Mil Mi-4AV (‘Hound A’)
Typ: taktická útočná modifikace středně těžkého transportního vrtulníku typu Mi-4A (Hound A)
Určení: primárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a boj s tanky a jinými obrněnými vozidly protivníka; sekundárně přeprava nákladu a přeprava shoz výsadku
Odlišnosti od modelu Mi-4A (Hound A):
- instalace odhoditelných nosníků trubkové konstrukce se zbraňovými závěsníky na bocích střední části trupu, v oblasti před hlavním podvozkem. Zatímco pod zmíněnými nosníky se nachází instalace tří párů zbraňových závěsníků typu BD3-57KRV, na které lze umístit šest raketových bloků typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), šest neřízených pum o hmotnosti 100 kg, čtyři neřízené pumy o hmotnosti 250 kg nebo dvě 500 kg zápalné nádrže typu ZAB-500, k jejich horní ploše jsou připevněny dva páry odpalovacích lišt typu 2P32 pro PTŘS typu 9M17M raketového kompletu typu K-4V Falanga (AT-2 Swatter)
- instalace střeleckého zaměřovače typu PKV před sedadlem pilota
- instalace zaměřovače PTŘS typu 9Š121 před sedadlem druhého pilota
- instalace bombardovacího zaměřovače typu OPB-1R v podtrupové gondole s pracovištěm střelce
Historie: V roce 1958 se konstrukční tým OKB M.L. Mila z vlastní iniciativy pustil do prací na projektu ozbrojené modifikace jednomotorového pístového transportního vrtulníku typu Mi-4A (Hound A) určené pro ničení pozemních cílů v rámci přímé palebné podpory pozemních jednotek. První dva exempláře bitevního Mi-4A (Hound A) vznikly v roce 1960. Zatímco jeden z nich měl k bokům střední části trupu, v oblasti před hlavním podvozkem, připevněny dvě šestinásobné raketnice se 132 mm neřízenými raketami typu TRS-132, u toho druhého se na té samé pozici nacházela instalace nosníku se závěsníky pro šest raketových bloků typu UB-16-57UMVP, každý s šestnácti 57 mm neřízenými raketami typu S-5K (KARS-57). Ten samý rok byly oba zmíněné stroje představeny sovětským vládním a armádním špičkám. Na základě výsledků střeleckých zkoušek, které se rozeběhly krátce nato, bylo velmi brzy opuštěno od použití těžkých 132 mm raket typu TRS-132. V roce 1961 se vrtulník typu Mi-4A (Hound A) s šesticí raketových bloků typu UB-16-57 na bocích trupu zapojil do manévrů vojsk Varšavské smlouvy, které se konaly u Zakarpatského vojenského okruhu. Nasazení tohoto stroje se přitom tehdy setkalo s kladným ohlasem ze strany nejvyššího velení vojsk Varšavské smlouvy. Vzhledem k tomu, že tehdejší sovětské vládní a armádní špičky nebyly k bojovým vrtulníkům nakloněny, následně další práce na téma bitevního Mi-4A (Hound A) ustaly, a to až do roku 1965. Tehdy konstrukční tým M.L. Mila k bokům střední části trupu jednoho z těchto strojů připevnil nosníky se závěsníky pro osm raketových bloků typu UB-16-57UMVP. Zmíněný stroj nejprve prošel závodními zkouškami. Poté, v květnu roku 1965, byl prezentován nejvyššímu velení vojsk Varšavské smlouvy. Tomu v říjnu téhož roku následovala prezentace před velením jednotlivých vojenských okruhů. Součástí zmíněných prezentací se přitom staly též ukázky střelby. Přestože ukázkové střelby na armádní představitele zapůsobily, stejně jako účast tohoto stroje v manévrech při Zakarpatském vojenském okruhu, ani tentokrát nebyl ozbrojený Mi-4A (Hound A) schválen pro přijetí do výzbroje. Důvody k odmítavému postoji k tomuto modelu byly tentokrát více než opodstatněné. Vrtulník typu Mi-4A (Hound A) byl totiž již tehdy zastaralý a jeho výroba právě končila. Proti zavedení ozbrojeného Mi-4A (Hound A) ale hovořila též nabíhající výroba víceúčelových vrtulníků nové generace s turbohřídelovým pohonem v podobě lehkého typu Mi-2 (Hoplite) a středně těžkého typu Mi-8 (Hip). Pro bitevní Mi-4A (Hound A) to ale neznamenalo úplný konec. Krátce nato totiž padlo rozhodnutí, aby byla část stávající flotily transportních vrtulníků typu Mi-4A (Hound A) přeci jenom přestavěna na bitevní stroje, a to pro potřeby výcviku a získání provozních zkušeností s technikou této kategorie. Zmíněné zadání přitom dalo za vznik modelu Mi-4AV (Hound A), který se vyznačoval instalací nosníků se závěsníky, na které bylo možné umístit šest raketových bloků typu UB-16-57UM (nebo neřízené pumy), a odpalovacími lištami pro čtyři protitankové řízené střely (PTŘS) typu 9M17M raketového kompletu typu K-4V Falanga (AT-2 Swatter) na bocích střední části trupu. PTŘS typu 9M17M byla opatřena povelovým systémem dálkového navedení (CLOS). Navádění zmíněných střel zajišťoval operátor za pomoci malého joysticku. Ten musel v průběhu celého naváděcího procesu sledovat jak letící střelu, tak i cíl. Naváděcí povely byly letící střele předávány prostřednictvím kabelu, který se odvíjel z její zadní části. Přesnost navedení byla tedy dána schopnostmi operátora a vzdáleností cíle. Použitelnost této zbraně byla navíc omezena viditelností. Střela typu 9M17M byla opatřena kumulativní bojovou hlavicí, která dokázala prorazit pancíř o síle 500 až 560 mm, a měla dosah 0,6 až 3,5 km. V letech 1967 až 1968 bylo leteckými opravárenskými závody na bitevní speciál typu Mi-4AV (Hound A) upraveno více než 200 transportních vrtulníků typu Mi-4A (Hound A). Součástí výzbroje VVS se stalo celkem 185 těchto strojů. První z nich přitom bojové útvary VVS převzaly v roce 1968. Bojová hodnota bitevních speciálů typu Mi-4AV (Hound A) ale byla více než sporadická. Důvodem toho byla absence pancéřové ochrany kabiny posádky a životně důležitých celků a nevalné výkony v důsledku nízkého výkonu motoru. Díky posledně uvedeného navíc tyto stroje nemohly současně přepravovat výzbroj a výsadek. VVS proto vrtulníky typu Mi-4AV (Hound A) nikdy nenasadilo do žádného ozbrojeného konfliktu. Využití těchto strojů se tak nakonec omezilo pouze na vypracování taktiky nasazení bitevních vrtulníků v součinnosti s pozemními jednotkami, taktiky nasazení bitevních vrtulníků při boji s obrněnou technikou a dolaďování protitankového raketového kompletu typu Falanga (AT-2 Swatter), hlavní zbraně pokročilejších ozbrojených transportních vrtulníků typu Mi-8TV (Hip E) a specializovaných bitevních-výsadkových vrtulníků typu Mi-24A/D (Hind A/D). Bojového nasazení se však dočkaly exportní Mi-4AV (Hound A). Svůj křest ohněm si vrtulník typu Mi-4AV (Hound A) odbyl ve dnech 8. a 9. října roku 1967 na Sinajském poloostrově, a to v barvách ozbrojených sil Egypta. Tehdy přitom egyptské Mi-4AV (Hound A) zneškodnily za pomoci PTŘS polovinu techniky izraelské tankové brigády 162. obrněné divize. Vrtulníky typu Mi-4AV (Hound A) ale bojovaly též v občanské válce v Súdánu (konec 60. let), občanské válce v Portugalské Guinei (rok 1973) a v Etiopii na straně Somálska (1977 až 1978). Nevelkým počtem těchto strojů disponovali též Afghánci na začátku sovětské invaze do Afghánistánu.
Verze: -
Vyrobeno: 200+ exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Mi-4A)
Uživatelé: Afghánistán, Egypt (10 ks), Jordánsko (12 ks), SSSR, Súdán a Sýrie (7 ks)
Posádka: dva piloti a pozorovatel/střelec
Pohon: jeden pístový motor typu Švecov AŠ-82V s max. výkonem 1 675 hp
Kapacita: 12 výsadkářů, 8 nosítek s raněnými nebo náklad do celkové hmotnosti 1 250 až 1 600 kg (např. jedno dělo ráže 57 mm či 76 mm, dva motocykly s postranním vozíkem typu M-72 s pěti výsadkáři nebo terénní automobil typu GAZ-67V či GAZ-69), přepravovaný uvnitř nákladového prostoru s rozměry 4,15 m x 1,78 m x 1,80 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu*
Vybavení: - zaměřovací: jeden střelecký zaměřovač typu PKV (jeho instalace se nachází před sedadlem pilota), jeden zaměřovač PTŘS typu 9Š121 (jeho instalace se nachází před sedadlem druhého pilota), jeden střelecký zaměřovač typu K-10T (jeho instalace se nachází v přední části podtrupové gondoly se střelištěm) a jeden bombardovací zaměřovač typu OPB-1R (jeho instalace se nachází uvnitř podtrupové gondoly)
- obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1 Barij
Výzbroj: jeden pohyblivý 12,7 mm kulomet typu Afanasjev A-12,7 se zásobou 200 nábojů a palebným vějířem ±30° v horizontální rovině a -55° až 0° ve vertikální rovině, instalovaný ve střelišti typu NUV-1 umístěném v přední části břišní trupové gondoly, šest raketových bloků typu UB-16-57UM (16 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), šest neřízených pum o hmotnosti 100 kg, čtyři neřízené pumy o hmotnosti 250 kg nebo dvě 500 kg zápalné nádrže typu ZAB-500, přepravované na třech párech pylonů instalovaných pod postranními trupovými nosníky, a čtyři PTŘS s naváděcím systémem typu CLOS typu 9M17M raketového kompletu typu K-4V Falanga-MV (AT-2 Swatter), přepravované na dvou párech pylonů, instalovaných nad postranními trupovými nosníky*
* vzhledem k malé nosnosti tento model nemohl přepravovat současně náklad (či výsadkáře) a výzbroj
Poslední úpravy provedeny dne: 22.11.2016