PAK-AA
V srpnu roku 2017 byly Ministerstvem obrany Ruska objednány vědecko-výzkumné práce (NIR), jejichž cílem bylo definování celkové koncepce a technických specifikací vysokorychlostního nástupce bitevních vrtulníků řady Mi-28N (Havoc B) a Ka-52 (Hokum B). Požadovaný stroj vešel ve známost jako SBV (Skorostnoj boevoj vertolet = rychlostní bojový vrtulník) a měl dosahovat rychlosti nejméně 400 km/h. Se završením NIR na zmíněné téma se počítalo na konci roku 2018. Poté měl program SBV přejít do fáze zkušebně-konstrukčních prací (OKR), v rámci které měly být postaveny a otestovány prototypy tohoto stroje. OKR na téma SBV měly přitom zabrat přibližně čtyři roky. Se zahájením produkce zmíněného stroje se počítalo okolo roku 2023. Na vlastním návrhu vrtulníku typu SBV přitom pracovala MVZ M.L. Mila i JSC N.I. Kamova. Zatímco typ z dílny M.L. Mila počítal s klasicky uspořádaným nosným systémem, konstrukční tým N.I. Kamova pro svůj stroj tradičně zvolil nosný systém, který se sestával ze dvou souosých protiběžných rotorů. Společným znakem pro oba navrhované typy bylo použití mohutného křídla. Křídlo těchto strojů mělo totiž odlehčovat nosný rotor při vysokých rychlostech. Naproti tomu křídlo vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B) a Ka-52 (Hokum B) slouží pouze k nesení podvěsné výzbroje, a proto má malé rozměry. Vrtulník typu SBV měl ale obdržet též zcela novou avionikou. Avionika instalována na stávající vrtulníkové technice byla totiž shledána za nekonkurenceschopnou. Zmíněný stroj měl být přitom vybaven mimo jiné novým radiolokátorem a novým elektro-optickým zaměřovacím systémem. Součástí zbraňového systému vrtulníku typu SBV se měla stát nová naváděná protizemní střela typu 9A7755 (LMUR/iz.305) s dosahem větším než 15 km. Dosah řízených střel raketových kompletů typu Ataka (RS-AT-9 Spiral) a Vichr (SBV (RS-AT-16 Scallion) vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B) a Ka-52 (Hokum B) přitom činí pouhých 6 až 8 km. Naváděcí systém střely typu LMUR navíc pracuje na principu „vystřel a zapomeň“. Kromě toho měl být vrtulník typu SBV vybaven systémem pro výstrahu před srážkou se zemí a systémem syntetického vidění. Ani jeden z těchto dvou systémů přitom nebyl nikdy předtím instalován na žádném vrtulníku ruské výroby. Na konci října roku 2018 na veřejnost unikly nákresy návrhu vrtulníku typu SBV z dílny JSC N.I. Kamova. Konstrukční tým zmíněné konstrukční kanceláře přitom tento stroj pojal jako jakýmsi hybrid vrtulníku s proudovým letounem s kachním uspořádáním nosných ploch. Vrtulník typu Kamov SBV měl zploštěný trup, který plynule přecházel v dolnoplošně uspořádané deltakřídlo se zalomenou šípovou náběžnou hranou a přímou odtokovou hranou. Křídlo doplňovaly lichoběžníkové kachní plošky, zdvojená lichoběžníková SOP a mohutná zdvojená lichoběžníková kýlovka. Zdvojená SOP a zdvojená kýlovka byla přitom uchycena k horizontálním ploškám, které navazovaly na kořeny odtokové hrany křídla. Vrtulník typu Kamov SBV měl dvoumístnou kabinu posádky se sedadly vedle sebe alá Ka-52 (Hokum B). Špici trupu tohoto stroje tvořil dielektrický kryt radiolokátoru s oválným průřezem. Nosný systém vrtulníku typu Kamov SBV se sestával ze dvou třílistých protiběžných souosých rotorů. Jejich hlavy a hřídele byly opatřeny aerodynamickými kryty. Nosné rotory vrtulníku typu Kamov SBV roztáčela dvojice proudových nebo dvouproudových motorů neznámého typu. Instalace pohonných jednotek se přitom nacházela uvnitř gondol, které byly uchyceny k bokům zadní části trupu, přímo nad křídlem. Zmíněné motory měly podle všeho svůj výkon převádět na nosné rotory pouze při vzletu a přistání a při nízkých rychlostech. Při vysokých rychlostech měly být nosné rotory vrtulníku typu Kamov SBV nejspíš roztáčeny autorotací, obdobně jako nosné rotory vírníku. Dle výpočtů měly být proudové motory tomuto stroji schopny udělit rychlost až 700 km/h. Vzletové a přistávací zařízení vrtulníku typu Kamov SBV tvořil zatahovatelný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Výzbroj tento stroj měl přepravovat uvnitř dvou rozměrných trupových zbraňových šachet a na šesti křídelních závěsnících. Konstrukční tým JSC N.I. Kamova patrně projekt vrtulníku typu SBV zpracoval též v dopravní verzi s kabinou cestujících v přepracované přední části trupu. V listopadu roku 2018 na veřejnost prosákla zpráva, že Ministerstvo obrany nakonec dalo přednost konzervativněji pojatému návrhu vrtulníku typu SBV z dílny MVZ M.L. Mila, který sliboval rychlost 400 km/h. Na výstavě Armija 2020, která se konala v srpnu roku 2020, bylo oznámeno, že by prototyp tohoto stroje mohl být dokončen už v roce 2027. Se zahájením dodávek sériových rychlostních vrtulníků SBV se počítalo na přelomu 20. a 30. let. Realizace se ale vrtulník typu Mil SBV nakonec nedočkal. Zájem o rychlý bitevní vrtulník ze strany ruských ozbrojených sil tím nicméně neutichl, a to i přesto, že nasazení této techniky ve „speciální vojenské operaci“, jak ve v Rusku oficiálně nazývána invaze na Ukrajinu, která byla zahájena dne 24. února 2022, již od počátku provázejí značné ztráty a že jsou zde k útokům na pozemní cíle používány zejména podstatně levnější bezpilotní vzdušné prostředky. To dokládá nový program PAK-AA (Perspektivnyj Aviacionnyj Komplex Armija Aviacii = perspektivní letecký komplex armádního letectva), jehož produktem má být rychlý nástupce bitevních vrtulníků řady Mi-28N (Havoc B) a Ka-52 (Hokum B). Široká veřejnost se přitom mohla o zmíněném programu poprvé dozvědět z výroční zprávy konstrukční kanceláře Fazotron-NII. Ve zmíněné výroční zprávě se totiž bylo možné dočíst, že součástí vývojových plánů této konstrukční kanceláře na rok 2025 je vývoj radiolokátoru pro perspektivní armádní platformu, tedy pro PAK-AA. Jakékoliv bližší informace o zmíněném programu nejsou zatím bohužel známy, stejně jako to, zda na perspektivním bitevním vrtulníku pro Armádní letectvo pracuje Mil nebo Kamov. Lze však předpokládat, že se do programu PAK-AA zapojily oba zmíněné subjekty.
Poslední úpravy provedeny dne: 24.8.2025