Typ:  sanitní modifikace lehkého transportního vrtulníku typu Mi-2T (Hoplite)

Určení:  přeprava nemocných a raněných

Odlišnosti od modelu Mi-2T (Hoplite):

- modifikovaný interiér nákladového prostoru. V původním provedení lze uvnitř nákladového prostoru tohoto modelu přepravovat dva ležící a dva sedící pacienty s jedním lékařem. Zatímco nosítka pro ležící pacienty jsou umístěna nad sebou u pravé stěny, instalace sedadel pro další dva pacienty se nachází u levé střely, lékař sedí na sedadle u zadní stěny. Uvnitř kabiny některých vrtulníky typu Mi-2S z pozdějších výrobních sérií se uvnitř nákladového prostoru nacházely nosítka pro čtyři ležící pacienty, po dvou po levo- a pravoboku. V tomto případě lékař seděl vedle pilota. Součástí vybavení kabiny tohoto modelu se stal defibrilátor, resuscitátor, EKG, kyslíková láhev, desinfekční prostředky, kufry s medikamenty magnetofon, který zastával funkci lékařského deníku, a intercom. za jeho pomoci se lékař domlouval s pilotem.

Historie:  Lehký dvoumotorový transportní vrtulník typu Mi-2T (Hoplite) se stal základem celé řady specializovaných verzí. Jednou z nich byl model Mi-2S, který zastával roli vzdušné ambulance. První exemplář sanitního Mi-2S (v.č. 511940071) se do oblak poprvé vydal v první polovině roku 1972. Ve výrobním programu závodu PZL Swidnik se tento model udržel do konce 80. let. Celková produkce sanitního Mi-2S je odhadována na 100 exemplářů. Původně byly tyto stroje uzpůsobeny k přepravě dvou ležících a dvou sedících raněných s jedním lékařem. Do náladového prostoru některých vrtulníků typu Mi-2S z pozdějších výrobních sérií byla však instalována nosítka pro čtyři ležící raněné. V tomto případě lékař neseděl přímo u pacientů, ale vedle pilota. Z tohoto důvodu bylo čtyřlůžkové provedení vrtulníku typu Mi-2S používáno výhradně k přepravě stabilizovaných pacientů mezi nemocnicemi. Při přepravě raněných z místa nehody do nemocnice totiž lékař musel být přímo u pacientů. Prvním provozovatelem sanitního speciálu typu Mi-2S se stalo Lotnicze Pogotowie Ratunkowe (LPR). První dva tyto stroje přitom LPR získalo dne 25. srpna 1972. Jedenáct let nato LPR disponovalo již 30-ti sanitními speciály typu Mi-2S. Ty přitom provozovalo z celkem 13-ti základen. V roce 2008 LPR tyto stroje provozovalo z 16-ti základen, 15-ti stálých a jedné sezónní. Část flotily vrtulníků typu Mi-2S LPR ale mezitím prošla „upgrade“ do standardu Mi-2 Plus. Pro sanitní Mi-2S se našlo uplatnění nejen při převozu raněných z míst nehod do nemocnic a pacientů mezi nemocnicemi, ale též při záchranných operacích v horských oblastech. Nemálo provozovatelů, včetně československého policejního letectva, nicméně k sanitním letům nepoužívalo nebo nepoužívá přímo speciály typu Mi-2S, ale upravené standardní transportní-dopravní Mi-2T (Hoplite).

Verze:  Bulharsko, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko a SSSR

Vyrobeno:  cca 100 sériových strojů

Uživatelé:  -

Posádka:    jeden pilot nebo jeden pilot a jeden navigátor

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu WSK Rzesów GTD-350 s max. výkonem po 396 hp

Kapacita:    dva ležící a dva sedící nebo čtyři ležící pacienti s jedním lékařem (v konfiguraci se čtyřmi nosítky sedí lékař vedle pilota)

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2016