Mikojan-Gurjevič MiG-31BM/BSM

Typ:  pokročilá modifikace přepadového stíhacího letounu typu MiG-31B/BS (Foxhound A)

Určení:  ničení vzdušných cílů v rámci protivzdušné obrany a řízení činnosti stíhacích letounů opatřených méně výkonným radiolokátorem (a ničení pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokačních stanic protivníka – všechny letouny tohoto typu dodané VVS k tomu ale nejsou uzpůsobeny)

Odlišnosti od letounu MiG-31B/BS (Foxhound A):

- instalace víceúčelového radiolokátoru typu RP-31AM Zaslon-AM (radar typu RP-31A Zaslon-A dopracovaný do blízkého standardu radaru typu RP-31M Zaslon-M letounu typu MiG-31M) uvnitř nezměněného příďového radomu na místo střeleckého radaru typu RP-31A Zaslon-A (zatímco radar typu RP-31A Zaslon-A dokáže vyhledávat a sledovat pouze vzdušné cíle, za pomoci radaru typu RP-31AM Zaslon-AM lze vyhledávat a sledovat i pozemní cíle)

- instalace modifikovaného přístrojového vybavení uvnitř kabiny posádky – jeho součástí se staly čtyři multifunkční displeje (jeden v kabině pilota a tři v kabině navigátora)

- instalace modifikovaného avionického vybavení (jeho součástí se stal datalink s utajeným přenosem, za jehož pomoci lze navádět PLŘS na vzdušné cíle odpálené jiným letounem toho samého typu nebo jiného typu)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS typu R-37M (AA-13 Axehead), R-73 (AA-11 Archer) a R-77 (AA-12 Adder) (a celou řadu typů řízené protizemní munice – všechny letouny tohoto typu dodané VVS ale zastávají výhradně roli přepadových stíhačů)

Historie:  Protože těžká ekonomická krize, které zachvátila Rusko na počátku 90. let, zcela zastavila vývoj těžkého přepadového stíhače typu MiG-31M (Foxhound B), v roce 1997 MiG MAPO zpracovala a PVO nabídla modernizační projekt pro již zavedeného méně pokročilého vývojového předchůdce tohoto stroje v podobě letounu typu MiG-31B/BS (Foxhound A). Posláním zmíněného modernizačního programu se přitom stalo sblížení bojové efektivity tohoto stroje ve vzdušném boji s pokročilejším MiGem-31M (Foxhound B) a v neposlední řadě též rozšíření jeho možností o útoky na pozemní cíle za pomoci přesně naváděné munice. Toho všeho mělo být přitom docíleno pouhou výměnou některých avionických systémů za nové. Zmíněný modernizační program měl tedy z ryze přepadového stíhače typu MiG-31B/BS (Foxhound A) učinit nejen efektivnější prostředek PVO, ale i plnohodnotný víceúčelový bojový stroj schopný vést boj se vzdušnými i pozemními cíly za pomoci řízených střel, a to za zlomek ceny nového MiGu-31M (Foxhound B), který navíc nebyl uzpůsoben pro útoky na pozemní cíle. Produktem zmíněného modernizačního programu se stal model MiG-31BM (iz.01BM), který se vyznačoval instalací avioniky značky Rossijskaja avionika. První ze dvou prototypů MiGu-31BM (modrá 58 a 60) vznikl v roce 1998 konverzí sériového MiGu-31B (Foxhound A) s výrobním číslem N3840121436. Domácímu a zahraničnímu tisku byl tento stroj poprvé představen, spolu s demonstrátorem iz.1.44 (Flatpack), dne 12. ledna 1999. Širší veřejnost se s ním mohla poprvé seznámit v srpnu toho samého roku na moskevské airshow MAKS 99. Celý modernizační program MiG-31BM ale krátce nato zcela zmrazil nedostatek financí a v neposlední řadě též problematické postavení soukromé společnosti Rossijskaja avionika, která byla zodpovědná za dodávky nové avioniky. Nové vedení MiG MAPO (od roku 2000 RSK MiG) totiž preferovalo státního výrobce Ramenskoye Priborostroitelnoe (RPKB). Již v roce 2001 byl nicméně modernizační program MiGů-31B/BS (Foxhound A) ze stavu VVS vzkříšen, i když v poněkud upravené podobě s avionickým vybavením z dílny již zmíněné státní společnosti RPKB. Dva ze tří prototypů „nového MiGu-31BM vznikly konverzí prototypů „starého“ MiGu-31BM (modrá 58 a 60). První z nich (modrá 58) se od vzletové dráhy poprvé odlepil v září roku 2005 a v prosinci toho samého roku byl přelétnut do zkušebního centra z Achtubinska. Krátce nato sem dorazil též prototyp druhý (modrá 59) a třetí (modrá 60). Poslední z nich se přitom stal etalonem pro „sériové“ modernizace. První etapa státních zkoušek MiGu-31BM byla završena v listopadu roku 2007 schválením „sériové“ modernizace. Modernizace prvních operačních MiGů-31B/BS (Foxhound A) do standardu MiG-31BM byla objednána dne 1. dubna toho samého roku. První dva z nich přitom závod Sokol (č.21) z Nižného Novogrodu VVS předal dne 20. března 2008 (v roce 1998 bylo PVO sloučeno s VVS). Provozovatelem obou zmíněných letounů se konkrétně stalo 4. CBP i PLS (centrum bojové přípravy) z Lipecka. 4. CBP i PLS ale oba MiGy-31BM provozovalo ze základny Savaslejka. V roce 2009 do Savaslejky dorazily další dva závodem Sokol (č.21) z Nižného Novogrodu do standardu MiG-31BM dopracované MiGy-31B/BS (Foxhound A). Pro letouny typu MiG-31BS modernizované do standardu MiG-31BM se přitom používá označení MiG-31BSM. Do první poloviny roku 2011 „upgrade“ do standardu MiG-31BM/BSM prošlo celkem 31 letounů typu MiGy-31B/BS (Foxhound A). Tomu dne 1. srpna téhož roku následoval podpis kontraktu na dalších 60 MiGů-31BM/BSM s termínem dodání na léta 2011 až 2019. Prvních pět z nich přitom VVS převzalo ještě v prosinci toho samého roku. V průběhu roku 2012 „upgrade“ do standardu MiG-31BM/BSM prošlo dalších 5 MiGů-31B/BS (Foxhound A) ze stavu VVS. V roce 2013 se flotila modernizovaných MiGů-31BM/BSM Ruského VVS rozrostla o dalších pět strojů. V průběhu roku 2014 se podařilo do standardu MiG-31BM/BSM modernizovat hned 16 MiGů-31B/BS (Foxhound A). Dne 14. listopadu 2014 byla přiobjednána modernizace dalších 53-ti MiGů-31B/BS (Foxhound A) do standardu MiG-31BM/BSM s termínem vyhotovení do konce roku 2018. Na plnění tohoto kontraktu se přitom od roku 2017 bude kromě závodu Sokol podílet též letecký opravárenský závod (ARZ) č.541 z Rževu. V průběhu roku 2015 Ruské VVS převzalo dalších 11 MiGů-31BM/BSM. Jeden z nich byla ale mezitím, dne 4. září 2014, ztracen při havárii. Poslední tři z těchto strojů (modrá 94, 95 a 96) se staly, v prosinci roku 2015, součástí výzbroje 22. GvIAP (gardový stíhací letecký pluk) 303. GvSAD (gardová smíšená letecká divize) 11. Armády VVS Východního vojenského okruhu s domovskou základnou Centralnaja Uglovaja. V roce 2016 se flotila modernizovaných MiGů-31BM/BSM 22. GvIAP rozrostla o dalších pět strojů. Zatímco první dva z nich 22. GvIAP převzal v březnu (modrá 97 a 98), zbylé tři tyto stroje (modrá 82, 83 a 99) byly zmíněnému pluku předány dne 28. listopadu. Na počátku roku 2017 22. GvIAP převzal dalších šest modernizovaných MiGů-31BM/BSM (modrá 60, 62, 68, 69, 80 a 81). Na konci dubna roku 2017 se flotila modernizovaných MiGy-31BM/BSM  22. GvIAP rozrostla na 17 strojů (modrá 59, 66 a 67). V červnu téhož roku zmíněný pluk převzal další dva tyto stroje (modrá 63 a 64). Na počátku srpna roku 2017 se flotila modernizovaných MiGy-31BM/BSM 22. GvIAP rozrostla o další tři tyto stroje (modrá 56 až 58). Všechny letouny typu MiG-31BM/BSM dodané VVS zastávají výhradně roli přepadových stíhačů. K útokům na pozemní cíle uzpůsobeny nejsou. VVS s modernizovanými MiGy-31BM/BSM počítá až do roku 2028. Poté by měl jejich poslání zcela převzít kvalitativně nový přepadový stíhač velkého doletu v podobě letounu typu MiG-41 (PAK-DP).

Verze:

MiG-31BM (model 1999) – původní modifikace letounu typu MiG-31BM s instalací avioniky značky Rossijskaja avionika. Tento model vznikl pouze ve dvou zkušebních exemplářích.

MiG-31BM (model 2006) – pozdější modifikace letounu typu MiG-31BM s instalací avioniky Ramenskoye Priborostroitelnoe (RPKB)

MiG-31BSM – označení pro letouny typu MiG-31BS (Foxhound A) modernizované do standardu MiG-31BSM

Vyrobeno:  92 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-31B/BS)

Uživatelé:  pouze Rusko

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů/druhý pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30F-6 s max. tahem po 9 140 - 9 270 / 14 965 - 15 510 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem typu RP-31AM Zaslon-AM, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokační stanice slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných a pozemních cílů. Jeho zaměřovací a vyhledávací dosah činí 320 km a 280 km. Najednou přitom dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 6 z nich navádět PLŘS.

Výzbroj:      jeden 23 mm šestihlavňový rotační kanón typu GŠ-6-23 se zásobou 260 nábojů, instalovaný ve vystouplém krytu nacházejícím se na pravém boku trupu, přímo nad šachtou pravé jednotky hlavního podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 9 000 kg, přepravovaná na dvou tandemově uspořádaných párech podtrupových závěsníků (ty jsou vyhrazeny pro PLŘS velkého dosahu) a na čtyřech podkřídlových závěsnících – PLŘS velmi velkého dosahu s aktivním/poloaktivním RL navedením typu R-37M (AA-13 Axehead) (max. 4 ks), PLŘS velkého dosahu s aktivním/poloaktivním RL navedením typu R-33S (AA-9 Amos) (max. 4 ks), PLŘS velkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-40TD/TD1 (AA-6 Acrid) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8 Aphid) (max. 4 ks) a R-73 (AA-11 Archer) (max. 4 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 3 ks) a Ch-59M (AS-18 Kazoo) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-25MP/MPU (AS-12 Kegler) (max. 6 ks) a Ch-31P (AS-17 Krypton) a řízené pumy s pasivním TV/poloaktivním laserovým navedením řady KAB-1500 (max. 6 ks) a KAB-500 (max. 8 ks)*

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 13,46 m 
Délka bez/s PVD:   20,62/22,69 m
Výška: 6,15 m
Prázdná hmotnost: 21 825 kg
Max. vzletová hmotnost: 48 200 kg
Max. rychlost: 3 000 km/h
Praktický dostup:   20 600 m
Max. dolet bez/se 2 PTB:    2 500/3 300 km

 

 

* všechny letouny dodané VVS nejsou ale pro útoky na pozemní cíle uzpůsobeny

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 20.8.2017