Typ:  exportní modifikace taktického útočného vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů

Historie:  S vývozem bitevního vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B) se počítalo již od počátku. Demonstrační prototyp exportní modifikace tohoto stroje, která vešla ve známost pod označením Mi-28NE (Havoc B), vznikl již v roce 2010. Jeho základem se konkrétně stal poslední, sedmý, předsériový exemplář vrtulníku typu Mi-28N (žlutá 38). Prvním vážným zájemcem o vrtulník typu Mi-28NE (Havoc B) se stal Irák. Iráčané si v říjnu roku 2012 závazně objednali celkem 15 těchto strojů. První tři z nich přitom formálně převzali dne 29. srpna 2014. Později si vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) typu našly též cestu k ozbrojeným silám Alžíru, Ugandy a Íránu.

Verze:

Mi-28NE (iz.2941) – základní výrobní modifikace vrtulníku typu Mi-28NE (Havoc B)

Mi-28NE (iz.2941) modifikovaný – úprava vrtulníku typu Mi-28NE (iz.2941) s instalací radiolokátoru typu N025E uvnitř kulovitého pouzdra, které se nachází nad rotorovou hlavou, a obranného komplexu typu President (exportní verze komplexu typu Vitebsk).

Mi-28NE (iz.298) – úprava vrtulníku typu Mi-28NE (Havoc B) s druhým řízením v předním kokpitu. To si přitom vyžádalo mírně (o 14 cm) zvětšit šířku a tvar přední partie trupu a zároveň ze spodní části dveří předního kokpitu, které se nacházejí na levoboku, vyjmout sendvičové pancéřování. Zmíněné dveře mají navíc větší rozměry. Okénko, které je vetknuto do dveří předního kokpitu, má větší rozměry a odlišný tvar. Jedná se o identickou konstrukci jako u modelu Mi-28UB.

Mi-28NE (iz.298) modifikovaný – pokročilá modifikace vrtulníku typu Mi-28NE (iz.298). Tento model je opatřen silnějšími 2 400 hp motory typu VK-2500-02 (na místo 2 225 hp motorů TV3-117VMA), novými protiprachovými filtry na vstupním ústrojí pohonných jednotek, novými nárazu odolnými sedačkami pilotů, novým padákovým systémem, novými listy nosného rotoru, lepší ochranou palivových nádrží, novým elektro-optickým zaměřovacím systémem typu OPS-28M (na místo typu OPS-28), zařízením umožňujícím působit v součinnosti s bezpilotními vzdušnými prostředky (UAV) a modifikovaným obranným komplexem. Obranný komplex tohoto modelu je rozšířen o laserový výstražný systém typu L370-2 a laserový rušič PLŘS s optickým navedením. Škála podvěsné výzbroje tohoto modelu je navíc rozšířena o neřízené pumy, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M342 Igla-S (RS-SA-24 Grinch), PTŘS s navedením po laserovém paprsku typu 9M120-1 (RS-AT-9 Spiral) raketového kompletu typu Ataka-VM a PTŘS s navedením po laserovém/radiolokačním paprsku typu 9M123M raketového kompletu typu Chrizantema-VM (RS-AT-15 Springer). Prototyp tohoto modelu byl široké veřejnosti poprvé prezentován na výstavě Armija 2018, která se konala v červnu roku 2018 v Kubince.

Vyrobeno:  jeden demonstrační prototyp (vznikl konverzí posledního předsériového Mi-28N) a cca 40 sériových strojů (cca 16 pro Alžír, 15 pro Irák, 1-6? pro Írán a 6 pro Ugandu)

Uživatelé:

Alžír – Dne 26. prosince 2013 si vzdušné síly Alžíru objednaly celkem 8 vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B), z toho 6 v provedení s jedním řízením a 2 v provedení se zdvojeným řízením, pro potřeby operačních zkoušek. Součástí zmíněného kontraktu se ale stala též opce na dalších 34 těchto strojů. Kromě toho kontrakt ze dne 26. prosince 2013 obsahoval též objednávku 6-ti těžkých transportních vrtulníků typu Mi-26T2 (Halo), stejně jako objednávku oprav 39-ti středně těžkých transportních vrtulníků typu Mi-8AMTŠ (Hip). Alžír si přitom vrtulník typu Mi-28NE (Havoc B) zvolil jako náhradu za vrtulníky typu Super Hind Mk.III. Jedná se o modernizované vrtulníky typu Mi-24V (Hind E) jihoafrickou společností ATE, které tehdy již byly cca 30 let staré a které bylo stále náročnější udržovat v provozuschopném stavu, už jenom proto, že společnost ATE mezitím vyhlásila bankrot. Alžíru byly nakonec všechny vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) dodány v jednotném provedení se zdvojeným řízením a radiolokátorem typu N025E nad rotorovou hlavou. První fotografie prvního „alžírského“ vrtulníku typu Mi-28NE (Havoc B) se na internetu objevila dne 30. září 2015. První dva vrtulníky tohoto typu do Alžíru dorazily, v útrobách nákladového prostoru velkokapacitního nákladního letounu typu An-124 (Condor A), dne 26. května 2016. V průběhu následujícího měsíce se flotila „alžírských“ vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) rozrostla o dalších cca šest strojů. Alžír se tak stal, po Iráku, druhým provozovatelem tohoto typu vrtulníku v celkovém pořadí. Vzdušné síly Alžíru tyto stroje krátce po převzetí nasadily do bojů s islámskými radikály ISIL u hranic s Tuniskem. Jelikož se vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) osvědčily, následně vzdušné síly Alžíru navýšily závaznou objednávku těchto strojů na 16 ks (dle některých strojů až na 20 ks). Závazná objednávka vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) měla být později dále navýšena. K tomu ale již nedošlo. Důvodem toho byla špatná servisní podpora ze strany výrobce. Vzdušné síly Alžíru tedy nakonec převzaly jen okolo 16-ti vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B). Zmíněné stroje se staly součástí vrtulníkového parku 456., 466. a 476. letky 14. pluku bitevních vrtulníků s domovskou základnou Bou Saada. Kromě toho Alžír získal oprávnění k provádění jejich údržby až do úrovně generální opravy. Provoz vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) v Alžíru se neobešel bez obtíží. S kritikou se přitom setkaly zejména problémy s chodem motorů při nasátí spalin ze střelby neřízenými rakety a při zapnutých prachových filtrech typu PZU, jejichž účinnost byla navíc shledána za nedostatečnou, stejně jako potíže s mazáním reduktoru a s přehříváním avioniky. Na druhou stranu byla Alžířany velmi ceněna vysoká odolnost tohoto stroje v boji. Ani jeden z cca 30-ti zásahů, které „alžírským“ vrtulníkům typu Mi-28NE (Havoc B) uštědřil protivník v průběhu prvního roku nasazení, totiž neskončil havárií. V jednom případě se dokonce jednalo o zásah reaktivním protitankovým granátem RPG-7 (který ale nevybuchnul). Později, někdy po roce 2017, většina „alžírských“ vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) obdržela, na místo problematických prachových filtrů typu PZU, mnohakomorové prachové filtry, které se podobají filtrům americké značky Pall Aerospace. Ty přitom mají v porovnání s filtry typu PZU vyšší účinnost, neboť jsou schopny separovat až 97 % nečistot, zatímco filtry typu PZU dokážou odlifrovat nanejvýš 70 až 75 % nečistot, a současně nesnižují výkon motorů. Zmíněné filtry jsou totiž pasivním zařízením, zatímco filtry typu PZU jsou poháněny motory. Díky tomu snižují jejich výkon o 6 %, když jsou zapnuty, resp. o 3 %, když jsou vypnuty. Na druhou stranu jsou mnohakomorové prachové filtry těžší. Jedná se přitom o první použití tohoto zařízení na operačních vrtulnících typu Mi-28 (Havoc). Později u „alžírských“ vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) prošel úpravami též obranný systém. Zmíněné stroje konkrétně obdržely instalaci modifikovaných vřetenovitých pouzder se senzory výstražného UV protiraketového systému typu L370-2-01 a výstražného laserového systému typu L140 na koncích křídla a laserového DIRCM rušiče pasivních IČ naváděcích hlavic PLŘS typu L350-5 pod ocasním nosníkem. Ve všech případech se přitom jedná o komponenty systému typu President-S. Alžír vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) používá v rámci rotací k boji s radikály ISIL u hranic s Mali, Nigerem a Tuniskem. S posledně uvedeným státem má Alžír dokonce dohodu, díky které může islámské radikály pronásledovat i přes hranice. V rámci příhraničních hlídkových misí „alžírské“ vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) zajišťují mimo jiné ochranu kritické infrastruktury, včetně ropných a nerostných nalezišť. Taktika jejich nasazení je přitom založena na tzv. „volném lovu“.

Irák – V říjnu roku 2012 si ozbrojené síly Iráku závazně objednaly celkem 15 vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B). Součástí zmíněného kontraktu se ale stala též objednávka 28-ti bitevních-výsadkových vrtulníků typu Mi-35M (Hind J). Podpis zmíněné objednávky nepředcházela zdlouhavá jednání, jak je tomu obvyklé. Pro ozbrojené síly Iráku bylo totiž pořízení bojových vrtulníků naléhavé, neboť právě tedy bojovaly s islámskými radikály ISIL, zatímco pro Rusko se jednalo o lákavou příležitost ověřit vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) v reálném boji a podpořit jejich další prodej. Prvních jedenáct těchto strojů bylo dokončeno v provedení s jedním řízením. Od vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B), které byly dodávány Ruskému VVS, se „irácké“ Mi-28NE (Havoc B) odlišovaly pouze instalací odlišného identifikačního systému a systému pro přenos dat. Důvodem toho byla skutečnost, že se jednalo o vrtulníky, které měly být původně dodány Ruskému VVS. Čtyři z nich navíc obdržely instalaci radiolokátoru typu N025E. Vzhledem k tomu, že všechny vrtulníky typu Mi-28N (Havoc B), které se tehdy nacházely ve výzbroji Ruského VVS, instalaci radaru stále ještě postrádaly, zmíněné stroje se staly vůbec prvními radarem vybavenými sériovými vrtulníky z řady Mi-28 (Havoc). Zbylé čtyři vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) z irácké zakázky vycházely z modelu Mi-28UB se zdvojeným řízením. První tři „irácké“ Mi-28NE (Havoc B) brány závodu Rostvertol z Rostova na Donu opustily v létě roku 2014. Jeden z nich se pak stal součástí statické ukázky při oslavách 75. let výročí založení výrobního závodu Rostvertol, které se konaly dne 1. července 2014. Závodní zkoušky těchto prvních tří sériových exemplářů exportního modelu Mi-28NE (Havoc B) se podařilo završit na konci srpna téhož roku. Poté byly zmíněné stroje částečně demontovány, aby mohly být naloženy do nákladového prostoru velkokapacitního nákladního letounu typu An-124-100 (Condor). Do Iráku přitom letoun typu An-124-100 (Condor) se zmíněnými vrtulníky na palubě dorazil dne 28. srpna toho samého roku. Iráčané tyto stroje formálně převzali den nato. Ke svému prvnímu letu na území Iráku se vrtulník typu Mi-28NE (Havoc B) vydal v září roku 2014. Dodávka dalších dvou vrtulníků tohoto typu byla uskutečněna dne 1. února 2015. V tomto případě se jednalo o první dva ze čtyř vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) v provedení s radiolokátorem typu N025E nad rotorovou hlavou. Všech jedenáct vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) v provedení s jedním řízením bylo vzdušným silám Iráku dodáno do konce roku 2015. Tomu následovala dodávka vrtulníků se zdvojeným řízením. Zatímco první dva z nich do Iráku dorazily dne 28. června 2016, dodávka zbylých dvou vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) se zdvojeným řízením byla uskutečněna dne 8. července toho samého roku. Všech 11 vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) vzdušných sil Iráku v provedení s jedním řízením obdrželo nástřik nepravidelných polí dvou odstínů pískové barvy na horních plochách a světle modré na dolních plochách. Zmíněné stroje přitom našly uplatnění při přímé palebné podpoře pozemních jednotek. Naproti tomu všechny čtyři „irácké“ vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) se zdvojeným řízením obdržely tmavě zelený nátěr. Tyto stroje byly zase určeny k podpoře speciálních sil a k nočním operacím. Provozovatelem všech zmíněných strojů se stala 28. letka bojových vrtulníků armádního letectva s domovskou základnou Al Kut, která se nachází jihovýchodně od Bagdádu. Část z nich byla však dislokována na jiných základnách. Do bojů s islámskými radikály ISIL se zapojily již první dodané Mi-28NE (Havoc B), a to krátce poté, co se ocitly na území Iráku. Na bojovém nasazení těchto strojů se podílel velký počet ruských specialistů. Rusové přitom Iráčanům vypomáhali i s plánováním misí a taktikou nasazení. K prvním bojovým misím navíc zmíněné vrtulníky vyrážely s ruskými posádkami v kokpitech. Toto první bojové nasazení vrtulníku typu Mi-28NE (Havoc B) bylo velmi intenzivní a probíhalo vesměs za denních podmínek. Díky těmto strojům se Iráčanům podařilo poměrně rychle vyčistit od islamistů města Fallúdža a Ramádí. Z videí z nasazení „iráckých“ vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B), která byla zveřejňována iráckým ministerstvem obrany, bylo možné vypozorovat, že tyto stroje k útokům na pozice islamistů používaly všechny typy zbraní ze svého arsenálu. Kuli nízké rozlišovací schopnosti zaměřovací optiky musely ale posádky vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) na pozice islamistů útočit prakticky výhradně z přímého visuálního kontaktu, tedy ze vzdálenosti, ve které se nacházely v dostřelu jejich zbraní. Nasazení „iráckých“ Mi-28NE (Havoc B) proti ISIL měly ale sužovat též potíže s avionikou v důsledku přehřívání a prašnosti. Intenzivně byly tyto stroje provozovány pouze do konce roku 2020. Poté totiž Irák opustila většina ruských poradců, aby mohla vypomáhat ruskému kontingentu v Sýrii. Kromě toho začal provoz „iráckých“ Mi-28NE (Havoc B) sužovat fatální nedostatek náhradních dílů, což vedlo k jejich postupnému odstavování. Teprve až v roce 2022 byla část z nich za asistence výrobce zpětně uvedena do provozu. Do dalšího osudu „iráckých“ Mi-28NE (Havoc B) ale neblaze zasáhla též „speciální vojenská operace“, jak je v Rusku oficiálně nazývána invaze na Ukrajinu, která byla zahájena dne 24. února 2022. Intenzivní nasazení ruských ozbrojených sil na Ukrajině totiž ruský letecký průmysl plně vytížilo plněním tuzemských zakázek, což vedlo k tomu, že se provoz „iráckých“ Mi-28NE (Havoc B) ocitl zcela bez servisní podpory ze strany výrobce. V roce 2023 se proto Iráčané začali poohlížet po novém bojovém vrtulníku v Evropě a v USA. Kromě toho se začaly objevovat zvěsti o úvahách zpětného prodeje všech „iráckých“ Mi-28NE (Havoc B) Rusku. Do dnešních dnů ozbrojené síly Iráku provozují pouze ty exempláře vrtulníku typu Mi-28NE (Havoc B), které slouží k podpoře speciálních jednotek. Přitom se očekává, že i ty budou v dohledné době vyřazeny a následně nahrazeny novým typem bojového vrtulníku.

Irán – Írán se stal, po Iráku, Alžíru a Ugandě, čtvrtým provozovatelem tohoto typu vrtulníku v celkovém pořadí. O íránském kontraktu na vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) nebyly zveřejněny žádné oficiální informace. V minulosti se však objevily zprávy, že si Írán plánuje pořídit až 40 vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B), jako náhradu za letité vrtulníky typu AH-1 Cobra americké výroby. K podpisu dohody ohledně dodávek vrtulníků typu Mi-28NE přitom došlo v září roku 2023, v rámci návštěvy Ruského ministra obrany S.K. Šojgua Teheránu. Součástí zmíněné dohody se ale staly též dodávky bojových letounů typu Su-35SE (Flanker M) Íránu a íránských balistických střel krátkého dosahu typu Fateh-110 a Zolfaghar (IR-SS-1) Rusku. Krátce nato, v listopadu toho samého roku, bylo zástupcem ministra obrany Íránu oznámeno, že byla završena jednání s ruskou stranou ohledně dodávek letounů typu Jak-130 (Mitten) a Su-35SE (Flanker M) a vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B). Převzetí prvních vrtulníků tohoto typu Íránci bylo neoficiálně oznámeno v lednu roku 2026. Ten samý měsíc se na internetu objevila první videa zachycující vrtulník typu Mi-28NE (Havoc B) za letu nad Teheránem, podle všeho při letových zkouškách. Prakticky ve stejnou dobu na internet unikly fotografie jednoho z těchto strojů v hangáru. Podle všeho se jednalo o hangár společnosti PARS (Pars Aerospace Services Company), která sídlí na teheránském mezinárodním letišti Mehrabad a která je napojena na Islámské revoluční gardy (IRGC). Zde je zřejmě prováděna zpětná montáž dodaných vrtulníků. Kolik bylo vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B) Íránu dodáno, není známo. Dle některých zdrojů se však mělo jednat až o šest strojů. „Íránské“ Mi-28NE (Havoc B) jsou opatřeny tzv. digitální kamufláží. Zatímco spodní plochy těchto strojů mají světle modrý nástřik, jejich horní plochy jsou pokryty nepravidelnými poli tří odstínů pískové majícími podobu tzv. pixelů.

Uganda – V roce 2022 Rusko ozbrojeným silám Ugandy dodalo šest vrtulníků typu Mi-28NE (Havoc B). Tím se Uganda stala třetím provozovatelem tohoto typu vrtulníku v celkovém pořadí. Přitom se jednalo o stroje, které mělo původně odebrat Ruské VVS. VVS je ale nakonec nepřevzalo proto, aby mohly být uvolněny právě na vývoz do Ugandy. Dodávka zmíněných strojů byla přitom realizována v rámci ruské podpory armády Ugandy. „Ugandské“ Mi-28NE (Havoc B) mají upravené chladiče výtokových motorových plynů a jsou provozovány letkou Cobra ze základny Entebbe, hlavní letecké základny vzdušných sil Ugandy, po boku vrtulníků typu Mi-24V (Hind E) a Mi-24PN. V červnu roku 2022 byly vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) na své domovské základně prezentovány prezidentovi Ugandy. Mezitím bylo pro všechny vrtulníky ruské výroby na letišti Nakasongola zřízeno opravárenské centrum, které umožňuje provádět jejich údržbu až do úrovně generální opravy. Zpočátku byly vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) ze stavu letky Cobra používány k výcviku letového a pozemního personálu. Z tohoto důvodu byly na prvních snímcích a videích v jejich kokpitech viděny ruské posádky. Podle všeho se jednalo o piloty společnosti Rosoboronexport, neboť na sobě měli kombinézy pískové barvy typické pro posádky právě této ruské exportní společnosti. V lednu roku 2024 byl jeden „ugandský“ Mi-28NE (Havoc B) ztracen v průběhu přeletu na předsunutou základnu nacházející se nedaleko hranic s Demokratickou republikou Kongo. K ztrátě zmíněného stroje konkrétně došlo nárazem do budovy při letu v přízemní výšce. Pro vzdušné síly Ugandy vrtulníky typu Mi-28NE (Havoc B) představují výrazný kvalitativní skok. Z tohoto důvodu plánují pořízení dalších těchto strojů.

Posádka:    pilot a operátor zbraňových systémů nebo pilot (v provedení s jedním řízením) a druhý pilot/ operátor zbraňových systémů (v provedení se zdvojeným řízením)

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117VMA s max. výkonem po 2 225 hp (v případě strojů z prvních výrobních sérií) nebo dva turbohřídelové motory typu Klimov VK-2500-02 s max. výkonem po 2 400 hp, resp. po 2 700 hp v mimořádném 2,5 min režimu

Radar:         přehledový impulsní dopplerovský radiolokátor typu N025E se zorným polem 360°, instalovaný uvnitř kulovitého krytu nacházejícího se nad hlavou nosného rotoru. Zmíněný radiolokátor má dosah 20 km a najednou je schopen sledovat 4 cíle. Radarem typu N025E jsou vybaveny pouze některé sériové exempláře tohoto stroje

Kapacita:    možnost nouzové přepravy 2 až 3 osob uvnitř nevelkého prostoru, který se nachází v zadní části trupu

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OPS-28 Tor (mohutné válcovité pouzdro nacházející se pod špicí trupu) se zorným polem ±110° v horizontální a -45° až +30° ve vertikální rovině, elektro-optický navigační systém typu TOES-521 (nevelké kulovité pouzdro umístěné pod špicí trupu, přímo před mohutným válcovitým pouzdrem systému Tor) a rádiová-povelová jednotka typu I-256 (náprstkovitý kryt vybíhající směrem dopředu ze špice trupu). Systém typu OPS-28 se sestává z IČ senzoru, TV kamery, která pracuje i za nízké úrovně osvětlení, a laserového dálkoměru a slouží pro vyhledávání a sledování pozemních cílů a navádění PTŘS. Cíl typu tank je přitom optika tohoto systému schopna zachytit na vzdálenost 7 km. Systém typu TOES-521 zase slouží pro sledování povrchu země v průběhu letu v přízemní výšce za nočních podmínek. Jeho součástí se přitom stal IČ senzor a TV kamera. Za pomoci systému I-256 jsou pak předávány naváděcí povely letící PTŘS.

                  - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém typu L150-28 Pastel (toto zařízení využívá tři antény, z nichž dvě se nacházejí na bocích přední části trupu, přímo za krytem systému typu TOES-521, a jeden na odtokové hraně SOP), výstražný laserový systém typu L140 Otklik (toto zařízení využívá dva páry senzorů, z nichž jeden se nachází na přídi a jeden na zádi odnímatelných koncových křídelních vřetenovitých kontejnerů) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26S-01 (ty jsou vestavěny, po dvou, do boků obou odnímatelných koncových křídelních vřetenovitých kontejnerů)

Výzbroj:     jedna dálkově ovládaná střelecká věž typu NPPU-28 s jedním pohyblivým dálkově ovládaným 30 mm kanónem typu 2A42 s odměrem ±110°, elevací +13°, depresí -40° a zásobníkem na 250 nábojů, instalovaná na břichu špice trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 920 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových závěsnících – odpalovací rámy s osmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9M114 (max. 2 ks) protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (RS-AT-6 Spiral), odpalovací rámy s osmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9M120/9M220 Ataka (max. 2 ks) protitankového raketového kompletu typu 9K113M Šturm-VM (RS-AT-9 Spiral), moduly typu Strelec-V se dvěma přepravně-startovacími kontejnery s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M39 Igla-V (RS-SA-18 Grouse) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L1 (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvojhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks) a 450 l PTB typu PTB-450 (max. 4 ks)

Poslední úpravy provedeny dne: 19.3.2026