Mil Mi-171A3

Typ:  modifikace středně těžkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-171A2 uzpůsobená pro činnost z heliportů námořních těžařských plošin

Určení:  přeprava osob a nákladu a pátrací a záchranná činnost na moři

Odlišnosti od modelu Mi-171A2:

- nová konstrukce trupu. V konstrukci trupu tohoto modelu našly větší zastoupení kompozitní materiály. Trup tohoto modelu má navíc aerodynamicky více vytříbený tvar a větší vnitřní objem.

- modifikované zasklení pilotní kabiny. Pětice čelních okének pilotní kabiny je u tohoto modelu nahrazena dvěma rozměrnými okny se zasklením z vícevrstvého skla, které poskytují lepší výhled a současně je lépe odolné vůči srážce s ptákem. Zasklení čelních oken tohoto modelu ale postrádá vyhřívání (nebo aspoň u jediného dokončeného prototypu). Posuvná postranní okna pilotní kabiny jsou u tohoto modelu zachována. Jejich rozměry jsou však větší. Okénka, které jsou vetknuta do boků špice, mají u tohoto modelu odlišný tvar. Zachován je přitom u tohoto modelu též průlez, který se nachází na stropu pilotní kabiny (a pozemnímu personálu usnadňuje přístup k hnací soustavě).

- absence prostředního sedadla v pilotní kabině. Díky pokročilé automatizaci avioniky bylo totiž z posádky tohoto modelu možné vyškrtnout palubního mechanika.

- přepracovaná nákladová kabina. Nákladová kabina tohoto modelu se podobá nákladové kabině těžšího vrtulníku typu Mi-38. Má však menší rozměry. Součástí podlahy nákladové kabiny tohoto modelu je kolejnicový systém, který usnadňuje změnu uspořádání sedadel cestujících. Do nákladové kabiny tohoto modelu lze přitom umístit sedadla až pro 24 cestujících (část z nich lze přitom nahradit pracovištěm operátora elektro-optické pozorovací jednotky), zatímco přepravní kapacita modelu Mi-171A2 je omezena 19-ti osobami. Součástí vybavení kabiny tohoto modelu jsou též individuální klimatizační jednotky. V zadní části nákladové kabiny prototypu tohoto modelu se nacházejí police na zavazadla a schránky pro záchranné nafukovací čluny. Kromě toho sem lze nainstalovat palubní kuchyňku nebo toaletu. Nákladovou kabinu prototypu tohoto modelu zpřístupňují jedny posuvné (směrem dozadu) dveře, které se nacházejí na pravoboku, a jedny výklopné (směrem dolů) dveře s integrálními schůdky, které jsou zase umístěny na levoboku. Součástí nabídky výrobce budou ale kombinace různých typů postranních dveří. Na bocích nákladové kabiny tohoto modelu se nachází pět párů hranatých oken, která zastávají funkci nouzových výstupů. Jejich skla jsou proto řešena jako snímatelná (zevnitř i zvenku). Čtvrtý pár postranních okének nákladové kabiny tohoto modelu je navíc součástí „velkých“ nouzových výstupů. Další nouzový výstup se nachází na zádi, přímo pod ocasním nosníkem. V nabídce výrobce kromě „pevné“ zádě s nouzovým výstupem, kterou je opatřen prototyp, ale podle všeho budou též rozevíratelná (směrem do stran) dvoukřídlá nákladová vrata a jednokřídlá výklopná (směrem dolů) hydraulicky ovládaná nákladová vrata, která zastávají funkci nájezdové rampy.

- přepracovaný palivový systém. Palivové nádrže tohoto modelu mají větší objem a nacházejí se v útrobách trupu, pod podlahou nákladové kabiny. Palivové nádrže tohoto modelu jsou řešeny jako integrální a tvoří je několik úseků mezi trupovými přepážkami (s předprogramovanou deformační zónou pro případ nárazu). Naproti tomu palivové nádrže modelu Mi-171A2 jsou umístěny uvnitř vřetenovitých gondol, které jsou uchyceny k bokům trupu, přímo pod postranními okénky nákladové kabiny.

- instalace nového podvozku. Podvozek tohoto modelu má podobné řešení jako podvozek těžšího vrtulníku typu Mi-38. Nohy hlavního podvozku tohoto modelu mají menší délku a robustnější konstrukci. Díky tomu snesou větší zatížení při tvrdém přistání. Kromě toho jsou uchyceny tak, aby při dosednutí roznesly rázovou energii mezi více trupových přepážek (což snižuje riziko poškození draku při tvrdém přistání).

- instalace dvou párů kontejnerů s nafukovacími plováky na bocích trupu. Zatímco menší přední pár kontejnerů s nafukovacími plováky se nachází na úrovni příďového podvozku, větší zadní pár kontejnerů s nafukovacími plováky je umístěn na úrovni hlavního podvozku. Zadní pár postranních kontejnerů sériových strojů bude mít větší rozměry a kromě zadního páru nafukovacích plováků bude ukrývat též palubní klimatizační jednotku.

- absence pozorovacího systému typu KOS-17 sestávajícího se ze tří denních a tří nočních IČ kamer, umístěných na špici trupu, a jedné denní a jedné noční IČ kamery, nacházející se pod ocasním nosníkem

- instalace modifikovaného navigačního systému. Navigační systém tohoto modelu je uzpůsoben pro činnost nad vodní hladinou a nad póly země. Součástí přístrojového vybavení vrtulníku typu Mi-171A3 se ale stal též dálkový systém spojení s hladinovými plavidly.

Historie:  Přestože výrobce do středně těžkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-171A2, jehož prototyp poprvé vzlétl v listopadu roku 2014, vkládal nemalé naděje, zmíněný stroj zcela propadl na tuzemském i světovém trhu. Důvodem komerčního neúspěchu vrtulníku typu Mi-171A2 se stala skutečnost, že má před předchozími verzemi vrtulníku typu Mi-8 (Hip) v podobě modelu Mi-17V-5 a Mi-171 z hlediska ekonomické využitelnosti jen minimum předností, a to i přes znatelně vyšší cenu. Vrtulník typu Mi-171A2 je sice certifikován pro let s jedním pracujícím motorem až do vzletové hmotnosti 13 t, zatímco všechny přechozí verze vrtulníku typu Mi-8 (Hip) mají certifikát pro let jedním pracujícím motorem do vzletové hmotnosti 12 t, tato přednost zmíněného modelu nakonec nedoznala praktického využití. Díky nedostatečnému počtu nouzových výstupů totiž vrtulník typu Mi-171A2 i přes vyšší povolenou vzletovou hmotnost může přepravovat max. 19 pasažérů nad pevninou, resp. 17 pasažérů nad mořem, s jedním palubním průvodčím. Vyšší nosnosti proto tento model nakonec může využívat pouze při přepravě nákladu. Přímou reakcí na neúspěch typu Mi-171A2 se stal model Mi-171A3. Práce na vrtulníku typu Mi-171A3 byly oficiálně zahájeny v září roku 2020, byť projekt tohoto stroje byl iniciován již v roce 2017, a to podpisem smlouvy se státní těžařskou společností Gazprom na vývoj specializované modifikace vrtulníku typu Mi-8 (Hip) pro obsluhu námořních těžařských plošin. K tomuto kroku přitom společnost Gazprom vedla nespokojenost s modelem Mi-171A2, neboť je jeho provoz znatelně dražší než provoz modelu Mi-171A (údajně až o 40%). Z tohoto důvodu jej odmítla. Vrtulník typu Mi-171A3 a stal se prvním projektem NCV (Národní středisko vrtulníkové výroby) Mil i Kamov. Jeho vývoj je přitom částečně financován již zmíněnou společností Gazprom. Přestože je zmíněný model prezentován jako speciál pro obsluhu těžařských plošin, v budoucnu by měl být vyráběn v celé řadě verzí, včetně verzí vojenských. Mezi hlavní cíle modernizačního programu Mi-171A3 lze přitom řadit navýšení přepravní kapacity (resp. počtu míst k sezení v kabině), zvětšení vnitřního objemu kabiny, zvýšení bezpečnosti posádky a cestujících při nehodě, snížení prázdné hmotnosti (která je u posledních verzí vrtulníků Mi-8 v porovnání s prvními verzemi znatelně vyšší) a zvýšení životnosti. Z tohoto důvodu byl pro tento model navržen trup nové konstrukce. Naproti tomu pohonný a nosný systém byl pro vrtulník typu Mi-171A3 převzat prakticky bez změn od vrtulníku typu Mi-171A2, včetně motorů (VK-2500PS-03), hlavního reduktoru (VR-171), APU (TA-14), nosného rotoru a vyrovnávací vrtule, stejně jako kompletní hřbetní nástavba, ocasní nosník s ocasními plochami a avionika. Z avioniky tohoto modelu byl nicméně vyškrtnut optický pozorovací systém typu KOS-17, neboť se příliš neosvědčil. Trup vrtulníku typu Mi-171A3 má aerodynamicky více vytříbený tvar a větší vnitřní objem. Svým vzezřením se přitom nápadně podobá trupu těžšího vrtulníku typu Mi-38. Má však menší rozměry. V konstrukci trupu tohoto modelu navíc našly větší zastoupení kompozitní materiály. Zasklení pilotní kabiny vrtulníku typu Mi-171A3 má větší plochu a je rozčleněno na menší počet okének. Díky tomu pilotům poskytuje lepší výhled. Kromě toho lépe odolává srážce s ptákem. Nákladová kabina tohoto modelu je více prostorná a pojme až 24 pasažérů. To přitom umožnil nejen větší objem nákladové kabiny, ale i větší počet nouzových výstupů. K opuštění kabiny vrtulníku typu Mi-171A3 je totiž možné použít všech pět párů postranních okének. Ten čtvrtý je navíc součástí „velkých“ nouzových výstupů. Další nouzový výstup se přitom nachází pod ocasním nosníkem. Dle nových certifikačních požadavků se totiž nouzový výstup musí nacházet v určité vzdálenosti od každého sedadla cestujících. Všechny palivové nádrže vrtulníku typu Mi-171A3 jsou navíc umístěny pod podlahou nákladové kabiny a jsou řešeny jako integrální. Naproti tomu všechny předchozí verze vrtulníku typu Mi-8 (Hip) byly opatřeny vnějšími palivovými nádržemi, které byly uchyceny k bokům střední části trupu. Ty se ale i při malé nehodě často utrhly, načež se z nich palivo rozlilo a následně vzplanulo. Trupové přepážky vrtulníku typu Mi-171A3, které se nacházejí pod podlahou nákladové kabiny, mají navíc předprogramovanou deformační zónu pro případ nárazu. K vyšší provozní bezpečnosti ale přispívá též robustnější podvozek, který snese větší zatížení při dopadu. Hlavní podvozky tohoto stroje jsou navíc uchyceny tak, aby při dosednutí roznesly rázovou energii mezi více trupových přepážek, což snižuje riziko poškození draku při tvrdém přistání. Posledně uvedené představuje přímou reakci na skutečnost, že trup vrtulníku typu Mi-171A2 nesplňuje dnešní požadavky západních bezpečnostních standardů. Pokud by tedy u modelu Mi-171A3 byl zachován původní trup modelu Mi-171A2, nebylo by jej možné certifikovat dle evropských a amerických norem, což by znatelně omezilo jeho exportní potenciál. Protože bude vrtulník typu Mi-171A3 operovat zejména nad širým mořem a v zasněžených arktických oblastech, součástí jeho vybavení se kromě speciálního navigačního vybavení staly též nafukovací plováky pro nouzové přistání na vodní hladině, nafukovací záchranné čluny a v poslední řadě též vícekomorové separátory nečistot. Ty mají omezovat nasávání slané mořské vody, která má silný korozivní účinek, motory, a šetřit tak jejich životnost. Vrtulník typu Mi-171A3 bude mít identickou provozní obálku jako ostatní vrtulníky řady Mi-171. V porovnání s předchozími verzemi vrtulníku typu Mi-171 bude ale mít větší výkonnostní rezervu. Vrtulník typu Mi-171A3 bude moci operovat v různých klimatických podmínkách (od -50°C do +50°C). Zatímco předchozí generace vrtulníku typu Mi-8 (Hip) v podobě vrtulníků řady Mi-8MTV-5 (Mi-17V-5) a Mi-8AMT (Mi-171) byla vyráběna hned dvěma výrobními závody, U-UAZ z Ulan-Ude (řada Mi-8AMT) a KVZ z Kazaně (řada Mi-8MTV-5), přičemž jednotlivé zakázky byly těmto dvěma závodům přidělovány dle momentální vytíženosti, vrtulník typu Mi-171A3 měl být vyráběn pouze závodem U-UAZ z Ulan-Ude. Naproti tomu závod KVZ z Kazaně se měl soustředit výhradně na vrtulníky typu Mi-38. To se samozřejmě střetlo s nemalou nevolí ze strany vedení závodu KVZ, neboť vrtulníky řady Mi-8 (Hip) pro něj představují hlavní zdroj příjmu. Vedení konsorcia Vertolety Rossii (VR), které od prosince roku 2006 systematicky koordinuje vývoj veškeré vrtulníkové techniky na území Ruska, se proto nakonec rozhodlo pojmout program Mi-171A3 jako kooperační. Závodu KVZ byla přitom svěřena výroba podlahy kabiny a palivového systému, a to ne náhodou. Řešení podlahy kabiny s integrálními palivovými nádržemi bylo totiž pro tento stroj převzato od vrtulníku typu Mi-38, který se zde vyrábí. Produkci přídě trupu, postranních potahových panelů trupu a zádě trupu dostal zase na starost závod Progress z Arseněva. Volba na právě tento podnik rovněž nepadla náhodou, neboť jeho výrobní zařízení předtím prošlo, v rámci programu útočného vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B), modernizací, aby byl schopen vyrábět i velké díly z kompozitu. Podniku U-UAZ pak v rámci programu Mi-171A3 kromě výroby ostatních komponent draku, včetně hřbetní trupové nástavby a ocasního nosníku, připadla též finální montáž a instalace palubních systémů. Prototyp vrtulníku typu Mi-171A3 (RA-17172) brány závodu U-UAZ opustil v roce 2021 a svůj veřejný debut si odbyl na statické ukázce moskevského aerosalonu MAKS 2021, který se konal v červenci toho samého roku. Na MAKS 2021 byl přitom zmíněný stroj prezentován v konfiguraci s maketou elektro-optického pozorovacího systému typu GOES SON-M-022 vpravo od příďového podvozku, maketou pátracího světlometu typu TSL-1600 vlevo od příďového podvozku a pracovištěm operátora elektro-optického pozorovacího systému, které nalezne využití zejména při pátracích operacích, po levoboku nákladové kabiny. Trup prototyp Mi-171A3 (RA-17172) je opatřen „pevnou“ zádí s nouzovým výstupem, kterou ale bude na přání konkrétního zákazníka údajně možné nahradit nákladovými vraty. Součástí nabídky by se ale mělo stát též několik typů postranních vstupních dveří. Na pravoboku kabiny prototypu Mi-171A3 (RA-17172) se přitom nacházejí odsuvné dveře, zatímco na levoboku kabiny tohoto stroje jsou umístěny výklopné dveře s integrálními schůdky. Na zmíněném aerosalonu došlo též k podpisu smlouvy mezi konsorciem Vertolety Rossii a PAO Gazprom o strategické spolupráci při dodávkách certifikovaných sériových vrtulníků typu Mi-171A3. Zatímco konsorcium Vertolety Rossii se podpisem zmíněné smlouvy zavázalo realizací letových zkoušek prototypu, vlastní sériovou výrobou a provedením certifikace, stejně jako zřízením servisních středisek, vrtulníkového simulátoru a středisek pro výcvik letového a pozemního personálu, společnost PAO Gazprom se tímto upsala nakupováním vrtulníků typu Mi-171A3 dle aktuálních potřeb a zadáváním zakázek na provádění jejich servisu a údržby. Po završení prezentace na MAKS 2021 byl prototyp Mi-171A3 (RA-17172) předán k pozemním zkouškám. Poprvé do malé výšky nad VPD se tento stroj vznesl dne 16. prosince 2021. Přitom strávil ve vzduchu 15 min. Se zahájením sériové výroby vrtulníku typu Mi-171A3 se počítá v roce 2023. Ve výrobě by se přitom tento stroj měl udržet až do roku 2040. Vrtulník typu Mi-171A3 by se měl stát prvním vrtulníkem z řady Mi-8 (Hip) majícím typový certifikát evropského úřadu EASA a americké úřadu FAA. Prvním provozovatelem vrtulníku typu Mi-171A3 bude již zmíněná společnost Gazprom, která si předběžně objednala 16 těchto strojů. PAO Gazprom přitom plánuje vrtulníky typu Mi-171A3 používat k obsluze nalezišť nacházejících se na kontinentálním šelfu. Vrtulníky tohoto typu Gazpromu budou přitom moci sloužit nejen k přepravě osob a nákladu mezi pobřežím a námořními těžařskými plošinami, ale i k provádění pátrací a záchranné činnosti na moři. Konverzi vrtulníku typu Mi-171A3 z dopravní konfigurace na záchrannou-pátrací bude možné provádět silami technického personálu provozovatele. Hlavními odběrateli vrtulníků typu Mi-171A3 budou civilní společnosti a zahraniční zákazníci. U ozbrojených sil Ruska se tyto stroje podle všeho příliš nerozšíří, neboť v současnosti provozují velké počty relativně nových vrtulníků řady Mi-8MTV-5 a Mi-8AMT. Na světovém trhu vrtulníků pro těžaře to vrtulník typu Mi-171A3 bude mít rovněž těžké, neboť světové těžařské společnosti, které jsou navíc často nadnárodními společnostmi se západním kapitálem, dávají přednost menším typům západní provenience, jakými jsou např. evropské typy Agusta-Westland AW189 a Airbus Helicopter H175. Zmíněné stroje mají sice menší přepravní kapacitu než ruský typ Mi-171A3, před tímto typem mají však navrch v nižších provozních a pořizovacích nákladech a vyšší míře automatizace letové činnosti. Vrtulník typu Mi-171A3 bude tedy na trhu nakonec daleko více nebezpečným konkurentem pro tuzemský vrtulník typu Mi-38, který je vyráběn závodem KVZ z Kazaně, než pro vrtulníky západní výroby. Vrtulník typu Mi-38 má totiž před vrtulníkem typu Mi-171A3 jedinou přesnost. Tou je více prostorná kabina. Naproti tomu je údajně až čtyřikrát dražší. Zmíněný stroj přitom vyjde dokonce ještě dráž než těžký vrtulník typu Mi-26 (Halo). Pro mnohé zákazníky bude proto vrtulník typu Mi-171A3 daleko efektivnějším řešením než vrtulník typu Mi-38.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:   dva piloti

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Klimov VK-2500PS-03 s max. výkonem po 2 400 hp (resp. 2 500 hp v nouzovém 30 min režimu, resp. 2 700 hp v nouzovém 150 sec režimu)

Radar:        meteorologický radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu. Oblačnost je přitom zmíněný radiolokátor schopen detekovat na vzdálenost až 30 km.

Vybavení:   elektro-optický pozorovací systém typu GOES SON-M-022, instalovaný vpravo od příďového podvozku, a pátrací světlomet typu TSL-1600, instalovaný vlevo od příďového podvozku

Kapacita:    24 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 5 000 kg

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 21,50 m
Ø ocasního rotoru: 3,90 m
Celková délka: ?
Délka trupu: ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 13 000 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup: ?
Max. dolet: 1 000 km

 

 


 

Poslední úpravy provedeny dne: 16.12.2021