IAI MiG-21-2000

Typ:  víceúčelová bojová modifikace lehkého frontového stíhacího letounu typu MiG-21bis (Fishbed L); tento model vzešel z modernizačního programu letounů typu MiG-21M/MF (Fishbed J) a MiG-21UM (Mongol B) Rumunských vzdušných sil

Určení:   vybojování vzdušné převahy v prostoru linie, přepadové stíhání v rámci protivzdušné obrany a ničení pozemních cílů za pomoci přesně naváděné munice

Odlišnosti od letounu MiG-21bis (Fishbed L/N):  

- instalace víceúčelového radiolokátoru typu Elta EL/M-2032 izraelské výroby uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu na místo sovětského střeleckého radiolokátoru typu RP-21M Safír-21M (Jay Bird)

- instalace vystřelovací sedačky Martin-Baker Mk.16 britské výroby, která vykazuje charakteristikami 0-0, uvnitř kokpitu na místo sovětské vystřelovací sedačky typu KM-1M

- modifikovaný průzračný překryt pilotní kabiny záměnou hranatého čelního štítku s jedním plochým okénkem v čele a dvojici zaoblených okének po stranách jednodílným nevyztuženým zaobleným srážce ptákem odolným čelním štítkem (zmíněný nový čelní štítek pilotní kabiny vykazuje vyšší tuhostí a navíc pilotovi poskytuje lepší výhled)

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny – jeho součástí se stal jeden průhledový displej, tři displeje z tekutých krystalů, včetně dvou multifunkčních, přilbový zaměřovač typu DASH značky Elbit (za jeho pomoci lze zaměřovat vzdušné cíle při vzdušném boji pouhým pohybem hlavy) a řízení kategorie HOTAS

- instalace inerčního navigačního systému s GPS přijímačem

- instalace víceúčelového palubního počítače

- instalace integrovaného systému přenosu letových dat (za jeho pomoci lze předávat informace o vzdušné situaci pozemním velitelským stanovištím nacházejícím se ve vzdálenosti až několika stovek kilometrů)

- instalace nových radiostanic s vysokou odolností proti rušní na místo původního spojovacího vybavení

- instalace datové sběrnice MIL-STD-1553B (díky její instalaci lze avionické vybavení tohoto modelu průběžně modernizovat pouhým přidáváním nebo vyměňováním jednotlivých avionických bloků)

- instalace nového identifikačního systému „vlastní-cizí“

- instalace výstražného RL systému typu EWS-21 (na místo typu SPO-10 Sirena-3M)

- instalace dvou výmetnic klamných IČ cílů po stranách břicha zadní části trupu, přímo mezi křídlem a VOP

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu Python-3 izraelská značky Rafael, pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Griffin Mk.82 a Griffin Mk.84 (jejich navádění obstarává podvěsný laserový značkovač) a munici s optickým navedením

- rozšířené vybavení o podvěsný zaměřovací kontejner typu Rafael Litening a novou přídavnou palivovou nádrž s objemem 1 300 l

Historie:  Na počátku 90. let se ve výzbroji vzdušných sil Rumunska stále ještě nacházelo více než 100 stíhacích letounů řady MiG-21 (Fishbed). Protože se mezitím rozpadl SSSR a celý východní blok, provoz těchto strojů se začal náhle potýkat s nedostatkem náhradních dílů. To se samozřejmě negativně podepsalo na jejich provozní spolehlivosti. Jenom v průběhu roku 1994 Rumunské letectvo přišlo při nehodách o čtyři tyto stroje. Na druhou stranu ale šlo o letouny s ještě ne zdaleka plně vyčerpanou technickou životností, které by mohly při správné údržbě sloužit ještě řadu let. Vzhledem k tomu, že se kompletní náhrada celé flotily stíhacích MiGů-21 (Fishbed) zcela novými letouny tehdy Rumunským vzdušným silám jevila jako neúnosná finanční zátěž, padlo rozhodnutí, aby byla část z nich podrobena modernizačnímu programu. Dne 24. května 1993 tedy rumunský podnik Aerostar (ex IAR Brasov), který zastupoval Rumunskou vládu, podepsal slibnou smlouvu s izraelskými společnostmi IAI (Israel Aircraft Indusries) a Elbit o společném postupu při modernizaci letounů řady MiG-21 (Fishbed) Rumunských vzdušných sil. Zmíněným modernizačním programem, který vešel ve známost jako MiG-21-2000, mělo konkrétně projít 100 jednomístných MiGů-21M/MF (Fishbed J) a deset dvoumístných MiGů-21UM (Mongol B). Zatímco koncern IAI se tímto zavázal vypracováním projektu celého modernizačního programu, společnosti Elbit připadly dodávky avioniky, podnik Aerostar dostal na starost provedení vlastní modernizace. Modernizační program MiG-21-2000 byl vystavěn zejména na instalací víceúčelového radiolokátoru typu Elta EL/M-2032, tzv. skleněného kokpitu, INS navigačního systému s GPS přijímačem a nového zaobleného jednodílného nevyztuženého průzračného překrytu pilotní kabiny. Součástí zbraňového systému modernizovaného MiGu-21-2000 se navíc měla stát celá škála naváděné munice izraelské provenience. Širší veřejnost se mohla s modernizačním programem MiG-21-2000 poprvé seznámit na 40. Pařížské Air Show, která se konala v červenci roku 1993. Zde byl přitom k vidění letoun typu MiG-21MF (Fishbed J) (černá 5902 / v.č. 96005902) ze stavu vzdušných sil Rumunska opatřený radarem typu EL/M-2032, skleněným kokpitem a novým zaobleným čelním štítkem překrytu pilotní kabiny. Protože zmíněný stroj nebyl letuschopný, jeho prezentace se omezila pouze na statickou ukázku. Základem prvního letového prototypu MiGu-21-2000 (IAI 802) se stal blíže nespecifikovaný exemplář pokročilejšího modelu MiG-21bis/iz.75A (Fishbed L) ze stavu vzdušných sil Nigérie, a to i přesto, že vzdušné síly Rumunska tuto verzi MiGu-21 (Fishbed) neprovozovaly. MiG-21-2000 (IAI 802) byl ještě opatřen původním hranatým čelním štítkem pilotní kabiny a od vzletové dráhy se poprvé odlepil na konci roku 1994 nebo na počátku roku 1995. Další prototyp MiGu-21-2000 (IAI 304) vznikl konverzí MiG-21bis/iz.75B (Fishbed N) neznámého původu. Tento stroj byl na rozdíl od prototypu MiG-21-2000 (IAI 802) již opatřen jednodílným čelním štítkem průzračného překrytu pilotní kabiny. Naproti tomu postrádal instalaci výmetnic klamných cílů na břichu zadní části trupu. Mezitím, v roce 1994, ale modernizační program rumunských MiGů-21 (Fishbed) doznal změn. Současně byl revidován požadavek vzdušných sil Rumunska ze 110-ti na 106 letounů (později byl však navýšen na původních 110 strojů). Následně další práce na toto téma probíhaly již výhradně v režii rumunského podniku Aerostar a izraelské společnosti Elbit, bez účasti společnosti IAI. Změn přitom doznalo i označení modernizovaných rumunských MiGů-21 (Fishbed). Ty byly nyní známy jako LanceR. Tímto se ale vývoj původního MiGu-21-2000, který se tak stal soukromou záležitostí společnosti IAI, nezastavil. Mezitím totiž o tento modernizační program projevila zájem Kambodža. Vedení vzdušných sil tohoto státu ale trvalo na zachování některých původních systémů sovětské výroby, včetně radiolokátoru. Důvody toho požadavku přitom měly zejména ekonomický charakter. Kambodžské MiGy-21-2000 se ale od prototypů odlišovaly též uspořádáním přístrojů v pilotní kabině. Zatímco na palubce prototypů MiGu-21-2000 se nacházely tři displeje z tekutých krystalů, součástí přístrojového vybavení pilotní kabiny kambodžských MiGů-21-2000 se staly dva monochromatické LCD displeje. Takto přitom mělo být upraveno celkem devět jednomístných MiGů-21bis/iz.75A (Fishbed L) a dva dvoumístné MiGy-21UM (Mongol B), které vzdušné síly Kambodže odkoupily z přebytků Ruského VVS. Krátce nato, v polovině roku 1997, ale Kambodža přišla o veškerou finanční podporu ze strany USA, které tak reagovaly na nové politické směřování této země. Protože tímto Kambodžské vzdušné síly zcela pozbyly platbyschopnosti, veškeré práce na modernizaci jejich MiGů-21 (Fishbed) byly již v roce 1999 zastaveny. Do té doby stihly Kambodžské vzdušné síly Izraelcům předat jen čtyři své MiGy-21 (Fishbed). Zpět do Kambodži byly nakonec, v únoru roku 2000, navráceny jenom dva z nich, jeden MiG-21bis/iz.75A (Fishbed L) (7102) a jeden MiG-21UM (Mongol B) (7114). Vzhledem k nedostatku financí a zkušeného personálu ale tyto stroje s největší pravděpodobností již nikdy nelétaly. Osud zbylých dvou kambodžských MiGů-21 (Fishbed) není znám. Později bylo izraelskou společností IAI do standardu MiG-21-2000 dopracováno též sedm MiGů-21, šest jednomístných MiGů-21bis/iz.75A (Fishbed L) a jeden dvoumístný MiG-21UM (Mongol B), ze stavu vzdušných sil Ugandy. Ugandské vojenské letectvo přitom tyto stroje zakoupilo v letech 1998 až 1999 v Polsku. „Upgrade“ na úroveň MiG-21-2000 si pro svých 13 MiGů-21 (Fishbed), 11 jednomístných MiGů-21bis/iz.75A (Fishbed L) a 2 dvoumístné MiGy-21UM (Mongol B), objednaly též vzdušné síly Zambie. Splnění této zakázky v plném rozsahu ale zabránil nedostatek financí. Poslední tři zambijské MiGy-21 (Fishbed), jeden MiGů-21bis/iz.75A (Fishbed L) a dva MiGy-21UM (Mongol B), proto nakonec zůstaly uloženy v Izraeli, aniž by byly podrobeny modernizačnímu programu. Modernizace zambijských MiGů-21 (Fishbed) byla přitom uskutečněna v letech 1997 až 1998.

Verze:  -

Vyrobeno:  tři prototypy, jeden neletový (vznikl konverzí sériového MiGu-21MF) a dva letové (vznikly konverzí sériových MiGů-21bis), a 19 operačních strojů (vznikly konverzí sériových MiGů-21bis/UM)

Uživatelé:  Kambodža (2 ks), Uganda (7 ks) a Zambie (10 ks)
 

 

 

Posádka:    jeden pilot 

Pohon:       jeden proudový motor typu Gavrilov R-25-300 s max. tahem 4 100 kp / 7 100 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním (ve výškách do 4 000 m ale tato pohonná jednotka může po dobu 3 min podávat tah až 9 900 kp)

Radar:        víceúčelový impulsní dopplerovský radiolokátor typu Elta EL/M-2032 s vyhledávacím dosahem 60 km, instalovaný uvnitř regulačního kužele příďového kruhového vstupu vzduchu. Radar typu EL/M-2032 slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů (včetně vzdušných cílů nacházejících se na pozadí země), pozemních cílů a hladinových cílů. Kromě toho lze za jeho pomoci provádět mapování terénu.

Vybavení:  - zaměřovací: podvěsný zaměřovací kontejner typu Rafael Litening s termovizní kamerou (FLIR), laserovým vyhledávačem-značkovačem-dálkoměrem a CCD kamerou se společným stabilizačním a chladícím systémem. Zmíněný kontejner se umisťuje na trupový závěsník, na místo PTB, a slouží pro navigaci v přízemních výškách za denních i nočních podmínek, pasivní a automatické sledování pozemních cílů nacházejících se vzdálenosti 10 až 15 km, rozpoznávání a identifikování pozemních cílů s vysokou rozlišovací schopností nacházejících se vzdálenosti 5 až 8 km, ozařování cílů laserovým paprskem, řízení a kontrolování střelby, navádění pum a protizemních ŘS, identifikování vzdušných cílů nacházejících se mino visuální kontakt a pořizování videozáznamu průběhu mise pro potřeby následné analýzy.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém typu EWS-21 a dvě výmetnice klamných IČ cílů (jejich instalace se nachází po stranách břicha zadní části trupu)

Výzbroj:     jeden 23 mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů, instalovaný na břichu trupu, přímo před centrálním trupovým závěsníkem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod křídlem (centrální trupový závěsník je vyhrazen pro PTB) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu Rafael Python-3 (max. 4 ks), pumy s poloaktivním laserovým navedením typu Griffin Mk.82 (max. 3 ks) a Griffin Mk.84 (max. 1 ks) a neřízené rakety

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 7,15 m 
Délka bez/s PVD:   14,10/14,50 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 10 500 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 26.7.2014