Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-17 (Hip H) pro radiotechnický průzkum (SIGINT)

Určení:  odposlouchávání rádiové a radiotefonní komunikace na frekvencích 20 až 2 700 MHz a odhalování radioreléových spojů

Odlišnosti od modelu Mi-17 (Hip H):

- instalace pracoviště operátora speciálního vybavení uvnitř nákladové kabiny

- instalace přijímačů typu R-111, UREV/UREV-G/P, UP-3MB, AR-2002 a NAĎA, dopplerovského zaměřovače typu AP-555 a analyzátoru typu ARGON-Č

- instalace dvou párů rozměrných tandemově uspořádaných sudovitých krytů antén na bocích střední části trupu, v oblasti před hlavním podvozkem. K bokům trupu jsou zmíněné kryty chyceny za pomoci soustavy vzpěr trubkové konstrukce.

Historie:  Ve druhé polovině 80. let bylo pro potřeby odposlouchávání rádiové a radiotefonní komunikace v příhraničních oblastech našich západních sousedů upraveno hned několik vzdušných prostředků. Konkrétně přitom šlo o jeden dvoumotorový turbovrtulový taktický transportní letoun typu An-26 (Curl A) a dva středně těžké dvoumotorové transportní vrtulníky typu Mi-17 (Hip H). Zatímco pro tyto účely modifikovaný letoun typu An-26 (Curl A) vešel ve známost jako An-26Z-1 (Zástavba-1), specializovaná modifikace SIGINT vrtulníku typu Mi-17 (Hip H) obdržela označení Mi-17Z-2 (Zástavba-2). Naproti tomu plánovanou úpravu jednoho dvoumotorového turbovrtulového regionálního dopravního letounu typu L-610 na SIGINT speciál, který měl nést označení L-610Z-3 (Zástavba-3), se nepodařilo realizovat. Speciály typu Mi-17Z-2 vznikly konverzí vrtulníků typu Mi-17 (Hip H) s trupovými čísly 0807 a 0808 a vyznačovaly se instalací dvou párů rozměrných tandemově uspořádaných sudovitých krytů antén na bocích střední části trupu. Po završení vojskových zkoušek byly oba zmíněné stroje předány 1. letce průzkumu a velení, která operovala z letiště Líně u Plzně. Vrtulníkové speciály typu Mi-17Z-2 povětšinou létaly na několika stálých tratích podél západních hranic ČSSR ve výšce 3 350 m. K průzkumným letům tyto stroje obvykle vyrážely jednou za 14 dní. Výjimkou ale nebyly ani několikaměsíční přestávky. Na konci roku 1992 byly oba speciály typu Mi-17Z-2 v rámci dělení letecké techniky ze stavu Československých vzdušných sil mezi vzdušné síly České republiky a Slovenska předány Slovenským vzdušným silám. Naproti tomu našim vzdušným silám připadl jediný exemplář letounu typu An-26Z-1. Provozovatelem obou Mi-17Z-2 na Slovensku se stal 2. smíšený letecký pluk s domovskou základnou Piešťany. Později oba zmíněné stroje prošly zpětnou konverzí na transportní model Mi-17 (Hip H).

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (oba vznikly konverzí sériových Mi-17)

Uživatelé:  ČSSR a Slovensko

Posádka:    dva piloti, palubní mechanik a operátor

Pohon:        dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117MT s max. výkonem po 1 900 hp

Vybavení:   přijímače typu R-111, UREV/UREV-G/P, UP-3MB, AR-2002 a NAĎA, dopplerovský zaměřovač typu AP-555 a analyzátor typu ARGON-Č

Výzbroj:      žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2017