Aerostar MiG-21 LanceR

Typ:  víceúčelová bojová modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-21M/MF (Fishbed J); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu MiG-21M/MF (Fishbed J) a MiG-21UM (Mongol B) Rumunských vzdušných sil

Určení:   vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a ničení pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti modelu LanceR A od letounu MiG-21M/MF (Fishbed J):  

- instalace radiolokačního dálkoměru typu Elta EL/M-2001B izraelské výroby uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo sovětského střeleckého radiolokátoru typu RP-22SMA Safír-21 Safír-21 (Jay Bird)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se stal jeden multifunkční displej značky Elbit

- instalace systému monitorujícího zdravotní stav pilota (HUMS)

- instalace ILS/VOR/DME navigačního systému typu LISA-400

- instalace taktického informačního presenčního systému

- instalace modulárního víceúčelového palubního počítače značky Elbit

- instalace datalinku

- instalace nového záznamníku letových dat

- instalace VKV radiostanice typu ARC 430 na místo původního spojovacího vybavení

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B (díky její instalaci lze avionické vybavení tohoto modelu průběžně modernizovat pouhým přidáváním nebo vyměňováním jednotlivých avionických bloků)

- instalace nového identifikačního systému „vlastní-cizí“, který je kompatibilní se systémy NATO

- instalace výstražného RL systému typu Elisra SPS-20 (na místo typu SPO-10 Sirena-3M)

- instalace dvou výmetnic klamných IČ cílů značky TASS/IMI po stranách břicha zadní části trupu, přímo mezi křídlem a VOP

- instalace rozměrné zkosené břitové antény po levoboku břicha trupu v oblasti za šachtou příďového podvozku

- rozšířené vybavení o podvěsný zaměřovací kontejner typu Rafael Litening, podvěsný kontejner s aktivním rušičem typu Elta EL/L-8222R a podvěsný kontejner s průzkumným vybavením značky Elta/Aerostar 

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-73 (AA-11 Archer) a Rafael Python-3 a pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Elbit Opher Elbit Lizard a IAI MBT Griffin

Historie:  Vzhledem k tomu, že se na počátku 90. let vzdušným silám Rumunska nedostávaly finance na úplnou náhradu početné flotily frontových stíhačů řady MiG-21 (Fishbed) zcela novými letouny, padlo rozhodnutí, aby byla část z nich podrobena modernizačnímu programu. Dne 24. května 1993 tedy rumunský podnik Aerostar (ex IAR Brasov), který zastupoval Rumunskou vládu, podepsal slibnou smlouvu s izraelskými společnostmi IAI (Israel Aircraft Indusries) a Elbit o společném postupu při modernizaci letounů řady MiG-21 (Fishbed) Rumunských vzdušných sil. Zmíněným modernizačním programem, který vešel ve známost jako MiG-21-2000, mělo konkrétně projít 100 jednomístných MiGů-21M/MF (Fishbed J) a deset dvoumístných MiGů-21UM (Mongol B). Modernizační program MiG-21-2000 byl vystavěn zejména na instalací víceúčelového radiolokátoru typu Elta EL/M-2032, tzv. skleněného kokpitu, INS navigačního systému s GPS přijímačem a nového zaobleného jednodílného nevyztuženého průzračného překrytu pilotní kabiny. Součástí zbraňového systému modernizovaného MiGu-21-2000 se navíc měla stát celá škála naváděné munice izraelské provenience. V roce 1994 ale modernizační program rumunských MiGů-21 (Fishbed) doznal změn. Současně byl revidován požadavek vzdušných sil Rumunska ze 110-ti na 106 letounů (později byl však navýšen na původních 110 strojů). Následně další práce na toto téma probíhaly již výhradně v režii rumunského podniku Aerostar a izraelské společnosti Elbit, bez účasti společnosti IAI. Změn přitom doznalo i označení modernizovaných rumunských MiGů-21 (Fishbed). Ty byly nyní známy jako LanceR. Tímto se nicméně vývoj modernizovanému MiGu-21-2000 ve své původní podobě nezastavil. Veškeré práce na tomto modelu se ale staly soukromou záležitostí společnosti IAI. Z modernizačního programu LanceR přitom vzešly hned tři verze, dvě jednomístné (LanceR A a LanceR C) a jedna dvoumístná (LanceR B). Zatímco model LanceR A byl optimalizován pro útoky na pozemní cíle, primárním určením LanceRu C se stalo plnění úkolů v rámci PVO. Model LanceR B zase vzešel z modernizačního programu dvoumístných cvičně-bojových MiGů-21UM (Mongol B). Zatímco zbraňový systém stíhacího-bombardovacího LanceRu A byl vystavěn na radiolokačním dálkoměru typu Elta EL/M-2001B, přepadový LanceR C již od počátku počítal s víceúčelovým radiolokátorem typu Elta EL/M-2032M. Od sebe navzájem se oba zmíněné modely odlišovaly též přístrojovým vybavením pilotní kabiny. Palubní vybavení dvoumístného LanceRu B se pak prakticky shodovalo s vybavením stíhacího-bombardovacího typu LanceR A. Prototyp stíhacího-bombardovacího LanceRu A vznikl přestavbou řadového MiGu-21MF (Fishbed J) (černá 9809) a do oblak se poprvé vydal dne 22. srpna 1996. Prototyp přepadového LanceRu C, jehož základem se stal rovněž model MiG-21MF (Fishbed J) (černá 327 / v.č. 516999327), jej přitom následoval dne 6. listopadu toho samého roku. Zatímco na stíhací-bombardovací model LanceR A bylo závodem Aerostar upraveno celkem 34 MiGů-21M (Fishbed J) a 39 MiGů-21MF (Fishbed J), konverzí na přepadový LanceR C prošlo v prostorách toho samého podniku 26 celkem MiGů-21MF (Fishbed J). Obdobně byl přitom upraven též jeden letoun typu MiG-21bis (Fishbed L) (v.č. 75001012). Ten ale zastával výhradně roli továrního demonstrátoru exportního modelu, který vešel ve známost jako LanceR III. Svůj veřejný debut si jediný prototyp LanceRu III odbyl v září roku 1998 na mezinárodní airshow Farnborough International 98. Zde byl ale prezentován pouze staticky. První ze 40-ti zkušebních letů totiž tento stroj vykonal až dne 6. října (dle jiných zdrojů 9. října) roku 1998. V červnu roku 1999 jej bylo možné shlédnout též na 43. Pařížské Air Show. Žádného zájemce pro tento model se ale závodu Aerostar najít nepodařilo. Poslední LanceR A, resp. LanceR C (černá 9611 / v.č. 969611), byl vzdušným silám Rumunska předán dne 14. dubna, resp. 16. dubna, roku 2003. Mezitím, dne 6. května 1996, se do oblak poprvé vydal též prototyp cvičně-bojového LanceRu B (černá 327 / v.č. 516999327). Dle původních plánů mělo „upgrade“ tento model projít celkem 10 MiGů-21UM (Mongol B). V roce 2000 byla však objednávka na dvoumístné LanceRy B zvýšena na 14 exemplářů. Současně došlo k redukci počtů objednaných LanceRů A a C o dva exempláře od každého. V letech 1996 až 2003 tedy modernizačním programem LanceR prošlo celkem 113 rumunských MiGů-21 (Fishbed). To přitom odpovídá přibližně 40-ti % flotily letounů této řady Rumunských vzdušných sil z počátku 90. let. První operační letka LanceRů byla zformována dne 8. května 1997 v Bacau. Do roku 2003, kdy byl celý modernizační program LanceR završen, vzdušné síly Rumunska přišly při fatálních nehodách o celkem čtyři letouny této řady, dva LanceRy A, jeden LancerR B a jeden LancerR C. Posledních exemplářů starších verzí MiGu-21 (Fishbed) v podobě modelu MiG-21PFM (Fishbed F), MiG-21R (Fishbed H) a MiG-21US (Mongol B) se Rumunské vzdušné síly zbavily v roce 2003. Ve výzbroji vzdušných sil Rumunska se modernizované LanceRy nacházejí do dnešních dnů. Do roku 2013 se ale flotila těchto letounů postupně zredukovala na pouhých 36 exemplářů. Jejich poslání nicméně v blízké budoucnosti zcela převezme 12 amerických víceúčelových bojových letounů 4. generace typu F-16AM/BM Fightning Falcon. S dodávkami těchto strojů se přitom počítá v letech 2015 až 2016.

Verze:

MiG-21 LanceR A – modifikace letounu typu MiG-21 LanceR primárně určená pro ničení pozemních cílů. Zbraňový systém LanceRu A je vystavěn na radiolokačním dálkoměru typu EL/M-2001B izraelské značky Elta. Některé exempláře tohoto modelu byly ale opatřeny též podvěsným zaměřovacím kontejnerem typu Rafael Litening. Součástí přístrojového vybavení LanceRu A se stal též jeden multifunkční displej značky Elbit. Na stíhací-bombardovací LanceR A bylo v letech 1996 až 2003 závodem Aerostar upraveno celkem 34 letounů typu MiG-21M (Fishbed J) a 39 letounů typu MiG-21MF (Fishbed J) ze stavu Rumunských vzdušných sil. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 22. srpna 1996.

MiG-21 LanceR B – dvoumístná cvičně-bojová modifikace letounu typu MiG-21 LanceR. Palubní vybavení dvoumístného LanceRu B se prakticky shoduje s vybavením stíhacího-bombardovacího typu LanceR A. Na tento model bylo od roku 1996 závodem Aerostar upraveno celkem 14 letounů typu MiG-21UM (Mongol B) ze stavu Rumunských vzdušných sil. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 6. května 1996.

MiG-21 LanceR C – modifikace letounu typu MiG-21 LanceR primárně určená pro ničení vzdušných cílů v rámci PVO. Zbraňový systém LanceRu C je vystavěn na víceúčelovém radiolokátoru typu EL/M-2032M izraelské značky Elta. Součástí přístrojového vybavení tohoto modelu se stal jeden průhledový displej značky El-Op, dva multifunkční displeje značky Elbit a přilbový zaměřovač typu DASH značky Elbit. Na přepadový LanceR C bylo v letech 1996 až 2003 závodem Aerostar upraveno celkem 26 letounů typu MiG-21M (Fishbed J) ze stavu Rumunských vzdušných sil. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 6. listopadu 1996.

MiG-21 LanceR III – exportní modifikace letounu typu LanceR C. Zbraňový systém LanceRu III je vystavěn, stejně jako zbraňový systém modelu LanceR C, na víceúčelovém radiolokátoru typu EL/M-2032M izraelské značky Elta. Jediný prototyp exportního LanceRu III (rudá 165) vznik konverzí sériového MiGu-21bis (Fishbed L) (v.č. 75001012) a do oblak se poprvé vydal dne 6. října 1998.

Vyrobeno:  114 exemplářů (73 exemplářů modelu LanceR A, 14 exemplářů modelu LanceR B, 26 exemplářů modelu LanceR C a 1 exemplář modelu LanceR III); všechny vznikly konverzí sériových MiGů-21M/MF/UM/bis

Uživatelé:  pouze Rumunsko

 

MiG-21MF LanceR A

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu EL/M-2001B. Zmíněné zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných a pozemních cílů a využívá anténu, jejíž instalace se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu.           

Vybavení:   - zaměřovací: podvěsný zaměřovací kontejner typu Rafael Litening s termovizní kamerou (FLIR), laserovým vyhledávačem-značkovačem-dálkoměrem a CCD kamerou se společným stabilizačním a chladícím systémem. Zmíněný kontejner se umisťuje na trupový závěsník, na místo PTB, a slouží pro navigaci v přízemních výškách za denních i nočních podmínek, pasivní a automatické sledování pozemních cílů nacházejících se vzdálenosti 10 až 15 km, rozpoznávání a identifikování pozemních cílů s vysokou rozlišovací schopností nacházejících se vzdálenosti 5 až 8 km, ozařování cílů laserovým paprskem, řízení a kontrolování střelby, navádění pum a protizemních ŘS, identifikování vzdušných cílů nacházejících se mino visuální kontakt a pořizování videozáznamu průběhu mise pro potřeby následné analýzy.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém typu Elisra SPS-20, podvěsný aktivní rušič typu Elta EL/L-8222R (ten se umisťuje na jeden ze zbraňových závěsníků) a dvě výmetnice klamných IČ cílů značky TASS/IMI (jejich instalace se nachází po stranách břicha zadní části trupu)              

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60K/MK (AA-8 Aphid) (max. 6 ks), R-3S/-13M (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), R-73 (AA-11 Archer) a Rafael Python-3 (max. 4 ks), pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Elbit Opher, Elbit Lizard a IAI MBT Griffin, raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks) a UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,15 m 
Délka bez/s PVD:   14,10/15,00 m
Výška: 4,13 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 9 400 kg
Max. rychlost: 2 175 km/h
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

MiG-21UM LanceR B

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij R-11F2S-300 s max. tahem 3 950 kp / 6 175 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        radiolokační dálkoměr typu EL/M-2001B. Zmíněné zařízení slouží pro sledování a měření vzdálenosti vzdušných a pozemních cílů a využívá anténu, jejíž instalace se nachází uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu.

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém typu Elisra SPS-20, podvěsný aktivní rušič typu Elta EL/L-8222R (ten se umisťuje na jeden ze zbraňových závěsníků) a dvě výmetnice klamných IČ cílů značky TASS/IMI (jejich instalace se nachází po stranách břicha zadní části trupu)              

Výzbroj:     dvě PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-3S/-13M (AA-2 Atoll), R-60 (AA-8 Aphid), R-73 (AA-11 Archer) a Rafael Python-3, dva raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), dvě 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 nebo dvě neřízené pumy do hmotnosti 500 kg východní i západní provenience, přepravované na dvou pylonech nacházejících se pod křídlem (na centrální trupový závěsník se umisťuje výhradně 490 l PTB typu PTB-490)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,15 m 
Délka bez/s PVD:   14,10/15,00 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 8 200 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

MiG-21MF LanceR C

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor Tumanskij R-13-300 s max. tahem 4 070 kp / 6 490 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulsní dopplerovský radiolokátor typu EL/M-2032M s vyhledávacím dosahem 50 až 60 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Radar typu EL/M-2032M slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země), pozemních cílů a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu.       

Vybavení:   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém typu Elisra SPS-20, podvěsný aktivní rušič typu Elta EL/L-8222R (ten se umisťuje na jeden ze zbraňových závěsníků) a dvě výmetnice klamných IČ cílů značky TASS/IMI (jejich instalace se nachází po stranách břicha zadní části trupu)  

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu R-60K/MK (AA-8 Aphid) (max. 6 ks), R-3S/-13M (AA-2 Atoll) (max. 4 ks), R-73 (AA-11 Archer) a Rafael Python-3 (max. 4 ks), pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Elbit Opher, Elbit Lizard a IAI MBT Griffin, raketové bloky typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks) a UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks), 240 mm protizemní neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 10 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks), 490 l PTB typu PTB-490 (max. 3 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 1 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,15 m 
Délka bez/s PVD:   14,10/15,00 m
Výška: 4,13 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 8 200 kg
Max. rychlost: 2 175 km/h
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 26.7.2014