Mikojan-Gurjevič MiG-29 (iz.9.13) (‘Fulcrum C’)

Typ:  pokročilá modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A):

- instalace modifikované integrální nádrže č.1 se zvětšeným objemem o 240 l – to si vyžádalo zvětšit průřez přední partie hřbetní trupové nástavby v oblasti za pilotní kabinou

- modifikovaný obranný systém instalací aktivního RL rušiče typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU – zatímco aparatura tohoto zařízení se nachází uvnitř rozšířené hřbetní nástavby, jeho antény jsou umístěny pod dvěma páry tandemově uspořádaných dielektrických panelů, které jsou vetknuty do modifikovaných koncových křídleních oblouků (díky tomu aktivní rušič typu Gardenija-1FU  vykazuje 360° pokrytím)

- instalace nového vnitřního páru křídelních zbraňových závěsníků – na ten lze nyní umístit též dvojici 1 150 l přídavných palivových nádrží typu PTB-1150 nebo pumový nosník typu MBD3-U2T-1 se dvěma tandemově uspořádanými pumovými úchyty (jeho zavedení sebou přineslo vzrůst max. možného počtu pum v podvěsu ze čtyř na šest)

- vyšší nosnost podvěsné výzbroje (3 200 kg vs 2 200 kg);

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o submuniční kontejner typu KMGU

- instalace převodové skříně pohonných jednotek typu KSA-3 na místo typu KSA-2

- instalace automatického systému řízení typu SAU-451-04 na místo typu SAU-451-03

Historie:  Jedním z hlavních nedostatků frontového stíhacího letounu 4. generace typu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A), který se stal v roce 1982 součástí výrobního programu moskevského závodu č.30, se stal malý dolet. Zatímco v malé výšce dolet tohoto stroje činil 700 km, ve velké výšce s jednou 1 500 l přídavnou palivovou nádrží typu PTB-1500 v podvěsu dokázal urazit vzdálenost 2 100 km. Dle projektu tomu ale mělo být 800 km a 2 750 km. Ještě na počátku 80. let se proto konstrukční tým OKB MiG pustil do vývoje modifikace tohoto stroje se zvetšenou zásobou paliva. Zmíněná modifikace MiGu-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) vešla ve známost pod nezměněným služebním označením MiG-29 (Fulcrum C) a novým továrním kódovým označením iz.9.13 a již od počátku počítala se zvětšenou palivovou nádrží č.1, která se nacházela uvnitř hřbetu trupu, o 240 l. V této souvislosti přední část hřbetní trupové nástavby MiGu-29 (Fulcrum C), v oblasti za pilotní kabinou, obdržela robustnější profil. Protože útroby draku MiGu-29 (Fulcrum A) již neposkytovaly prostor pro další palivo, konstrukční tým OKB MiG model MiG-29 (Fulcrum C) opatřil též modifikovaným vnitřním párem křídleních zbraňových závěsníků, na který bylo kromě výzbroje možné umístit též dvojici 1 150 l přídavných palivových nádrží typu PTB-1150. Všechny výše uvedené úpravy sebou přinesly vzrůst max. doletu z 2 100 km na 2 900 km. Max. povolená rychlost MiGu-29 (Fulcrum C) v konfiguraci s přídavnými nádržemi v podvěsu byla přitom stanovena na 850 km/h (M=0,8). Dalším nedostatkem letounu typu MiG-29 (Fulcrum A) se stala absence prostředků REB. Vzhledem k průtahům s vývojem plánovaného aktivního RL rušiče typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU, totiž tyto stroje nakonec obdržely pouze instalaci výstražného RL systému typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM. Letouny typu MiG-29 (Fulcrum A) z pozdějších výrobních sérií byly nicméně opatřeny též instalací dvou výmetnic 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M před kořeny zdvojené SOP. Podmětem k jejich zavedení se přitom staly zkušenosti z válečných konfliktů na Blízkém východě. Protože aparatura aktivního RL rušiče typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU vykazovala značnými rozměry, nakonec se stala standardem až pro model MiGu-29 (Fulcrum C), neboť byl opatřen rozšířenou hřbetní nástavbou. Změn proti modelu MiGu-29 (Fulcrum A) ale doznal též zbraňový systém. Pod vnitřní pár křídleních zbraňovým závěsníků MiGu-29 (Fulcrum C) bylo totiž možné umístit též skupinové pumové závěsníky typu MBD3-U2T-1. Díky tomu tento model mohl pod křídlem přepravovat až šest 500 kg pum. Naproti tomu pod křídlo MiGu-29 (Fulcrum A) bylo možné umístit pouze čtyři pumy. Všechny tři prototypy MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) (modrá 04, 05 a 06) vznikly v roce 1983 konverzí sériových MiGů-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) (modrá 404, 405 a 406). Do plného standardu MiG-29 (Fulcrum C) byl ale dopracován pouze poslední uvedený letoun (modrá 06). Předchozí dva letouny (modrá 04 a 05) zastávaly pouze roli aerodynamických zkušeben. Z tohoto důvodu byly opatřeny standardní nezvětšenou palivovou nádrží č.1. Kromě toho postrádaly instalaci aktivního RL rušiče typu Gardenija-1FU. Ke zkouškám byl prototyp MiG-29 (Fulcrum C) (modrá 06) předán dne 18. dubna 1984. Od vzletové dráhy se tento stroj poprvé odlepil dne 4. května téhož roku. V rámci první etapy zkoušek MiGu-29 (Fulcrum C) byl prověřován vliv rozšířeného hřbetu a krytů výmetnic klamných cílů nacházejících se před kořeny zdvojené SOP na stabilitu a ovladatelnost. Po ukončení závodních zkoušek byl prototyp MiG-29 (Fulcrum C) (modrá 06) předán 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. Tomu se stalo v roce 1985. Zde pak tento stroj prošel zkouškami státními. V jejich průběhu byla mimo jiné prověřována činnost aktivního rušiče typu Gardenija-1FU a jeho vzájemná kompatibilita s palubní avionikou, zejména pak se střeleckým radarem. Poté prototyp MiG-29 (Fulcrum C) (modrá 06) nějaký čas zastával roli vzdušné zkušebny. Ke dni 13. dubna 1993 si přitom na své konto připsal celkem 424 letů. Do výrobního programu moskevského závodu č.30 byl letoun typu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) zaveden v roce 1986. Svého předchůdce v podobě letounu typu MiG-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) tento model z výrobní linky zmíněného podniku zcela vytlačil krátce nato. Toto se nicméně netýkalo pouze exportních úprav MiGu-29 (iz.9.12) (Fulcrum A). Výrobním etalonem a zároveň prvním sériovým exemplářem MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) se stal letoun s výrobním číslem 2960705560 a modrým trupovým číslem „26“. Do konce roku 1986 přitom tento stroj vykonal celkem 98 letů. Poté byly, v prostorách prototypové dílny OKB MiG, vneseny některé změny do jeho vybavení. Letové zkoušky MiGu-29 (Fulcrum C) (modrá 26) byly opět obnoveny dnem 5. ledna 1987. Posláním následujících zkoušek se přitom stalo prověření stability a ovladatelnosti s modifikovaným systémem řízení v konfiguraci s přídavnými nádržemi v podvěsu. Od února roku 1991 byl tento stroj zase využíván v roli vzdušné zkušebny motoru typu RD-33K. Svůj poslední, 488-tý, let vykonal dne 4. prosince 1992. Poté nějakou dobu zastával poslání pozemní zkušebny motoru typu RD-33K. Svou karieru letoun MiG-29 (Fulcrum C) (modrá 26) skončil za branami moskevského musea „Velké vlastenecké války“. Do roku 1991 brány závodu č.30 opustilo celkem 432 sériových MiGů-29 (iz.9.13) (Fulcrum C). Poté výrobní program tohoto podniku přešel na odvozený model MiG-29S (iz.9.13S) (Fulcrum C), který se vyznačoval zejména instalací modifikovaného zbraňového systému. Jako první byly na typ MiG-29 (Fulcrum C) přezbrojeny regimenty, které působily poblíž západních hranic SSSR. Prvním provozovatelem tohoto modelu se stal 92. IAP (stíhací pluk) 14. VA (Vzdušná armáda) s domovskou základnou Mukačevo. V roce 1987 byl letoun typu MiG-29 (Fulcrum C) zařazen též do stavu 35. IAP (stíhací pluk) 126. IAD (stíhací divize) 16. VA, který působil z východoněmecké základny Zerbst. Přestože se letoun typu MiG-29 (Fulcrum C) pro útoky na pozemní cíle příliš nehodil, ve druhé polovině 80. let nahradil nejméně u dvou stíhacích-bombardovacích pluků (APIB) specializované stíhací-bombardéry řady MiG-27 (Flogger D/J). Konkrétně přitom šlo o 642. APIB s domovskou základnou Martynovka a 927. APIB s domovskou základnou Berjoza. Po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se ve stavu Ruského VVS nacházelo celkem 233 těchto strojů. Druhým největším provozovatelem MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) se stala Ukrajina. Ta jich po Sovětském VVS zdědila hned 155. Rozpadem SSSR se ale tyto stroje dostaly též do výzbroje vzdušných sil Běloruska, Moldávie a Uzbekistánu. Některé z nich si ale později našly cestu k dalším provozovatelům. Vůbec prvním zahraničním provozovatelem MiGu-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) se stala, v roce 1989, KLDR.

Verze:

MiG-29 (iz.9.13) – základní výhradně pro potřeby Sovětského VVS sériově vyráběná úprava letounu typu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C)

MiG-29 (iz.9.13B) – exportní provedení letounu typu MiG-29 (iz.9.13) (Fulcrum C) se zjednodušeným avionickým vybavením. Letoun typu MiG-29 (iz.9.13B) (Fulcrum C) postrádal instalaci aktivního RL rušiče typu Gardenija-1FU. Součástí palubního vybavení tohoto modelu se navíc stal jiný typ identifikačního systému „vlastní-cizí“. Exportní MiG-29 (iz.9.13B) (Fulcrum C) byl vyvezen, v roce 1989, v počtu šesti exemplářů do KLDR, která jako jediná pro tento model získala výrobní licenci. Korejci přitom tyto stroje převzali ve formě předpřipravených konstrukčních celků ke konečné montáži.

Vyrobeno:  tři prototypy (vznikly konverzí sériových MiGů-29/iz.9.12) a 432 sériových strojů

Uživatelé:  KLDR, Myanmar, Peru, SSSR (po rozpadu Bělorusko, Moldávie, Rusko, Ukrajina a Uzbekistán), Súdán a USA

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu RPLK-29/N019 Rubín (‘Slot Back I’) se zorným polem ±67° v horizontální rovině a -38° až +60° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů pohybujících se rychlostí 230 až 2 500 km/h ve výšce 30 až 23 000 m. Radar typu N019 disponuje režimem „look down“ a najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů a na 1 z nich navádět PLŘS. Vzdušný cíl s RCS 3 m2 pohybující se ve výšce nad (pod) 3 000 m je přitom schopen detekovat na vzdálenost 50 až 70 km (40 až 70 km) a sledovat na vzdálenost 40 až 60 km (30 až 60 km).

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (Slap Shot) (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), výstražný RL systém typu SPO-15LM (L006LM) Berjoza-LM (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP), který zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka, aktivní RL rušič typu SPS-201 (L203B) Gardenija-1FU (toto zařízení je umístěno uvnitř hřbetní trupové nástavby, využívá dva páry antén vetknuté do koncových křídleních oblouků a vykazuje pokrytím ±60° v horizontální rovině a ±30° ve vertikální rovině do zadní polosféry) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 200 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) –  PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-27R (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60M (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11 Archer) (max. 6 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 6 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 6 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24B (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 4 ks), submuniční kontejnery KMGU (max. 4 ks), PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,73 m 
Prázdná hmotnost: 10 200 kg
Max. vzletová hmotnost: 18 480 kg
Max. rychlost: 2 450 km/h
Praktický dostup:   17 000 m
Max. dolet bez/se 3 PTB:    1 500/2 900 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2014