Mil Mi-26T2V (‘Halo’)          

Typ:  pokročilá modifikace těžkého transportního vrtulníku typu Mi-26 (Halo A)

Určení:  přeprava osob a nákladu a odsun raněných

Odlišnosti od vrtulníku typu Mi-26 (Halo A):

- instalace automatizovaného letového-navigačního komplexu typu NPK-90-2V na místo původního navigačního vybavení. Počet členů letové posádky přitom zůstal zachován.

- instalace digitálního spojovacího komplexu typu KSS-26T2V na místo původního spojovacího vybavení. Součástí zmíněného komplexu je kromě radiostanic pro zabezpečenou komunikaci s pracovními frekvencemi 2 až 400 MHz též systém satelitní navigace, který je kompatibilní s ruským systémem GLONASS i americkým systémem GPS.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny letové posádky. Součástí přístrojového vybavení kabiny letové posádky tohoto modelu jsou nové MFD typu MFI-10-7V (dva na palubní desce pilotů, jeden na pracovišti navigátora a jeden na pracovišti palubního mechanika).

- instalace nových sedadel, které jsou odolné vůči nárazu, uvnitř kabiny posádky

- instalace nového vnějšího osvětlení umožňujícího použití brýlí nočního vidění (NVO) typu GEO-ONV-1-01 3. generace z dílny Geofyzika-NV

- instalace obranného komplexu typu L370E26L Vitebsk, který se sestává z výstražného RL systému typu L150-28M.26, výstražného laserového systému typu L370-2-01, výstražného UV protiraketového systému typu L370-2-01, směrového laserového rušiče pasivních IČ naváděcích hlavic PLŘS typu L370-5L a 14-ti výmetnic 14-ti 50 mm klamných cílů typu UV-26M. Většina komponent komplexu typu Vitebsk je přitom umístěna uvnitř dvou párů tandemově uspořádaných konformních kontejnerů, které jsou uchyceny k bokům střední části trupu. Zatímco ten přední se nachází přímo za předními postranními vstupními dveřmi, zadní pár kontejnerů komplexu typu Vitebsk je umístěn přímo nad hlavním podvozkem. Přední kontejnery přitom ukrývají po jedné hlavici IČ rušiče typu L370-5L a po dvou senzorech výstražného UV protiraketového systému typu L370-2-01, po jednom pro přední a zadní polosféru. Do boků každého ze zadních kontejnerů je zase vestavěno sedm výmetnic klamných cílů.

Historie:  Vrtulník typu Mi-26T2V vzešel z modernizačního programu vrtulníků typu Mi-26 (Halo A) ze stavu Ruského VVS. Zmíněný model vychází z exportního modelu Mi-26T2 a od modelu Mi-26 (Halo A) se odlišuje prakticky pouze modernizovanou avionikou a obranným systémem. Základem nové avioniky, která vrtulníku typu Mi-26T2V umožňuje působit i v noci a za ztížených meteorologických podmínek, se přitom stal automatizovaný letový-navigační komplex typu NPK-90-2V. Zmíněný komplex umožňuje provádět automatický vzlet, let po stanovené trati, přiblížení na přistání i vlastní přistání. Traťové body lze ale do paměti tohoto komplexu zadávat pouze před vzletem. V průběhu letu je již nelze měnit. Součástí zmíněného komplexu totiž není výpočetní systém, který by umožňoval provádět kompletní přeplánovaní letu. Zavedení takového systému do vybavení vrtulníku typu Mi-26T2V přitom znemožňuje nízká efektivita akčních členů v ovládání nosného rotoru tohoto stroje. Díky tomu totiž dokáže prolétnout zadanými navigačními body pouze na velkých poloměrech a ve velkých výškách. Přestože měl komplex typu NPK-90-2V umožnit snížit počet členů posádky tři osoby, vrtulníky typu Mi-26T2V nadále létají, stejně jako vrtulníky typu Mi-26 (Halo A), s pětičlennou letovou posádkou. Důvodem toho je skutečnost, že avionika tohoto modelu není zdaleka tak pokročilá, jak se počítalo. Tak např. nové MFD, které se nacházejí na pracovišti pilotů, navigátora a palubního mechanika vrtulníku typu Mi-26T2V, fungují pouze jako zobrazovače. Interiér kabiny tohoto modelu je nicméně uzpůsoben k použití brýlí nočního vidění. Obměnou prošlo též spojovací vybavení. Spojovací vybavení vrtulníku typu Mi-26T2V je přitom soustředěno do komplexu typu KSS-26T2V, který obsahuje mimo jiné též systém satelitní navigace. Obranné vybavení tohoto stroje je zase součástí komplexu typu L370E26L Vitebsk. Prototyp vrtulníku typu Mi-26T2V (žlutá 3112) vznikl, v prostorách závodu Rostvertol z Rostova na Donu, konverzí vrtulníku Mi-26 (v.č. 34001212157). Zmíněný stroj byl postaven v roce 1988 a až do roku 2012, kdy byl odstaven na letišti Danielovo (Joškar-Ola), byl provozován (jako žlutá 97) letectvem Pohraniční stráže v arktických oblastech. Do Rostova byl přitom přepraven, za účelem opravy a následné konverze na prototyp modelu Mi-26T2V, v květnu roku 2015. Do oblak se prototyp Mi-26T2V (žlutá 3112) napoprvé vydal dne 18. srpna 2018. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na výstavě Armija-2018, která se konala ten samý měsíc na letišti Kubinka. Před zmíněnou prezentací ale vykonal sérii zkušebních letů na testovacím letišti MVZ M.L. Mila. Na počátku března roku 2019 bylo oznámeno, že má vrtulník typu Mi-26T2V již za sebou předběžné zkoušky. Předběžnými zkouškami přitom prototyp tohoto stroje prošel na testovací základně MVZ M.L. Mila, Tomilino. Na další etapě letových zkoušek prototypu vrtulníku typu Mi-26T2V se již podílelo 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. Mezitím, v březnu roku 2019, bylo náměstkem Ministra obrany Ruské federace oznámeno, že bude pro VVS zakoupeno 10 vrtulníků typu Mi-26T2V z novovýroby. Součástí plánů se ale stalo též dopracování části již provozovaných vrtulníků typu Mi-26 (Halo A) na tento standard v rámci modernizačního programu. Do výroby nejen vrtulníku typu Mi-26T2V, ale i všech vrtulníků řady Mi-26 (Halo A), nicméně neblaze zasáhla ruská podpora proruských ukrajinských separatistů, ruská anexe Krymu z první poloviny roku 2014 a ruská invaze na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývaná „speciální vojenská operace“, která byla započata dne 24. února 2022. Pohon modernizovaného vrtulníku typu Mi-26T2V totiž obstarávají, stejně jako v případě všech předchozích verzí vrtulníku typu Mi-26 (Halo A), motory typu D-136, jejichž výrobce se po rozpadu SSSR náhle ocitl právě na Ukrajině. Rusko je proto nuceno všechny nově vyrobené vrtulníky řady Mi-26 (Halo A) opatřovat buďto motory, které se mu podařilo předtím naskladnit do zásoby, nebo „kanibalizovanými“ motory z odstavených vrtulníků. Z tohoto důvodu VVS svůj první vrtulník typu Mi-26T2V převzalo až v říjnu roku 2023. Do budoucna se proto pro vrtulníky této řady počítá s novým motorem tuzemské výroby. Dle původních plánů měly být tyto stroje opatřeny motory typu PD-12V. Motor typu PD-12V měl přitom využívat jádro z dvouproudového motoru typu PD-14, pohonné jednotky dopravního letounu typu MS-21. Zástavba zmíněných motorů do draku vrtulníku typu Mi-26 (Halo) na místo motorů typu D-136 měla být možná bez jakýchkoliv zásahů do jeho konstrukce. Motor typu PD-12V měl mít výkon 11 500 hp, resp. 14 000 hp v krátkodobém nouzovém režimu, a v porovnání s motorem typu D-136 měl mít nižší spotřebu (o 18 %), menší nároky na údržbu a lepší charakteristiky ve velkých nadmořských výškách a v prostředí s vysokou okolní teplotou vzduchu. Někdy v roce 2023 ale před motorem typu PD-12V dostal přednost motor typu PD-8V, který zase není ničím jiným, než derivátem motoru typu PD-8. Zmíněný motor je vyvíjen pro letouny typu Be-200 a SSJ100 a využívá technická řešení již zmíněného motoru typu PD-14. S motorem typu PD-8V se přitom počítá nejen pro nově vyrobené vrtulníky, ale i pro již provozované vrtulníky řady Mi-26 (Halo). V současnosti výrobce pracuje též subverzi vrtulníku typu Mi-26T2V uzpůsobené pro činnost v arktických oblastech, tedy v oblastech s velmi nízkými teplotami okolního vzduchu, špatnou viditelností, krátkým dnem a dlouhou nocí a špatným pokrytím navigačními satelity. Zmíněný model vešel ve známost jako Mi-26T2VA a bude sloužit k zásobování arktických vojenských základen. Vrtulník typu Mi-26T2VA bude mít modifikovanou palubní pomocnou energetickou jednotku (APU) typu TA-14. Zmíněná APU bude přitom napájet elektrickou energií palubní systémy při stání na zemi a bude schopna pracovat za okolních teplot až -60°C. Kromě toho bude zdrojem horkého vzduchu pro vyhřívání kabiny, motorů a reduktoru před vzletem. To přitom vrtulníku typu Mi-26T2A umožní být připraven k okamžitému vzletu i na arktických základnách bez jakékoliv letištní infrastruktury po dobu až několika hodin. Bez systému pro trvalé vyhřívání motorů a reduktoru horkým vzduchem by totiž po delším stání na mraze jejich vyhřátí na provozní teplotu trvalo nějakých 10 až 15 min. Veškeré hadice hydraulického, palivového a olejového systému vrtulníku typu Mi-26T2A budou navíc zhotoveny z Teflonu, který má na rozdíl od pryže vysokou odolnost vůči mrazu. Kromě toho bude kabina tohoto stroje opatřena silnou tepelnou izolací. Posádka tohoto stroje bude mít k dispozici oranžově zbarvené ponorné obleky typu MSK, které jim mají v nouzových situacích umožnit přežít v chladné vodě. Kuli většímu pohodlí budou tyto obleky řešeny jako klimatizované.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí sériového Mi-26) a nejméně jeden sériový stroj

Uživatelé:  Rusko

Posádka:   dva piloti, navigátor, palubní mechanik a jeden nebo dva loadmasteři

Pohon:      dva turbohřídelové motory typu Progress D-136 s max. výkonem po 11 400 kp

Radar:       povětrnostní radiolokátor typu 7A813C, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:  obranný komplex typu L370E26L Vitebsk sestávající se z výstražného RL systému typu L150-28M.26, výstražného laserového systému typu L370-2-01, výstražného UV protiraketového systému typu L370-2-01 (dva páry senzorů na přídi a zádi předního páru postranních trupových konformních kontejnerů), směrového laserového rušiče pasivních IČ naváděcích hlavic PLŘS typu L370-5L (jejich instalace se nachází uvnitř předního páru postranních trupových konformních kontejnerů) a 14-ti výmetnic 14-ti 50 mm klamných cílů typu UV-26M (po sedmi na bocích zadního páru postranních trupových konformních kontejnerů)*

Kapacita:   82 vojáků, 60 ležících raněných se tříčlenným lékařským doprovodem nebo náklad do celkové hmotnosti 20 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 12,08 m x 3,25 m x 2,91 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 20 000 kg, přepravovaný v podvěsu pod trupem

Výzbroj:    žádná