Mikojan-Gurjevič MiG-21MF (‘Fishbed J’)

Typ:  exportní modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-21SM (Fishbed J)

Určení:  primárně vybojování vzdušné převahy v prostoru linie a přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany; sekundárně útoky na pozemní cíle

Odlišnosti od letounu MiG-21SM (Fishbed J):

- modifikované avionické vybavení náhradou „citlivých“ systémů méně pokročilými systémy

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60K/MK (AA-8 Aphid); úprava zavedená do zbraňového systému tohoto modelu až dodatečně, za chodu operační služby

Historie:  Exportní modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-21SM (Fishbed J) vešla ve známost pod služebním označením MiG-21MF (Fishbed J) výrobním kódovým označením iz.96F od tohoto svého výhradně pro potřeby Sovětského VVS vyráběného protějšku se odlišovala prakticky pouze instalací méně pokročilých avionických systémů na místo některých „citlivých“ systémů. Zpočátku se produkcí exportního MiGu-21MF (Fishbed J) zabýval moskevský závod č.30. Prvních 96 sériových exemplářů tohoto modelu přitom brány zmíněného podniku opustilo již v roce 1969. Jejich provozovatelem se údajně staly vzdušné síly Egypta. Svého přímého předchůdce v podobě exportního modelu MiG-21M (Fishbed J), od kterého se odlišoval zejména instalací silnějšího motoru typu R-13-300 (na místo motoru typu R-11F2S-300) a silnějšího radiolokátoru typu RP-22SMA Safír-21 (na místo typu RP-21MA), nicméně z výrobní linky závodu č.30 definitivně vytlačil až v roce 1971. Ve výrobním programu zmíněného podniku se exportní MiG-21MF (Fishbed J) nacházel až do roku 1974. Poté byla montážní linka tohoto modelu přestěhována do prostor závodu č.21 z Gorkého. V Gorkém se exportní MiG-21MF (Fishbed J) vyráběl pouhé dva roky. Z linky tohoto podniku přitom sjelo celkem 231 sériových MiGů-21MF (Fishbed J), 171 v roce 1975 a 60 v roce 1976. Poté výrobní program závodu č.21 plynule přešel na model MiG-21bis (Fishbed L/N). Letouny typu MiGů-21MF (Fishbed J) z produkce závodu č.21 se přitom od těch, které vznikly na lince závodu č.30, mírně lišily, a to přístrojovým vybavením kokpitu. Uspořádání kokpitu MiGů-21MF (Fishbed J) vyrobených v Gorkém se totiž prakticky shodovalo s uspořádáním kokpitu zde paralelně vyráběného pokročilejšího MiGu-21bis (Fishbed L/N). Přestože byl letoun typu MiG-21MF (Fishbed J) vyhrazen na export, nevelký počet těchto strojů se stal též součástí letadlového parku 234. GvIAP (gardový stíhací pluk) VVS s domovskou základnou Kubinka. Tento pluk totiž sloužil zejména pro předvádění letecké techniky na leteckých přehlídkách a potenciálním zákazníkům.

Verze:  -

Vyrobeno:  cca 1 500 sériových strojů (včetně modelu MiG-21M)

Uživatelé:  Afghánistán, Alžír, Angola, Bangladéš, Bulharsko, ČLR, ČSSR, Egypt, Etiopie, Guinea, Guinea-Bissau, Irák, Jižní Jemen, Jugoslávie, KLDR, Kuba, Libye, Maďarsko, Mali, NDR, Nigérie, Polsko, Rumunsko, SSSR, Severní Jemen, Slovensko, Somálsko, Sýrie, Tanzanie, Uganda, USA a Vietnam

 

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký impulsní dopplerovský radiolokátor typu RP-22SMA Safír-21 (‘Jay Bird’) s vyhledávacím dosahem 30 km a zaměřovacím dosahem 15 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění střel typu R-3R (AA-2 Atoll), RS-2US (AA-1 Alkali) a Ch-66 (AS-7 Kerry).

Vybavení:  - zaměřovací: jeden střelecký optický zaměřovač typu ASP-PFD (jeho instalace se nachází uvnitř pilotní kabiny)

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M Chrom (Odd Rods) (dvě sestavy tří nestejně velkých tandemově uspořádaných tyčových antén umístěné po jedné na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a na vrcholu SOP) a výstražný RL systém typu SPO-3M Sirena-3M

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový pylon je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60K/MK (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-3S (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s poloaktivním RL navedením typu R-3R (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s navedením po paprsku RL typu RS-2US (AA-1 Alkali) (max. 4 ks), protizemní ŘS s navedením po paprsku RL typu Ch-66 (AS-7 Kerry) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks) a UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,15 m 
Délka bez/s PVD:   14,10/14,50 m
Výška: 4,13 m
Prázdná hmotnost: 5 843 kg
Max. vzletová hmotnost: 9 800 kg
Max. rychlost: 2 230 km/h
Praktický dostup:   18 200 m
Max. dolet se 3 PTB: 1 800 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 9.9.2014