Mil Mi-8MTV (‘Hip H’)

Typ:  pokročilá modifikace středně těžkého transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H)

Určení:  přeprava nákladu a osob, shoz výsadku, odsun raněných a přímá palebná podpora pozemních jednotek

Odlišnosti od modelu Mi-8MT (Hip H):

- instalace motorů typu TV3-117VM, které mají vyšší výkonnost ve velkých nadmořských výškách a v prostředí s vysokou teplovou vzduchu, na místo motorů typu TV3-117MT

- instalace úchytů pro vnější přídavné pancéřové pláty s tloušťkou 5 mm po stranách přídě trupu, v oblasti pod postranními okénky pilotní kabiny. U modelu Mi-8MT nebylo vnější pancéřování standardní součástí vybavení.

- modifikované palivové nádrže zavedením výplně z polyuretanové pěny zamezující výbuchu při případném průstřelu

- zesílená konstrukce některých palubních systémů (kuli vyšší rezistenci vůči bojovému poškození)

- zvýšený počet výmetnic klamných cílů typu ASO-2V-02 ze čtyř na šest. Výmetnice klamných cílů jsou u tohoto modelu navíc uchyceny k bokům zadní části trupu, v oblasti za hlavním podvozkem. Naproti tomu u modelu Mi-8MT se jejich instalace nacházela pod ocasním nosníkem.

- instalace úchytů pro odnímatelné vnější chladiče výstupních motorových plynů typu EVU. U modelu Mi-8MT zmíněné chladiče nebyly standardní součástí vybavení.

- instalace střeliště s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu PKT na místo prostředního horního okénka nacházejícího se na „špici“ trupu a v nouzovém výstupu vetknutém do pravého křídla dvoudílných záďových nákladových vrat. U modelu Mi-8MT nebyly pohyblivé kulomety standardní součástí výzbroje.

Historie:  Zdaleka nejvíce masového nasazení se vrtulníky řady Mi-8T (Hip C) a Mi-8MT (Hip H) dočkaly při sovětské invazi do Afghánistánu, která byla zahájena v roce 1979 a ukončena v roce 1989. Nasazení vrtulníků této řady ve zmíněném konfliktu umožnilo odhalit některé jejich nedostatky. Konkrétně přitom šlo o nedostatečnou ochranu před postřelováním z ručních palných zbraní a přenosných protiletadlových raketových kompletů a nedostatečnou výkonnost pohonného systému pro činnost v horkých vysokohorských oblastech. Zatímco první uvedené bylo vyřešeno zesílením pancéřové ochrany, zavedením kulometné obranné výzbroje a instalací chladičů výstupních motorových plynů typu EVU, výmetnic klamných cílů typu ASO-2V-02 a IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick), na nedostatečnou výkonnost ve vysokohorských a horkých oblastech sovětský průmysl zareagoval modifikací motoru typu TV3-117MT ze zlepšenými výškovými charakteristikami. Práce na zmíněném motoru, který vešel ve známost jako TV3-117VM, byly zahájeny na počátku 80. let. Motor typu TV3-117VM měl sice za normálních podmínek identický výkon jako motor typu TV3-117MT, ve výšce 1 000 m a při teplotě 40°C nicméně podával výkon 1 700 hp. Naproti tomu výkon motoru typu TV3-117MT za těchto podmínek činil pouhých 1 420 hp. Díky instalaci systému pro vstřikování vody do kompresoru, byl motor typu TV3-117VM navíc schopen krátkodobě podávat výkon až 2 200 hp. Palubní zásobník pojal 32 l destilované vody dokázal udržet chod motorů v mimořádném režimu po dobu dvou minut. To bylo dostačující pro vzlet nebo přistání na ploše nacházející se ve velké nadmořské výšce. Modifikace vrtulníku typu Mi-8MT (Hip H) poháněná motory typu TV3-117VM vešla ve známost jako Mi-8MTV (Hip H). Jelikož byly motory typu TV3-117VM přednostně určeny pro bitevní vrtulníky řady Mi-24 (Hind), první exemplář tohoto modelu se nakonec do oblak poprvé vydal až v září roku 1986. Protože záměna motorů typu TV3-117MT motory typu TV2-117VM sebou přinesla vzrůst statického dostupu z 3 500 m na 4 000 m a dynamického dostupu z 5 000 m na 6 000 m, v roce 1988 byl vrtulník typu Mi-8MTV (Hip H) zařazen do výrobního programu závodu KVZ (č.387) z Kazaně. Bojové útvary Armádního letectva své první Mi-8MTV (Hip H) převzaly ten samý rok, tedy pouhý rok před ukončením afghánské ozbrojené kampaně.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  SSSR, Rusko

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117VM s max. výkonem po 1 900 hp, resp. po 2 100 hp v mimořádném krátkodobém režimu

Kapacita:    20 až 24 vojáků, 12 ležících raněných s jedním zdravotníkem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladového prostoru s rozměry 5,34 m x 2,25 m x 1,80 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

Vybavení:   - zaměřovací: jeden střelecký kolimátor typu PKV (jeho instalace se nachází před sedadlem pilota) a jeden optický bombardovací zaměřovač typu OPB-1R (jeho instalace se nachází na pracovišti druhého pilota)

                    - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (po jedné drobné anténě s tvarem trojúhelníku na břichu přední části trupu, přímo před příďovým podvozkem, a pod ocasním nosníkem, přímo za ocasní ostruhou), IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) (nevelký válcovitý kryt tohoto zařízení se nachází na hřbetu trupu, přímo za kapotou APU typu Al-9V) a šest výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů ASO-2V-02 (po třech na obou bocích trupu, v oblasti za hlavním podvozkem)

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 500 kg, přepravovaná na šesti závěsnících nacházejících se pod odnímatelnými postranními trupovými nosníky z trubkové příhradoviny – šest raketových bloků typu UB-16-57U (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), šest raketových bloků typu UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), šest raketových bloků typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm), čtyři střelecké kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), šest neřízených pum o hmotnosti 100 kg, čtyři neřízené pumy o hmotnosti 250 kg, dvě neřízené pumy o hmotnosti 500 kg nebo dvě zápalné nálože typu ZB-500 o hmotnosti 500 kg. Do prostředního horního okénka nacházejícího se na „špici“ trupu a do nouzového výstupu vetknutého do pravého křídla dvoudílných záďových nákladových vrat tohoto stroje lze nainstalovat palebný post s pohyblivým 7,62 mm kulometem typu PKT.

Poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2017