projekt letounu typu MiG-31D schvalovacím procesem prošel ten samý rok. Zmíněný stroj přitom nebyl ničím jiným, než modifikací těžkého přepadového stíhače typu MiG-31 (Foxhound A). Volba právě na tento letoun nepadla náhodou, neboť vykazoval rychlostí 3 000 km/h, statickým dostupem 20 600 m a vzletovou hmotností menší než 50 000 kg. Kromě toho mohl operovat ze standardních leteckých základen. Pod trup letounu typu MiG-31D bylo možné umístit jednu protisatelitní řízenou střelu typu 79M6. Vzhledem k tomu, že tato zbraň měla negativní vliv na směrovou stabilitu, letoun typu MiG-31D obdržel instalaci rozměrných trojúhelníkových stabilizačních ploch na koncích křídla. Kromě toho byl opatřen prodlouženými zaoblenými vírovými přechody shodné konstrukce, jakou měl letoun typu MiG-31M (Foxhound B). Naproti tomu všechny komponenty zbraňového systému stíhacího MiGu-31 (Foxhound A) postrádal, stejně jako pracoviště druhého člena posádky, navigátora. Protisatelitní řízená střela typu 79M6 vykazovala délkou okolo 10-ti m, průměrem 740 mm, hmotností 4 550 kg a nosností 20 kg. Nepřátelské satelity měla ničit za pomoci malé sebevražedné družice opatřené tříštivou bojovou hlavicí. Od svého nosiče v podobě letounu typu MiG-31D se měla odpoutávat ve výšce 15 000 až 18 000 m při rychlosti 2 120 až 2 230 km/h. Za pomoci této střely měl být letoun typu MiG-31D schopen ničit kosmické družice pohybující se ve vzdálenosti do 600-ti km a ve výšce do 120-ti km. Doba letu řízené střely typu 79M6 k cíli měla činit 100 až 380 sec. Navedení MiGu-31D do bodu, ve kterém měl vypustit střelu typu 79M6, mělo být možné s odchylkou sklonu 2° a boční odchylkou 2 km. V průběhu 36-ti hodin měl být přitom jeden letoun typu MiG-31D schopen sestřelit až 24 nepřátelských satelitů. Závod č.21 z Gorkého, který zajišťoval produkci všech letounů řady MiG-31 (Foxhound), výrobní dokumentace protidružicového speciálu MiG-31D převzal v roce 1985. Kompletaci prvního ze dvou prototypů tohoto modelu (modrá 071) se podařilo završit na konci roku 1986. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 17. ledna 1987. Přestože měla být posádka tohoto speciálu jednomístná, s přihlédnutím na zdravotní stav zkušebního pilota A.G. Fastovetse, byl první MiG-31D opatřen druhým řízením. Lékaři totiž tomuto zkušenému pilotovi již v roce 1987 zakázali pilotovat letouny, které nejsou opatřeny druhým řízením (v roce 1990 se pak musel svého řemesla definitivně vzdát). Protože oba prototypy MiGu-31D postrádaly instalaci radiolokátoru, byly opatřeny plechovou špicí. Ta přitom ukývala 200 kg balastní zátěž. Letové zkoušky druhého prototypu tohoto speciálu (modrá 072) se rozeběhly dnem 28. dubna 1988. Závodní zkoušky MiGu-31D, jejichž náplní se stalo prověření základních letových a výkonnostních charakteristik, se podařilo završit na počátku 90. let. Tíhu závodních zkoušek přitom z větší části nesl prototyp druhý. Poté byly oba prototypy MiGu-31D přelétnuty do Sari-Šaganu. Mezitím, v roce 1991, se ale rozpadl SSSR a nově utvořené Rusko zachvátila těžká ekonomická krize. Protože navíc USA zastavily celý program F-15 ASAT, krátce nato byly veškeré práce na vzdušném protisatelitním raketovém komplexu typu 30P6 Kontakt zcela zmraženy. Zkoušky střely typu 79M6 se ale do té doby uskutečnit nepodařilo. Poté byly oba dva prototypy MiGu-31D zakonzervovány a uskladněny v jednom z hangárů Sary-Šaganského polygonu. Zde se přitom nacházejí do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy

Uživatelé:  žádní

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30F-6 s max. tahem po 9 140 - 9 270 / 14 965 - 15 510 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       žádný

Výzbroj:     jedna třístupňová protisatelitní řízená střela typu 79M6, přepravovaná pod trupem

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 13,46 m 
Délka bez/s PVD:   20,62/22,69 m
Výška: 6,15 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 44 400 kg
Max. rychlost: 2 800 km/h
Praktický dostup:   20 600 m
Max. dolet:    2 500 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 9.3.2014