Mikojan-Gurjevič MiG-29SMT (iz.9.18)

Typ:  exportní modifikace víceúčelového bojového letounu typu MiG-29SMT (9.17A) (Fulcrum F)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti od letounu MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F):

- absence rozšířené hřbetní trupové nástavby s dvojicí dodatečných palivových nádrží (profil hřbetní trupové nástavby tohoto modelu se shoduje s profilem hřbetní trupové nástavby standardního MiGu-29SE)

- instalace dvou menších aerodynamických brzd (jedné hřbetní a jedné břišní) na zakončení trupu (model MiG-29SMT/9.17A je naproti tomu opatřen jednou jedinou aerodynamickou brzdou, vetknutou do hřbetu zadní partie hřbetní trupové nástavby)

- instalace jednoduchého brzdícího padáku s plochou 17 m2 na místo zdvojeného brzdícího padáku s plochou 2 x 13 m2 v zakončení trupu

- instalace víceúčelového radiolokátoru typu N010ME Žuk-ME (exportní Žuk-M) uvnitř špice trupu na místo na místo víceúčelového radiolokátoru N010MP Žuk-M

- instalace integrovaného elektro-optického navigačního a zaměřovacího komplexu typu OPrNK-29SM

- instalace automatického letového systému typu SAU-451-05SMT

- instalace odlišného avionického vybavení

Historie:  Na konci 90. let ANPK MiG (od roku 2000 RSK MiG) zpracovala slibný modernizační program pro lehké stíhací letouny typu MiG-29 (Fulcrum A/C) ze stavu Ruského VVS. Zmíněný modernizační program byl vystavěn zejména na instalaci nové avioniky a dalších palivových nádrží uvnitř výrazně rozšířené hřbetní nástavby v oblasti za pilotní kabinou z ryze stíhacích MiGů-29 (Fulcrum A/C) měl učinit plnohodnotné víceúčelové bojové stroje. Takto modernizované MiGy-29 (Fulcrum A/C) měly nést označení MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) a z hlediska bojové efektivity si neměly nic zadat s moderními bojovými letouny této hmotností kategorie západní výroby, jakými jsou typy Dassault Rafale, Eurofighter Typhoon či Boeing F/A-18E/F Super Hornet. Modernizaci MiGů-29 (Fulcrum A/C) do standardu MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) ale krátce nato, co se rozeběhla, zcela zastavil fatální nedostatek finančních prostředků. Společnost RSK MiG se proto následně pokusila s modernizačním programem MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) prosadit u zahraničních provozovatelů letounů řady MiG-29 (Fulcrum). Vedení RSK MiG se přitom rozhodlo exportní úpravu tohoto modelu, která vešla ve známost pod nezměněným služebním označením a novým výrobním kódovým označením iz.9.18, z hlediska palubního vybavení v maximální míře unifikovat s palubním MiGem-29K/KUB (iz.9.41/9.47). Za hlavní komponentu zbraňového systému exportního MiGu-29SMT (iz.9.18) byl proto zvolen víceúčelový radiolokátor typu Žuk-ME. Novinkou se ale stala též možnost volby mezi několika základními konfiguracemi. Vedení RSK MiG totiž chtělo vyjít co nejvíce vstříc potřebám jednotlivých zákazníků, a tak exportní MiG-29SMT (iz.9.18) pojalo jako produkt doslova „šitý na míru“. Zatímco u modelu MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) byla instalace dodatečných palivových nádrží uvnitř rozšířené hřbetní nástavby a nástavce pro doplňování paliva za letu na levoboku přídě trupu standardem, v případě modelu MiGu-29SMT (iz.9.18) šlo pouze o volitelné položky. Případní zájemci o „upgrade“ svých MiGů-29 (Fulcrum) na úroveň MiG-29SMT (iz.9.18) si ale mohli zvolit též složení avionického vybavení. To přitom umožňovala otevřená architektura vystavěná na datových sběrnicích MIL-STD-1553B. Vše záleželo pouze a jen na jejich finančních možnostech. V plném standardu si přitom modernizovaný MiGu-29SMT (iz.9.18) z hlediska bojové efektivity nic nezadá ani s modelem MiG-29M (MiG-35), zatím nejpokročilejším členem rodiny MiG-29 (Fulcrum), ani s nejmodernějšími západními bojovými letouny této kategorie. Projekt obdobného modernizačního programu ale konstrukční tým RSK MiG zpracoval též pro dvoumístný MiG-29UB (iz.9.51) (Fulcrum B). A nejen to. Do své nabídky společnost RSK MiG zahrnula též možnost provedení „upgrade“ do standardu MiGu-29SMT (iz.9.18) silami průmyslu zákazníka (za využití dodaných modernizačních setů). Demonstračním prototypem exportního MiGu-29SMT (iz.9.18) se stal letoun MiG-29SMT (iz.9.17A) (Fulcrum F) (modrá 917). Široké veřejnosti se přitom tento stroj jako demonstrátor zmíněného exportního modelu poprvé představil v srpnu roku 2005 na moskevské airshow MASK 2005. Předtím ale obdržel nástřik nové modro-fialové kamufláže a loga OKB MiG na bocích zdvojené SOP. Naproti tomu avionické vybavení tohoto stroje tehdy stále ještě pocházelo z konce 90. let. Prototyp MiG-29SMT (modrá 917) v rámci programu MiG-29SMT (iz.9.18) zastával pouze roli vzdušné zkušebny jednotlivých palubních systémů a jednotlivých komponent avionického vybavení. Další vývojový prototyp exportního MiGu-29SMT (iz.9.18) (bílá 918) vznikl konverzí řadového MiGu-29 (iz.9.12) (Fulcrum A) (v.č. 2960536050). Tento stroj byl sice, stejně jako předchozí letoun, opatřen instalací nástavce pro doplňování paliva za letu, postrádal však instalaci dodatečných palivových nádrží v rozšířené hřbetní nástavbě. Profil hřbetu jeho trupu byl tedy identický s profilem hřbetu trupu standardního MiGu-29 (iz.9.12) (Fulcrum A). Svůj veřejný debut si přitom tento stroj odbyl v srpnu roku 2003 na airshow MAKS 2003. Předtím byl ale opatřen nástřikem atraktivní dvoubarevné kamufláže sestávající se z nepravidelných polí pískové a tmavě hnědé barvy, nápisu „SMT“ po stranách SOP a nápisu „RSK MiG“ na bocích přídě trupu. Poslední vývojový prototyp MiGu-29SMT (iz.9.18) (bílá 777), který vznikl konverzí MiGu-29S (Fulcrum C) (v.č. 2960535403), byl sice z hlediska vnějšího vzhledu zcela identický s prototypem MiG-29SMT (Fulcrum F) (bílá 918), tedy vyjma kamufláže, vestavěným avionickým vybavením již však odpovídal plnému standardu MiG-29SMT (iz.9.18). Později, na počátku listopadu roku 2005, byl ale opatřen též rozšířenou hřbetní nástavbou s dodatečnými palivovými nádržemi (a novou kamufláží). V této podobě prototyp MiG-29SMT (iz.9.18) (bílá 777) ztvárňoval exportní MiG-29SMT (iz.9.18) již v plném standardu po všech stránkách. Svůj veřejný debut si takto modifikovaný prototyp MiG-29SMT (iz.9.18) (bílá 777) odbyl na airshow Dubai 2005. Jako první o „upgrade“ svých MiGů-29 (Fulcrum) do standardu MiG-29SMT (iz.9.18) projevily zájem vzdušné síly Jemenu. Dle kontraktu podepsaného v roce 2003 bylo přitom takto modernizováno celkem 14 MiGů-29SE (Fulcrum C), které vzdušné síly Jemenu převzaly v roce 2002. Součástí zmíněné zakázky se ale stal též požadavek na dodávku 6-ti nových MiGů-29SMT (iz.9.18) a v neposlední řadě též požadavek na modernizování dvou dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B), dodaných též v roce 2002, na úroveň MiG-29UB (iz.9.53). Prvních 6 jemenských MiGů-29SE (Fulcrum C) bylo do standardu MiG-29SMT (iz.9.18) „upgradováno“ v roce 2004. První z nich přitom vzdušné síly Jemenu převzaly v říjnu téhož roku. Dodávka zbylých 8 těchto strojů byla uskutečněna v roce 2005. Ten samý rok vzdušné síly Jemenu převzaly též všech 6 nových MiGů-29SMT (iz.9.18). Modernizované MiGy-29SMT (iz.9.18) dodané vzdušným silám Jemenu se vyznačovaly zejména instalací radaru typu Žuk-ME, „skleněného kokpitu“ a odnímatelného nástavce pro doplňování paliva za letu. Rozšířenou hřbetní nástavbou s dodatečnými palivovými nádržemi tyto stroje vybaveny nebyly. Obdobnou konfiguraci si přitom pro modernizaci svých MiGů-29SE (Fulcrum C) zvolily též vzdušné síly Eritreji. Příslušný kontrakt byl podepsán v roce 2002 a týkal se dvou letounů tohoto typu dodaných v roce 2001. Dodávka obou eritrejských MiGů-29SE (Fulcrum C) dopracovaných na úroveň MiG-29SMT (iz.9.18) byla přitom uskutečněna v roce 2005. Tomu v březnu roku 2006 následoval podpis kontraktu s Alžírem na 28 nových MiGů-29SMT (a 6 dvoumístných MiGů-29UB iz.9.53). Vzdušné síly Alžíru si ale tyto stroje objednaly v odlišné konfiguraci než vzdušné síly Jemenu a Eritreji. MiGy-29SMT vzešlé ze zadání vzdušných sil Alžíru vešly ve známost pod novým továrním kódovým označením iz.9.19 a od MiGů-29SMT vyvezeným do Jemenu a Eritreji se odlišovaly zejména výrazně zvětšenou hřbetní nástavbou v oblasti za pilotní kabinou. Ta ukrývala další palivovou nádrž. Modernizační program MiG-29SMT (iz.9.18) se ale stal též základem modernizačního programu MiG-29UPG (iz.9.20) letounů typu MiG-29 (Fulcrum A) Indického vojenského letectva (IAF). Dle kontraktu ze dne 7. března 2008 „upgrade“ na tuto úroveň projde celkem 56 indických MiGů-29 (Fulcrum A). Zmíněný kontrakt ale obsahoval též požadavek na obdobnou modernizaci celkem osmi dvoumístných MiGů-29UB (Fulcrum B).

Verze:  -

Vyrobeno:  3 vývojové prototypy a 22 operačních strojů (všechny vznikly konverzí sériových MiGů-29)

Uživatelé:  Eritrea (2 ks) a Jemen (20 ks)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Klimov RD-33 s max. tahem po 5 040 kp / 8 340 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulzní dopplerovský radiolokátor s plochou štěrbinovou anténou s elektronickým snímáním typu N010ME Žuk-ME se zorným polem ±85° v horizontální rovině a +56° až -40° ve vertikální rovině, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci pořizovat radiolokační snímky terénu s rozlišením 5 x 5 m. Radar typu Žuk-ME disponuje módem „look down“ a najednou je schopen sledovat 10 vzdušných cílů (a na 4 z nich navádět PLŘS) nebo 2 pozemní/hladinové cíle. Vzdušné cíle s RCS 5 m2 tento typ radaru dokáže detekovat na vzdálenost 110 až 120 km. Jeho sledovací dosah přitom činí 50 km. Zatímco skupinu bojových vozidel je radar typu Žuk-ME schopen odhalit na vzdálenost 25 km, rozměrný most na vzdálenost 120 km, hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce na vzdálenost 300 km.

Vybavení:   - zaměřovací: pasivní elektro-optické čidlo typu KOLS zaměřovacího systému typu OEPS-29 se zorným polem ±30° v horizontální rovině a ±15° ve vertikální rovině. Toto zařízení v sobě sdružuje IČ čidlo s laserovým dálkoměrem (s dosahem 200 až 6 500 m) a slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů. Cíl typu stíhací letoun dokáže detekovat (ze zadní polosféry) na vzdálenost 15 km a sledovat na vzdálenost 12 km. Jeho optika je umístěna uvnitř kopulovitého krytu, který se nachází před pilotní kabinou, vpravo od podélné osy trupu.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu Parol-2D (toto zařízení využívá antény nacházející se na hřbetu a břichu přídě trupu, přímo před pilotní kabinou, uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vrcholu levé SOP), stanice radiotechnického průzkumu a výstrahy typu SPO-29 (L150NU) Pastel (toto zařízení dokáže zjistit typ, polohu a pracovní režim zdroje zachyceného radiolokačního signálu a těmito údaje „nakrmit“ naváděcí systém protiradarových ŘS typu Ch-31P a využívá antény umístěné uvnitř náběžné hrany vírových přechodů křídla a na vnějších stranách horní partie zdvojené SOP) a dvě výmetnice 30-ti klamných IČ/RL cílů typu BVP-30-26M (ty jsou umístěny uvnitř hranaté hřebenovité nástavby navazující na kořeny náběžné hrany zdvojené SOP)

Výzbroj:    jeden 30 mm kanón typu GŠ-30-1 se zásobou 150 nábojů, vestavěný do levého vírového přechodu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB-1500) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením typu R-27R1/T1/ER1/ET1 (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL navedením typu R-77E (AA-12 Adder) (max. 6 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73E (AA-11 Archer) (max. 6 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 4 ks) a Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29TE (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), protilodní ŘS aktivním RL navedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), 500 kg pumy s pasivním TV navedením typu KAB-500Kr (max. 4 ks), 500 kg pumy s poloaktivním laserovým navedením typu KAB-500L (max. 4 ks), raketové bloky typu B-8M1 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 8 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 8 ks), submuniční kontejnery typu KMG-U (max. 4 ks), 1 500 l PTB typu PTB-1500 (max. 1 ks) a 1 150 l PTB typu PTB-1150 (max. 2 ks)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 11,36 m 
Délka s PVD:   17,32 m
Výška: 4,73 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 22 000 kg
Max. rychlost: 2 400 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 18.10.2014