Mil Mi-26S

Typ:  speciální dekontaminační modifikace těžkého transportního vrtulníku typu Mi-26 (Halo A)

Určení:  rozprašování speciálního lepivého sorbentu, který na sebe nabaluje radioaktivní prachové částice (a zamezuje tak jejich šíření větrem po krajině)

Odlišnosti od vrtulníku typu Mi-26 (Halo A):

- instalace nádrží na speciální sorbent uvnitř nákladového prostoru

- instalace speciálního rozprašovacího zařízení pod trupem, na úrovni hlavního podvozku

Historie:  Svůj skutečný křest „ohněm“ si těžký transportní vrtulník typu Mi-26 (Halo A) odbyl při likvidace následků havárie jaderné elektrárny v Černobylu, ke které došlo dne 26. dubna 1986. Kromě toho, že zde byly tyto stroje používány ke shozu pytlů s olověnými peletkami a drtí, karbidem boritým, dolomitem, vápennou hlínou, pískem, hlínou a betonem na vybuchlý reaktor, posloužily též k dekontaminaci krajiny. K tomu přitom sloužil speciální lepivý sorbent. Zmíněný sorbent na sebe nabaloval radioaktivní prachové částice a zamezoval tak jejich šíření větrem po krajině. K rozprašování zmíněného sorbentu bylo narychlo upraveno několik vrtulníků typu Mi-26 (Halo A) ze stavu Sovětského VVS. Zmíněná úprava přitom spočívala v instalaci protiradiační ochrany do kabiny letové posádky, nádrží na sorbent do nákladové kabiny a speciálního rozprašovacího zařízení pod trup, na úroveň hlavního podvozku. Takto modifikované Mi-26 (Halo A) vešly ve známost jako Mi-26S a spolu s obdobně upravenými středně těžkými transportními vrtulníky typu Mi-8 (Hip) pokryly speciálním sorbentem plochu o rozloze 2 500 ha. Při rozprašování ale proud od nosného rotoru smíšený radioaktivní prach s lepivým sorbentem zvedal do vzduchu. Ten se pak usazoval na trupu, kde tvořil krustu. Aby toho nebylo málo, tak pronikal i dovnitř kabiny a všude kam mohl. Protože šlo o drahé stroje, následně byly odeslány do výrobního závodu č.168 z Rostova na Donu k dekontaminaci. Odstranění radioaktivní krusty provedli zdejší dělníci ručně za pomoci dřevěných nástrojů. Při této činnosti přitom neměli ani základní ochranné pomůcky. O tom, že pracují s radioaktivním materiálem, jim samozřejmě nikdo neřekl. Mnoho z nich to proto později odneslo na zdraví. Zmíněný pokus o dekontaminaci ale nebyl příliš úspěšný. U jednoho Mi-26S se pracovníkům rostovského závodu podařilo snížit úroveň radiace na 1,8 násobek normální hodnoty. Následně byl proto uznán za způsobilý pro generální opravu. Další Mi-26S měl však radiaci po dekontaminaci 10 x vyšší proti normálu. Protože se úroveň radiace tohoto stroje nepodařilo snížit ani na druhý pokus, který tentokrát provedli přímo vojáci, následně byl vyřazen a zakopán.

Verze:  -

Vyrobeno:  ? (všechny exempláře tohoto modelu vznikly konverzí sériových Mi-26)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    ?

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Progress D-136 s max. výkonem po 11 400 kp

Radar:        povětrnostní radiolokátor typu 8A313 Groza, instalovaný uvnitř špice trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 9.8.2016