Typ:  pokročilá modifikace protiponorkového vrtulníku typu Mi-4M (Mi-4PLO) (Hound B)

Určení:  vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka

Odlišnosti od modelu Mi-4M (Mi-4PLO) (Hound B):

- instalace radiolokátoru typu Rubín-V (Short Horn) na místo radiolokátoru typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score). V této souvislosti kapkovitý dielektrický kryt nacházející se pod špicí trupu nahradil znatelně větší dielektrický kryt s čočkovitým tvarem. To si ale vyžádalo přemístit PVD a rolovací a přistávací reflektor.

- instalace elektricky ovládaného navijáku typu LPG-1 vlečného lana detektoru MAD v zadní části nákladové kabiny na místo manuálně obsluhovaného navijáku

- instalace detektoru magnetických anomálií (MAD) typu APM-60 na místo detektoru MAD typu APM-56

- rozšířené palubní vybavení o autopilota typu AP-31

- rozšířená škála pumové výzbroje

Historie:  Zkušenosti, které se podařilo získat v průběhu zkoušek a provozu protiponorkového vrtulníku typu Mi-4M (Hound B), konstrukční tým OKB M.L. Mila zužitkoval při vývoji pokročilé modifikace tohoto prvního protiponorkového vrtulníku sovětské konstrukce. Zmíněný model vešel ve známost pod továrním označením Mi-4MR a nezměněným služebním označením Mi-4M a vyznačoval se zejména instalací radiolokátoru typu Rubín-V (Short Horn) uvnitř většího a odlišně tvarovaného příďového krytu na místo zcela nevydařeného radiolokátoru typu SPRS-1 Kurz-M (Shore Score). Kromě toho tento model obdržel elektricky ovládaný naviják vlečného lana detektoru MAD na místo velmi nepraktického navijáku s ručním ovládáním. Změn doznala též pumová výzbroj. Všechny výše uvedené úpravy přitom vedly ke vzrůstu hmotnosti o 130 kg a poklesu užitečného zatížení. Prototyp vrtulníku typu Mi-4M (Mi-4MR) (Hound B) byl ke státním zkouškám předán v říjnu roku 1959. Státní zkoušky tohoto stroje se podařilo završit na jaře roku 1960. V příslušné závěrečné zprávě přitom stálo, že vrtulník typu Mi-4M (Mi-4MR) (Hound B) splňuje požadavky technického zadání z roku 1959. Předtím než byl ale tento model zařazen do výzbroje VMF, jeho vybavení bylo rozšířeno o autopilota typu AP-31 a nový detektor MAD typu APM-60, který dokázal v porovnání s detektorem MAD typu APM-56 ponorkové plavidlo odhalit na větší vzdálenost. Řada pilotů ale autopilota typu AP-31 z bezpečnostních důvodů raději vůbec nepoužívala. Prvních 10 sériových Mi-4M (Mi-4MR) (Hound B) brány závodu č.387 z Kazaně opustilo v roce 1962. Do výzbroje Sovětského VMF byl tento model zařazen v roce 1963. Sovětské VMF vrtulníky typu Mi-4M (Mi-4MR) (Hound B) používalo, stejně jako vrtulníky typu Mi-4M (Mi-4PLO) (Hound B), k testování různých metodik vyhledávání ponorkových plavidel protivníka a přípravě posádek protiponorkových vrtulníků následující generace v podobě palubního vrtulníku typu Ka-25PL (Hormone A) a obojživelného vrtulníku typu Mi-14PL (Haze A).

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    dva piloti a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov AŠ-82V s max. výkonem 1 675 hp

Radar:        impulsní dopplerovský radiolokátor typu Rubín-V (Short Horn), instalovaný uvnitř čočkovitého dielektrického krytu nacházejícího se pod špicí trupu. Zmíněný radiolokátor má zorné pole 250° do přední polosféry a slouží k vyhledávání a sledování hladinových cílů a navigaci. Zatímco pobřeží nebo velká města dokáže detekovat na vzdálenost 240 až 260 km, vojenskou námořní základnu je schopen odhalit na vzdálenost 150 km. Hladinové plavidlo o velikosti torpédoborce dokáže detekovat na vzdálenost 150 km. Vynořenou ponorku je schopen odhalit ze vzdálenosti okolo 28 km.

Vybavení:  - optický bombardovací zaměřovač typu OPB-1R. Jeho instalace se nachází uvnitř břišní trupové gondoly s pracovištěm navigátora.

                  - hydroakustická stanice typu Baku sestávající se z radiopřijímače typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear) a nákladu 12-ti až 18-ti akustických bójí. Radiopřijímač typu SPARU-55 Pamir (Mad Gear) zajišťuje příjem signálu z vypuštěných bójí ze vzdálenosti až 50 km (při výšce letu 400 m). Stanice typu Baku spolupracuje s akustickými bójemi typu RGB-N Iva (Crow Egg) s hmotností 45 kg, délkou 2 m a detekčním dosahem 2 až 4 km a RGB-NM Činara (Rook Egg) s hmotností 13,5 kg, délkou 1 m a detekčním dosahem 1 až 5 km a nepřátelskou ponorku dokáže pouze detekovat a nikoliv určit její přesné souřadnice.

                  - detektor magnetických anomálií (MAD) typu APM-60. Ten se umísťuje do závěsu vlečného lana, které je odvíjeno z bubnu nacházejícím se v zadní části nákladové kabiny.

                  - jeden fotoaparát typu AFA-BA-21S

                  - identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRZO-2M (Odd Rods)

Výzbroj:    - útočná konfigurace: náklad hlubinných pum do celkové hmotnosti 1 000 kg, přepravovaný v trupové zbraňové šachtě (čtyři pumy o hmotnosti 250 kg, šest pum o hmotnosti 100 kg nebo osm pum o hmotnosti 50 kg) a na dvou postranních trupových závěsnících (šest pum o hmotnosti 50 kg)

                  - pátrací konfigurace: 12 akustických bójí typu RGB-N Iva (Crow Egg) nebo 18 akustických bójí typu RGB-NM Činara (Rook Egg), přepravovaných uvnitř trupové zbraňové šachty, a šest pum o hmotnosti 50 kg, přepravovaných na dvou postranních trupových závěsnících

Poslední úpravy provedeny dne: 22.11.2016