Mikojan-Gurjevič I-7K

 

Typ:  pokročilá modifikace těžkého přepadového stíhacího letounu typu I-7U

Určení:  obrana území státu, zejména důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů, před útokem strategických bombardovacích letounů protivníka

Odlišnosti od letounu I-7U:

- instalace dvouanténního radiolokátoru typu Almaz-3 (na místo typu Almaz) – jeho antény se nacházejí uvnitř dvou nad sebou umístěných kónických dielektrických krytů, které jsou včleněny do vertikální dělící přepážky zvětšeného příďového kruhového vstupu vzduchu (naproti tomu do dělící překážky příďového kruhového vstupu modelu I-7U vzduchu byl včleněn regulační kužel, který zároveň zastával funkci krytu zaměřovací antény, zatímco instalace vyhledávací antény radaru typu Almaz se nacházela pod dielektrickým panelem včleněným do potahu hřbetu přídě trupu, přímo nad příďovým vstupem vzduchu)

- instalace dvou závěsníků s vypouštěcími lištami PLŘS typu K-6 typu APU-6 pod křídlem (alternativně lze na tyto závěsníky umístit raketové bloky s osmi 57 mm neřízenými raketami typu ARS-57)

- absence obou 30 mm kanónů typu NR-30 vestavěných do kořenů křídla (uvolněné místo po zásobnících nábojů zaujala instalace dodatečného avionického vybavení)

- instalace nového balistického počítače typu PVU-67-6 z dílny CKB-589

Historie:  Dle zadání ze dne 28. března 1956 měl být druhý prototyp přepadového stíhače typu I-7U, který se měl stát jednou z komponent automatizovaného vzdušného komplexu PVO typu Uragan-1, dokončen v raketonosné modifikaci. Hlavní zbraní raketonosné modifikace letounu typu I-7U, která vešla ve známost pod označením I-7K, se přitom měla stát dvojice PLŘS krátkého dosahu s povelovým navedením typu K-6. Alternativně mělo být na křídlení závěsníky letounu typu I-7K možné umístit dva raketové bloky, každý s osmi 57 mm neřízenými raketami typu ARS-57. Ty měla navíc doplňovat čtveřice výsuvných křídelních rotačních raketnic typu ZP-4, každá se čtyřmi raketami typu ARS-57. Naproti tomu model I-7U se musel spoléhat výhradně na dvojici 30 mm kanónů typu NR-30 a křídlení raketomety typu ZP-4. Termín předání prototypu letounu typu I-7K ke státním zkouškám byl výše uvedeným výnosem stanoven na první čtvrtletí roku 1957. Pokročilý projekt tohoto stroje se podařilo vyhotovit ke dni 23. července 1956. Šéfkonstruktérem OKB MiG byl přitom schválen pět dní nato. Dne 1. ledna 1957 se drak prototypu letounu typu I-7K nacházel teprve ve stádiu 57-ti % technické připravenosti. Všechny konstrukční celky tohoto stroje se podařilo vyrobit do února toho samého roku. Kompletaci jediného prototypu letounu typu I-7K se ale nakonec dokončit nepodařilo. Krátce nato, výnosem ze dne 7. března 1957, byl totiž vývoj tohoto stroje zastaven ve prospěch odvozeného přepadového stíhače typu I-75, který se měl zase stát jednou z komponent automatizovaného vzdušného komplexu PVO typu Uragan-5B. Rozestavěný drak prototypu letounu typu I-7K se proto následně stal základem prvního prototypu letounu typu I-75.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (jeho kompletaci se nepodařilo dokončit)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Ljulka Al-7F s max. tahem 6 850 / 8 800 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        dvouanténní střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu Almaz-3 s dosahem vyhledávací antény 16 km a dosahem zaměřovací antény 6 km, vestavěný do přídě trupu

Výzbroj:     dvě PLŘS krátkého dosahu s povelovým navedením typu K-6 nebo dva raketové bloky s osmi 57 mm neřízenými raketami typu ARS-57, přepravované na dvou křídleních závěsnících, a čtyři výsuvné rotační raketomety typu ZP-4 (4 neřízené rakety typu ARS-57 ráže 57 mm), vestavěné do kořenů křídla (podtrupový závěsník je vyhrazen pro PTB)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 8,98 m 
Délka:   ?
Výška: 4,61 m
Prázdná hmotnost: 7 403 kg
Max. vzletová hmotnost: 11 330** kg
Max. rychlost: 2 020* km/h
Praktický dostup:   18 000-20 000* m
Max. dolet s PTB:    1 805* km

 

 

* pouze vypočtený odhad

** v konfiguraci se čtyřmi raketomety typu ZP-4

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.2.2014