Mikojan-Gurjevič MiG-17 (námořní stíhací-bombardovací)

Typ:  námořní stíhací-bombardovací modifikace letounu typu MiG-17 (Fresco A)

Určení:  ničení vyloďovacích člunů, lehkých námořních plavidel a vynořených ponorek za pomoci neřízených raket typu TRS-85

Odlišnosti od letounu MiG-17 (Fresco A):

- instalace jednoho páru zbraňových závěsníků typu pod křídlem, přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o raketnici typu B-374 s patnácti 85 mm neřízenými raketami typu TRS-85 (ta se umisťuje v počtu dvou exemplářů na dodatečný vnitřní pár křídleních závěsníků)

Historie:  Dne 3. března 1954 byl závod č.81 pověřen začleněním dvou raketových bloků typu B-374 s patnácti 85 mm neřízenými raketami typu TRS-85 do zbraňového systému podzvukového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A). Raketa typu TRS-85 vznikla jako alternativa za 82 mm raketu typu TRS-82 a byla určena pro ničení lehkých námořních plavidel, včetně vyloďovacích člunů a vynořených ponorek. Vývoj této zbraně byl přitom oficiálně objednán dne 30. prosince 1954. Raketnice typu B-374 se sestávala z pěti trubkových odpalovacích zařízení. Každé z nich ukrývalo trojici tandemově uspořádaných raket typu TRS-85. Ty bylo možné odpalovat po jednotlivých salvách nebo v jedné salvě. Raketnice typu B-374 se umisťovaly na dodatečné křídlení zbraňové závěsníky, které nacházely přímo mezi šachtami hlavního podvozku a závěsníky pro PTB (ty byly před zahájením střelby vždy odhazovány). Jejich instalaci přitom obdržel, v prostorách závodu č.81, letoun MiG-17 (Fresco A) (rudá 1 682 / v.č. 1615328), který pocházel z linky závodu č.153 z Novosibirska. Závodními zkouškami tento stroj prošel mezi květnem a červnem roku 1955. Státní pozemní zkoušky samotné rakety typu TRS-85 byly nejprve, v září roku 1955, realizovány v institutu NII-61, a poté, v únoru roku 1956, na zkušebním polygonu ve Sofrinsku. Státní zkoušky letounu MiG-17 (rudá 1 682) se rozeběhly dne 29. zářím 1955 a probíhaly na námořním polygonu NII VVS ve Feodosii. Kuli problémům se stabilizací rakety typu TRS-85 se ale nakonec zatáhly až do 12. března 1957. Součástí  státních zkoušek se staly též „ostré“ střelby na reálné hladinové a vzdušné cíle. Role hladinových cílů se přitom zhostil protiponorkový člun typu BO-55, člun pro přepravu a podporu potápěčů typu VRD-77 a průzkumný člun typu RK-16140. Na hladinové cíle byly rakety typu TRS-85 odpalovány v průběhu sestupu pod úhlem 30° rychlostí 650 až 670 km/h ze vzdálenosti 800 až 1 000 m, a to buďto ve třech následných salvách o deseti kusech s časovým odstupem 0,1 sec nebo v jedné salvě o dvou kusech. Protože při střelbě za letu vysokou rychlostí raketa typu TRS-85 vykazovala špatnou směrovou stabilitou, a tedy i špatnou přesností, VMF ji nakonec nepřijalo.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-17)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP)

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj – dva raketové bloky typu B-374 (15 neřízených raket typu TRS-85 ráže 85 mm), přepravované na vnitřním páru, a dvě 400 l PTB typu PTB-400, přepravované na vnějším páru křídleních závěsníků

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,63 m 
Délka:   11,09 m
Výška: 3,80 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2014