Mil Mi-8SMV (‘Hip J1’)

Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního-výsadkového vrtulníku typu Mi-8T (Hip C) určená pro vedení radioelektronického boje (REB)

Určení:  krytí operací bojových letounů a vrtulníků na frontě rušením činnosti pozemních radiolokačních stanic PVO a radiolokačních naváděcích hlavic protiletadlových řízených střel

Odlišnosti od modelu Mi-8T (Hip C):

- instalace bloků stanice pro vedení REB typu SPS-88 Smalta-V a pracoviště jednoho operátora uvnitř nákladového prostoru

- instalace krabicovitých krytů přijímacích antén REB stanice typu SPS-88 Smalta-V na bocích trupu, na pozici druhého pravého a třetího levého postranního kulatého okénka nákladové kabiny

- instalace krabicovitých krytů vysílacích antén REB stanice typu SPS-88 Smalta-V na bocích trupu, přímo mezi posledním párem postranních kulatých okének nákladové kabiny a záďovými nákladovými vraty

- instalace nevelkých kovových obdélníkových desek přímo za předním a přímo před zadním párem krytů antén rušiče. Ty zamezují průniku škodlivého vysokofrekvenčního elektromagnetického záření okénky do kabiny

- instalace výmetnic klamných IČ cílů za posledními postranními kulatými okénky nákladové kabiny

Historie:  Dvoumotorový středně těžký transportní-výsadkový vrtulník typu Mi-8T (Hip C) se stal základem hned tří speciálů pro vedení radioelektronického boje (REB), a to Mi-8SMV (Hip J1), Mi-8PP a Mi-8PPA (Hip K1). První z nich, Mi-8SMV (Hip J), vznikl v roce 1971 a vyznačoval se instalací vrtulníkové verze pozemního aktivního rušiče typu Smalta v podobě typu SPS-88 Smalta-V. Zmíněný rušič přitom představoval přímou reakci na novou hrozbu v podobě amerických protiletadlových raketových kompletů typu MIM-23 Hawk, které disponovaly dálkovým dosahem 2,5 až 40 km a výškovým dosahem 65 až 18 000 m. Vrtulníkový REB speciál typu Mi-8SMV (Hip J1) byl vyráběn závodem U-UAZ (č.99) z Ulan-Ude. Součástí výrobního programu zmíněného podniku se tento model údajně stal v roce 1977. Speciály typu Mi-8SMV (Hip J1) byly vyráběny výhradně pro potřeby domácích ozbrojených sil. Při bojových operacích se zmíněné stroje pohybovaly ve vzdálenosti nacházející se mimo dosah řízených střel systémů PVO protivníka. Rušící aparatura speciálu typu Mi-8SMV (Hip J1) byla předmětem přísného tajení. Ve služebních předpisech byla proto vedena pod označením LO-01. Svůj bojový křest si speciál typu Mi-8SMV (Hip J1) odbyl již v 70. letech, a to na Blízkém východě. REB stanice typu Smalta-V se přitom ukázala být velmi efektivní jak proti radiolokačním stanicím protiletadlových raketových kompletů typu MIM-23 Hawk, tak i proti poloaktivním radiolokačním naváděcím hlavicím leteckých PLŘS. Její spolehlivost ale tehdy ještě nebylo možné považovat za vyhovující. K výpadku tohoto zařízení totiž docházelo průměrně po 35,4 hodinách náletu, zatímco porucha u jiných REB stanic této kategorie byla zaznamenána v průměru po 60 až 70 hodinách náletu. Velmi úzké zorné pole antén tohoto zařízení navíc kladlo nemalé nároky na naplánování trasy letu a přesnost pilotáže. Piloti speciálů typu Mi-8SMV (Hip J1) konkrétně museli zvládat držet kurz s max. odchylkou 2° a náklon s max. odchylkou 1,5°. Jakékoliv manévrování s těmito stroji v průběhu mise bylo tedy zcela vyloučeno. Jelikož byla stanice typu Smalta-V původcem silného vysokofrekvenčního záření, které je vysoce zdravotně závadné, pilotům bylo po její aktivaci zakázáno vstupovat do nákladové kabiny a otevírat dveře. REB stanice speciálů typu Mi-8SMV (Hip J1) byla v průběhu služby několikrát modernizována. Po roce 2001 byla většina tehdy ještě sloužících speciálů typu Mi-8SMV (Hip J1) modernizována na standard Mi-8SMV-PG, a to zástavbou REB stanice typu SPS-88G Karma.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti a jeden operátor REB

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV2-117A s max. výkonem po 1 500 hp

Vybavení:   aktivní rušič typu SPS-88 Smalta-V a výmetnice klamných IČ cílů

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 8.3.2017