Jakovlev (Mikojan-Gurjevič) MiG-15bis GRAD

Typ:  speciální modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-15bis (Fagot) zastávající poslání vzdušné zkušebny

Určení:  prověření efektivity vzdušného protileteckého systému GRAD určeného pro ničení početných svazů bombardovacích letounů

Odlišnosti od letounu MiG-15bis (Fagot):

- instalace odnímatelných kontejnerů systému typu GRAD, každý s 56-ti protileteckými padáčkovými granáty, na křídleních závěsnících

- instalace systému upozorňujícího pilota na zaseknutou kazetu s odjištěnými padáčkovými granáty uvnitř podkřídlového kontejneru

- instalace filmové kamery na břichu trupu, přímo za příďovým podvozkem (úprava zavedená do vybavení obou exemplářů tohoto modelu až v průběhu zkoušek)

Historie:  Protiletecký systém typu GRAD z dílny OKB-115 A.S. Jakovleva vzešel z výnosu ze dne 15. prosince 1951 a sestával se ze dvou kontejnerů, z nichž každý ukrýval sedm kazet s osmi padáčkovými granáty, tedy celkem 56 padáčkových granátů. Zmíněné kontejnery přitom nebyly ničím jiným, než modifikovanými 250 l přídavnými palivovými nádržemi typu PTB-250 l, které byly standardně používány na letounech řady MiG-15 (Fagot). Díky tomu je bylo možné umisťovat, v počtu dvou exemplářů, na standardní křídlení závěsníky MiGu-15bis (Fagot). Oba křídlení kontejnery systému GRAD, pravý a levý, byly vždy vyprazdňovány současně. Vyprazdňování jednotlivých kazet se dělo buďto postupně, nejprve čtyři zadní a poté zbylé tři přední, nebo najednou. K tomu přitom sloužila dvojice dvoudílných tandemově uspořádaných podélně dělených břišních dvířek. Padáčky držely uvolněné granáty v jedné výškové hladině. Jejich exploze pak vytvářely smrtící oblak střepin. Systém GRAD tedy sloužil pro útoky na početné svazy bombardovacích letounů ze zadní polosféry. Na vzdušnou zkušebnu protileteckého systému GRAD byly upraveny celkem dva sériové MiGy-15bis (Fagot). Konkrétně přitom šlo o letouny s výrobními čísly 135011 (rudá 511) a 135039 (rudá 539) z linky kujbyševského závodu č.1. Součástí palubního vybavení těchto dvou strojů se stal systém, který upozorňoval pilota na zaseknutou kazetu s padáčkovými granáty uvnitř podkřídlového kontejneru. Přistání s kazetou se zaseknutými odjištěnými granáty by totiž hraničilo se sebevraždou, neboť by je náraz při dosednutí s největší pravděpodobností uvolnil. Později, za chodu zkoušek, oba zmíněné MiGy-15bis (Fagot) obdržely též instalaci filmové kamery na břichu trupu, přímo za příďovým podvozkem. Za její pomoci byl pak pořizován záznam průběhu shozu padáčkových granátů z kazet. První etapa státních zkoušek systému GRAD, které probíhaly v režii Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS), se rozeběhla v srpnu roku 1952 a byla završena v září toho samého roku. Následně byly oba dva nosiče systému GRAD navráceny OKB A.S. Jakovleva za účelem odstranění zjištěných nedostatků. Granáty uvolněné z kazet totiž často narážely nejen do křídleních kontejnerů, ale i do samotného křídla. V některých případech se dokonce padáčky odhozených granátů zamotaly navzájem do sebe. Se zavedením pneumatického systému odhozu, který využíval vzduch z tlakové lahve umístěné ve špici křídleních kontejnerů, nicméně zmíněné problémy zcela vymizely. Druhou etapou státních zkoušek systém GARD prošel mezi 2. březnem a 17. únorem roku 1953. Přestože vykazoval vysokou účinnosti, MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu) krátce nato, v srpnu roku 1953, nechalo jeho vývoj s definitivní platností zastavit.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (vznikly konverzí sériových MiGů-15bis)

Uživatelé:  žádní (pouze experimentální stroj)

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Klimov VK-1 s max. tahem 2 700 kp

Radar:        žádný

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu ASP-3N (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1 Barij-M (štíhlá přímá břitová anténa nacházející se na hřbetu trupu přímo mezi pilotní kabinou a SOP nebo na břichu trupu v oblasti pod křídlem)

Výzbroj:     jeden 37 mm kanón typu N-37 se zásobou 40 nábojů, instalovaný po pravoboku, a dva 23 mm kanóny typu NR-23 se zásobou 80 nábojů na hlaveň, instalované po levoboku výměnné zbraňové lafety vestavěné do břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku, a dva odnímatelné kontejnery protileteckého systému GRAD, každý s 56-ti protileteckými padáčkovými granáty, přepravované na závěsnících nacházejících se pod křídlem 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 10,08 m 
Délka:   10,11 m
Výška: 3,70 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 7.5.2014