Typ:  taktická útočná modifikace lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-2T (Hoplite)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od modelu Mi-2T (Hoplite):

- instalace nosníků trubkové konstrukce se závěsníky pro šest protitankových řízených střel s povelovým systém dálkového navedení (CLOS) typu 9M17M raketového kompletu typu Falanga-M (AT-2 Swatter) nebo čtyři raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), na bocích střední části trupu, na pozici závěsníků pro přídavné palivové nádrže

- instalace průhledového zaměřovače v pravém horním rohu pravého čelního okénka kabiny. Na sedadle, které se nachází vedle pilota, u tohoto modelu sedí zbraňový operátor.

Historie:  Přestože byla výroba, stejně jako vývoj nových verzí, lehkého víceúčelového vrtulníku typu Mi-2 (Hoplite) z dílny OKB M.L. Mila svěřena polskému průmyslu, několik verzí tohoto nástupce vrtulníků řady Mi-1 (Hare) vzniklo i v SSSR. Jedním z nich byl model V-2V, který zastával roli taktického útočného stroje. K bokům trupu tohoto modelu, v oblasti před hlavním podvozkem, byly uchyceny nosníky se zbraňovými závěsníky. Na ty bylo možné umístit buďto šest protitankových řízených střel typu 9M17M raketového kompletu typu Falanga-M (AT-2 Swatter) nebo čtyři raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm). Posádka bitevního speciálu typu V-2V se sestávala z pilota a operátora. Operátor seděl vedle pilota a měl k dispozici průhledový zaměřovač, který byl vetknut do pravého horního rohu pravého čelního okénka kabiny. Hlavní zbraň vrtulníku typu V-2V v podobě PTŘS typu 9M17M byla opatřena povelovým systémem dálkového navedení (CLOS). Navádění zmíněných střel zajišťoval operátor za pomoci malého joysticku. Ten musel v průběhu celého naváděcího procesu sledovat jak letící střelu, tak i cíl. Naváděcí povely byly letící střele předávány prostřednictvím kabelu, který se odvíjel z její zadní části. Přesnost navedení byla tedy dána schopnostmi operátora a vzdáleností cíle. Použitelnost této zbraně byla navíc omezena viditelností. Střela typu 9M17M byla opatřena kumulativní bojovou hlavicí, která dokázala prorazit pancíř o síle 500 až 560 mm, a měla dosah 0,6 až 3,5 km. Prototyp bitevního speciálu typu V-2V vznikl konverzí sériového Mi-2T (v.č. 510309038) a do oblak se poprvé vydal v listopadu roku 1966. Na počátku 70. let byl tento stroj předán k vojskovým zkouškám. Díky dostupnosti výkonnějších útočných vrtulníků typu Mi-8TV (Hip E) a Mi-24 (Hind) ale VVS o model V-2V nakonec neprojevilo zájem. Ke dni 18. srpna 1975 jediný prototyp vrtulníku typu V-2V nalétal 220 h a 16 min. Poté, v listopadu toho samého roku, byl předán leteckému museu z Monina. Předtím byl ale zbaven výzbroje. Za branami zmíněného musea se přitom nachází do dnešních dnů.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (jeho základem se stal sériový Mi-2)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot a zbraňový operátor

Pohon:        dva turbohřídelové motory typu WSK Rzesów GTD-350 s max. výkonem po 396 hp

Výzbroj:      šest protitankových řízených střel s povelovým systém dálkového navedení (CLOS) typu 9M17M raketového kompletu typu Falanga-M (AT-2 Swatter) nebo čtyři raketové bloky typu UB-16-57 (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), přepravované na závěsnících instalovaných na bocích střední části trupu, přímo před hlavním podvozkem

Poslední úpravy provedeny dne: 2.11.2016