Mil Mi-8 Berkut

Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8T (Hip C) určená k podpoře jednotek zvláštního určení MVD (Ministerstvo vnitřních věcí)

Určení:  přeprava a palebná podpora jednotek zvláštního určení

Odlišnosti od modelu Mi-8T (Hip C):

- instalace otočné střelecké věže typu Berkut s šesti pohyblivými kulomety, dvěma 12,7 mm kulomety typu JakV a dvěma 7,62 mm kulomety typu GŠG, nebo otočné střelecké věže typu Berkut-2 se dvěma pohyblivými 14,5 mm velkorážnými tankovými kulomety typu KPVT na pozici břišního otvoru pro lano „vzdušného jeřábu“, který se nachází přímo před hlavními podvozky

Historie:  Na počátku 70. let 20. století se součástí vnitřních vojsk Ministerstva vnitřních věcí (VV MVD) staly vrtulníkové útvary, které byly vybaveny ozbrojenými transportními vrtulníky typu Mi-8T (Hip C). K bokům trupu zmíněných strojů byly uchyceny trubkové nosníky příhradové konstrukce se čtveřicí zbraňových závěsníků, na které bylo možné umístit čtyři raketové bloky typu UB-16-57U s 16-ti neřízenými raketami typu S-5 ráže 57 mm nebo čtyři pumy o hmotnosti po 250-ti kg. VV MVD ale tehdy neměla pro tak silnou výzbroj využití. Krátce nato byly proto postranní nosníky se zbraňovými závěsníky ze všech vrtulníků typu Mi-8T (Hip C) ze stavu VV MVD demontovány. Z toho samého důvodu jejich posádky nebyly v použití zbraní vůbec cvičeny. To ale již na počátku 80. let změnily nové plány územní obrany. Tehdy totiž byly v rámci VV MVD zřízeny jednotky zvláštního určení, které měly být mimo jiné cvičeny v eliminaci různých ozbrojených zločineckých skupin na území SSSR v součinnosti s vrtulníkovými jednotkami. A neozbrojené transportní vrtulníky, kterými byly tehdy vybaveny vrtulníkové útvary VV MVD, dávaly jednotkám zvláštního určení před ozbrojenci devízu pouze v mobilitě a nikoliv v palebné síle. Protože navíc zcela bezbranné vrtulníky typu Mi-8T (Hip C) představovaly pro ozbrojence velmi snadný cíl, v roce 1984 skupina „inovační divize“ F. Dzeržinského přišla s myšlenkou použití podtrupové teleskopické otočné střelecké věže s 360° palebným sektorem na těchto strojích. Zmíněné zařízení vešlo ve známost jako Berkut, mělo umožňovat lafetaci různých typů střelných zbraní a mělo být schopno postřelovat pozemní cíle ve všech letových režimech. Vrtulníku typu Mi-8T (Hip C) mělo ale poskytovat též ochranu před přenosnými PLŘS (MANPADS). Zmíněné zařízení přitom figurovalo v disertační práci „Postup jednotek divize vnitřních vojsk v součinnosti s vrtulníky při likvidaci nepřátelských sabotážních a průzkumných jednotek“, kterou v říjnu roku 1984 zpracoval adjutant podplukovníka V. Bulgakov na Vojenské akademii M.V. Frunzeho. Dne 27. listopadu 1985 byl zkušební exemplář střeleckého systému typu Berkut přezkoumán leteckými specialisty sovětských silových jednotek a Ministerstva leteckého průmyslu. Zmíněné zařízení bylo opatřeno dvěma snímatelnými kontejnery, každý s jedním s 12,7 mm kulometem typu JakV, který využíval náboje se dvěma střelami v jedné nábojnici, a dvěma 7,62 mm kulomety typu GŠG. Během jediné minuty všech šest zmíněných kulometů dokázalo vypálit celkem 32 000 projektilů, což odpovídalo kadenci 533 ran/s. To přitom mělo postačovat k úspěšnému sestřelu PLŘS přenosných protiletadlových systémů. Střelecké zkoušky systému typu Berkut byly realizovány v létě roku 1986 u 344. Centra bojové přípravy (CBP) armádního letectva Pozemních vojsk, které sídlilo v Toržoku. Součástí zmíněných testů byly přitom též porovnávací zkoušky se záďovou lafetou s 12,7 mm kulometem typu NSVT-12,7 Útjos, která byla navržena pro útočný vrtulník typu Mi-24V (Hind E). Z výsledků zmíněných porovnávacích zkoušek přitom vyplynulo, že systém typu Berkut palebnou silou tento obranný prvek vrtulníku typu Mi-24V (Hind E) překonává hned 34 x. V roce 1987 vznikla vylepšená modifikace systému typu Berkut, která vešla ve známost jako Berkut-2. Součástí zmíněného systému byla dvojice 14,5 mm velkorážných tankových kulometů typu KPVT, IČ světlomet typu A-4A a denní střelecký zaměřovač s 12-ti násobným zvětšením. Posledně uvedené zařízení přitom umožňovalo za pomoci kulometů systému typu Berkut-2 postřelovat cíle s malými rozměry s vysokou přesností až do vzdálenosti 4 km. Díky IČ světlometu bylo navíc za jeho pomoci možné postřelovat cíle s malými rozměry i za nočních podmínek, a to až do vzdálenosti 2,2 km. Střeleckými zkouškami u 344. CBP z Toržoku systém typu Berkut-2 prošel mezi lednem a únorem roku 1989. Celkové hodnocení zmíněného systému bylo nanejvýš kladné. Za jeho pomoci bylo totiž možné s bezkonkurenčně vysokou přesností zasahovat malé pozemní cíle bez ohledu na letovou výšku, kurz a rychlost. Přitom střelecká věž systému typu Berkut-2 nikterak neovlivňovala letové charakteristiky vrtulníku. Zmíněnou věž bylo navíc možné nainstalovat v polních podmínkách během tří hodin na jakýkoliv exemplář vrtulníku typu Mi-8 (Hip). Na základně pozitivních výsledků střeleckých zkoušek systému typu Berkut-2 bývalý šéfkonstruktér OKB M.L. Mila v listopadu roku 1989 přišel s návrhem stavby silnější kanónové verze tohoto systému. Na vývoj kanónové verze systému typu Berkut-2 ale nakonec nebyly vyčleněny žádné finanční prostředky.

Vyrobeno:  jeden prototyp se střeleckou věží typu Berkut a jeden prototyp se střeleckou věží typu Berkut-2 (oba vznikly konverzí sériových Mi-8T)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV2-117A s max. výkonem po 1 500 hp       

Kapacita:    ?

Výzbroj:     otočná střelecká věž typu Berkut s šesti pohyblivými kulomety, dvěma 12,7 mm kulomety typu JakV a dvěma 7,62 mm kulomety typu GŠG, nebo otočná střelecká věž typu Berkut-2 se dvěma pohyblivými 14,5 mm velkorážnými tankovými kulomety typu KPVT, instalovaná na břichu trupu, přímo před hlavními podvozky