Mikojan-Gurjevič MiG-23-98

Typ:  víceúčelová bojová modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-23MLD (Flogger K); tento model vzešel z nerealizovaného modernizačního programu exportních letounů typu MiG-23ML/MLD (Flogger K)

Určení:  vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany, ničení pozemních a hladinových cílů za pomoci přesně naváděné munice a umlčování radiolokátorů protivníka

Odlišnosti modelu MiG-23-98-1 od letounu MiG-23MLD (Flogger K):

- instalace víceúčelového radiolokátoru typu Moskit-23, který dokáže vyhledávat a sledovat nejen vzdušné, ale i pozemní a hladinové cíl a v neposlední řadě též provádět mapování terénu, uvnitř přídě trupu na místo střeleckého radiolokátoru typu Safír-23MLA-2 (High Lark)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS středního dosahu typu R-27R/T (AA-10 Alamo) a R-77 (AA-12 Adder), protizemní ŘS typu Ch-25ML (AS-10 Karen) a Ch-29L/T (AS-14 Kedge), protilodní ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton), protiradiolokační ŘS typu Ch-25MP (AS-12 Kegler) a Ch-31P (AS-17 Krypton) a naváděné pumy typu KAB-500L/Kr

- modifikované přístrojové vybavení pilotní kabiny (jeho součástí se staly též dva multifunkční LCD displeje)

- instalace digitálních počítačů na místo analogových

- modifikovaný automatický letový systém

- modifikované navigační vybavení instalací nového inerčního navigačního systému a GPS navigačního systému

- modifikovaný obranný systém

Historie:  Zatímco v Rusku se stíhací letouny řady MiG-23 (Flogger) ve druhé polovině 90. let nacházely již jen u dvou regimentů PVO, na celém světě bylo tehdy stále ještě v provozu na 1 000 těchto strojů. Protože si řada provozovatelů MiGů-23 (Flogger) nemohla pořízení kvalitativně nového bojového letounu dovolit, RSK MiG spolu s OAO Fazotron-NIIR a GosNIIAS se tehdy z vlastní iniciativy pustila do prací na projektu modernizačního programu pro tyto stroje. Zmíněný modernizační program přitom vešel ve známost jako MiG-23-98 a jeho cílem se stalo nejen zvýšení efektivity těchto strojů ve vzdušném boji a prodloužení jejich technické životnosti do roku 2015, ale i rozšíření jejich schopností o útoky na pozemní a hladinové cíle za pomoci přesně naváděné munice. Toho přitom mělo být docíleno pouhou zástavbou nového avionického vybavení. Modernizační program MiG-23-98 měl tedy provozovatelům ryze stíhacích MiGů-23 (Flogger) poskytnout plnohodnotné víceúčelové bojové stroje za zlomek ceny bojových letounů z novovýroby. RSK MiG modernizační projekt MiG-23-98 zpracovala hned ve třech verzích. První z nich vešel ve známost jako MiG-23-98-1 a byl vystavěn na instalaci radiolokátoru typu Moskit-23 Ten přitom vykazoval max. detekčním dosahem 90 km pro přední, resp. 40 km pro zadní polosféru, a spolupracoval s naváděcím systémem PLŘS středního dosahu typu R-27R (AA-10 Alamo) a R-77 (AA-12 Adder) a v neposlední řadě též protilodních ŘS typu Ch-31A (AS-17 Krypton). Další dva modernizační programy, MiG-23-98-2 a MiG-23-98-3, byly vyhrazeny pro méně movité provozovatele MiGů-23 (Flogger). První z nich, MiG-23-98-2, byl přitom založen zejména na instalaci radaru typu Moskit-21K. Ten vykazoval detekčním dosahem 45 km po přední, resp. 25 km pro zadní, polosféru a spolupracoval s naváděcím systémem shodných ŘS, jako radar typu Moskit-23 pokročilejšího MiGu-23-98-1. Modernizační programy MiG-23-98-1 a MiG-23-98-2 se přitom neměly dotknout jen zbraňového systému, ale i navigačního a obranného systému a v neposlední řadě též přístrojového vybavení pilotní kabiny. Naproti tomu modernizační program MiG-23-98-3 se měl omezit pouze instalaci modifikovaného radiolokátoru typu Safír-23 (High Lark), který postrádal, na rozdíl od radiolokátoru typu Moskit-23 a Moskit-21K, mód pro vyhledávání a sledování pozemních a hladinových cílů. Zmíněný radar měl vykazovat detekčním dosahem 50 km pro přední, resp. 40 km pro zadní, polosféru a měl disponovat módem pro navádění střednědosahových PLŘS typu R-77 (AA-12 Adder). Prakticky ve stejnou dobu RSK MiG zpracovala též projekt modernizačního programu pro dvoumístný cvičně-bojový MiG-23UB (Flogger C) (MiG-23UB-99) a stíhací-bombardovací MiG-23BN (Flogger F/H) (MiG-23B-98). Protože o modernizaci letounů řady MiG-23 (Flogger) nikdo neprojevil zájem, jediným hmatatelným produktem celého programu MiG-23-98 se nakonec stal demonstrační prototyp (bílá 37), který vznikl v roce 1999 konverzí sériového MiGu-23MLD (Flogger K).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden demonstrační prototyp (vznikl konverzí sériového MiGu-23MLD)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden proudový motor Chačaturov R-35-300 s max. tahem 8 550 kp / 13 000 kp s přídavným spalováním s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový radiolokátor typu Moskit-23, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů a mapování terénu. Radar typu Moskit-23 disponuje režimem „look-down“ a najednou dokáže sledovat 10 až 12 vzdušných cílů a na 4 z nich navádět PLŘS. Zatímco z přední polosféry je tento typ radiolokátoru cíl typu stíhací letoun schopen detekovat (sledovat) na vzdálenost 90 km (60 km), jeho detekční dosah ze zadní polosféry činí 40 km. Kromě toho radar typu Moskit-23 dokáže sledovat vznášející se vrtulníky a navádět protilodní řízené střely typu Ch-31A (AS-17 Krypton) na hladinové cíle vzdálené až 100 km.

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na čtyřech závěsních, dvou nacházejících se pod pevnou střední částí křídla a dvou umístěných pod postranními trupovými přívody vzduchu pohonné jednotky (centrální podtrupový závěsník a oba závěsníky nacházející se pod pohyblivými vnějšími částmi křídla jsou vyhrazeny pro PTB) – PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ nevedením typu R-27R/T (AA-10 Alamo) (max. 2 ks), PLŘS středního dosahu s aktivním RL nevedením typu R-77 (AA-12 Adder) (max. 4 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ nevedením typu R-60/-60M (AA-8 Aphid) (max. 6 ks) a R-73 (AA-11 Archer) (max. 4 ks), protizemní ŘS s poloaktivním laserovým navedením typu Ch-25ML (AS-10 Karen) (max. 2 ks) a Ch-29L (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu Ch-29T (AS-14 Kedge) (max. 2 ks), protilodní ŘS s aktivním RL nevedením typu Ch-31A (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL nevedením typu Ch-25MP (AS-12 Kegler) (max. 2 ks) a Ch-31P (AS-17 Krypton) (max. 2 ks), raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), UB-32 (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 2 ks) a B-8M (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené rakety typu S-24 (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), 500 kg pumy s poloaktivním laserovým navedením typu FAB-500L (max. 4 ks), 500 kg pumy s pasivním TV laserovým navedením typu FAB-500Kr (max. 4 ks), 100 kg neřízené pumy typu FAB-100 (max. 16 ks), 250 kg neřízené pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg neřízené pumy typu FAB-500 (max. 4 ks), kontejnerové pumy typu RBK-500 (max. 2 ks), zápalné nádrže typu ZAB-500 (max. 4 ks) a 800 l PTB typu PTB-800 (max. 3 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,78-13,97 m 
Délka s PVD:   17,10 m
Výška: 5,00 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: 2 500 km/h
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 26.9.2014